Nemůžu se dostat ze smrti maminky

Anonymní
21.1.21 20:52

nemůžu se dostat ze smrti maminky

Ahoj, potřebuji se trochu vypovídat a doufám, že se mi aspoň trošku uleví.. Už to budou 2roky co mi zemřela maminka v jejích 42 letech.. Uhodil ji přítel když šli domů z posezení a měli popito bohužel nechal ji tam a až po několika hodinách si jí někdo všiml a zavolal sanitku. V nemocnici ji označily, že má v sově alkohol, nechají ji vyspat a ráno půjde domů. Neudělaly ji žádné vyšetření a až po 12 hodinách zjistili, že ji krvácí do mozku, chtěli ji převést do jiného města a při převozu zemřela. Nevím jak se s tím vypořádat, byla naprosto zdravá a ze dne na den mi bylo oznámeno, že umřela.. Prvního půl roku jsem byla naprosto bez duše a pak se to začalo zlepšovat i když jsem probrečela několik hodin denně. Poslední dobou mi to, ale začalo znovu vše docházet, že tu není, že ji už neuvidím a taky to jak moc mi chybí. Měly jsme si strašně blízko, nikdo mi jí nikdy nenahradí a já nevím už jak dál, je to poslední dobou horší než kdy jindy, jsem zase a úplném dně, pořád brečím a nemůžu se s tím srovnat.. Potřebovala jsem se aspoň trošku vypovídat, protože od té doby co tu maminka není nemám nikoho komu bych se svěřila a kdo by mě pochopil.. Mateřské pouto je opravdu nejsilnější věc na světě.. A to vše jsem pochopila až když je pozdě. Nestihla jsem se sní rozloučit a nestihla jsem spoustu vecí, které jsme plánovaly. Bydlím v bytě ve kterém jsme bydlely spolu, protože je mi čerstvě 18,takže mi ji tady všechno připomína.. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20581
21.1.21 20:55

Musi to byt těžké, ale neuvazovala jsi o nějaké terapii, návštěvě psychologa? Mohlo by ti to pomoct. Mas někoho jiného blízkého? Tátu, babi?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.1.21 21:02

@Kriss Tina Děkuji za odpověd, ano přemýšlela jsem nad nějakou odbornou pomocí, ale pořád si říkam, že bych to chtěla zvládnout sama bez psychologa, ale v momentální situaci o tom uvažují čím dál víc. Taťku mám, ale ten bydlí v jiném městě a nikdy jsme si nebyli nějak blízko, nemám k němu nějaké velké citové pouto.. Ještě mám sestru, ale ta bydlí na druhé straně republiky a od mala bydlela u taťky a já u maminky takže si taky nejsme moc blízké.

  • Citovat
  • Nahlásit
2355
21.1.21 21:04

Taky mě napadá obrátit se na někoho blízkého, nebo kamarádku, ideálně někoho, kdo prožil taky takovou hroznou ztrátu :( Pomáhá vědět, že se tyhle věci dějí a že to co cítíš, cítí i jiní a je to tak v pořádku. A taky, že neexistuje nějaký časový milník, kdy už to má být ok…může a nejspíš i bude to přicházet ve vlnách, někdy se ti bude dýchat snáz, jindy ti bude těžko :,( Někomu pomáhá mluvit, jiný raději mlčí a bývá pryč od lidí, v přírodě, na toulkách..Může pomocí zvířecí parťák..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20581
21.1.21 21:05
@Anonymní píše:
@Kriss Tina Děkuji za odpověd, ano přemýšlela jsem nad nějakou odbornou pomocí, ale pořád si říkam, že bych to chtěla zvládnout sama bez psychologa, ale v momentální situaci o tom uvažují čím dál víc. Taťku mám, ale ten bydlí v jiném městě a nikdy jsme si nebyli nějak blízko, nemám k němu nějaké velké citové pouto.. Ještě mám sestru, ale ta bydlí na druhé straně republiky a od mala bydlela u taťky a já u maminky takže si taky nejsme moc blízké.

A neuvazovala jsi se k někomu z rodiny odstěhovat? aspoň na čas? Byt sama v bytě, kde ti všechno připomíná mámu musí byt ještě víc depresivní :think: nad tou odbornou pomoci bych určitě uvažovala, není to žádná ostuda a málokdo takovou situaci, zvlášť v tvém věku, zvládne sám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
255
21.1.21 21:37

Doporučuji poradit se s psychologem, ona to opravdu není ostuda, v tvé situaci by to udělal každý druhý. Je potřeba, aby si to v sobě nějak zpracovala a naučila se s tím žít a jít dál, v tomto je psycholog nejlepším rádcem, víš, jinak se může stát, že tě to bude dohánět i v dospělosti za mnoho let. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
75
21.1.21 21:40

To je mi strašně líto tohle číst..kdyby si chtěla můžeš jen napsat vůbec se neznáme ale pokud ti to pomůže aspoň malinko tak klidně. V 18ti letech Každá mlada slečna potřebuje svou spřízněnou duši. Moc na tebe myslím a posilam ti objetí a hodně sil mas můj obdiv ses statecna :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
716
21.1.21 21:41

Chtělo by to psychologa a možná se podívat po „náhradní“ mamce. Najít si někoho, komu budeš moct důvěřovat a povídat si o všem, přijít si pro radu. Nemáš nějakou tetu, mamky sestřenici, její dobrou kamarádku?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
474
21.1.21 22:20

Máš zvíře?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3335
21.1.21 22:21

A to žiješ sama od 16ti let?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.1.21 23:01

Zakladatelko, nejraději bych té obejmula a nechala vyplakat. Život je někdy tak…tak… je mi moc líto tvé zkušenosti a ztráty. Mě pomalu umírá mama na rakovinu - je to jiné, než tvá zkušenost, ale částečně ti rozumím. Jen jsem dvojnásobně stará jako ty… mám to “snazší”. Jak dopadl ten “přítel” Mamky? Mas ty zázemí/peníze? Studujes/pracujes? Odkud jsi? Moc by ti pomohl terapeut psycholog, není to ostuda je to výborná cesta - musíš pečovat o svoji psychiku… i by stalo za to zkontaktovat otce, sestru- být upřímná v pocitech… :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.1.21 23:56

Jako bych to psala ja. Taky na me ted nejak dolehla ta neuveritelne tiziva realita toho, ze mamu uz nikdy neuvidim. Stalo se to rok a neco zpet, rakovina. A dodnes mam stavy, kdy jsem v naprostem soku a nemuzu uverit, co se stalo a ze se to stalo. Me bylo 30let, ale i tak se s tím nemuzu porad smirit a boli me to. Tata zemrel jeste pred mamou, meli jsme s obema rodici krasny vztah. Je mi nesmirne lito, co te potkalo za nestesti. Zivot je ohromne nespravedlivy, nejradeji bych pouzila sprosta slova, ale nic to nezmeni.. Me by treba pomohlo se o tom pobavit s nekym, ale kamaradi maji sve rodice, nekteri dokonce i prarodice a vubec pak nechapou, jak se pak s takovou ztratou da zit a radeji tyhle temata ani nezminuji, aby te netraumatizovali (nebo sebe?). Pritom par vet a tak by to pomohlo, nechci delat, ze rodice neexistovali. Doma se trapim hodne. Nevim, jestli ti muj prispevek nejak pomohl, ale vez, ze i kdyz na ulici to ve tvari nepoznas, jsou ruzne osudy. Bude to jeste hodne bolet, ale cas to obrousi a jednou se ti dostavi pocit, kdy si na maminku vzpomenes a stesti prehlusi ten smutek. Musis to zvladnout, mama by si te prala stastnou. A stesti te urcite ceka, jsi mlada!

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.21 02:03
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se trochu vypovídat a doufám, že se mi aspoň trošku uleví.. Už to budou 2roky co mi zemřela maminka v jejích 42 letech.. Uhodil ji přítel když šli domů z posezení a měli popito bohužel nechal ji tam a až po několika hodinách si jí někdo všiml a zavolal sanitku. V nemocnici ji označily, že má v sově alkohol, nechají ji vyspat a ráno půjde domů. Neudělaly ji žádné vyšetření a až po 12 hodinách zjistili, že ji krvácí do mozku, chtěli ji převést do jiného města a při převozu zemřela. Nevím jak se s tím vypořádat, byla naprosto zdravá a ze dne na den mi bylo oznámeno, že umřela.. Prvního půl roku jsem byla naprosto bez duše a pak se to začalo zlepšovat i když jsem probrečela několik hodin denně. Poslední dobou mi to, ale začalo znovu vše docházet, že tu není, že ji už neuvidím a taky to jak moc mi chybí. Měly jsme si strašně blízko, nikdo mi jí nikdy nenahradí a já nevím už jak dál, je to poslední dobou horší než kdy jindy, jsem zase a úplném dně, pořád brečím a nemůžu se s tím srovnat.. Potřebovala jsem se aspoň trošku vypovídat, protože od té doby co tu maminka není nemám nikoho komu bych se svěřila a kdo by mě pochopil.. Mateřské pouto je opravdu nejsilnější věc na světě.. A to vše jsem pochopila až když je pozdě. Nestihla jsem se sní rozloučit a nestihla jsem spoustu vecí, které jsme plánovaly. Bydlím v bytě ve kterém jsme bydlely spolu, protože je mi čerstvě 18,takže mi ji tady všechno připomína.. :,(

:hug: :srdce: :srdce: Znám ty stavy, když Ti někdo umře. Je to bezmoc a velký smutek. Drž se a bojuj holčičko :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
24005
22.1.21 04:32

Nevěřím ti ani slovo. Snad, že ti zemřela máma. V tom případě je mi to líto, ale nesnaž se tady někomu namluvit, že žiješ od 16. sama. Kdo tě živí, platí účty? Žádná sociálka nenechá nezletilé dítě jen tak doma. Jestli se o tebe nemá kdo starat, šla bys do děcáku. JInak pokud otec vychoval tvou sestru, pochybuji o tom, že by se nepostaral o tebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
82
22.1.21 08:01

@arada Ráda ti na to odpovím, bylo mi jasné, že se toho někdo chytne, ale nechtěla jsem úplně tak zasahovat do soukromí.. Takže byt je města a smlouva je napsaná na mě, na soudě nám automaticky byt přenechaly po ztrátě maminky do mých 21let. Ano je ve smlouvě napsaný i táta, ale nemá tu trvalé bydliště.. Dostávám sirotčí důchod a je docela pěkný, otec mi samozdřejmě přispívá, protože je můj zakonný zástupce. Měl by bydlet se mnou to ano, ale rozhodl se jinak. Bydlí v jiném městě kde si rekonstruluje barák, sestra už je dávno jinde a otec když je se mnou tak je to pro něho jak za trest. Vidím na něm, že by radši byl na baráku, pořád si stěžuje, že je na bytě a i když tu pár nocí přepsal tak byl v pokoji u televize a se mnou ani nepromluvil. To stejné když jsem u něho, je v garáži vrátí se 9večer i přesto, že sem mu říkala, že bych s ním chtěla strávit aspoň jeden den. Nevím jestli ti to k něčemu bylo, já opravdu nemám sebemenší důvod si vymýšlet, ještě v takhle citlivém tématu. Ale děkuji :srdce:

Příspěvek upraven 22.01.21 v 08:05

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat