Nejsem to já, nevím co se mnou je

Anonymní
12.5.20 20:19

Nejsem to já, nevim co se mnou je

Zdravicko. Mam 2,5 mesicniho chlapecka. Mam ho rada a vlastne jsme to nechavali nahode, ze kdyz uz, tak at se stane, pak se budem snazit a nepujde to. On je moje vse ale ted k veci. Porodila jsem, mam zdravyho kluka ale prijdu si, ze proste to beru tak, jak to je, je na svete - postaram se ale nehyrim nejakou extra laskou.. Hraju si s nim, staram se, jsem unesena z jeho usmevu a bolí me, kdyz neco boli jeho.. Ale asi nejsem ta mamina, ktera je ze svyho ditete uplne strasne moc nadsena, unesena, podelana. Jsem doma, nikam se samozrejme diky korona nedostanu, nebo spíš se bojim shazet se s ostatnima lidma.. Neprijdu tedy s nikym do kontaktu az na rodice a pritele. Ten se skvele stara, rika at odpocivam, ale jde si na pivko, za kamosem a ja mu asi zavidim.. Na druhou stranu mi nekdy leze na nervy i on, ma nekdy tak priblbly pripominky, ze se me to dotkne, kdyz mi neco je, nevyslechne me.. Nema to cenu zkouset, protoze podle nej pak moc fnukam a stezuju si.. Jenze me chybi komunikace a kontakt.. Napriklad dnes rano se me ptá „das si salam?“ rikam nechci, a on „jo ajo ja zapomel ze se bojis jidla“ (pripominka na to, ze uz nejim po večerech treba v deset vecer jako on" kdyz reknu, ze mi to vadi tak je jeste schopnej se pohadat, ze si vsechno moc beru a ze si dela jen srandu. No nevim, prijde mi, ze narozením malyho se toho hodne změnilo, najednou si rikam, ze jsem se mela proste chranit, ze jsem si jeste mohla uzivat, na druhou stranu je mi 26 takze idelani vek a prislo to a fakt jsem za to rada… Ale s pritelem je to takovy ted zvlastni, sex mu staci 1× za tejden a to jeste si o to musim říct, k malymu je uzasnej, ale my se nejak casto začínáme dohadovat vazne kvuli kravinam.. Neprijde mi, ze nekoho ma, cas travime jen spolu, tel skoro nepouziva, internet taky ne.. No prostě mu verim v tomhle…muze jit o nejaky poporodni splin nebo to prehanim? Nekdy me prepadne plac a mele se mi vse v hlave, co by kdyby.. Proste nejak nejsem stastna, spokojena, nejsem to ja, nepoznavam se, neco je spatne a ja nevim co…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

142
12.5.20 20:30

Ahoj, si čerstvě mámou a všechno se to musí zajet. Já u prvního kluka měla šílenej splin z toho, že už si nikdy nedám nohy nahoru a nikdy nebudu mít klid. Že se všechno točí kolem mimina a kde jsem já. Když se srovnali hormony, byl klid. A s manželem jsme se dohadovali kvůli každé hovadine. Všechno jsem si brala hrozně osobně. :) myslím, že bude líp. Před chvílí ti skončilo šestinedělí. Pochybnosti jsou normální. Uvidíš, že brzo si na tohle ani nevzpomenes :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.20 20:36

@Tyna15 jee dekuju ze nejsem sama, ja uz si pripadala ze jsem fakt nenormalni. A tvuj manzel to ustal, to je dobre! :) ja se jen bojim, že ten muj to nechape, proto se s nim o tom ani nebavim. Ja si rikala, ze tohle me nemuze uz potkat, protože v sestinedeli jsem zadny „problemy“ nemela. Asi se to tedy projevuje ted. A přesně jak to popisujes se cejtim ja, pripadam si jak matka, co je jen doma zavrena a zadnej poradnej unik nemam, nak vezen na matersky, kor v tehle korona dobe, max si zajdu zacvicit 2× v tydnu ale to je vse kde s nekym 5 minut pokecam..

  • Nahlásit
  • Citovat
3779
12.5.20 20:44

Jako bych četla popis svýho života pred 3 lety když se mi narodila malá. Začátek byl strasnej šok a to byla velmi chtena. Ale časem si to sedlo, jak s dítětem tak s manželem a dostavila se obrovská láska i když bych je někdy zaskrtila oba. Dcera je bezva partačka. Teď se nám narodilo druhý miminko 2,5m chlapeček a to byla už láska na první pohled a úplně maximálně si ho užívám i když totálně padam na hubu a skoro spím ve stoje. Vydrž, zase to bude fajn :kytka:

Příspěvek upraven 12.05.20 v 21:03

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
59265
12.5.20 20:45

Je to normální, třeba si zvyknout na vše nové.. Až bude prcek starší, najdeš hlídání, pobavíte se oba s chlapem, bude to taky jiné.. Teď je to náročné.. Nové pro všechny, pro tebe omezující.. Klid, to se upraví. Jinak taky nejsem ta poprdena matka.. Své děti bych nedala, ale zase to tolik nezeru :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
142
12.5.20 20:47

Já měla šestinedělí totálně zality sluncem. Pak skončilo a najednou mě štvalo snad úplně všechno :D a manžel, ač jindy chápající všechny moje výlevy, ze mě byl na prášky :D vždycky sem mu volala do práce, totálně zničená. V jednu chvíli jsem mu vyčetla, že on si chodí do práce a má klid a já musím bejt furt doma :D :D tak to na mě koukal jak z jara. No a pak to nějak přešlo a byl klid. Ale chápu tě. Taky jsem si říkala, že když jsem zvládla šestinedělí, tak už bude klid. A ono ejhle…prostě si musíš zvyknout na to všechno, co se děje :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.5.20 20:57

@JancaS84 dekuji za uklidneni, ze to vazme neprozivam sama, ja uz si klepala na celo, ze co to se mnou je.. @martina.se jsem moc rada, ze toto neprozivam sama, ja si ani furt neuvedomujj, ze jsem vlastne rodič, matka, nejak mi ta role asi nedochází furt..ano, narocny to je, jen jsem si myslela, ze to za chvili prejde a ono trva uz par dni :nevim:.. @Tyna15 no presne tak, ja se jeste radovala a dopredu bala, ze sestinedeli bude desny a ono bylo parádní, jak ja si rikala, ze je to fajn, hm a on ted úplně obrat. Hih, jojo taky jsem mu jednou vycetla, ze on je v praci ztm co ja toho mam doma vic nez on za celou sichtu, ze tam chodi odpocivat a ja padam na hubu :lol: snad to tedy nejak prejde a nebude to trvat dlouho. Ale ted jsem se i diky vasim reakcím relativne uklidnila, ja cekala kritiku jak jsem nemozna a ono se ukázalo, ze to proziva více zen.. Ja jeste jako prvorodicka vim prd tak o to vic je vse pro me novy.

  • Nahlásit
  • Citovat
59265
12.5.20 21:06

Dej si čas, je to moře změn :hug: bude lépe..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1425
12.5.20 21:59

Stát se mamou je podle mě tou největší životní změnou v životě ženy. Vše se obrátí o 180°… je to náročný proces, někdo ho dává lépe, někdo hůře. Ale ke to opravdu obrovská změna a všechny tvé pocity a situace ve vašem životě jem reflektují, že si všichni musíte nějak ještě dohromady „sesednou“. Je to nové pro tebe i pro přítele. Velké plus, že máš chuť na sex, to spousta žen nemá, nebo už někdy nemají šťávu. Ver mi bude líp :hug: když jsem čekala druhé dítě, obávala jsem se, jaké to opět bude, ty těžké začátky a ještě dvě malinké děti… A ono nic 8o ta velká změna totiž dávno proběhla, takže druhé dítě se do naseho života zařadilo úplně hladce a pak mi to došlo. To nejtěžší na první dceři bylo to, že to bylo všechno poprvé a já se možná více než s ní musela sžít s novým životem, který jsem si opravdu celým srdcem přála (3. Tehotenstvi), ale nikdo se na tohle období nedokáže připravit, dokud ho nezazije. Bude líp, ono nepomáhá ani tahle doba. Kdybys od narození každý den trajdala 3h s kočárkem na slunicku s kamarádkou a cistila si hlavu klidně tlacháním o ničem, bylo by líp. A to už teď jde, tak hlavu vzhuru :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1425
12.5.20 22:03

A jeste jedna věc mě děsila. Ze jsem přišla o svůj život, že už nikdy nic nebudu moct, všechno už s dětmi bude složitý, jak teď jako budu žít? :lol: bylo to šílený… A nikdo mi neřekl neblbni, je to jen pár měsíců a miminko začne reagovat, smát se hrát si a už to bude větší sranda… dnes je starší dceři 2 a čtvrt a nemít tady tu druhou pisisvorku, tak si fakt valím sunky 8)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2000
12.5.20 23:10

Měla jsem to stejné :palec: Cítila jsem se zavřená v bytě tak strašně sama. Na všechno sama. Dny se strašně vlekly a byly pořád stejné. Měla jsem šílenou touhu s někým, kýmkoliv mluvit. Jakmile chlap vlezl do dveří, nalepila jsem se na něj a mlela tak dlouho, že toho měl pak doma plný zuby i on a chodil si večer sedat před byt na chotbu a pil tam pivo :lol: :lol: :lol: Nemohli jsme se vystát. Ještě teď si pamatuji tu úzkost, že je vše pryč. Jak to bylo dřív jiné a fajn. Že to už nikdy nebude jako před tím. A ono se to časem uklidnilo, jak dítě povyrostlo. :kytka: Ty první 3 měsíce byly snad nejnáročnější, jak psychicky, tak fyzicky za celou dobu, co ty děti mám a to už nejsou žádná mimina (5 a 4 roky) :palec: S druhým už se žádné drama naštěstí nekonalo :lol: Jinak, nám i hodně pomohlo, že jsme o všem mluvili. Často jsme vedli dlouhé rozhovory třeba o tom, kdy už druhý zašel za čáru (třeba ty vtipy o jídle) a tomu jsme se potom vyhýbali. Snažili jsme se hodně smát. A já si pořád v hlavě opakovala, že ani pro toho chlapa to není procházka růžovou zahradou, když musí zaopatřit rodinu, donést ty peníze, má tu zodpovědnost a pak přijde domů a tam na něj čeká tohle (doslova megera) :zed: :lol: takže jsem se snažila leccos překousnout, své poznámky a stížnosti zredukovat na minimum a chovat se k němu co nejvíc hezky :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24
13.5.20 08:14

Já to taky chápu. Po porodu to bylo taky takové. Malá se narodila loni v září a u nás bylo najrdnou jen dítě a partnerský život nikde. Takže občas jsme dali malou na noc babičce a šli někam sami dva. A je klid. Co je ta korona tak už to nejde. A navíc čekáme druhé. Zkusila bych třeba u tebe aspoň přes den jestli 2 nebo 3 hodinky ti prcka třeba babička nebo někdo nepohlídá a jít s partnerem aspoň na procházku a být jen spolu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.5.20 19:13

Dekuji vsem, co si to precetli a odpovedeli. Ono je to fakt tezky no, pomalu denne se dohadujem ale fakt kvuli kravinam, ze me to nebavi, nesnasim hadky, jenze oba jsme jsme nervaci, oba si nenechame kadit na hlavu, takze pak oba vylitnem. Me je to pak lito, chce se mi brecet, jednou na nej nemam naladu, pak zas chci aby byl se mnou i kdyz ho v tu chvíli nesnesu :lol: :lol: nekdy si rikam i, ze pujdem od sebe ale zas tak hrozny to taky neni, pak je den kdy je vse zalitý sluncem. A asii pro nej to neni jednoduchy ale on to asi tak neproziva, ja jak jsem doma tak si prave taky vse beru a jsem naladova a uvedomuju si to jenze v tu chvili s tim nic neudelam :nevim: a ano, taky ho obcas ceka doma megera :zed: asi to chce vazne vyckat a uvidi se ale jsem rada, ze to neprobiha jen u me :)

  • Nahlásit
  • Citovat
10.6.20 21:42
@Anonymní píše:
Zdravicko. Mam 2,5 mesicniho chlapecka. Mam ho rada a vlastne jsme to nechavali nahode, ze kdyz uz, tak at se stane, pak se budem snazit a nepujde to. On je moje vse ale ted k veci. Porodila jsem, mam zdravyho kluka ale prijdu si, ze proste to beru tak, jak to je, je na svete - postaram se ale nehyrim nejakou extra laskou.. Hraju si s nim, staram se, jsem unesena z jeho usmevu a bolí me, kdyz neco boli jeho.. Ale asi nejsem ta mamina, ktera je ze svyho ditete uplne strasne moc nadsena, unesena, podelana. Jsem doma, nikam se samozrejme diky korona nedostanu, nebo spíš se bojim shazet se s ostatnima lidma.. Neprijdu tedy s nikym do kontaktu az na rodice a pritele. Ten se skvele stara, rika at odpocivam, ale jde si na pivko, za kamosem a ja mu asi zavidim.. Na druhou stranu mi nekdy leze na nervy i on, ma nekdy tak priblbly pripominky, ze se me to dotkne, kdyz mi neco je, nevyslechne me.. Nema to cenu zkouset, protoze podle nej pak moc fnukam a stezuju si.. Jenze me chybi komunikace a kontakt.. Napriklad dnes rano se me ptá „das si salam?“ rikam nechci, a on „jo ajo ja zapomel ze se bojis jidla“ (pripominka na to, ze uz nejim po večerech treba v deset vecer jako on" kdyz reknu, ze mi to vadi tak je jeste schopnej se pohadat, ze si vsechno moc beru a ze si dela jen srandu. No nevim, prijde mi, ze narozením malyho se toho hodne změnilo, najednou si rikam, ze jsem se mela proste chranit, ze jsem si jeste mohla uzivat, na druhou stranu je mi 26 takze idelani vek a prislo to a fakt jsem za to rada… Ale s pritelem je to takovy ted zvlastni, sex mu staci 1× za tejden a to jeste si o to musim říct, k malymu je uzasnej, ale my se nejak casto začínáme dohadovat vazne kvuli kravinam.. Neprijde mi, ze nekoho ma, cas travime jen spolu, tel skoro nepouziva, internet taky ne.. No prostě mu verim v tomhle…muze jit o nejaky poporodni splin nebo to prehanim? Nekdy me prepadne plac a mele se mi vse v hlave, co by kdyby.. Proste nejak nejsem stastna, spokojena, nejsem to ja, nepoznavam se, neco je spatne a ja nevim co…

Tak tohle úplně znám.. byla jsem zvykla na Prahu pracovala v centru se super babama, práci sem milovala, měla tam kamarádky.. Po porodu sme se museli odstěhovat zpátky na malomesto odkud procházíme (finance, babičky, klid) ale já tady nebydlela slet s nikym se tu nebavim ani bavit nechci, nesnasim to tu, nikoho tu kromě přítele a rodičů nemám holky v Praze jsou daleko a miminka je extra nezajímají, chápu.. nemám od porodu na nic náladu, všechno mě štve pořád jsem brečela, říkala jsem si přesně ze jsem malého nemám mít, jsem jen doma nebo sama, maximálně u rodičů, přítel má fitko, práci, naky známý tady taky.. je to peklo, taky jsem z toho zoufalá, chybí mi můj život, ale malého miluju teď je mu 5mesicu a uz je to o něco lepší ale není to ono..no snad bude líp. Hlavne ze je malej zdravej

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10.6.20 21:46

@Tyna15 taky jsem vyčítala ze si v práci odpocine a vidí jiný ksichty narozdil odeme, jeden čas už mi fakt jebalo měla sem všeho plný zuby, nejsem zvykla být odkazana na pomoci a už vůbec ne na finanční a nemoc si dělat co chci a kdy chci a taky se hadame kvůli kravinam taky ho podeziram taky mu vyčítam..právě o to hůř ze tu nemám kromě jeho a rodiny nikoho a nějak nemám chuť ani se s nikým seznamovat a hledat nový kamarádky..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama