Nepříjemné úzkosti

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
12.11.21 15:20

Nepříjemné úzkosti

Dobrý den,
rada bych se obrátila s prosbou o radu na ty z vás, kteří také trpíte úzkostmi. Je nějaký způsob, jak se s tím sama poprat? Zatím se mi tedy ty úzkostné stavy nedaří korigovat. Hlavně to bušení srdce je problém. Kolikrát je to opravdu hodně. Zatím se mi dostalo pouze „rady“, že se to musím naučit ovládat. To je sice hezké, ale otázka je jak? Neumím to. Říkám si tedy, jestli nebude vhodné se o obrátit na nějakou odbornou pomoc. Předem děkuji moc za rady a názory. Mějte hezký den.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
276
12.11.21 15:31

Když zatím nepotřebujete lékovou podporu od psychiatra, začněte chodit na terapii.

Můžete bezplatně na žádanku od dr ke klinickému psychologovi, delší čekačky. Nebo soukromě, i anonymně, platit si sama. Nebo využít akce zdravotních pojišťoven vzp 5000kč https://dusevnizdravi.vzp.cz/ cpzp 2500kč https://cpzp.cz/…i-program/64 termín téměř okamžitě a osobně/online.

Výborné jsou taky skupinové terapeutické stacionáře zaměřené na úzkostné potíže. Na docházkový se můžete přihlásit sama, jestli máte nějaký v dobré dojízdné vzdálenosti od bydliště. V CDZ by mohli poradit (centrum duševního zdraví). Délka 3-4 týdny denně, měla byste nemocenskou.
Nebo pobytový na klinice či v léčebně na 7-8 týdnů, Nudz si lidi hodně chválí https://www.nudz.cz/…uchy/profil/ Pro pobytový potřebujete doporučení od dr, praktického, psychiatra…

Na úzkostné poruchy se jezdí do lázní na měsíc přes pojišťovnu, do Jeseníku, Karlovy Studánky, Dolní Lipové…na to ale potřebujete doporučení od psychiatra. Lázně nejsou zaměřené terapeuticky, spíše pro stabilizované stavy na udržení zdravé psychiky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18809
12.11.21 16:12

Ano, je čas obrátit se na odbornou pomoc.

Najdi si někoho na psychoterapii a objednej se. Bude trvat celkem dlouho, než se dosaneš na řadu, bohužel teď je situace fakt na houby, lidí co mají obtíže spousta a lidí co nabízí rozumnou terapii nedostatek.

Během čekání si pořiď tuhle knížku
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/

nauč se nějaká dechová cvičení a dýchej ráno a večer a případně když si všimneš, že na tebe úzkost jde a ještě to jde ovládat.
https://www.youtube.com/watch?…

Ideálně přidej pohyb, je to nejlepší způsob, jak tělu pomoci aby se zbavilo neurochemických látek které se do něj vyplavují při stresu a úzkosti. Běh, plavání, boxování, tanec, joga, sex, kácení stromů, cokoliv.

A zkus si psát deník - ani ne tak co se ti dělo, ale co se ti honí hlavou. Když to sepíšeš do slov, ideálně rukou na papír, bude to najednou méně děsivé, bude to víc srovnané. Zároveň když se takhle vypíšeš, tak pak najdi alepsoň jednu věc, za kterou jsi ten den byla vděčná a jednu věc z příštího dne, na kterou se těšíš. I kdyby to měla být úplná drobnost. Když tam nic nebude, tak tam něco naplánuj.

Po takovémhle psaní deníku je ideální si trošku zacvičit něco protahujícího a uvolňujícho se, pak si dát dlouhou sprchu či vanu a jít spát, popřípadě si dopřát orgasmus a jít spát.

https://www.youtube.com/watch?…

Zároveň ten deník ti může dost pomoci pak v rámci psychoterapie, pokud se ukáže že trocha duševní hygieny a zvýšení pohybu nestačí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1242
13.11.21 10:46

Porod si malého plysacka, může to být třeba i keramické zvířátko, do ruky. Svirej ho, kdyz je Ti nejhůř, prohlížej si ho, hraj si s ním. Můžeš to dělat i dost nenapadne třeba venku. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.11.21 22:43

Tak tohle asi ani nejde zvládnout nějak sama. Sama jsem si říkala, že to zvládnu, že to nic není, ale bohužel úzkosti byly stejné, takže jsem nakonec vyhledala pomoc psychologa. A zatím jsem naprosto spokojená, když už nic, tak se aspoň vypovídám a i to mi neskutečně pomůže. Jinak fakt radu nemám, tohle se podle mě dlouho zvládat stejně nedá. Pokud bys měla ty úzkosti nějaké slabé, tak možná nějaké relaxační cvičení… Správné dýchání, ale i s tím ti dokáže pomoct psycholog. Držím palce, ať je dobře :)
Prosím o ponechání anonymu

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
15.11.21 09:38

Prosím též o radu

Ahoj můžu taky požádat o radu? Hledala jsem diskuze podle názvu…
Začínám mít (asi)úzkostné stavy, ale na rozdíl od toho co tu čtu bez nějakého důvodu..zkusím to popsat.
Máme tři děti (6,3 a 1,5 roku) a péče o ně je více méně na mně. Všimla jsem si už před pár měsíci, že se začínám nepřiměřeně „lekat“. Někde něco pleskne, dřív by mně to nechalo chladnou jako ostatní lidi, teď ve mně zatuhne jakoby na mne někdo vyskočil v noci zpoza křoví. To jsem ale sváděla na nervy pocuchané od dětí a je to malá blbost.
Před týdnem jsem balila všecky 3 děti a sebe na 5 dní do hotelu - pro mne pohoda, balila jsem nás kolikrát do polních podmínek, vždy bez stresu…a najednou při téhlé banalitě nával úzkosti, bušení srdce, zrychený dech, prostě pocit, jako když vsadíte své úspory do rulety a sledujete jak se to točí. Nechápala jsem co se děje, pro mne ta situace byla na vědomé úrovni vklidu. Až když přišel manžel a sebral děti tak to pominulo, jakobych se o něj mohla najednou emocionálně opřít, že tam je. V hotelu to bylo v poho (až na „detail“, že jsem zapomněla bundy).
No ale dnes ráno - vozím dvě děti do školy a školky - zase to samé, nával úzkosti. Přitom já vím, že stíhám, že se nic neděje a že by se ani nic nestalo kdybychom projednou přijeli pozdě. Ale mám prostě naprosto bezdůvodnou úzkost. A dokonce - přijela jsem domů, a mírná úzkost přetrvávala bezdůvodně. Sebrala jsem telefon, jdu volat do banky…začalo mi bušit srdce a sevřel se mi krk..prostě úplně bezdůvodně.
Teď už to pominulo.
Do toho, nevím jestli to s tím může souviset, nebo ne, začínám zapomínat. Například kolikrát když chci děcku něco říct, tak je to „Pepíku, Karlíku, Anežko“ než dojdu k tomu správnému jménu. Manžel mi řekne ať něco udělám a já na to zapomenu. Ale není to takové to klasické zapomenutí, že když si na to z asociace vzpomenete tak vám to naskočí. Já vím, že mi něco říkal a týkalo se to stolu, ale prostě si nemůžu vzpomenout na co. Je mi 30 a z mamčiny strany měla moje babička i prababička alzheimera, tak se v tom ale možná jen víc pozoruju…
Ty úzkosti jsou nepříjemné a nepomáhá na ně je prodýchat.
Víceméně jsem se chtěla je vypsat, protože se bojím ať se mi nějak neponičí cévy, srdce těmito úzkostmi..jelikož mi to začalo před týdnem tak je brzo asi zatím někde něco řešit.

  • Citovat
  • Nahlásit
276
15.11.21 11:43
@Anonymní píše:
Ahoj můžu taky požádat o radu? Hledala jsem diskuze podle názvu…
Začínám mít (asi)úzkostné stavy, ale na rozdíl od toho co tu čtu bez nějakého důvodu..zkusím to popsat.
Máme tři děti (6,3 a 1,5 roku) a péče o ně je více méně na mně. Všimla jsem si už před pár měsíci, že se začínám nepřiměřeně „lekat“. Někde něco pleskne, dřív by mně to nechalo chladnou jako ostatní lidi, teď ve mně zatuhne jakoby na mne někdo vyskočil v noci zpoza křoví. To jsem ale sváděla na nervy pocuchané od dětí a je to malá blbost.
Před týdnem jsem balila všecky 3 děti a sebe na 5 dní do hotelu - pro mne pohoda, balila jsem nás kolikrát do polních podmínek, vždy bez stresu…a najednou při téhlé banalitě nával úzkosti, bušení srdce, zrychený dech, prostě pocit, jako když vsadíte své úspory do rulety a sledujete jak se to točí. Nechápala jsem co se děje, pro mne ta situace byla na vědomé úrovni vklidu. Až když přišel manžel a sebral děti tak to pominulo, jakobych se o něj mohla najednou emocionálně opřít, že tam je. V hotelu to bylo v poho (až na „detail“, že jsem zapomněla bundy).
No ale dnes ráno - vozím dvě děti do školy a školky - zase to samé, nával úzkosti. Přitom já vím, že stíhám, že se nic neděje a že by se ani nic nestalo kdybychom projednou přijeli pozdě. Ale mám prostě naprosto bezdůvodnou úzkost. A dokonce - přijela jsem domů, a mírná úzkost přetrvávala bezdůvodně. Sebrala jsem telefon, jdu volat do banky…začalo mi bušit srdce a sevřel se mi krk..prostě úplně bezdůvodně.
Teď už to pominulo.
Do toho, nevím jestli to s tím může souviset, nebo ne, začínám zapomínat. Například kolikrát když chci děcku něco říct, tak je to „Pepíku, Karlíku, Anežko“ než dojdu k tomu správnému jménu. Manžel mi řekne ať něco udělám a já na to zapomenu. Ale není to takové to klasické zapomenutí, že když si na to z asociace vzpomenete tak vám to naskočí. Já vím, že mi něco říkal a týkalo se to stolu, ale prostě si nemůžu vzpomenout na co. Je mi 30 a z mamčiny strany měla moje babička i prababička alzheimera, tak se v tom ale možná jen víc pozoruju…
Ty úzkosti jsou nepříjemné a nepomáhá na ně je prodýchat.
Víceméně jsem se chtěla je vypsat, protože se bojím ať se mi nějak neponičí cévy, srdce těmito úzkostmi..jelikož mi to začalo před týdnem tak je brzo asi zatím někde něco řešit.

Přečtěte si moji odpověď o několik příspěvků výše. Můžete si najít terapeutku, aby se stavy nezhoršovaly.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat