Nemám si co říct s mámou-, žárlí na tchýni

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
26.1.22 10:47

Nemám si co říct s mámou-, žárlí na tchýni

Ahoj, s tímto bojuji od narození starší dcery i když předtím můj vztah s mámou nebyl taky ideální.
Začlo to asi, když si našla nového partnera. V té době mě bylo asi 14. Nastěhoval se k nám do rodinného domu a mě i sourozencům pořád dával najevo, že my bydlíme u nich(jeho tam nebylo nic, stejně se choval jakoby mu patřilo vše) zkrátka přišel k nám s holou pdeli jediné co v té době měl bylo 10let staré auto a dluhy společně se svou bývalou ženou a dvě děti. Starší dítě je stejně staré jako já a to druhé je o 7 let mladší. Doma jsem bydlela do 21 let tudíž 7 let jejich společného žití a bylo to pro mě utrpení. Ještě dodám, že za těch 7 let viděl své děti tak 4×, což je celý jeho kontakt s dětmi. Ohajuje to tím, že jsou už velké a můžou se ozvat samy. Jejich vztah mi přišel zvláštní v tom směru, že navzájem si bránili kontaktu s kamarády atd. (Oni tvrdí, že jim to tak vyhovuje a že takhle vztahy fungují.) Uvedu příklad jak to u nás vypadalo. On nikam nechodil, mamka taky ne. Jeho pracovní doba je od 7 do 15 jako řidič kamionu a mamka pracuje v jedné fabrice od 6 do 14 když jela mamka do práce volali si, o pauze si také volali a volali si, i když mamka jela domů z práce (20 min cesty) jejich jediné téma bylo práce a když neřešili práci tak oba mlčeli, ale museli mít zaply hovor. jinak pak celý den trávili spolu doma u televize nebo na zahradě, bez sebe nejdou pomalu ani do obchodu a když už, tak ten co zůstal doma vyvolává tomu druhému, kde tak dlouho je. :roll: tohle je jejich věc, ale pro mě to bylo něco, v čem budoucnu žít nechci a přišlo mi to už tehdy dost omezující.
Ve 21 jsem si našla přítele a odstěhovali jsme se. Což u nich vyvolalo neustále kritiku, že vztahy jako my jsou nefunkční. My to máme nastavené úplně jinak. Jsem momentálně na RD s dětmi a můj (teď už) manžel pracuje většinou do 16hod. Tak mi třeba z práce zavolá, aby se zeptal co děti, nebo tak. Když přijde z práce věnuje se dětem, doma mi s domácnosti pomůže, o víkendu i uvaří-coz zas kritizuje máma, přece není normální, aby chlap dělal domácí práce.. žáden chlap to nedělá… Přes víkend je manžel většinou s náma, ale stane se, že se domluví s kamarády a jdou spolu někam, nebo se domluví na pivo. Což je zas podle mámy špatně-mel by sedět s náma doma na zadku a starat se o děti. Z tohoto důvodu si prostě s mámou moc nerozumím a upřímně s ní netrávim moc ráda čas, protože vždycky poslouchám, jak je můj manžel neschopný a nás vztah divný, když ji řeknu, že se o tom bavit nechci a že je naše věc, jak to máme, že já bych zas nechtěla vztah jako mají oni akorát se do mě opře a začne mi tvrdit, že se vrátím protože vím, že má pravdu. Jde na to už i přes starší dcerku. Například, když řekne, že jsme byli na procházce máma se hned zeptá, jestli byl i tatínek :roll: přitom můj manžel se dětem opravdu věnuje. Přitom když k nám přijde a je doma i manžel neřekne mu ani půl slova, směje se s ním a hraje jak moc ho má ráda a tahle faleš mi vážně vadí. Jenže můj manžel není její jediný problém, druhý její problém je moje tchýně..
Moje tchýně je úžasná ženská, mám s ní plno společného, mám se s ni o čem bavit, do ničeho nám nekecá a nic nekomentuje a je to spíše taková moje kamarádka. Moje mamka ji zná osobně a v její přítomnosti si hraje na její velkou kamarádku, ale jinak ji taky vadí. Když dcera řekne, že jsme byli u druhé babičky hned nahodí otrávený pohled. Jednou vyvolalo snad půl roční diskuzi i to, když dcera řekla, že jsme byli s druhou babičkou v zoo. Hned začly narážky, proč nevezeme do zoo i ji, že druhé babičce schválně podlezame. Přitom moje máma může vzít děti do zoo kdykoliv bydlí opravdu 10 min chůze od zoo, ale nikdy, když měla děti u sebe je tam nevzala. 8o zkrátka při každém kontaktu s mojí mámou poslouchám jen řeči o manželovi a o tchýni a když to přejdu, nereagují nebo změním téma, tak se dle ní zas urazim, protože má pravdu a tohle je pro mě už vážně vyčerpávající. Děti ji vždycky ráda dovezuna odpoledne, děti tam jsou rády, mají babičku v oblibě, ale já sama se tam nerada zdrzuju. Už opravdu nevím, jak z toho ven, protože ona mluví pořád to samé dokola

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
467
26.1.22 11:18

Matka je patologická zarlivka, na všechny a všechno. Nic s ní neuděláš. Omezit kontakty, v tomhle se fakt nedá dýchat.

Líbí se mi, že s manželem a tchyni to mate nastaveno zdravěji, nenech se zviklat. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
292
26.1.22 11:24

Tak jestli si nemas co rict se zarlivou mamkou, tak je lepsi asi i kontakty omezit, pokud se nesmyslne urazi, viz kvuli navsteve v zoo. Prijde mi jako takovy pretvarec a chameleon vuci „cizejsim“ lidem (tva tchyne, manzel…),jen ty treby vis, jak se ve skutecnosti chova. Osobne nemsm moc takove lidi rada, nikdy nevis, co od nich cekat a kdy ti „vrazi kudlu do zad.“ Ale kdyz vis, ze je takova, tak si zas musis davat pozor… Ty reci ohledne tve tchyne je asi nejlepsi poustet 1.uchem tam a 2.ven

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
876
26.1.22 11:41

Moje mamka je taky děsný prudič. Ona tedy nadává na všechno, všechny a na politiku :D :zed: Omezili jsme kontakt postupně, aby si toho nevšimla. Z víkendových návštěv na jednou měsíčně. To jde přežít. A nic osobního ji neříkám. Nic není nové, nic se nestalo, nic nevím. A mám klid.
Edit:překlepy

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2437
26.1.22 12:13

Znam. Moje mama se tvari jako zachrance vsech a vseho, ale ve skutecnosti to znamena ze chce vse ridit, vse musi byt po jejim, jen ona ma spravny nazor, jen ona vse dela spravne a ostre drbe ostatni, na ktere se pak tvari jak milius. Ale beda kdyz chce nekomu „pomoci“a on ji „neposlechne“, to je strasny zle, protoze to mysli prece se vsema dobre ( hlavne teda pro sebe). Zajimalo by me z psychologickeho hlediska, jak clovek do neceho takoveho dospeje, ze proste nad nej neni. Vse je chyba ostatnich. Jedina rada je omezit kontakty a vnitrne se odpoutat. Me to uplne nicilo, hlavne kdyz byly deti male a vse jsem delala uuuplne spatne, nikdo to tak nedela atd.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8115
26.1.22 12:23

Tvoje mama je hrozne nestastna a nez by si to priznala a zacala resit svuj vlastni zivot, tak proste to ze sebe dostava timhle spatnym zpusobem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
595
26.1.22 12:23

Asi bych postupně omezovala kontakt.

Jinak chlapa máš skvělého, a to i tchýni! Některé mohou jen závidět!

Hlavně se nedej! :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1734
26.1.22 13:39

No to upřímnou soustrast, taková byla jedna moje babička a máma si s ní užila pěkně až do konce. Jestli ti můžu něco poradit, tak se zkus k ní chovat jako k malému dítěti, nic od ní nebrat vážně. Ono s věkem to bude horší a ona jen má potřebu si postěžovat, moje babička se dokonce vyloženě potřebovala s někým pohádat a to jí pomáhala udržet se v kondici, bohužel pro normálního člověka je to peklo.
Já jsem s ní vycházela dobře, jednak babička nic nedělala takto přímo vůči mě, ale brzo jsem poznala, že nějaké vysvětlování nemá smysl, tak jsem jí nic neříkala a všechno jí odsouhlasila i vyložené nesmysly (ptala se mě, kolik manžel vydělává apod). prostě jako s děckem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
73
26.1.22 13:50

Mám stejnou/podobnou matku. A i podobný příběh co se týče nového přítele, jeho děti apod. Můj vztah s matkou se začal zhoršovat čím vím jsem se začala osamostatnovat. Nyní mám funkční a šťastný vztah, úžasnou tchýni a celkově úžasnou „druhou rodinu“ - což je něco co moje máma (mimo jiné nemůže )rozdychat. První miminko teprve čekáme, ale už teď dělá úplně stejné scény - že tchýně koupila postýlku, přebalovací pult, že u tchýně máme schovaný kočárek (tchýně bydlí 10 km od nás, moje matka 350 km). Na psychoterapiích na které skrz ten nefunkční vztah už skoro rok chodím jsem přišla na to, že moje máma má narcistickou povahu - vše musí být podle ní, vše ostatní je špatně, zároveň ji se děje všechno naschvál, každý je proti ní apod. Jediné „řešení“ je buď úplně utnout kontakt nebo ji přijmout takovou jaká je a naučit se vymezit si své hranice kam ji člověk nechá zajít. Je to těžké, u mámy člověk hledá lásku a pochopení, ale prostě to není pravidlem. Tu "mateřskou " potřebu a přijetí si můžeme naplnit jinde - my třeba u našich úžasných tchýni :srdce:
Komunikaci a styky postupně snižuji na minimum.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1173
27.1.22 01:56

Ja bych ji to chtěla rict vsechno od zacatku, jako jsi to napsala sem, ale kdyz je takova, akorat by ti vse predhazovala a nejspíš by to nepochopila. Asi bude nejlepsi nejak postupne omezit kontakt, dovezt ji deti a pak proste muset jet neco zaridit a zas je vyzvednout. Pri nutnem setkani nic noveho, nic se nedeje, nic nevis, jak uz bylo vyse řečeno. Kecy na manzela bych utnula, muj manzel je skvely a takto o nem nemluv. Hotovo smitec. Aspon ze tu tchyni mas skvelou :smiling_face_with3_hearts:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.1.22 13:33

Hele, nikde není psaný, s kým se musíš bavit. Pakliže je to pro tebe neúnosný a nevidíš žádné pozitivum na tom se s matkou vídat, tak bych s ní kontakt přerušila. Prostě bych jí to řekla při první příležitosti, kdy zase začne něco kritizovat, že chceš od ní pauzu, že už to nedáváš. Budeš mít prostor zjistit, jestli je to lepší s ní či bez ní. Moje matka se sice nechová jako ta tvoje, ale dělá zas jiné „toxické“ věci, které mi jsou nepříjemné, nad to s ní opravdu nemám co říci a čas s ní považuji za ztrátu času, kterou bych mohla věnovat jinde, kde to má „hodnotu“. Je to smutný, někdy mi to je líto, jí to je líto asi furt, že se s ní téměř nebavím, ale já aktuálně ve svém životním tempu nemám na to se přemáhat. A jsem šťastnější a spokojenější, že nemusím furt řešit někoho „toxického“.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat