Nenávidím mateřství/být matkou mě přestalo naplňovat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Trápí vás poporodní deprese? Přečtěte si důležité rady eMimina
Poporodní splín? Zeptejte se na vše, co vás zajímá, odborníka
Reakce:
Tyjo, asi moc nevim co poradit nez ze mas moc male miminko a proste musis
vydrzet mez idroste, ale 4 deti do 5 let?!?! Z toho by, s prominutim, slehlo
kazdemu, takze nevim jestli to jsou slova utechy, ale naprosto chapu, ze jsi na
prasky, ja mit doma 4 takhle male deti, tak jsem u chocholouska davno jakoze promin, ale neumim si predstavit motivaci
se kterou bych privedla tolik deti na svet tak kratce po sobe, pokud teda to
nejsou jednou trojcata…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Pety2 děkuji za reakci.
Trojčata to nejsou, ale jedno, pak dvojčata a pak tohle poslední dítko. Já
se právě teď snažím přežít každý den. Je to takové přežívání od
rána do večera a od večera do rána a pořád věřím v to, že bude líp.
(zakladatelka)
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Nevím, jak bych začala. Mám doma tři děti všechny do 5 let a k tomu teď ještě malé téměř dvouměsíční miminko. Čili čtyři malé děti.
Do teď to bylo relativně ok, všechno jsem zvládala, ne perfektně, ale dalo se to přežít. Ale s narozením posledního dítěte jsem se dostala do nějakého divného psychického stavu. Hrozně lituju toho, že jsme se rozhodli mít čtvrté dítě a to jsem si ho původně moc přála, těšila se na něj. A teď se na něj dívám, jak kdybych ho měla jen vypůjčené. Přijde mi jako velká překážka ve všem. Se staršími dětmi bych už mohla jezdit po výletech atd. A miminko mi přijde jako brzda a že jsme všichni díky němu zase upoutaní doma. Přitom bych mohla říct, že je to opravdu nejhodnější miminko ze všech dětí, které jsme měli. Tak nevím, co je špatně.
Starší děti jsou strašně hlučné, pořád křičí, bijí se, berou si hračky, mimino nemůže spát, protože ho věčně budí. Vůbec mě neposlouchají. Připadám si jako opravdu neschopná matka. Nedokážu si mateřství užívat a opravdu jsem roli matky začala po porodu nenávidět. Ani nevím, jestli chci radu nebo se jen vypovídat. Ale moc nevím, jak dál.
Děkuji za vyslechnutí.
A manžel je kde? Miminka mi je úplně lito kdyz to tady čtu … Prostě to chce čas
Je pravda ze 4deti je hodne tedy. Preji
hodne sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
S těmi pocity se svěřte lékaři, mě podobnými pocity začala
u prvního syna poporodní deprese, bohužel jsem to neřešila a tak na první
měsíce se svým synem mám hrozně moc negativních vzpomínek a přitom to
bylo dítě co jen spalo a jedlo. U mě to naštěstí odeznělo s koncem
kojení. Druhé dítě jsem po pár pokusech nechala odstavit už v porodnici a
i když to chvílemi bylo dost náročné tak vzpomínky mám hezké. Nechte si
pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Miminka je mi lito. Je to taky počasím, nedá se venku nic dělat, sníh nikde, starší se nudí. Bude líp. Chodí starší do školky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Neber to na lehko, ja mela stejne u prvniho a pak rvala na muhe, at si ji odnese, ze ji nechce a zamkla se v pokoji a brecela a uvazovala, jrstli druhy den utecu a kam nebo skocim z okna, u me to bylo silne poporodni blues a totalni nevyspalost, nespala jsem ani, kdyz ji vzali na prochazku, porad jsem v hlave slysela jeji plac.. Radeji bych to nelodcenila, poporodni blues ci nejaky nabeh na poporodni depresi neni sranda..
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Měla jsem to stejně jako @Heivka. Hormony jsou svina a
taky jsem měla těžkou poporodni depresi a to jsem měla první. Taky jsem se
těšila, narodil se syn a bylo mi úplně ouvej. První výrazná změna byla
s ukončením laktace, protože prolaktin depresivní stavy prohlubuje. Já
teda skončila nakonec na práškách, protože mi bylo vazne nedobře.
A Heivka má pravdu, ze je skoda to neřešit, protože pak je spousta
nepříjemných pocitu a nemusí být. Opatruj se a řeš to, není to žádná
ostuda!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejsi neschopná, ale malinko jste to překombinovali. Mimino, ani ty starší za to ale nemůžou. Takže řešit s chlapem, musí se max zapojit do péče o starší, řekni mu o svých pocitech, protože chlapi nevidí/ neslyší náznaky toho, že to nedáváš. Nevím no, prostě to budeš muset zvládnout, jiná cesta není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Pety2 děkuji za reakci. Trojčata to nejsou, ale jedno, pak dvojčata a pak tohle poslední dítko. Já se právě teď snažím přežít každý den. Je to takové přežívání od rána do večera a od večera do rána a pořád věřím v to, že bude líp.(zakladatelka)
ty pocity jsou logické a vyplývají z mimořádně složité
situace…Děcka jsou prostě náročný, kor když jsou menší, křičí a
vyžadují okamžité splnění svých potřeb…Plus jejich věčné
spory..Navíc jsi vyčerpaná třemi těhotenstvími, porody a šestinedělím
rychle za sebou…Do stavu mateřské krize jsem se taky před časem dostala,
včetně výčitek, proč jsem si tolik naložila…
Ale věř mi, že pokud je u vás dobrý základ v rodinných vazbách a
vztazích, je to opravdu přechodné…Co nejvíc zapojuj manžela
(babičky…), soustřed se hlavně na sebe a miminko, pokud to lze…A bud
k sobě tolerantní v tom smyslu, že nemusí být vše úplně
top…Například se smiř s tím, že v domě (bytě) prostě bude nějaký
čas binec a skoro všude se budou válet hračky a kousky dětského oblečení
Uhaj si jednu místnost, zbytek neřeš, je to
fakt podružné…Taky akceptuj, že nemusíš být vždy dokonalá, dokonale
upravená, jídlo může být obyč polívka, klidně si navař i na den
dopředu.
Až se vzpamatuješ z porodu a mimčo trochu povyroste (a ostatní děti taky),
zas přijde ten pocit lásky a vděčnosti, že je máš…Můžeš mi
věřit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mockrát děkuji všem za podporu. Manžel se zapojuje jak jen to jde. Ale
taky chodí do práce, tak to musím zvládat sama.
@pe-terka děkuji. Já si
také myslím, že to bude přechodné, ale v současné situaci jsem trochu na
dně. Snažím se si pořád opakovat, že to bude časem lepší až budou
děti trochu větší a hlavně, že si to teď musím užívat, že mi to
nakonec pak ještě bude chybět. Jak byly děti miminka, tak všechno rychle
uteklo. Už jen jak to píšu, tak pláču a mrzí mě to. Čtyři děti je
opravdu hodně, ale už se to vrátit nedá. Zvládneme to. (zakladatelka)
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ja bych zkusila vymyslet z praktickeho hlediska, jak si to ulehcit.
Chodi starsi deti do skolky? Pokud ne, tak bych je nekam urcite prihlasila,
i treba jen do soukrome na dva dny v tydnu, at mas chvili klid a cas jen pro
sebe a miminko, pomuze to hodne a pomuze to i detem, vybijou energii, nauci se
nove veci, najdou si kamarady a doma se zklidni. Vidim to u svych deti (2 a 4),
kdyz neni starsi delsi dobu ve skolce, tak se doma silene zacne nudit, porad
chce pozornost, pere se s brachou, berou si hracky… jakmile je ve skolce, ma
tam tolik novych dojmu a vjemu, ze prijde domu, sedne si a v klidu si hraje
s legem. Ta skolka mu vylozene svedci, je mnohem spokojenejsi, neknoura, nechce
porad nekam chodit a jezdit.
Jinak ty vylety, pokud mas hodne miminko, tak bych jezdila na vylety i tak.
Nakojis a prebalis i jinde a deti budou zase vyblbnuty a jeste se ti procisti
hlava a nebude bordel doma.
Prvni rok, jak jsem mela novorozence a cerstveho dvouletaka, tak jsme byli porad
neustale nekde venku - prochazky, vylety, herny…ja diky tomu neustalemu pohybu
zhubla, seznamila se s mnoha dalsimi maminkami a byla spokojena… doma to bylo
fakt o nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mockrát děkuji všem za podporu. Manžel se zapojuje jak jen to jde. Ale taky chodí do práce, tak to musím zvládat sama.
@pe-terka děkuji. Já si také myslím, že to bude přechodné, ale v současné situaci jsem trochu na dně. Snažím se si pořád opakovat, že to bude časem lepší až budou děti trochu větší a hlavně, že si to teď musím užívat, že mi to nakonec pak ještě bude chybět. Jak byly děti miminka, tak všechno rychle uteklo. Už jen jak to píšu, tak pláču a mrzí mě to. Čtyři děti je opravdu hodně, ale už se to vrátit nedá. Zvládneme to.(zakladatelka)
neblbni, žádný „vracení“! Fakt budeš brzo ráda, že je máš, jen
co ty šílený hormony trochu opadnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Teda, 4 děti všechny do 5 let. No, máš můj obdiv za odvahu, já se
teď rozhoduji, jestli bych vůbec dala třetí dítě každopádně, já myslím, že v těžších
situacích je normální(do určité míry) že má člověk depku a je toho na
něj prostě moc. Kdyby to překračovalo únosnou mez, zkus si o tom
popovídat s nějakým odborníkem. Držím palce, velká rodina je krásná
věc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hele jak píšeš s tím užíváním, to je kravina, nestresuj navíc, že by sis to měla užívat. Ber to tak jak to je, ono to uteče a užívat si budeš za pár měsíců, na jaře až bude hezky, mimino větší, tak to bude o něčem jiným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Milenec - má mě jistou? Jak být nedostupná?
- Mám z toho vztahu odejít a být s jiným?
- Reklamace záloh v bytě
- Manžel mě asi podvádí
- Problém na kůži, co to může být?
- Žárlím, štve mě to
- Knihy, TV pořady - příprava na mateřství
- Manžel mě dvaceti letech podvádí
Nevím, jak bych začala. Mám doma tři děti všechny do 5 let a k tomu teď ještě malé téměř dvouměsíční miminko. Čili čtyři malé děti.
Do teď to bylo relativně ok, všechno jsem zvládala, ne perfektně, ale dalo se to přežít. Ale s narozením posledního dítěte jsem se dostala do nějakého divného psychického stavu. Hrozně lituju toho, že jsme se rozhodli mít čtvrté dítě a to jsem si ho původně moc přála, těšila se na něj. A teď se na něj dívám, jak kdybych ho měla jen vypůjčené. Přijde mi jako velká překážka ve všem. Se staršími dětmi bych už mohla jezdit po výletech atd. A miminko mi přijde jako brzda a že jsme všichni díky němu zase upoutaní doma. Přitom bych mohla říct, že je to opravdu nejhodnější miminko ze všech dětí, které jsme měli. Tak nevím, co je špatně.
Starší děti jsou strašně hlučné, pořád křičí, bijí se, berou si hračky, mimino nemůže spát, protože ho věčně budí. Vůbec mě neposlouchají. Připadám si jako opravdu neschopná matka. Nedokážu si mateřství užívat a opravdu jsem roli matky začala po porodu nenávidět. Ani nevím, jestli chci radu nebo se jen vypovídat. Ale moc nevím, jak dál.
Děkuji za vyslechnutí.