Nemám žádné sebevědomí

Anonymní
29.12.19 11:05

Nemám žádné sebevědomí

Holky mám nulové sebevědomí. Nevím proč, jak se to stalo, kdo to zapříčinil, ale je to tak a já s tím chci bojovat.
Už jako malou mě někdo furt srážel, pořád jsem narážela na lidi, kteří mi dali pocítit jak jsem zbytečná a neschopná nula. Počínaje od mámy, příbuzných, spolužáku, kamarádu až po cizí lidi. Už ve škole jsem byla obětí šikany, pořád jsem byla ticho, s nikým jsem nemluvila - ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že jsem prostě nevěděla jak oslovit děti, dneska jak oslovit kolegy v práci. Tak jsem raději sama, ticho, neprůbojná a když mě někdo pomlouvá, můžu se z toho zhroutit. To jen pláču a pak to pořád probírám v hlavě, proč mě pomlouvají, co je na mě špatné, proč mě nemají rádi. Muži neustále řešili jenom můj vzhled, tam jeden řekl, že jsem tuctová v tváři, další, že mám široký boky a malý prsa, další, že mám silná lýtka. Můj bývalý přítel mi řekl, když se mi dotkl bříška, že nejsem zrovna modelka. Včera mi napsal jakýsi cizí muž přes sociální síť jestli mám nadváhu. Tak se ptám, že proč si to myslí? A on, že podle foto. Tak jsem mu odepsala aby zašel na oční. Pak mi poslal zkopírovanou foto do správy s popiskem „Na téhle foto vypadáš jako tlustá skříně“ a hned mě zablokoval. Docela mě to rozhodilo. Je pravda, že ta foto byla dost nešťastná protože jsem tam měla šaty, které mi dělali velkej zadek a bříško jako těhotné. Přitom jsem štíhlá (177 cm a 58 - 59 kg). Cizí člověk a tohle napíše, nechápu to. Celkově to sebevědomí je na bodě mrazu, nevím co s tím.
Kdysi jsem měla problém projít kolem lidí, ale dnes už ne, dostala jsem se z toho. Ještě to sebevědomí a byla bych v cajku. Mám přítele, miluje mě, moje tělo, chceme miminko, rodinu. Já chci pro své dítě sebevědomou a silnou mámu. Poradíte?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
30228
29.12.19 11:13
@Anonymní píše:
Holky mám nulové sebevědomí. Nevím proč, jak se to stalo, kdo to zapříčinil, ale je to tak a já s tím chci bojovat.
Už jako malou mě někdo furt srážel, pořád jsem narážela na lidi, kteří mi dali pocítit jak jsem zbytečná a neschopná nula. Počínaje od mámy, příbuzných, spolužáku, kamarádu až po cizí lidi. Už ve škole jsem byla obětí šikany, pořád jsem byla ticho, s nikým jsem nemluvila - ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že jsem prostě nevěděla jak oslovit děti, dneska jak oslovit kolegy v práci. Tak jsem raději sama, ticho, neprůbojná a když mě někdo pomlouvá, můžu se z toho zhroutit. To jen pláču a pak to pořád probírám v hlavě, proč mě pomlouvají, co je na mě špatné, proč mě nemají rádi. Muži neustále řešili jenom můj vzhled, tam jeden řekl, že jsem tuctová v tváři, další, že mám široký boky a malý prsa, další, že mám silná lýtka. Můj bývalý přítel mi řekl, když se mi dotkl bříška, že nejsem zrovna modelka. Včera mi napsal jakýsi cizí muž přes sociální síť jestli mám nadváhu. Tak se ptám, že proč si to myslí? A on, že podle foto. Tak jsem mu odepsala aby zašel na oční. Pak mi poslal zkopírovanou foto do správy s popiskem „Na téhle foto vypadáš jako tlustá skříně“ a hned mě zablokoval. Docela mě to rozhodilo. Je pravda, že ta foto byla dost nešťastná protože jsem tam měla šaty, které mi dělali velkej zadek a bříško jako těhotné. Přitom jsem štíhlá (177 cm a 58 - 59 kg). Cizí člověk a tohle napíše, nechápu to. Celkově to sebevědomí je na bodě mrazu, nevím co s tím.
Kdysi jsem měla problém projít kolem lidí, ale dnes už ne, dostala jsem se z toho. Ještě to sebevědomí a byla bych v cajku. Mám přítele, miluje mě, moje tělo, chceme miminko, rodinu. Já chci pro své dítě sebevědomou a silnou mámu. Poradíte?

Nepsat si s takovými bl. bečky. Hojí si na tobě svoje mizerné sebevědomí. Jsi hubená. Já mám nadváhu a nikdo mi to nepředhazuje. Vidím to sama.

Při těhotenství přibereš třeba dvacet kilo. Jsi s tím smířená? Začni třeba cvičit pilates a uvidíš, jaké „břichatice“ tam chodí. Protáhneš se a přijdeš na lepší myšlenky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34229
29.12.19 11:35

Jednak taky nechapu, proc odpovidas nejakemu zjevnemu debilkovi :nevim: mozna jsi snadny terc pro jine zakomplecovane jedince, protoze je na tobe videt, ze resis y hroutis se z jakekoliv poznamky. Jinak mas stastny vztah, budes maminka, to je velka hodnota, tak si to hyckej a nenech si otravit zivot blbama, kteri proste na svete byli, jsou a budou ;)

Konkretni tip: nejdriv si natrenuj poker- face, aby na tobe nebylo nic videt. Potom si natrenuj „pohotovou a pohodovou“ odpoved na kecy, ktere muzes slyset casteji (u me to je treba: tak co, kdy si najdes nejakeho poradneho chapa). To by te melo dostat z nejhorsiho. Pokud se ti neco podari, tak si na tebe uz priste netroufnou ;)

Priklad ze zivota: kolega mi povida- jeee, ty jsi zhubla, viď, no tak jeste tak 5 kilo a bude to super 8o tak jsem mu rekla, ze dekuju za kompliment, ale bohuzel je trochu mimo, protoze co se tyce napr. obvodu hyzdi, tak jsem jeste 2 cm pod mirou brazilske vitezky soutěže o nejkrasnejsi pozadi Miss Bum-bum, ac ten tvar by celkem odpovidal a nerada bych o to prisls…hele, odplula jsem, a vis, ze me pak celkem uhanel? To proste nepochopis :roll:

Drzim palce, jsi urcite moc hezka :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.12.19 11:42

@PaníKadrnožková haha se směji :D Jinak to mi taky chybí, umění říct něco v pravou chvíli. Jenomže mě nikdy nic nenapadne, pak až doma mě napadne spousta vět, které jsem mohla říct. Jenomže doma mi je to už houby platný, že jo?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.12.19 11:48

Jako bych četla svůj pribeh na zs šikana, třídní osklivka. A ja se vzdy chtela zavděčit ostatnim, tim jsem byla pro ostatni jeste otravna. Mam ted sice vlastni rodinu, ale porad si nevěřím. Porad to ve mne je. Ale pomáhá ni to, ze uz se snazim nemyslet na minulost, ale na to, co bude a co chci. Je to těžké, ale pomáhá mi i to. A treba i takova vec, ze ted se se mnou dost lidí ze základky baví, ozvou se, nebo pokecáme, když se sejdem. Jasne neni to nejake vřelé, ale i tak. A to jsem porad stejná…takze si reknu, ze zase tak špatná nebudu a hodne mne tesi, kdyz treba zjistím, ze se mi daří lip, nez jim treba. Vim, ze by se to nemelo, ale co už :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
29.12.19 11:56
@Anonymní píše:
Jako bych četla svůj pribeh na zs šikana, třídní osklivka. A ja se vzdy chtela zavděčit ostatnim, tim jsem byla pro ostatni jeste otravna. Mam ted sice vlastni rodinu, ale porad si nevěřím. Porad to ve mne je. Ale pomáhá ni to, ze uz se snazim nemyslet na minulost, ale na to, co bude a co chci. Je to těžké, ale pomáhá mi i to. A treba i takova vec, ze ted se se mnou dost lidí ze základky baví, ozvou se, nebo pokecáme, když se sejdem. Jasne neni to nejake vřelé, ale i tak. A to jsem porad stejná…takze si reknu, ze zase tak špatná nebudu a hodne mne tesi, kdyz treba zjistím, ze se mi daří lip, nez jim treba. Vim, ze by se to nemelo, ale co už :nevim:

jen dodám ze nechci působit jako zly pomstichtivy člověk, ale opravdu se snazim myslet na to, co me v zivote ceka proste nemyslet na to co bylo. Bud rada ze mas chlapa, ze se milujete, bud šťastná co mas.

  • Citovat
  • Nahlásit
34229
29.12.19 11:58
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková haha se směji :D Jinak to mi taky chybí, umění říct něco v pravou chvíli. Jenomže mě nikdy nic nenapadne, pak až doma mě napadne spousta vět, které jsem mohla říct. Jenomže doma mi je to už houby platný, že jo?

Tak ne vzdycky te neco genialniho napadne, ale jestli tu odpoved vymyslis aspon dodatecne, tak mas na to, ji vymyslet i na místě, jen musis byt v pohode. Me taky nejcasteji napadne neco jako „jdi do pr…“ nebo „od tebe to sedi, ty příšero krivozuba“, ale nikdy to nereknu, takze vylozeny hulvat, co se nestydi, ma temer vzdy v tomto navrch :nevim: nekdy staci rici s uprimnym pohledem do oci: „dekuju za nazor“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10569
29.12.19 13:00
@Anonymní píše:
Holky mám nulové sebevědomí. Nevím proč, jak se to stalo, kdo to zapříčinil, ale je to tak a já s tím chci bojovat.
Už jako malou mě někdo furt srážel, pořád jsem narážela na lidi, kteří mi dali pocítit jak jsem zbytečná a neschopná nula. Počínaje od mámy, příbuzných, spolužáku, kamarádu až po cizí lidi. Už ve škole jsem byla obětí šikany, pořád jsem byla ticho, s nikým jsem nemluvila - ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že jsem prostě nevěděla jak oslovit děti, dneska jak oslovit kolegy v práci. Tak jsem raději sama, ticho, neprůbojná a když mě někdo pomlouvá, můžu se z toho zhroutit. To jen pláču a pak to pořád probírám v hlavě, proč mě pomlouvají, co je na mě špatné, proč mě nemají rádi. Muži neustále řešili jenom můj vzhled, tam jeden řekl, že jsem tuctová v tváři, další, že mám široký boky a malý prsa, další, že mám silná lýtka. Můj bývalý přítel mi řekl, když se mi dotkl bříška, že nejsem zrovna modelka. Včera mi napsal jakýsi cizí muž přes sociální síť jestli mám nadváhu. Tak se ptám, že proč si to myslí? A on, že podle foto. Tak jsem mu odepsala aby zašel na oční. Pak mi poslal zkopírovanou foto do správy s popiskem „Na téhle foto vypadáš jako tlustá skříně“ a hned mě zablokoval. Docela mě to rozhodilo. Je pravda, že ta foto byla dost nešťastná protože jsem tam měla šaty, které mi dělali velkej zadek a bříško jako těhotné. Přitom jsem štíhlá (177 cm a 58 - 59 kg). Cizí člověk a tohle napíše, nechápu to. Celkově to sebevědomí je na bodě mrazu, nevím co s tím.
Kdysi jsem měla problém projít kolem lidí, ale dnes už ne, dostala jsem se z toho. Ještě to sebevědomí a byla bych v cajku. Mám přítele, miluje mě, moje tělo, chceme miminko, rodinu. Já chci pro své dítě sebevědomou a silnou mámu. Poradíte?

Proc si pises s cizima blbeckama, kdyz mas pritele a jsi stastna? Nechapu.
A odpovidat mu na takovoudle otazku 8o ani by me nehlo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29.12.19 13:31

Jako bych četla o sobě. Na ZŠ neoblíbená, později na učňáku jsem taky zažila šikanu. Neustále jsem jenom řešila co si o mě kdo myslí, srovnávala se s ostatními a sebevědomí bylo na bodu mrazu. Teď je mi 24 a už je to trochu lepší. Neříkám že jsem nějak extrémně sebevědomá, ale lepší to je. Prostě se musíš naučit mít v pr**** co si o tobě lidi myslí, je to jen a jen tvůj život. Tak si ho nekaž idiotama. Přeju hodně štěstí. :kytka: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9021
29.12.19 13:37

Můžeš mi ukázat fotku postavy? :lol:… Bo jestli máš tolik cm a tak málo kg, tak jsi skoro anorexa :lol:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9021
29.12.19 13:40

Jinak bych se věnovala příteli ;). Nikdo nevíme, jakou máš povahu :nevim:. Třeba jsi neustálá fňukna a takové lidi ani já nesnesu :).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34
30.10.20 21:09

Budování sebevědomí - na čem stavět

Ahoj, poslední dobou mám nějaké psychické problémy, úzkostné stavy, rodinné problémy a podobně a už jsem i navštívila psycholožku. Ta mi mimo jiné položila otázku, co mi jde, v čem jsem dobrá…a já neuměla vůbec odpovědět. Ptala se, za co mě lidi z okolí obvykle chválí a já si uvědomila, že mě za poslední roky nikdo za nic nepochválil. Ani za žádný můj výtvor v kuchyni, ani za práci, nápad, vzhled… prostě za nic. A když jsem si to tak probírala, tak ono vážně není zač mě chválit, protože mi nic nejde. Paní psycholožka mi dala za úkol přijít na to, co mi jde, měla jsem se zeptat lidí z okolí. To jsem udělala, zeptala jsem se manžela, svého táty, švagrové a švagra a nikdo mi nebyl schopen odpovědět jedinou věc, ve které si myslí, že jsem dobrá. Jak si mám zlepšit sebevědomí, když prostě nejsem v ničem dobrá? Dokonce si troufám tvrdit, že jsem ve většině věcí přímo špatná. A co jsem na RD, jde to se mnou z kopce. Pamatuji si, že jako dítě jsem byla chválena docela dost, hlavně v souvislosti se školou a prospěchem. V práci už to bylo o dost horší, jen výjimečně mě někdo pochválil za snahu. Práce mi moc nešla. A s dětmi doma se mi nedaří opravdu nic a k tomu šel do háje i můj vzhled, který byl dřív jen lehký podprůměr, tak teď je žumpa. :mrgreen: Vůbec nevím, na čem stavět a jak se dát dohromady. Neporadí mi prosím někdo tady?, :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
30228
31.10.20 06:24

@CapRi92
Víš, v čem jsi dobrá? Že umíš použít čárky mezi větami :palec: Nezkoušela jsi třeba někdy psát? Jen tak do šuplíku?
Děti máš dvě? Nevěřím, že to s nimi nezvládáš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
34
31.10.20 06:51

@Russet Děti mám 3. Celkem často se mi stane, že např. nezvládnu uvařit nebo nakoupit, tak je studený oběd. :oops:
Kolikrát s dětmi nejsem schopná vyjít ven - jedno obleču, druhé se mezi tím svleče nebo pokadí a tak to probíhá pořád dokola třeba 2 hodiny, až to nakonec vzdám :oops:
S mladšími chodím na cvičení a už párkrát jsme kvůli tomu nedošli. Doma s nimi neumím cvičit, je pro mě složité poznat, že zabírají správné svaly a naše cvičení je téměř bez efektu. Ani psa jsem nebyla schopna vycvičit tak, aby zvládl základní povely.
Odmala zvládám jenom věci, na které se 100% soustředím a věnuji jim spoustu času, což je teď na rodičovské nemožné. Vážně neznám maminku, která by byla podobný tragéd jako já. Kolem sebe mám většinou vzorně hospodyňky - uvařeno, uklizeno, vždy veselá nálada. A nebo alespoň v něčem šikovné mámy, třeba umí plést nebo péct skvělé buchty. Já neumím zajistit příjemný domov. Manžel mi to často říká a cítím to i já.

Psát mě nikdy nenapadlo, ani nevím co. Nemám fantazii, jen popisuji fakta. Nemám čas a snad ani ten volný šuplík :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63
31.10.20 07:12

@CapRi92 tak 3 děti, to už je pořádnej nával práce. Já bych na tvém místě vynechala to srovnávání s ostatníma. Já jsem ve srovnání s okolím asi matka na baterky, ale já jsem spokojená a dítě v pohodě. A o to jde, ne? ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat