Není biologickým otcem. Říct pravdu?

Anonymni
14.4.06 23:25

Neni biologickym otcem. Rict pravdu???

Mam uzasnou petiletou holcicku. Muj manzel,bohuzel, ma velmi spatny spermiogram (0 spermii), ktery se ani po operaci nezlepsil a jelikoz jsme detatko moc chteli, rozhodli jsme se pouzit spermie darovane. Manzela si za to velice vazim!
Vime, ze skutecnym otcem neni otec biologicky, ale ten co nasi dcerku s laskou vychovava, v tom mame samozrejme jasno.
Spis ted resime kdy a jak a zda vubec o tom dceri rici. Na jednu stranu si myslim, ze ma na pravdu pravo, na druhou stranu si rikam Proc? K cemu je to dobre?
Sama za sebe musim rici, ze jsem byla hodne citlive dite (ma dcera tez) a pravda by mi spis ublizila. Vlastne jeste samotne rozhodovani o tom zda pouzit spermie darce ci ne bylo velmi tezke. A to mi bylo 30 let! Ted to samozrejme vidim uplne jinak, ale jak by to vnimalo dite? Nebo to rici v dospelosti? Cemu to pomuze?
Pravdu vime jen ja, manzel a nasi rodice.

Prosim vas o vas nazor, jak byste se k tomu stavely vy? Dekuji

PS:omlouvam se, ze pisi anonymne, ale snad pochopite…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

9867
14.4.06 23:38

Ja nevim.
Otazkou neni, zda ji vic ublizi to, ze to bude vedet, ci to, ze to vedet nebude a nahodou na to prijde.
Ovsem pokud ji to chcete rict, tak co nejdriv, neni podle me blbejsi obdobi nez puberta. A dozvedet se to v dospelosti? Hmm, myslim, ze to taky neni nic moc.

Takze ja to vidim tak - bud ji to nejak setrne sdelit ted - treba jako ze maminka a tatinek nemohli mit deti a ze mamince lekari pomohli dat mamince do briska miminko - na podrobnosti je casu dost.
No a nebo ji to proste nikdy nerict - ale pravda ma takovou neprijemnou vlastnost - vzdycky se provali v pekne blbych chvilich. Ale rpovalit se to nemusi - takze to zvazte.

Lesina

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
200
14.4.06 23:39

Ahoj, určitě bych to neříkala!! L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
652
14.4.06 23:42

Ahoj, taky bych to v tomhle případě určitě neříkala, něco jiného je adopce, ale tohle nevím k čemu by bylo.. Ne vždy je otcem dítěte ten, kdo ho zplodil…ale ten kdo je dítěti otcem…rozumíte mi že jo :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
14.4.06 23:49

Moje máma to řešila před 29 lety. To dárcovství ale vypadalo jinak 8)

Neřekla mi to, ale provalilo se to jinak a jindy a ze strany, kde by to ona ani můj nevlastní otec (vzali se, když mi byl rok, takže si jinou situaci než tátu a mámu nepamatuju, a mám ho i v rodném listě) nečekali. A zranilo mě to hodně. Ten pocit, že mi lhali a v čem všem mi asi lhali.

Asi bych zvážila, kdo kromě vás o tom ví. Pokud to ví kamarádky a rodina (o tom dárcovství spermií konkrétně), řekla bych to. Protože je skoro tutovka, že to praskne, a načasování ani formu pak neovlivníte. Pokud se jen ví, že jste byli na asistované reprodukci, nechala bych to tak jak to je.

Já paradoxně miluju svého nevlastního tátu mnohem víc od doby, co vím, že je nevlastní… že by mě mohl mít „na háku“… a nemá.

Asi taky zůstanu radši anonym

  • Nahlásit
  • Citovat
803
15.4.06 00:06

Neříkala bych to.

Je to něco jiného než adopce nebo než to, že mamka se seznámí s taťkou a je těhotná s jiným.
Tady jste se dohodli vy dva jako rodiče. A rodiče jste tudíž jen vy dva. Darující nechtěl rodičem vaší dcerušky být, jen umožnil, abyste měli miminko. Docela pochybuji o tom, že byste ho znali. K čemu by bylo vaší dceři, kdyby věděla, že je její biologický otec stejně anonymní.
Neříkala bych to, ale jak už tu někdo psal - snad se nenajde někdo „hodný“, kdo by jí to oznámil… Ale pokud píšu za sebe a byla bych v té samé situaci /snažím se si to nějakým způsobem představit, i když je to těžké/, tak bych to neřekla.
Hodně štěstíčka a tvůj partner má můj velký obdiv. Málokterý muž je ochoten přistoupit na tento způsob oplodnění.

Klára

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
440
15.4.06 00:16

Asi bych to v tomto případě taky neříkala. Pokud byste se přeci jen rozhodli to říct, tak bych to asi udělala co nejdřív. Malé děti se s tím lépe vyrovnají než dospívající puberťáci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
918
15.4.06 00:27

V tomhle případě bych to neříkala, to je stejný jako kdybys byla neplodná ty a přijala vajíčko od dárkyně, ale svoji dceru odnosila a porodila. Dárce spermie nechtěl a ani nemohl být otcem tvé dceři, tím byl vždy tvůj muž, který byl s ní už v době těhotenství a bude jí otcem po celý život. Dárce jen tvému muži daroval spermii, tak jako by v případě jiných zdravotních problémů daroval krev nebo orgán.
Bludička Kamča a Janeček

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
15.4.06 00:42

Já to myslela tak, že ty informace, když prosáknou, prosáknou často zkresleně, toho bych se bála ze všeho nejvíc; já se o tom s mámou byla schopná pobavit až 22 let potom, co jsem se to dověděla, ona vůbec netušila, že to vím a už tak dlouho - styděla jsem se roky za sebe, právě kvůli tomu, jak tu informaci ta osoba postavila.
Ale pokud si jste jistí, že to vaši rodiče opravdu nikomu vůbec nikomu neřeknou… táta a máma jste vy dva a tečka.

  • Nahlásit
  • Citovat
827
15.4.06 07:24

Ahoj,

asi bych to svému dítěti taky neřekla a když, tak až v dospělosti, když bych si byla jistá jeho psychickou zralostí a vyspělostí. Navíc bych to řekla jen z důvodu, že by se např. při nějakých zdravotních problémech mohlo provalit, že otec není biologickým otcem a dítě by si mohlo myslet, že se maminka někde „zapomněla“.

Můžu tě ujistit, že dětí jako je to vaše, běhá po světě spousta a je jim hej. Tvůj manžel je otcem a vždycky bude!!!!!! O tom není pochyb!

Rozhodně ale udělej to, k čemu budeš mít nejsilnější pocit. Vyslechni si naše názory, ale budete-li mít s manželem nutkání pravdu holčičce ve kteréholiv fázi jejího života říct, tak jí to řekněte a neboj se - v její reakci se vám vrátí přesně to, co jste do ní po celá léta vkládali. Bylo-li to spousta lásky a pochopení, pak vám jistě toto vrátí!

Držím palečky,
Bebet

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4258
15.4.06 07:37

ahoj ja si myslim ze urcite nerikat v tomto veku,kdyz uz tak v dospelosti-tech18. v puberte to take nema cenu. nekde jsem slysela ze to holce 18lety rekla maminka-ne ze ma jineho otce-ale je adoptovana a vzala to moc dobre -protozer uz mela svuj rozum, takhle by nad tim dite porad spekulovalo atd.a mozna take hledalo sveho „praveho“ tatu.
hlavne ze ji vsichni milujete.ono rict se to nekdy musi,aby vedela kdyby treba ze nemuze neco zdedit-choroby atd(zni to blbe.ale snad chapes co myslim).
Hodne stesti

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2857
15.4.06 08:06

Ahojky

prvně mě napadlo neříkat to… ale je to holčička, určitě bude chtít mít děti..... nás se vyptávali na různé choroby v rodině atd atd…

takže to spíš ted beru z tohoto hlediska, jelikož můj biologický otec má v rodině nějaké vážnější onemocnění a potřebovala jsem se ho na to zeptat… chápu že biologického otce (spíš teda dárce spermatu nikdy nezjistíte a proč taky že…) jen mě prostě napdla tahleta stránka věci…

Ale rozhodně záleží na tom, jak to cítíte Vy dva s manželem. Pokud píšeš, že je malá hodně citlivá… tak nevím

Každopádně hodně štěstí ať už to sdělíte nebo ne

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4046
15.4.06 08:10

Já bych to také neříkala - ublížilo by to oběma stranám a mohl by se pokazit jinak pěkný a bezproblémový vztah..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
532
15.4.06 08:40

Radši bych to řekla, dřív než by mohlo být pozdě…může se stát např. ( tím nechci nic přivolávat ) nějaká nehoda, při které bude vaše dcera potřebovat krev, nebo něco jiného…a tím se to může, třeba až v dospělosti provalit…A je fakt, že nejhorší období na podobné zprávy je puberta :o(( Možná je lepší začít vysvětlovat v období, kdy to vlastně ještě moc nepochopí…

Ať se rozhodnete tak nebo tak, přeju vám spokojený a klidný život, plný lásky a štěstí, který si budete ve zdraví užívat :o))

Držím vám palce, ať to všechno zvládnete…

Datez

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
322
15.4.06 09:09

Ahoj,
překvapilo mě, kolik je tu reakcí, že neříct. Já bych jí to řekla. Je potřeba vymyslet nějakou dobrou formu, aby bylo jasné, že je vaše a že jste jí oba moc chtěli a máte jí rádi. Někdo třeba děťátko ani nechce a stejně se mu narodí, ale vy jste ji tak moc chtěli, že jste se o to museli snažit a tak. Myslím, že je celkem pravděpodobné, že to nebude brát tak důležitě, jako vy rodiče. Podle mě čím dřív, tím líp. Jsem přesvědčená, že kdybych něco takového řekla svému tříletému synovi, tak to bude brát naprosto v pohodě, asi by ani nepochopil, že je to důležité. A ono to taky není důležité, přece tátu i mámu má a mají ho rádi, tak co?
Naopak kdybych se já tohle dozvěděla v dospělosti, třeba z nějakých zdravotních důvodů, dost by mi to vadilo. Ne jen to, že bych nebyla úplně vlastní, ale i to že by mi to vlastně celý život tajili.
Eva

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama