Nepřišel domů a nedal o sobě vědět

Anonymní
3.6.17 01:02

Nepřišel domů a nedal o sobě vědět

Zdravím ženy,
minulý pátek jsme se s partnerem chytli prakticky kvůli volovině a celý týden probíhal vlažně. Jsem v 8.měsíci, takže už tak ten týden byl pro mě náročnej, protože si připadám opuštěná. Minulý partner si v 8.měsíci našel jinou a opustil mě.
Nicméně je jedna ráno a partner o sobě nedal vědět, kde je.Jsme spolu skoro 6 let, ví co má dělat, tohle se nikdy nestalo…
Jak by jste reagovaly? Já mám chuť ho zabít. Vidím katastrofické scénáře :,( Asi jsem vadná já, když se mi to opakuje..

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

4629
3.6.17 01:13

Tak mu zavolej, ne?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.6.17 06:34

Ahoj,
tak snad uz je ten tvuj doma ;) Ale rada bych k tomuhle prece jen neco napsala. Taky jsem v tehotenstvi zazivala pocity osamoceni. Prislo mi, ze muzovi vubec nedocvakava, ze se nam meni zivot a ze uz to nebude jako driv - a on byl porad sami kamaradi, pivko, karty, posilka… a ona je to pravda, ten chlap to proste nedochazi, dokud to maly neni na svete. Tim samozrejme neomlouvam to, ze by se Te mel snazit pochopit, zvlast kdyz mas za sebou takovou neprijemnou zkusenost. Rekni mu narovinu, jak se citis, kdyz Te v tomto stavu necha vecer samotnou, hadka nehadka.
Oni ti muzove nejsou vsichni debilove, i kdyz se ne vzdycky chovaji, jak maji (jak chceme, aby se chovali).n

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.17 06:49

Neprošel. Je u bratra nebo rodičů..Jde mi o to, že nedal vědět..viz co jsem psala vys.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.17 06:51
@Tiffany1 píše:
Tak mu zavolej, ne?

Nemám o něj strach, volat mu nebudu.Je ok

  • Nahlásit
  • Citovat
251
3.6.17 07:06
@Anonymní píše:
Nemám o něj strach, volat mu nebudu.Je ok

Tak co v tom případě řešíš? :nevim: On se ti neozval, ty se mu taky nechceš ozývat. To je teda komunikace. :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16424
3.6.17 07:06
@Anonymní píše:
Nemám o něj strach, volat mu nebudu.Je ok

Takze budete oba urazeni az do kdy? Nekdo ten prvni krok udelat musi obzvlast jestli slo o kravinu. A navic je to prilezitost, pri usmirovani, rict si navzajem co citite.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Verun83
3.6.17 07:17

Tak ho prestan deptat kvuli volovinam, jen proto, ze jsi tehotna. Abys zase nezustala sama.

  • Nahlásit
  • Citovat
33969
3.6.17 07:17

Vztah je o komunikaci a pokud spolu komunikujete takto tak je pak otázka času kdy se podobná věc bude opakovat. Nastavit si hranice a neurážet se ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.6.17 08:03

Takze dva tydyti, kteri nejsou schopni zvednout tlf, spolu budou mit sviste…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11336
3.6.17 08:09

Ja nechapu, co teda řešíš? podle příspěvku jsem myslela, že o něj máš strach, že nevíš kde je…jinak teda já jsem si vždycky myslela, že s těhotenskýma náladama se to přehání, ale ted je tehotná známá - sousedka a přiznám se, že tak protivnýho člověka jsem nikdy neviděla, poslední dva týdny se jí vyhýbám obloukem, jejímu příteli se už ani nedivíme, že je furt na zahradě a domů se nehrne, tím nechci říct, že co chlap udělal je ok, ale vina nemusí být jen na jeho straně…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1372
3.6.17 08:36

Takže se ti stalo, ze v 8měsíci te opustil muž. Ted se ti deje úplně to same.. Hele, asi se ti život, karma snaží neco rict. Určitě to ma svuj duvod a tak bych zvedla telefon, nebo mozna i zadek a sla za nim si o tom promluvit. U te hadky jsme nikdo nebyl, treba jsi to přehnala ty. Už jen kvuli tomu, ze za měsíc tu budete mit VAŠE dítě. Ted jsme meli taky krizi, vyrikali jsme si to a je to zase v pořádku. Hlavne bez emocí, v klidu, nech ho se vypovidat a zaroven sdel to, co vadi tobě. Drzim palce a udelej to, vzdyt o nic nejde..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3760
3.6.17 09:10

@debra.morgan taky jsem na to nikdy neverila a pak v druhym tehotenstvi, jsem byla protivna i sama sobe ????????

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.6.17 09:12

Podle nadpisu jsem skoro nadskočila z gauče s tím, že tohle je pro mě téma, co jsem nedávno se svým mužem řešila.
Jako můj muž si samozřejmě může dělat co chce. Nemáme děti, závazky, proč ne. Nicméně já, jakožto jeho holka chci vědět, kde se zhruba nachází. Samozřejmě nemusí mi psát, že v 15:34 se zrovna šel vyčůrat a v 15:45 si umyl ruce, ale zhruba lokaci - jestli je u mámy, v práci, u babi, u Franty, u pepy, na pivě… donedávna mi to nepřišlo jako tak svobodoomezující požadavek, protože moji bývalí kluci prostě když někam odešli, tak řekli kam jdou a pak se zase ten den vrátili.
Se svým současným už to tak snadné není. Odejde v poledne s tím, že jde třeba k babi posekat trávník a že přijde domů odpoledne, tak že bychom třeba mohli někam jít. Tak já jako trubka čekám doma, natěšená, že spolu někam vyrazíme. No tři hodiny odpoledne, on nikde, pět hodin on nikde, sedm hodin, on nikde, devět hodin, on nikde… jedenáct hodin on nikde… začínám mu volat, kde je… buď nezvedá telefon nebo má vybitou baterku… celou noc neusnu, protože přemýšlím, kde může být a proč se neozval, proč mě nechal opuštěnou, jestli si nenašel náhodou lepší holku… ráno pořád nikde, poledne pořád nikde! Volám Frantovi, jestli není u něj a ten potvrdí, že jo, ať mu zavolám. Tak volám Frantovi s tím, že jsem měla u telefonu jeho a ten s klidným svědomím řekl, že byl u něho a chlastali… že přijde za chvíli… tři hodiny nikde… pak přišel domů a seřvala jsem ho jak malýho haranta´- jsem vzteklá osoba a on je flegmouš - že mi měl aspoň dát o sobě vědět.
Takhle jsem zhruba nastínila obecně scénář, co se přihodilo asi čtyřikrát. S tím, že po druhém případu už mi sliboval, že mi bude psát. Jenže psal přes nějakou sms bránu, ze který mi nechodili sms.
Když takhle potřetí nepřišel domů a nedal o sobě vědět, tak už jsem mu ze vzteku zabalila tašku s jeho věcma a vybízela, ať vypadne, že tohle nemám zapotřebí. Jenže pak mi říkal o jeho problémech v rodině a že mi přece psal. Tak jsem vychladla a šlo se zase dál v klidu.
Jenže počtvrté se milostpán usmyslel, že jeho život je až moc stereotypní. To jsem ho naposledy viděla v neděli odpoledne, ale v pondělí měl jít do práce.

Nepřišel.

Ani nemusím říkat, že jsem v noci nespala, do práce nepřišel, každý se mě ptal, kde je a já si připadala jak blbec, že nevím, kde mám muže. Říkala jsem si, že až ho uvidím, roztrhnu ho jako hada a nekompromisně to s ním ukončím, protože tohle nemám zapotřebí, abych se pořád takhle nervovala.
Sopka vybuchla, když jsem ho našla doma - opilýho, zhulenýho a s Frantou. Zalepený dveře, hudba řvala snad na plný koule. Když mi s klidným svědomím oznámil, že má svobodu a ještě píchal do vosího hnízda, tak sopka vybuchla. Vypustila jsem svého démona. Nebo spíš jsem byla tak naštvaná jako nikdy v životě.

Svému muži jsem nasolila takovou facku, že si z toho sedl na zadek. Doslova. Následně, když byl furt vysmátej, jsem s ním šlehla o hranu stolu a pak jsem ho vzala přes sušák na prádlo. Jeho kamaráda jsem doslova vyhodila ze dveří. Nechybělo daleko a fakt jsem myslela, že muže i Frantu vyhodím z okna. Měla jsem takovou sílu, že by to nebyl problém. Muže jsem po chvilce taky vyhodila z bytu, že takovýho kr**éna doma mít nechci, ať se sebere a vypadne ze života. On skutečně odešel, ale měl klíče a nic si sebou nevzal.
Po chvilce, co jsem vypustila krakena z duše a uvědomila si, jakou spoušť jsem po sobě zanechala, jsem měla v srdci zvláštní pusto a prázdno. Začala jsem se uklidňovat. Po chvilce přišel muž a už nebyl tak vysmátej a už do mě nerýpal, takže už se s ním dalo v klidu mluvit a i já už mohla normálně mluvit bez nadávek. Stál si totiž za tím, že mi psal, tak mi demonstrativně ukázal, z jaké sms brány psal a skutečně mi nic nepřišlo. Pak z něj vylezlo, že má novou práci, tak to oslavili. No a taky z něj vylezlo, že jsem mu už jakou dobu lezla na nervy, protože jsme se viděli pořád - v práci, doma, v noci. Jsem ten typ člověka, kterému k zábavě stačí knížka nebo něco, co můžu dělat doma a on prostě chodil do práce, která mu nevyhovovala a byl z ní nešťastnej. No dala jsem mu na výběr, že buď bude se mnou a já prostě potřebuju vědět, kde se nachází pro klid duše, a nebo si půjde vlastní cestou, kde si může dělat, co se mu zamane. No přemýšlel o tom a chce zůstat se mnou.
Od té doby si koupil novou simku, ze které už mi může normálně psát, pokud se někde zdrží, takže už o sobě dává vědět. Najednou vše funguje jak má, vztah se vylepšil a mám v duši klid.
jen mám pořád na duši tu hanbu, že jsem nedokázala zvládnout svůj hněv a takhle jsem s ním fyzicky zametla, i když je o třicet kilo těžší a o čtyřicet centimetrů větší a nedokázala to nějak rozumněji vyřešit. Se svými výbuchy vzteku mám celý život problém. Bojím se, že jednoho dne někomu vážně můžu uškodit neúmyslně na zdraví. V zatmění mysli totiž co mi v tu chvíli přijde jako malý ťukanec, je ve skutečnosti rána jako z děla.
Podle psycholožky je to součást mojí povahy a musím se s tím naučit žít a nacházet příčiny toho, co mi vytáčí. A každý mi říká, že se mám ovládat. Jenže kurňa jak se mám ovládat, na to mi nikdo návod nedá.

Doufám, že se někomu bude chtít číst mojí slohovou práci a ještě z pochopitelných důvodu anonymně, ale potřebuji to dostat ze sebe ven. Ví o tom jen moje nejlepší kamarádka a zbytku do toho nic není, aby na mě koukali zkrz prsty.

  • Nahlásit
  • Citovat
3.6.17 09:17
@Anonymní píše:
Podle nadpisu jsem skoro nadskočila z gauče s tím, že tohle je pro mě téma, co jsem nedávno se svým mužem řešila.
Jako můj muž si samozřejmě může dělat co chce. Nemáme děti, závazky, proč ne. Nicméně já, jakožto jeho holka chci vědět, kde se zhruba nachází. Samozřejmě nemusí mi psát, že v 15:34 se zrovna šel vyčůrat a v 15:45 si umyl ruce, ale zhruba lokaci - jestli je u mámy, v práci, u babi, u Franty, u pepy, na pivě… donedávna mi to nepřišlo jako tak svobodoomezující požadavek, protože moji bývalí kluci prostě když někam odešli, tak řekli kam jdou a pak se zase ten den vrátili.
Se svým současným už to tak snadné není. Odejde v poledne s tím, že jde třeba k babi posekat trávník a že přijde domů odpoledne, tak že bychom třeba mohli někam jít. Tak já jako trubka čekám doma, natěšená, že spolu někam vyrazíme. No tři hodiny odpoledne, on nikde, pět hodin on nikde, sedm hodin, on nikde, devět hodin, on nikde… jedenáct hodin on nikde… začínám mu volat, kde je… buď nezvedá telefon nebo má vybitou baterku… celou noc neusnu, protože přemýšlím, kde může být a proč se neozval, proč mě nechal opuštěnou, jestli si nenašel náhodou lepší holku… ráno pořád nikde, poledne pořád nikde! Volám Frantovi, jestli není u něj a ten potvrdí, že jo, ať mu zavolám. Tak volám Frantovi s tím, že jsem měla u telefonu jeho a ten s klidným svědomím řekl, že byl u něho a chlastali… že přijde za chvíli… tři hodiny nikde… pak přišel domů a seřvala jsem ho jak malýho haranta´- jsem vzteklá osoba a on je flegmouš - že mi měl aspoň dát o sobě vědět.
Takhle jsem zhruba nastínila obecně scénář, co se přihodilo asi čtyřikrát. S tím, že po druhém případu už mi sliboval, že mi bude psát. Jenže psal přes nějakou sms bránu, ze který mi nechodili sms.
Když takhle potřetí nepřišel domů a nedal o sobě vědět, tak už jsem mu ze vzteku zabalila tašku s jeho věcma a vybízela, ať vypadne, že tohle nemám zapotřebí. Jenže pak mi říkal o jeho problémech v rodině a že mi přece psal. Tak jsem vychladla a šlo se zase dál v klidu.
Jenže počtvrté se milostpán usmyslel, že jeho život je až moc stereotypní. To jsem ho naposledy viděla v neděli odpoledne, ale v pondělí měl jít do práce.

Nepřišel.

Ani nemusím říkat, že jsem v noci nespala, do práce nepřišel, každý se mě ptal, kde je a já si připadala jak blbec, že nevím, kde mám muže. Říkala jsem si, že až ho uvidím, roztrhnu ho jako hada a nekompromisně to s ním ukončím, protože tohle nemám zapotřebí, abych se pořád takhle nervovala.
Sopka vybuchla, když jsem ho našla doma - opilýho, zhulenýho a s Frantou. Zalepený dveře, hudba řvala snad na plný koule. Když mi s klidným svědomím oznámil, že má svobodu a ještě píchal do vosího hnízda, tak sopka vybuchla. Vypustila jsem svého démona. Nebo spíš jsem byla tak naštvaná jako nikdy v životě.

Svému muži jsem nasolila takovou facku, že si z toho sedl na zadek. Doslova. Následně, když byl furt vysmátej, jsem s ním šlehla o hranu stolu a pak jsem ho vzala přes sušák na prádlo. Jeho kamaráda jsem doslova vyhodila ze dveří. Nechybělo daleko a fakt jsem myslela, že muže i Frantu vyhodím z okna. Měla jsem takovou sílu, že by to nebyl problém. Muže jsem po chvilce taky vyhodila z bytu, že takovýho kr**éna doma mít nechci, ať se sebere a vypadne ze života. On skutečně odešel, ale měl klíče a nic si sebou nevzal.
Po chvilce, co jsem vypustila krakena z duše a uvědomila si, jakou spoušť jsem po sobě zanechala, jsem měla v srdci zvláštní pusto a prázdno. Začala jsem se uklidňovat. Po chvilce přišel muž a už nebyl tak vysmátej a už do mě nerýpal, takže už se s ním dalo v klidu mluvit a i já už mohla normálně mluvit bez nadávek. Stál si totiž za tím, že mi psal, tak mi demonstrativně ukázal, z jaké sms brány psal a skutečně mi nic nepřišlo. Pak z něj vylezlo, že má novou práci, tak to oslavili. No a taky z něj vylezlo, že jsem mu už jakou dobu lezla na nervy, protože jsme se viděli pořád - v práci, doma, v noci. Jsem ten typ člověka, kterému k zábavě stačí knížka nebo něco, co můžu dělat doma a on prostě chodil do práce, která mu nevyhovovala a byl z ní nešťastnej. No dala jsem mu na výběr, že buď bude se mnou a já prostě potřebuju vědět, kde se nachází pro klid duše, a nebo si půjde vlastní cestou, kde si může dělat, co se mu zamane. No přemýšlel o tom a chce zůstat se mnou.
Od té doby si koupil novou simku, ze které už mi může normálně psát, pokud se někde zdrží, takže už o sobě dává vědět. Najednou vše funguje jak má, vztah se vylepšil a mám v duši klid.
jen mám pořád na duši tu hanbu, že jsem nedokázala zvládnout svůj hněv a takhle jsem s ním fyzicky zametla, i když je o třicet kilo těžší a o čtyřicet centimetrů větší a nedokázala to nějak rozumněji vyřešit. Se svými výbuchy vzteku mám celý život problém. Bojím se, že jednoho dne někomu vážně můžu uškodit neúmyslně na zdraví. V zatmění mysli totiž co mi v tu chvíli přijde jako malý ťukanec, je ve skutečnosti rána jako z děla.
Podle psycholožky je to součást mojí povahy a musím se s tím naučit žít a nacházet příčiny toho, co mi vytáčí. A každý mi říká, že se mám ovládat. Jenže kurňa jak se mám ovládat, na to mi nikdo návod nedá.

Doufám, že se někomu bude chtít číst mojí slohovou práci a ještě z pochopitelných důvodu anonymně, ale potřebuji to dostat ze sebe ven. Ví o tom jen moje nejlepší kamarádka a zbytku do toho nic není, aby na mě koukali zkrz prsty.

Najdi odbornou pomoc, beze srandy.
Ten tvuj ma svatou trpelivost, ja uz bych te davno kopla do zadku s rozbehem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama