Nemám to v hlavě srovnané, trápím se jaké zaměstnání

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.05.19 21:50
Nemám to v hlavě srovnané, trápím se

Ahoj, budu se snažit psát stručně a potřebovala bych poradit nebo uklidnit, protože jsem teď na tom celkem bídně. Je mi 22 a nemám v hlavě srovnané co od života chci, neumím se rozhodovat a s tímhle bojuju celý život.

Od půlky ledna hledám práci v oboru, v předchozí práci jsem skončila, byla jen na dobu určitou. Bydlím na vesnici, na jednu stranu od nás je město 10 tis. obyvatel, na druhou 5 tisíc. Do krajského města bych musela hodinu minimálně dojíždět jen tam, když nepočítám další dopravu po městě. V těch okolních městech nemůžu nic najít a to nejsme tak špatný kraj a lokalita. Všude plno a nebo mě na ten pohovor ani nepozvou nebo mě nevezmou, když se občas něco objeví.

Mám přítele v Praze, jsme spolu rok, vidani přes víkendy, teď hodně i v týdnu, když jsem neměla práci. Ze zoufalství, že tam u nás práce není, jsem poslala CV do Prahy. A vyšlo to, vzali mě a mám nastoupit na pěknou pozici v mém oboru, ve kterém jsem tak dlouho hledala.

Nejdřív byla radost, že mám práci, budu s přítelem. Teď brečím a mám v sobě zmatek. Dosud jsem žila s tátou, naši jsou rozvedení. Ten tam zůstane bydlet sám, i když bych samozřejmě jezdila na víkendy. Ale stejně na to myslím. Mám tam doktory, prostředí, domov, na který jsem byla dosud zvyklá… Za přítelem jezdím ráda, ale představa, že tu budu teď opravdu uvazaná prací a domů budu jezdit jen občas, mě děsí. Mám tam svoje věci, zázemí, všechno… prostě bylo by to moje první stěhování a žití někde jinde. Přítel se navíc musí za rok vystěhovat a netuším, co bude potom a byty jsou šíleně drahé. Těžko říct, co pak bude. Navíc si pohrává i s myšlenkou odchodu do zahraničí, ale to zatím asi nehrozí. Já si nic drahého ale také nemůžu dovolit, až za rok bude muset odejít.

Když jsem za přítelem jen jezdila, tak mi to doma nechybělo, jenže jsem věděla, že tam zase brzo budu. Často jsem se tam i nudila a štvalo mě to tam, i když si tam toho samozřejmě vážím, což mi i teď znovu dochází. Nevím, ceho se tak bojím, ale já mám v sobě prostě zmatek a nevím, co chci. A vím, že za sebou nemůžeme dojíždět věčně, že by na tohle stejně došlo, pokud nám to bude fungovat a tam ta práce není, takže bych tam musela snad opravdu nekde do Kauflandu nebo do fabriky…

Budu mít 3 měsíce zkušebku, tak bude asi čas si to vyzkoušet a rozmyslet se. Případně dal hledat práci tam u domova, třeba se něco objeví. A buď teda zůstat nebo se vrátit domů. Ale už jsem bez práce půl roku… Budu ráda za každou radu nebo komentář. Vím, že jsem plnoleta a měla bych vědět sama, co chci, ale jak říkám, neumím se rozhodovat celý život a co do budoucna čekám, absolutně netuším… :,(

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
jita22
Ukecaná baba ;) 1507 příspěvků 23.05.19 21:54

Tak kdyz se neumis rozhodovat, ber to, ze osud rozhodl za tebe :kytka:

Jahru
Ukecaná baba ;) 1612 příspěvků 23.05.19 21:56

Ve 22 letech je nejvyšší čas vyletět z hnízda. Vrátit se můžeš vždycky :kytka:

Russet
Neúnavná pisatelka 16570 příspěvků 23.05.19 21:57
@Anonymní píše:
Ahoj, budu se snažit psát stručně a potřebovala bych poradit nebo uklidnit, protože jsem teď na tom celkem bídně. Je mi 22 a nemám v hlavě srovnané co od života chci, neumím se rozhodovat a s tímhle bojuju celý život.

Od půlky ledna hledám práci v oboru, v předchozí práci jsem skončila, byla jen na dobu určitou. Bydlím na vesnici, na jednu stranu od nás je město 10 tis. obyvatel, na druhou 5 tisíc. Do krajského města bych musela hodinu minimálně dojíždět jen tam, když nepočítám další dopravu po městě. V těch okolních městech nemůžu nic najít a to nejsme tak špatný kraj a lokalita. Všude plno a nebo mě na ten pohovor ani nepozvou nebo mě nevezmou, když se občas něco objeví.

Mám přítele v Praze, jsme spolu rok, vidani přes víkendy, teď hodně i v týdnu, když jsem neměla práci. Ze zoufalství, že tam u nás práce není, jsem poslala CV do Prahy. A vyšlo to, vzali mě a mám nastoupit na pěknou pozici v mém oboru, ve kterém jsem tak dlouho hledala.

Nejdřív byla radost, že mám práci, budu s přítelem. Teď brečím a mám v sobě zmatek. Dosud jsem žila s tátou, naši jsou rozvedení. Ten tam zůstane bydlet sám, i když bych samozřejmě jezdila na víkendy. Ale stejně na to myslím. Mám tam doktory, prostředí, domov, na který jsem byla dosud zvyklá… Za přítelem jezdím ráda, ale představa, že tu budu teď opravdu uvazaná prací a domů budu jezdit jen občas, mě děsí. Mám tam svoje věci, zázemí, všechno… prostě bylo by to moje první stěhování a žití někde jinde. Přítel se navíc musí za rok vystěhovat a netuším, co bude potom a byty jsou šíleně drahé. Těžko říct, co pak bude. Navíc si pohrává i s myšlenkou odchodu do zahraničí, ale to zatím asi nehrozí. Já si nic drahého ale také nemůžu dovolit, až za rok bude muset odejít.

Když jsem za přítelem jen jezdila, tak mi to doma nechybělo, jenže jsem věděla, že tam zase brzo budu. Často jsem se tam i nudila a štvalo mě to tam, i když si tam toho samozřejmě vážím, což mi i teď znovu dochází. Nevím, ceho se tak bojím, ale já mám v sobě prostě zmatek a nevím, co chci. A vím, že za sebou nemůžeme dojíždět věčně, že by na tohle stejně došlo, pokud nám to bude fungovat a tam ta práce není, takže bych tam musela snad opravdu nekde do Kauflandu nebo do fabriky…

Budu mít 3 měsíce zkušebku, tak bude asi čas si to vyzkoušet a rozmyslet se. Případně dal hledat práci tam u domova, třeba se něco objeví. A buď teda zůstat nebo se vrátit domů. Ale už jsem bez práce půl roku… Budu ráda za každou radu nebo komentář. Vím, že jsem plnoleta a měla bych vědět sama, co chci, ale jak říkám, neumím se rozhodovat celý život a co do budoucna čekám, absolutně netuším… :,(

Ve 22 letech je čas opustit rodné hnízdo. Zkus to, za zkoušku nic nedáš. Táta se bude muset bez tebe obejít nebo si najde jinou rozptylovatelku. Kolik mu je? Padesát?

Lychee13
Závislačka 3213 příspěvků 23.05.19 21:57

Normálně nastup do Prahy a dál hledej v okolí domova. Ale myslím, že se ti tam nakonec zalíbí. Taky nemám ráda změny, ale většinou jsem ve finále ráda, že jsem se k nějaké rozhoupala. Vem si plusy, budeš finančně nezávislá, osamostatníš se, otevřou se ti nové obzory. Vrátit se můžeš vždy. Držím pěsti. :mavam:

CoCo93
Kecalka 136 příspěvků 23.05.19 21:57

Ahoj, mně je 26 a až teď pomalu vím co chci :mrgreen: Takže hlavně klid.
Odejít od rodičů je těžký, Kort kdyz máte hezky vztahy. Ale tak to prostě je. Přeci bys tam nechtěla bydlet do 30 let. Ber to jako další krok v životě. Nic není na furt. I kdybys tam mela byt jen ten rok, udeláš si nějakou praxi, něco si vydelas a uvidíš. Hlavně se neboj, strachem nic nevyresis.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.05.19 21:58

Vzala bych práci, zkusila to a neřešila :) bude to znít divně, ale nejak bylo, nějak bude. :)

Berenikee
Ukecaná baba ;) 1152 příspěvků 23.05.19 21:59

Kdo jednou zkusí už nechce jinak ;) Já bych se teda spíš bála, že už se ti nebude chtít zpět. Praha má spoustu možností. A za měsíce k nim čuchneš a uvidíš, jestli je to co ti vyhovuje…

reny14
Závislačka 2501 příspěvků 23.05.19 22:01

Nejsi náhodou narozená ve Vahách? :) Já bych to být tebou zkusila. Vrátit se můžeš vždy.

Uživatel je onlineOu
Echt Kelišová 7806 příspěvků 23.05.19 22:12

Mazej do prahy, osamostatni se a přesťan se držet v bezpečí nory, kde chcíp pes. Bez toho, aby si riskovala, aby si žila i někde jinde neporozumíš pořádně tomu kdo jsi a těžko si to pak budeš v hlavě srovnávat. Je dobré se do rodného místa vrátit, protože chceš a víš proč. Ne v něm zůstat, protože máš strach z neznámého.

Motivační obrázek na tebe.

Lychee13
Závislačka 3213 příspěvků 23.05.19 22:13

@reny14 Já jsem třeba střelec, ale posera jsem stejný. :mrgreen:

mrav
Nadpozemská drbna 29118 příspěvků 23.05.19 22:19

Chápu, že se bojíš toho, co se stane, až tvůj táta zůstane sám. Ale věř tomu, že on se o sebe postará. A pokud ty máš možnost pracovat a bydlet s přítelem v Praze, neváhal bych ani chvilku. :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.05.19 22:24

Já bych šla hned. Miluješ přítele? Já, když jsem ve 20 poznala manžela, tak jsem chtěla být jenom s ním. Ve 21 letech jsme si spolu našli byt a odešla jsem z domova. Ale já jsem tedy neměla žádné pochyby. Myslím, že máš nejvyšší čas opustit rodné hnízdo a začít žít svůj život. Taťka to zvládne. ;) A kdyby to v Praze nevyšlo, vrátit se můžeš vždy. Nebo se můžete s přítelem odstěhovat úplně jinam, jestli se ti Praha nelíbí. Já teď také prožívám něco podobného, co ty. Jsem na pochybách, nervózní. Občas nemůžu spát. Plánujeme se teď s manželem přestěhovat právě z Prahy, kde mám celou rodinu až na druhou stranu ČR a já mám strach. Mamka žije našimi dětmi, tak se trápím, že je moc neuvidí. Ale jsem si jistá, že budu šťastná, jen jsem taková povaha, která hodně přemýšlí. Ale u nás už nebude návratu. Stavíme tam barák. Zkus a uvidíš :kytka: Třeba zjistíš, že přítel není ten pravý pro život a vrátíš se domů nebo naopak, že bez něj už nechceš být a v tom případě určitě nebudeš nikdy litovat, jako já :hug:

LaraA
Zasloužilá kecalka 810 příspěvků 1 inzerát 23.05.19 22:59

Nezlob se na me, ale v 22 premyslis asi tak jako sedesatileta :mrgreen:

osamostatni se, tata to taky zvladne, třeba si i nekoho najde. hlavne se dívej ma svet trosku pozitivně. pokud se k nicemu nerozhoupes, protoze za rok to mozna muze vest do maličko slozite situace, tak se rovnou ustroj do truhly :*

kdyby byl otec vazne nemocny, mělas 5 deti, které by musely měnit školu nebo se mela stěhovat ma aljasku, byly by pochyby na miste, takhle fakt ne…

Uživatel je onlineAduš8
Závislačka 4917 příspěvků 23.05.19 23:00

Mně přijde, že moc přemýšlíš nad tím, co bude… Co bude s tátou, co bude za rok, co bude s prací. Jsi mladá a jen teď máš nárok se do toho vrhnout po hlavě. U vás chcip pes, v tvém věku jsi půl roku bez práce a pořád váháš? Zrovna v Praze s bydlením problém není a byty se sehnat dají, nemusíte si hned za rok něco kupovat. Pokud nestuduješ, je ve dvaadvaceti nejvyšší čas postavit se na vlastní nohy. Jinak to, co chceš, prostě nezjistíš :mavam:

Stránka:  1 2 3 Další »

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Reklama