Nemám sílu rozbít rodinu

Anonymní
31.1.16 20:56

Nemám sílu rozbít rodinu

Zdravím všechny, v první řadě prosím o zachování anonymity, je to pro mě velmi osobní…

Asi si ani nejdu pro radu, spis se potrebuji vypovídat, nemám komu bych se svěřila. Jsme mlada rodina, máme 3 letého syna, kterého velmi milujeme. Nas vztah s manželem byl velmi silný, hrozne jsme se do sebe zamilovali, do roka od seznameni byla svatba, potom dítě…sama jsem si vědoma toho, ze bylo vše unahlene, ze jsem mela počkat, ale ve třiadvaceti jsem byla přesvědčena o tom, ze manžel je chlap kterého chci na cely život…první dva roky byly fajn, ale poslední rok to jde z kopce…s manželem si prestavame rozumět, malo spolu mluvíme, zacinam si všímat spis jeho špatných vlastnosti než tech dobrých…obcas si reknu ze je to fajn chlap a ze jsem za nej rada, ale spise prevazuji chvile, kdy se na nej podivam a ptam se sama sebe, jestli ho jeste vubec miluji…se synem ma muž krásný vztah, maji se hrozné radi, syn na něm lpí…ale mezi námi je to špatně…často se hadame, manžel už me neumí jen tak obejmout, dat mi pusu, říct mi že mi to sluší, chovat se ke me hezky, umí říkat i ošklive věci, které me pak mrzí…on se sice později omluví, ze ho mrzí jak se chová, ale přijde to zas…jsem rada když odjede na víkend s bratrem na chalupu a já jsem s malým doma sama…jednoduše řečeno, nejsem vůbec šťastná…

Do toho všeho jsem se nedávno několikrát potkala se svou starou láskou…on by chtěl být se mnou i s mým synem, chová se ke me jako k princezne, snaží se mi dělat radost, s nim se cítím úplně jinak, jsem šťastná, cítím ze je mezi námi porad silne pouto…manžela jsem s nim nepovedla, to bych nedokázala, ale nejradši bych odešla, a to ne jen kvůli tomu, ze jsem se potkala s nim, ale protože už takhle dal nechci zit…

Problém je v tom, ze to nedokážu…pri představě ze rozdelim syna s manželem se mi hrnou slzy do oči, nechci syna pripravit o tatu, nechci aby byl ve stridave peci…rodina by me nepochopila…jenže já jsem prostě nešťastná…

Myslíte ze by to mohla byt jen krize a vše se da zase do pořádku, nebo to dobre nebude? Děkuji všem co docetli az sem, neumím byt stručná…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

410
31.1.16 21:03

Pokud nechceš rozbít rodinu zkusila bych manželskou poradnu. Navíc kde máš záruku, ze s bývalým by to po letech nebylo to samé… Na začátku to bývá vždy pěkné. Proč ste se vůbec rozešli?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6465
31.1.16 21:06

Manzelska poradna, jsou tam odbornici, co si vyslechli stovky takovych pripadu, kdyz nic jineho, tak se vykecas, rozeberes to s nekym dalsim chapajicim, nez jen s kamoskama, ktery kolikrat maji zaujaty rozhodnuti…

Jinak te uplne chapu, zvlast to setkani se starou laskou ve chvili, kdy to doma skripe, to taky moc neprida :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
60350
31.1.16 21:06

A proč ne střídavou péči?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13291
31.1.16 21:06

Presne, mate krizi ve vztahu. Poradim ti vydrz a dej tomu cas.Svou byvalou lasku bych prestala kontaktovat, je to chap, ktery chce trem lidem rozbit prave tu rodinu a to dost odsuzuju. A jde mu to evidentne dobre. Zkus vyuzit cas k tomu, aby ses zamyslela, co se Ti na manzelovi libilo, kdyz jste se poznali nebo hledej novou cesticku, jak ozivit vztah. Na vetsinu chlapu plati usmev, pochvala, oceneni, co pro Vas dela, nekdy treba jen to, ze se sama prijdes pomazlit. Ja bych teda hned pri prvni krizi nehazela flintu do zita, takovych krizi jeste bude… A btw, zkusila sis predstavit, jak by ti bylo, kdyby tveho muze takto obluzovala jeho byvalka? Nic moc, co

Příspěvek upraven 31.01.16 v 21:08

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
JayLee
31.1.16 21:07
@Anonymní píše:
Zdravím všechny, v první řadě prosím o zachování anonymity, je to pro mě velmi osobní…

Asi si ani nejdu pro radu, spis se potrebuji vypovídat, nemám komu bych se svěřila. Jsme mlada rodina, máme 3 letého syna, kterého velmi milujeme. Nas vztah s manželem byl velmi silný, hrozne jsme se do sebe zamilovali, do roka od seznameni byla svatba, potom dítě…sama jsem si vědoma toho, ze bylo vše unahlene, ze jsem mela počkat, ale ve třiadvaceti jsem byla přesvědčena o tom, ze manžel je chlap kterého chci na cely život…první dva roky byly fajn, ale poslední rok to jde z kopce…s manželem si prestavame rozumět, malo spolu mluvíme, zacinam si všímat spis jeho špatných vlastnosti než tech dobrých…obcas si reknu ze je to fajn chlap a ze jsem za nej rada, ale spise prevazuji chvile, kdy se na nej podivam a ptam se sama sebe, jestli ho jeste vubec miluji…se synem ma muž krásný vztah, maji se hrozné radi, syn na něm lpí…ale mezi námi je to špatně…často se hadame, manžel už me neumí jen tak obejmout, dat mi pusu, říct mi že mi to sluší, chovat se ke me hezky, umí říkat i ošklive věci, které me pak mrzí…on se sice později omluví, ze ho mrzí jak se chová, ale přijde to zas…jsem rada když odjede na víkend s bratrem na chalupu a já jsem s malým doma sama…jednoduše řečeno, nejsem vůbec šťastná…

Do toho všeho jsem se nedávno několikrát potkala se svou starou láskou…on by chtěl být se mnou i s mým synem, chová se ke me jako k princezne, snaží se mi dělat radost, s nim se cítím úplně jinak, jsem šťastná, cítím ze je mezi námi porad silne pouto…manžela jsem s nim nepovedla, to bych nedokázala, ale nejradši bych odešla, a to ne jen kvůli tomu, ze jsem se potkala s nim, ale protože už takhle dal nechci zit…

Problém je v tom, ze to nedokážu…pri představě ze rozdelim syna s manželem se mi hrnou slzy do oči, nechci syna pripravit o tatu, nechci aby byl ve stridave peci…rodina by me nepochopila…jenže já jsem prostě nešťastná…

Myslíte ze by to mohla byt jen krize a vše se da zase do pořádku, nebo to dobre nebude? Děkuji všem co docetli az sem, neumím byt stručná…

ne tohle nebude nikdy ok budes se jen pratvarovat a lepit jedno přes duhy a uzoufas se - utrápíš se ;) nemohla bych byt ve vztahu kde bych byla nestastna :nevim:

  • Citovat
  • Upravit
4917
31.1.16 21:08

Největší chyba je, že spolu nemluvíte. Na vztahu se musí pracovat a musí oba když ne tak to jde do kytek. Pokud ti něco chybí tak mu to musíš říct. Pak už je na něm jestli s tím něco udělá.

S tím ex no nevím možná si to idealizuješ.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.1.16 21:09

@Markétka90 nechtěla bych odejit za bývalým nebo kvůli bývalému, i když je dost možné ze bysme se dříve nebo později asi dali dohromady…a my jsme se vlastně nerozesli, my jsme spolu totiž nikdy nechodili..známe se už 8 let, z toho minimálně 4 roky jsme byli dennodenně spolu, bylo mezi námi něco co jsem s nikým nezazila, něco hodně silného…ale on byl mladší a pro me to tenkrát byl problém…a pak jsem potkala manžela a zamilovala se do něj…

  • Nahlásit
  • Citovat
6465
31.1.16 21:09

Jinak mne prijde, ze jste se s muzem moc neznali a teprve se ucite spolu zit a v kombinaci s ditetem je to dost zahul, je to neco jineho, nez se v klidku poznavat a szivat jako bezdetni, to je pohodicka… Dite zamava i mnohaletym pevnym vztahem. Rozhodne vase manzelstvi nezahazuj, zeptej se manzela, jak to vidi on, jestli je spokojenej… povidejte si, to je dulezity… Reklas mu, ze jsi nestastna?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
115
31.1.16 21:10

Když přejde zamilovanost, tak se musí budovat láska, není to jednoduché a je to tak mezi všemi manželi, pokud k tomu ten pár nedojde sám, je potřeba na tom pracovat nebo si nechat poradit odborníky. promiň, ale nevidím důvod k rozvodu…to by se mohl rozvést každý… jsou prostě dobré, ale i horší chvíle a tu teď třeba prožíváte. Ale neslíbili jste si v dobrém i ve zlém.?…není to jednoduché, ale věř mi, že to stojí zato…udržet rodinu a celý život se učit milovat manžela :srdce: vrátí se vám to…držím palce… my jsme spolu 8 let v manželství a není to vždy růžové, ale víme, že to stojí zato a snažíme se…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31871
31.1.16 21:12

Je to krize, ale nějak cítím z toho, co jsi napsala, že tam šance je. V komunikaci, v restartu. A moc si Tě vážím za to, jak citlivě zvažuješ všechny důsledky rozpadu rodiny, samozřejmě i k dítěti. Už proto zabojuj o druhou šanci Vašeho vztahu, bojujte společně. Víš, ten druhý muž, to je ta situace, kdy funguje princip nového, co je nové, je přitažlivé, ale pomíjivé. Druhý muž teď skáče okolo obou, ale jak dlouho to vydrží? A bude láska nevlastního otce k cizímu tak silná jako vztah Tvého muže? Také dítě nemá povinnost mít rádo jinýho „strejdu“.Odchod znamená těžký zásah do života mnoha lidí okolo, to je třeba mít na paměti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.1.16 21:15

@majdula1 asi mas pravdu, neznali jsme se, bylo to všechno hrozné rychle…a ano, řekla jsem mu to několikrát, kolikrát jsem brecela, ze už takhle dal žít nechci, ze odejdu pokud se něco nezmění…on se potom chvíli snaží, ale dříve nebo později jsme zase tam kde jsme byli…

  • Nahlásit
  • Citovat
31871
31.1.16 21:19
@Anonymní píše:
@majdula1 asi mas pravdu, neznali jsme se, bylo to všechno hrozné rychle…a ano, řekla jsem mu to několikrát, kolikrát jsem brecela, ze už takhle dal žít nechci, ze odejdu pokud se něco nezmění…on se potom chvíli snaží, ale dříve nebo později jsme zase tam kde jsme byli…

no a kde máš jistotu, že se s novým partnerem nebude situace opakovat? Chemie na počátku vztahu zbavuje lidi nadhledu a úsudku, zaslepuje, ano, tak to funguje, je to příroda, ale člověk je tak trochu nepříčetný. Nejhorší je, že v tomto stavu dělá leckdy osudová rozhodnutí, kterými může ublížit řadě lidí. Mám pocit, že v tomto nebezpečném období se právě nalézáš. A opětovně říkám, stojí i Tvé dítě o nového otce?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
31.1.16 21:20

@Burj Chalifa díky za to co jsi napsala, cítím to hrozné podobně, zásah do životu mnoha lidi…manžel ma úžasné rodiče, oni vidí, ze to není dobře, ze se manžel občas nechová jak by mel a jsou z toho nešťastní, rozvod by je hrozné zasáhl, nechtěli by „přijít“ o vnuka, i když o něj pochopitelně nepřišli, ale už by to nikdy nebylo jako ted…ublizila bych tím hodne lidem, to je to co me drží ve víře ze by to šlo dat do pořádku…někde ale hluboko v sobě mi něco říká, ze nebýt tech lidi okolo, odešla bych…stydim se za to, ale zatím je to tak…

  • Nahlásit
  • Citovat
513
31.1.16 21:21

Ahoj, podepisuju se pod MartinuIrenu :) Zkus se trochu změnit ty a třeba mužskej změní. Já měla taky podobnou krizi ve vztahu :(. Taky cca po 3 letech? Ale jen jsme spolu žili, žádný dítě. Byla jsem radši v práci než doma, nebo venku, prostě jsem se na něj netěšila. Krizi jsme ale oba zvládli a jsme spolu. A já jsem za to ráda. Museli jsme se hold změnit oba. Já taky dělala věci co jemu se nelíbili. Ale musí se změnit oba no. Mluvila jsi s ním o tom? Že máš krizi? Třeba by jste to vyřešili jen samy dva. Ještě tomu dej šanci. Kor když máte syna :). Rodina by měla vydržet pokud to jde! Jasný že tě teď láká bývalí, a bude ti slibovat hory doly aby tě získal… Prostě máš zmatek v hlavě. Zkus si s mužským promluvit. Nebo zkuste tu poradnu. Držím palce ať to zvládnute :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama