Tak pokud jsi dítě chtěla, můžou to být hormony. I když nechápu,proč si se vracela k takovému hulvátovi,ale to je vcelku tvoje věc. Myslim si,že máš podvědomý strach,co zase může přijít. Pokud si otěhotněla neplánovaně,tak co na to říct…asi si se měla chránit,když víš,s kým žiješ..

Ahoj, velký problém je, že ses vrátila k manželovi násilníkovi. Druhé dítě už je na cestě. Snad bys nešla na potrat, když už druhé dítě čekáš a víš, jak dlouho ti trvalo počít to první. Zažila jsi, jaký velký dar těhotenství je a že to není samozřejmé. Se starší holčičkou si to časem sedne, do budoucna mohou být s mladším sourozencem skvělí parťáci. A porodu se neboj. Ty další bývají o hodně rychlejší než první.
Spíš bych pouvažovala, jestli zůstat s agresivním mužem. Změnil se od doby, kdy působil jako agresivní hulvát? Svěřil se do péče odborníkovi? Nebo to bylo takové to vracení se k násilníkovi s falešnou nadějí, že to bude lepší a změní se mávnutím kouzelného proutku. Jestliže na sobě nebude pracovat, nenavštíví odborníka, neuzná, že se nesmí chovat špatně - spíše bych hledala bydlení třeba dočasně u rodičů, máš-li tuto možnost. Pozor - násilník se nezmění porodem jednoho ani bohužel druhého dítěte.

„s manzelem jsme od sebe odesli, byl to ale hodne osklivy rozchod a musela nas i navstivit policie ( z manzela se stal agresivni hulvat).Nedavno jsme se k sobe vratili a ja ted s nim cekam 2 miminko“

tak adopce?

@Bubla_Bučková píše:
„s manzelem jsme od sebe odesli, byl to ale hodne osklivy rozchod a musela nas i navstivit policie ( z manzela se stal agresivni hulvat).Nedavno jsme se k sobe vratili a ja ted s nim cekam 2 miminko“

tak adopce?

Nemyslím si, ze budeš mít strach z porodu. Spíše bych se na tvém místě podvědomě bála toho, ze manžel se bude chovat jako předtim a ty budeš v ještě horší situaci s miminkem. Těžko neco radit, když ses k němu dobrovolně vrátila a otěhotněla si. Snad jen mít rezervy bokem, kdyby mu zase hráblo. Starší bych zavedla přísnější režim, ať se z ni nezbláznis po porodu.

Napsala jsi tady takovou hormonální a emocionální smršť. Je to pochopitelné, tvoje situace je určitě na nervy. Tak si to po pořádku ujasni, nejdřív sama, kdyby to nešlo, tak s nějakou dobrou kamarádkou, rodinným příslušníkem, případně psychologem. Čeho se bojíš? Porodu? Na to kašli, nějak to ven půjde, to je to nejmenší. Vztahu s násilníkem? Tam je ten strach oprávněný, i když pokud se po léta choval jako milující manžel, možná by to chtělo navštívit nějakou manželskou poradnu, proč se tak vztah změnil a proč došlo k nějakým incidentům? Nebudu soudit ani hodnotit, kolikrát se může i vztah, kde k nějakému násilí mezi partnery došlo, urovnat. Takže nejdřív řešení s manželem a odborníkem, pak bych teprve uvažovala o tom, jestli od něj odejdu. A nakonec, jestli to dítě skutečně chceš nebo ne? Co na to otec dítěte? Ví o tom? Je toho na tebe moc, zkus jako první pomoc napsat o radu do této psychologické poradny pro maminky. Držím palce, ať je brzo líp. 

To je materiál..

@Tiger-lily napsala jsi to moc hezky

Jinak za sebe musím napsat, že mě tyto pocity také kdysi potkaly, ač manžel není a nikdy nebyl násilník nebo něco podobného
Důvody byly asi kombinované, můj věk, celkové vyčerpání a zdravotní problém, velké emoční konflikty v širší rodině, a samozřejmě hormony! Vůbec mi nedocházelo, jaký zázrak ve mě vzniká
Naštěstí ta láska propukla po porodu, dítě je nádherné a veliký miláček Kdybych mohla vrátit čas, užiju si každičký den, kdy mi rostlo v břiše
Ale nevadí - užíváme si ho celá rodina a on cítí, jak moc je milován 

@Bubla_Bučková píše:
„s manzelem jsme od sebe odesli, byl to ale hodne osklivy rozchod a musela nas i navstivit policie ( z manzela se stal agresivni hulvat).Nedavno jsme se k sobe vratili a ja ted s nim cekam 2 miminko“

tak adopce?

Já být v této pozici, tak druhé dítě nenechám narodit. Netýrala bych se tak, že bych ho donosila a rodila a pak odevzdala.
Zakladatelko, jestli to nechceš, tak ho neměj. Ale pokud je za tím pouze strach z porodu, tak ono to podruhé stejné asi nebude.
Mělo by jít o to, zda to stavu, v jakém žiješ, máš mít to druhé dítě, zda ho zvládneš, až budeš zase sama. Nějak mám pocit, že ta nejistota jde i tímto směrem… zamysli se a rychle jednej.

@Bubla_Bučková píše:
„s manzelem jsme od sebe odesli, byl to ale hodne osklivy rozchod a musela nas i navstivit policie ( z manzela se stal agresivni hulvat).Nedavno jsme se k sobe vratili a ja ted s nim cekam 2 miminko“

tak adopce?

Jo, dát k adopci manžela