Nervový kolaps. Jak z něj ven?

128
23.5.16 12:27

Nervový kolaps. Jak z něj ven?

Před 4 lety jsem přišla v těhotenství o dítě. Po amnio. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Psychiatrie, antidepresiva, krach manželství. Snaha začít nový život. Odstěhovala jsem se pryč, postavila dům, našla si novou práci, nové přátele. Děti se odstěhují za mnou. Lepší se to. Ale stále mě přepadají stavy beznaděje. Zejména tehdy, když si uvědomím, že jsem na vše sama. Problémů je dost. Dřív bych je ale nějak hrnula před sebou. Teď mě to často skolí. Pláč, tlukot srdce, strach. Antidepresiva beru - i když vím, že ty nic neřeší, snažím se sportovat, hledat různé aktivity. Ale ten pocit, že je všeho víc než zvládnu a že není nikdo, kdo by mi výrazně pomohl ( naštěstí jsou ti, kdo pomáhají, ale jsou daleko)ten mě dostává do kolen. Prosím pište jen vy, kdo máte, co napsat. Plané rady jsou mi k ničemu. Díky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

4376
23.5.16 13:08

Asi si musi kazdy najit tu jistotu sam v sobe. Ja treba zjistila, ze ne vse je potreba resit. Spousta pseudoproblemu a starosti se jen tvari straslive, ale ve skutecnosti o nic nejde a kdyz se nechaji byt, tak se vubec nic nestane. Dale se snazit vse, co jde, dodelat do konce, aby na nas ty „resty“ nevykoukly v nejmene vhodnou dobu.
No a potom to otrepane: kazdy problem ma reseni a pokud ho nema, tak to neni problem.
Nejsi sama. Mas pomoc. To je jedno, jak daleko, ale mas. A ver, ze kdyby melo jit do tuheho, tak na vzdalenosti nezalezi. Pokud ti chybi rameno, o ktere by ses mohla oprit, tak tu oporu najdi v sobe. A jakmile to najdes, tak se zacne menit i svet kolem tebe tak, jak si prejes. Tomu ver, protoze ja to zazila. Vlastne zazivam porad. Je to maly zazrak, ktery umi podrzet ve chvili, kdy mam pocit, ze padam. Ale to je zivot. Jednou nahore, potom zase ochutnat beznadeje, abychom si mohli stesti a pohodu uzit o to vic.
Vse je tak, jak ma byt. A jestli je dnes spatne, neznamena to, ze bude i zitra. Je to na tobe :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.5.16 13:18

No, já jsem na tom poslední dobou bohužel stejně. Mě chytly deprese z mého vlastního zdraví. Mám tři děti rychle po sobě, 6 let jsem doma na MD. Za poslední dobu jsem dost zhubla, jsem kost a kůže… také jsem ztratila chuť života. Přitom děti mám zdravé, manžel je úžasný… AD neberu, snažím se s tím bojovat sama. Ale na děti jsem převážně sama, manžel se vrací až večer a prarodiče máme také daleko. Takže asi vím o čem píšete. Dle toho bych ale řekla, že jste v poslední době měla dost zaprah jak fyzicky tak Možná by pomohlo se odreagovat nejak vice-dovolena, zajít na víno, či tancovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
66
23.5.16 13:28

Nechte se otestovat na latentni tetanii…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23.5.16 14:00

Z babskych liekov - caj z ovsenych vlociek a jedlo korenit zmesou kurkumy a pepre. Ale su to len babske lieky, tudiz ‚podpurne‘.

Z aromaterapie cedr, grapefruit, pomaranc, bazalka.

Namiesaj si telovy peeling z krystaloveho cukru, bazalkovych listkov, pomarancovej kory a olivoveho oleja. Alebo z cukru, drvenych ovsenych vlociek, stipocky skorice a oleja. So skoricou teda opatrne, sice vypina plet, ale moze drazdit.

Zase, je to ‚babska rada‘, pomaha telu uvolnit sa, ale hlavu musi dat dohromady hlava sama.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
463
23.5.16 14:13

@lupita71 Je potřeba si uvědomit, že oporu musíš najít hlavně sama v sobě-a jestli ji máš náhodou ještě v někom jiném, je to jen bonus navíc. Tohle mi pomáhá, abych nepropadala lítosti, když potřebuju pomoct a nikdo není…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
128
23.5.16 15:54

To je pravda - sama v sobě. Já zřejmě udělala tu životní chybu nebo spíš byla nastavena ( a to je horší, to je dlouhodobý proces), že jsem se nechala rozcupovat okolnostmi. Te´d už si to víc uvědomuju - že se snažím všem vyjít vstříc, nic pro mě není problém, se všema soucítím - tento životní přístup je sebedestrukční. Přijít na to, kde vznikl a jak ho změnit je ale dost velký problém. Asi záleží dost na tom jak je člověk vychovaný. Takže svoje děti učím - první jsi Ty, pak zase Ty a teprve pak ti ostatní. Myslím si, že to je pro život hodně důležité. a nejde o egoismus - ten je jen v případě, že vidí člověk jen sebe a zase sebe a nikde ve frontě není nikdo jiný. Třeba někdo řešil něco podobného. A vyřešil. Kde v sobě najít tu energii a říct dost. Odtud potud. A konec. Máte někdo zkušenost?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31937
23.5.16 17:36
@lupita71 píše:
To je pravda - sama v sobě. Já zřejmě udělala tu životní chybu nebo spíš byla nastavena ( a to je horší, to je dlouhodobý proces), že jsem se nechala rozcupovat okolnostmi. Te´d už si to víc uvědomuju - že se snažím všem vyjít vstříc, nic pro mě není problém, se všema soucítím - tento životní přístup je sebedestrukční. Přijít na to, kde vznikl a jak ho změnit je ale dost velký problém. Asi záleží dost na tom jak je člověk vychovaný. Takže svoje děti učím - první jsi Ty, pak zase Ty a teprve pak ti ostatní. Myslím si, že to je pro život hodně důležité. a nejde o egoismus - ten je jen v případě, že vidí člověk jen sebe a zase sebe a nikde ve frontě není nikdo jiný. Třeba někdo řešil něco podobného. A vyřešil. Kde v sobě najít tu energii a říct dost. Odtud potud. A konec. Máte někdo zkušenost?

to je práce pro dobrého psychoterapeuta. Metod psychoterapie je mnoho, volbu nech na něm.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
128
23.5.16 17:50

Dobří psychoterapeuti nejsou. Tomu věř. Potkala jsem jich hodně. Dobrý psychoterapeut musí být člověk empatický a přitom velice chytrý a analytický. A i tak má co dělat. Psychiatři i psychologové mají prázdné ruce. Trochu pomoci snad umí, ale jinak…Člověk si musí nakonec pomoci sám. Jen v něm je klíč jak z toho ven. Proto se ptám těch, kdo tuto cestu ven podnikli. Obvykle jen oni umí poradit. Otázka jestli umí tuto zkušenost sdělit nebo vůbec chtějí sdělit. Tohle může trochu pomoci. O tu trochu mi jde. Jinak vím, že je to na mě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31937
23.5.16 17:58
@lupita71 píše:
Dobří psychoterapeuti nejsou. Tomu věř. Potkala jsem jich hodně. Dobrý psychoterapeut musí být člověk empatický a přitom velice chytrý a analytický. A i tak má co dělat. Psychiatři i psychologové mají prázdné ruce. Trochu pomoci snad umí, ale jinak…Člověk si musí nakonec pomoci sám. Jen v něm je klíč jak z toho ven. Proto se ptám těch, kdo tuto cestu ven podnikli. Obvykle jen oni umí poradit. Otázka jestli umí tuto zkušenost sdělit nebo vůbec chtějí sdělit. Tohle může trochu pomoci. O tu trochu mi jde. Jinak vím, že je to na mě.

To, jak popisuješ své problémy svědčí naopak o tom, že odborníka s cílenou péčí potřebuješ velmi. Máš-li tento postoj ke specialistům ( dobří psychoterapeuti nejsou…),kteří podobných případů už potkali a vyléčili řadu, pak opravdu nezbude, aby jsi se v tom s prominutím plácala sama. Otázka je, s jakým efektem a výsledkem. Ale pochybuji, že Ti lépe pomůže no name člověk laik z veřejného fóra…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23.5.16 18:50
@Burj Chalifa píše:
To, jak popisuješ své problémy svědčí naopak o tom, že odborníka s cílenou péčí potřebuješ velmi. Máš-li tento postoj ke specialistům ( dobří psychoterapeuti nejsou…),kteří podobných případů už potkali a vyléčili řadu, pak opravdu nezbude, aby jsi se v tom s prominutím plácala sama. Otázka je, s jakým efektem a výsledkem. Ale pochybuji, že Ti lépe pomůže no name člověk laik z veřejného fóra…

S ozajstnou depresiou skusenost nemam - ale ja osobne som dosla k zaveru, ze psycholog/psychoterapeut je dobry potial, pokial sa stretne so slabou osobnostou. Ale mozno je moj postoj ovplyvneny mojou dedicnou tvrdohlavostou :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
128
23.5.16 22:41

@Bábi Zlopočasná Presne tak. Spolehat se na odborniky, v oboru jako je psychologie a psychiatrie je cesta do pekel. Jedine co maji v ruce jsou uklidnujici leky. Cestu k dusi zna z nich malokdo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31937
24.5.16 05:52
@lupita71 píše:
@Bábi Zlopočasná Presne tak. Spolehat se na odborniky, v oboru jako je psychologie a psychiatrie je cesta do pekel. Jedine co maji v ruce jsou uklidnujici leky. Cestu k dusi zna z nich malokdo.

jak moc se mýlíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
463
24.5.16 07:41

@Burj Chalifa Zakladatelka už v úvodu nastínila, že zkušenosti s odborníky má(a ne malé),antidepresiva bere a podle jejího jednání je vidět, že se jejich radami snaží řídit, ale fakt je ten, že odborníci se snaží pomoci jen na určité vlně spojené z vědomostí a zkušeností, ale aby je ta práce úplně nezničila, musí si zachovat k pacientovi určitý odstup a příliš se do pacienta nevciťovat. Je to pochopitelné, nemůžeme chtít po cizím člověku, který dělá jen svou práci, aby nás pochopil ze samotné podstaty. A to právě zakladatelka asi chce-radu, návod někoho nestranného, kdo si něčím podobným prošel a jak na to. Všechno co mohla dostat, už od odborníků asi dostala-návod, jak se sebou pracovat, co dělat, co brát, jak nahlížet na svět, ale znásilnit duši není tak jednoduché..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.5.16 08:12

@Burj Chalifa ja mam skusenost teda len s troma psychologmi, ale nepomohol mi ani jeden. Jedna ma akurat tak nastvala.
Moja mama ako ucitelka na zakladke ma tych skusenosti viac. Vzdy to dopadlo bud tak, ze psychologicka dala za pravdu mojej mame, alebo si obe mysleli o tej druhej, ze je naprosto mimo.

Ale ako hovorim, ja, ani moja mama sme neriesili nejaku ‚ozajstnu‘ klinicku depresiu, slo len o viac ci menej dolezite drobnosti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama