Nemůžu se vyrovnat se svými představami - co s tím?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 18:16
Nemuzu se s tim vyrovnat-co s tím?

Ahoj holky.Co mě trápí: Asi před dvěma lety jsem se začla cítit psychicky divně. Bez nálady, bez radosti ze života. Přitom mám dvě dcerky které miluju nejvíc. Jsou vymodlené. Byla jsem vždy na děti citlivá. Když na ne tchyně neco rekla ( nemyslela to zle) uz jsem na ni byla nastvana.No uz tehdy jsem o sobe vedela, ze jsem moc citliva a premysliva-extremne. Treba kdyz se u nas zabijely husy, nikdo neresil ale ja tajne brecela v koupelne a predstavovala si, jak je to musi bolet tim nozem atd :roll: dokonce jsem si to predstavila na sobe, ze mi to nekdo udela a jak to musi bolet.Nebo kdyz jsem krajela chleba, v duchu jsem si rekla ze opatrne at se neriznu a pak jsem si predstavila jak by to bylo kdych se rizla. Dokonce jsem si ten nuz prilozila k ruce a predstavila si to s to s tim, ze to by teda bolelo.Tak jsem tehdy sla na net a hledala proc clovek nad necim takovym premysli.Ze by to bylo tou depkou nebvim :nevim: A lidi tam psaly hodne zlych veci a byla to diskuze zrovna na emiminu, kde pani psala ze pred sebou schovavala noze protoze se bala ze ublizi diteti nebo manzelovi 8o nevim proc. A co ja? zacla jsem si to ( jako vzdy vse) predstavovat :( ze bych vzala nuz a bodla dceru nebo chlapa :( Proste nevim proc.Jina pani psala ze byla na balkone se synem a ze ji napadlo, co kdyz by ho hodila dolu.Taky se lekla a byla z toho spatna.Ja jsem to cetla a upne me pohltila panika. Dokonce jsem se bala jit s dcerou pi moste ze co kdyz ji shodim. Pritom nikdy driv me to nenapadlo.Ac jsem nechtela, porad se mi vracely ty predstavy s nozem.Bala jsem se krajet jablko u dcery. I kdyz vim ze bych ji nikdy neublizila.Sla jsem k psychiatrovi ten mi rekl ze tohle jsou jen myslenky.Dal antidepresiva. Ja se pak citila fajn, nemyslela uz na to, zila dal. Nekdy jsem vzpomnela ale uz jsem vedela ze me vystrasily neci myslenky ktere jsem si predstavila.No,prasky jsem bez lekare vysadila uplne. A ted se mi to vratilo.Ale ne to ze bych mela strach z tech myslenek, vim ze je to blbost ale nemuzu se vyrovnat s tim ze jsem se tim vubec kdy zabyvala.Dr to vi ptrasky zase beru ale furt brecim. Dcery miluju a nemuzu prenest to, ze jsem si o nic tohle predstavovala ac jsem nechtela :( :( :(

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
KájaHvězdička
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 18:31

Taky mám občas podobné myšlenky, jsem hodně úzkostná, myslím, že důležité je, že víš, že by jsi nikdy nikomu nic neudělala. Spíš mi to připadá jako nějaká protivná obsese, která ne a ne dát Ti pokoj. Podle toho co píšeš, na mě naopak působíš starostlivě. :hug:

Kelliee
Ukecaná baba ;) 1051 příspěvků 28.11.18 18:43

Představuješ si prostě to, z čeho máš strach, čeho se bojíš. Souhlasím s Kájou nade mnou.

Demi
Závislačka 4056 příspěvků 28.11.18 18:58

Ano, podle mě ve skutečnosti jsou za těmito představami obavy a strach, zřejmě z toho, aby sis, nebo dětem, neublížila nožem, nebo jinak. Matka má potřebu své děti chránit, a ono se to někdy promítne až do takových absurdních představ. Představy se do jisté míry ani nedají ovlivnit. Možná jsi unavená, vyčerpaná starostmi a strachem, v takovém stavu je pak mysl přecitlivělá.

Ou
Echt Kelišová 8545 příspěvků 28.11.18 19:06

Máte nějakou poruchy nálady a nejspíš i nezvládnuté úzkosti.
Je to mnohem častější, než si myslíte.

Prášky zaberou a bude to lepší, ale tentokrát by to chtělo přidat i psychoterapii - protože tím že jste na to nemyslela a prostě fungovala dál, tak při další zátěži se to zase vrátilo.

Když to tentokrát v psychoterapii v bezpečném prostředí s někým důkladně proberete a porozumíte tomu, bude daleko snazší zůstat v normálním, zdravém stavu a snížíte riziko, že se to pak zase vrátí.

Držím palce a přeju hodně sil, abyste svůj život vybojovala zase zpátky.

Kobliha51
Neúnavná pisatelka 17669 příspěvků 28.11.18 19:15
@Anonymní píše:
Ahoj holky.Co mě trápí: Asi před dvěma lety jsem se začla cítit psychicky divně. Bez nálady, bez radosti ze života. Přitom mám dvě dcerky které miluju nejvíc. Jsou vymodlené. Byla jsem vždy na děti citlivá. Když na ne tchyně neco rekla ( nemyslela to zle) uz jsem na ni byla nastvana.No uz tehdy jsem o sobe vedela, ze jsem moc citliva a premysliva-extremne. Treba kdyz se u nas zabijely husy, nikdo neresil ale ja tajne brecela v koupelne a predstavovala si, jak je to musi bolet tim nozem atd :roll: dokonce jsem si to predstavila na sobe, ze mi to nekdo udela a jak to musi bolet.Nebo kdyz jsem krajela chleba, v duchu jsem si rekla ze opatrne at se neriznu a pak jsem si predstavila jak by to bylo kdych se rizla. Dokonce jsem si ten nuz prilozila k ruce a predstavila si to s to s tim, ze to by teda bolelo.Tak jsem tehdy sla na net a hledala proc clovek nad necim takovym premysli.Ze by to bylo tou depkou nebvim :nevim: A lidi tam psaly hodne zlych veci a byla to diskuze zrovna na emiminu, kde pani psala ze pred sebou schovavala noze protoze se bala ze ublizi diteti nebo manzelovi 8o nevim proc. A co ja? zacla jsem si to ( jako vzdy vse) predstavovat :( ze bych vzala nuz a bodla dceru nebo chlapa :( Proste nevim proc.Jina pani psala ze byla na balkone se synem a ze ji napadlo, co kdyz by ho hodila dolu.Taky se lekla a byla z toho spatna.Ja jsem to cetla a upne me pohltila panika. Dokonce jsem se bala jit s dcerou pi moste ze co kdyz ji shodim. Pritom nikdy driv me to nenapadlo.Ac jsem nechtela, porad se mi vracely ty predstavy s nozem.Bala jsem se krajet jablko u dcery. I kdyz vim ze bych ji nikdy neublizila.Sla jsem k psychiatrovi ten mi rekl ze tohle jsou jen myslenky.Dal antidepresiva. Ja se pak citila fajn, nemyslela uz na to, zila dal. Nekdy jsem vzpomnela ale uz jsem vedela ze me vystrasily neci myslenky ktere jsem si predstavila.No,prasky jsem bez lekare vysadila uplne. A ted se mi to vratilo.Ale ne to ze bych mela strach z tech myslenek, vim ze je to blbost ale nemuzu se vyrovnat s tim ze jsem se tim vubec kdy zabyvala.Dr to vi ptrasky zase beru ale furt brecim. Dcery miluju a nemuzu prenest to, ze jsem si o nic tohle predstavovala ac jsem nechtela :( :( :(

Počkej, až prášky zaberou a už je nikdy sama nevysazuj. :think:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 19:22

Ještě jsem zapomněla napsat ze trpim OCD a to přehnaná kontrola jestli je zhasnuto,neteče voda,zavřena okna,u všeho musím být extra ujištěná ale tohle mi tak zas nevadí.Takže můj problém je vlastně představování si věcí do detailu,dobrých a příjemných ale bohužel i špatných a těch co mi nedělají dobře viz. ten příklad se zabíjením hus.Ale ještě mě hrozně trápí něco.Když se mi stalo to že jsem četla ty věci o tom že se diskutující bály aby neublízily dětem atd a v té době jsem byla v panice tak v tv byla reportáž o paní co někoho škrtila a když jsem večer uspávala dceru vzpomněla jsem si na to a v hlavě mi šrotovalo jestli bych měla fyzickou sílu uškrtit já právě mou dceru :,( :,( a jemně jsem ji přiložila ruce ke krku :,( Nechtěla jsem ji ubližit,jen při té představě jsem se jí jemňounce přiblížila rukama ke krku.Sotva jsem se ji dotkla a ruce oddělala.Pak jsem nad tim brečela.Prosím jaký máte na to názor?proč jsem to udêlala??? :,( opakuji nikdy bych ji neubližila.Víckrát se mi to už nestalo

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 19:24

Ještě dodám,že když jsem na to nemyslela,byla jsem šťastná jako blecha.

Nature00
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 19:37

Jak pises, je to OCD. Ja po porodu tim taky trpim. Prisel strach abych neco neudelala male a pritom sem si rikala ze bych to neudelala, ze ji miluji. Prisli uzkosti a deprese. Bezela jsem k dr a beru 6 let ad a dochazim na terapii. OCD se ukaze nekds, kdyz treba manzel jede na hory a ja si predstavuji jak ho tam zavali lavina, nemuzu 3 dny spat pomalu, ale vim ze je to zase OCD. Dr.mi rekla ze clovek co trpi strachem ze neco udela blizkemu je nemozne aby se to stalo. Nikdy se to nestalo. Je to jen uzkost, kterou prizivuje to reseni ze bych to prece neudelala. Nekde jsem i cetla, ze vetsi pravdepodobnost je ze zdravi clovek neco udela druhemu, ale clovek co ma OCD nikoliv. Takze musis na sobe zacit pracovat. Cim driv tim lip.je tu vetsi sance ze se z toho dostanes, nez kdyz to nechas byt.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 21:14

Prosím jestě nějaké názory na můj druhý příspěvek co jsem dopisovala

KájaHvězdička
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 21:37
@Anonymní píše:
Ještě jsem zapomněla napsat ze trpim OCD a to přehnaná kontrola jestli je zhasnuto,neteče voda,zavřena okna,u všeho musím být extra ujištěná ale tohle mi tak zas nevadí.Takže můj problém je vlastně představování si věcí do detailu,dobrých a příjemných ale bohužel i špatných a těch co mi nedělají dobře viz. ten příklad se zabíjením hus.Ale ještě mě hrozně trápí něco.Když se mi stalo to že jsem četla ty věci o tom že se diskutující bály aby neublízily dětem atd a v té době jsem byla v panice tak v tv byla reportáž o paní co někoho škrtila a když jsem večer uspávala dceru vzpomněla jsem si na to a v hlavě mi šrotovalo jestli bych měla fyzickou sílu uškrtit já právě mou dceru :,( :,( a jemně jsem ji přiložila ruce ke krku :,( Nechtěla jsem ji ubližit,jen při té představě jsem se jí jemňounce přiblížila rukama ke krku.Sotva jsem se ji dotkla a ruce oddělala.Pak jsem nad tim brečela.Prosím jaký máte na to názor?proč jsem to udêlala??? :,( opakuji nikdy bych ji neubližila.Víckrát se mi to už nestalo

Určite nepolevovat v návštěvách u doktora, propro příště nevysazovat prášky bez jeho svolení. Nebýt na sebe přísná, také trpím touto poruchou, mám období, kdy je klid, ale pak je i období, kdy si klepu na čelo v lichém počtu, urovnávám všechny věci okolo sebe, v práci desetkrát něco čtu, abych zkontrolovala, jestli jsem neuděla chybu… Těch věcí je spousta, některým mohou připadat úsměvné. Zkus nějaké bylinky, pokud je čas, rozhýbej se nějakým sportem… Hlavně mysli na to, že jsou to pořád jen myšlenky, nejsou to činy. Tyto myšlenky naopak ukazují, jak jsi starostlivá a jak moc máš všechny okolo sebe ráda. Ty víš sama nejlépe, že by jsi nic takového neudělala. :hug:

GabinkaCh
Závislačka 3681 příspěvků 28.11.18 22:57
@KájaHvězdička píše:
Určite nepolevovat v návštěvách u doktora, propro příště nevysazovat prášky bez jeho svolení. Nebýt na sebe přísná, také trpím touto poruchou, mám období, kdy je klid, ale pak je i období, kdy si klepu na čelo v lichém počtu, urovnávám všechny věci okolo sebe, v práci desetkrát něco čtu, abych zkontrolovala, jestli jsem neuděla chybu… Těch věcí je spousta, některým mohou připadat úsměvné. Zkus nějaké bylinky, pokud je čas, rozhýbej se nějakým sportem… Hlavně mysli na to, že jsou to pořád jen myšlenky, nejsou to činy. Tyto myšlenky naopak ukazují, jak jsi starostlivá a jak moc máš všechny okolo sebe ráda. Ty víš sama nejlépe, že by jsi nic takového neudělala. :hug:

Díky že tu jsou lidi,kteří člověka dovedou podpořit

GabinkaCh
Závislačka 3681 příspěvků 28.11.18 23:02

Akorát škoda,že na tohle bylo málo reakcí.Docela mě zajímaly názory

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 28.11.18 23:46
@Ou píše:
Máte nějakou poruchy nálady a nejspíš i nezvládnuté úzkosti.
Je to mnohem častější, než si myslíte.

Prášky zaberou a bude to lepší, ale tentokrát by to chtělo přidat i psychoterapii - protože tím že jste na to nemyslela a prostě fungovala dál, tak při další zátěži se to zase vrátilo.

Když to tentokrát v psychoterapii v bezpečném prostředí s někým důkladně proberete a porozumíte tomu, bude daleko snazší zůstat v normálním, zdravém stavu a snížíte riziko, že se to pak zase vrátí.

Držím palce a přeju hodně sil, abyste svůj život vybojovala zase zpátky.

A ještě jestli se prosím můžete vyjádřit k tomu pokračování.

s.y.p.t.a
Zasloužilá kecalka 775 příspěvků 29.11.18 09:25

Myšlenky jsou jako ptáci. Přiletí a zase odletí.

Stránka:  1 2 Další »

Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat

Reklama