Nervy před zkouškou - studium při dětech

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.12.18 21:18
Nervy před zkouškou - studium při dětech

Ahoj holky,

ve čtvrtek mě čeká zkouška z angličtiny. Maturovala jsem, vše jsem okecala, ale gramatika mi nikdy nešla, té jsem se u maturity ladně vyhla. Zkouška, která mě čeká, je právě z gramatiky - písemná. Několik měsíců docházím 2× týdně k soukromé lektorce. Je vážně skvělá! Problém je, že studuji se dvěma dětmi (6 a 3) a nemám na to tolik času. Dcera už je ze školky 3. týden doma. Vše je závislé na tom, kdy se manžel vrátí z práce, takže když přijede pozdě, nedá se nic dělat. Ve studiu mě podporuje. Jiné hlídání nemáme - tchýně se nezajímá, má své záliby a má matka bydlí daleko a chodí ještě do práce. Ideálně kdybych mohla dělat nějaká cvičení každý den, ale to nejde.

Obě děti uspáváme, každý má vlastní pokoj. Dost často se stane, že dcera usne až kolem 22hod. - vždy se něco najde, co ji zlobí. Pak se budí kolem půlnoci a nespí třeba 2-3 hodiny. Vyžaduje, abych jí držela za ruku. Usne a jak se hnu, tak je vzhůru. Takže čekám, čekám…až z toho usnu. Syn se budí až k ránu kolem 5-6 hodiny a není problém - hraje si, kouká na pohádku, nebo ještě usne. Občas se vzbudí v noci a nechce být v pokoji sám, tak jdu k němu a ležím u něj v pokoji na zemi dokud neusne. Já vstávám kolem 5 hodiny, někdy dříve, někdy později a jdu se učit. Jenže jsem zjistila, že co takto ráno udělám je většinou špatně a nepamatuji si nic. Večer buď uspávám nebo usínám a jsem k. o. Už se na to nedokážu soustředit. Učím se většinou když muž dojede z práce a převezme děti.

Studuji něco, co je mým snem s budoucím uplatněním a zcela mimo můj dosavadní obor. Studuji Bc. i když jedno Bc. už mám…pro titul to rozhodně nedělám, ale proto, abych danou práci mohla dělat.

Na VŠ jsem se dala až se současným partnerem. Rodina mě nikdy nepodporovala a divím se, že mám vůbec maturitu. Otec mě peskoval, když viděl, že sedím u PC - já si vypracovávala maturitní otázky a on na mě řval, že se flákám, ať jdu raději něco dělat…a že jsem blbá atd. A to mi nějak zůstalo… Představa, že bych šla na VŠ…fakt vtipné! Měla jsem dost komplikované psychické problémy vyplývající z mého dětství a díky mé terapeutce jsem po 5 ti letech dá se říct v pořádku. A také díky tomu jsem si podala přihlášku a udělala přijímačky…ze 120 lidí na 4. místě!!! Ale stejně si říkám, že je to náhoda, štěstí. A teď tedy zkouškové období přede mnou a já panikařím. Je toho tolik!!! Na předchozí VŠ rozhodně takové požadavky nebyly (byla soukromá a lituju, že jsem s ní nesekla už v prvním ročníku) - mám pocit, že to nedám. Vrací se mi vše z minulosti…jak jsem dutá, blbá a neschopná a že já přeci nemůžu nikdy dělat to co chci a být v něčem dobrá. Dívám se do angličtiny a co jsem chápala nechápu, vše špatně…blbnu i u základních věcí. Už jsem zvracela, bolí mě břicho…nemůžu ani pořádně jíst. Říkám si, že to je jedno, že půjdu na druhý pokus (který je hned další týden :? )…nic se přeci nestane…ale nepomáhá to. Nejradši bych si zapálila, opila se (nekouřím už 7 let a piju výjimečně)…ale mám na to prostě chuť. Napadají mě myšlenky, že se na to prostě vykašlu - aspoň budu mít klid, žádné zkoušky, žádná bakalářka a vrátím se do práce, kde nejsem spokojená, ale aspoň nebudu riskovat něco nového.

Potřebuju se urychleně hodit do klidu! V den maturity jsme zvracela a nakonec jsem měla samé 1 - jenže teď to vidím jinak… tohle budou prostě jiné nároky a já se obávám že selžu!

Děkuji všem za přečtení, manželovi se s tím svěřit nemůžu - vím moc dobře co by mi na to řekl…

Jak se hodit do klidu? Já si tu flašku fakt otevřu :pankac:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.12.18 21:29

Hodne stesti. Nejde o zivot. Zdravi mas jen jedno. Ja dulezitou zkousku s ditetem nedala a zivot jde dal. Uz bych se kvuli tomu tak nestresovala.

Lenka_Hal
Kelišová 5702 příspěvků 03.12.18 21:55

Ja byla kdysi podobny pripad :mrgreen: Ted uz sice nestuduju, ale obcasne pripravy na prednasky nebo konference jsou i ted a u mne teda plati, ze s detma to lip snasim. Ony ty deti mne tak nejak umistily na pevnou zem, uz vim, ze kdyz nejde o zivot ci jejich zdravi, jde vazne u kulovy. Mam mnohem min casu, vetsinou se stane NECO, prave kdyz se mi to nehodi. Strevni chripka, nachlazene mimino, proste neco…a misto soustredeni se na praci, jsem rada, ze jsem rada. Jo, oproti jinym jsme v nevyhode casu a klidu, ale mame zase tu vyhodu, ze kdyz se nam neco nepovede, mame spoustu lidi na utesovani :D

Afrikana
Zasloužilá kecalka 636 příspěvků 03.12.18 22:33

Porid si kozlikove kapky a kapsle s rozchodnici ruzovou (nejlepe od Viridianu) - uklidni ti to nervy na pochodu a budes se moct lip soustredit. Overeno asi peti statnicemi u nekolika ruznych lidi :mrgreen:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.12.18 22:37

Kliiid :mrgreen: Pokud nejde o zivot,nejde o nic. Bývají prece vetsinou tri pokusy,moznost ctvrteho dekanskeho,vetsina predmetu jde zapsat pri nesplnění ještě jednou další rok. Jen ty deti mi prijdou uz velke na to,aby ses vůli nim nemohla ucit a dělat si v prubehu dne cvičení z anglictiny,zvlas­t,kdyz jsi doma s nemocnou dcerou. Nevidim duvod,proc by ses nemohla ucit i odpoledne,kdyz jsou deti spolu a hrají si,proc cekas,az si je prevezme manzel :nevim:

mayerka
Ukecaná baba ;) 1601 příspěvků 03.12.18 22:58

Jak to tak čtu, tak i kdybys měla tu nejhorší variantu trémy, jsi natolik chytrá, že na 4 to rozhodně utáhneš a tím pádem je to v kapse :)
Taky jsem studovala s dětma, bylo to tedy drsné, většinou jsem se učila tak od půlnoci do 3 ráno (matika, počítání…), kolem 5 se budil menší a přes den na vše sama. Kolem Vánoc před maturitou už jsem to chtěla zabalit, že na to prostě nemám. Podržel mě manžel, že když jsem tomu už obětovala tolik, tak to musim aspoň zkusit. Dopadlo to dobře! Měla jsem trochu problém s praxí, studovala jsem geodezii a nevyšlo mi měření v terénu, ale urvala jsem to nakonec na 3 a papír byl v kapse, na známky se tě už nikdo nezeptá.
Zabejči se a dotáhni to, moc držim palce!

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.12.18 23:40

Přijde mi zvláštni, že takhle velké dítě se v noci budí na tak dlouhou dobu. Čím to je? Bylo to tak vždy? To bych se snažila nějak řešit. Mně děti taky usínaly a usínají pozdě, ale s postupujícím věkem je to lepší a lepší. Oba měly období, že před půlnocí neusnuly. No a taky k tomu potřebuji asistenci. Usínám často s nima. V tvém případě nechápu takový stres. Ten mužu mít já. Neumím se nic naučit, i když do toho koukám třeba cely den a v klidu. Další den z toho nevím nic. Od maturity mě vyhodili. Já nemůžu absolvovat žádné zkoušky. Nenaučim se nic. Ale ty? Máš samé jedničky u maturity? Přijímačky s dobrým výsledkem? Nechtěla bys mít i teď samé jedničky? Myslím, že stačí nemít takové přehnané požadavky na sebe a zvolnit. A uděláš to absolutne v klidu. A kdyby to náhodou jednou jedinkrat nevyslo, tak si to zopakujes. Zbytecne se stresujes. Já bych ani nemohla jít pracovat někam, kde se dělají nějaké testy nebo zkoušky, protože jsem úplně blbá a nezvládla bych to. Proto nemůžu chodit ani na pracovní pohovory. Naposled jsem se překonala a strašně se chválila, co umím. No, bylo to trapné, když je to absolutní nesmysl a nic neumím. Myslím, že cítíš ten rozdíl. Já žádné úspěchy nemám. No a taky žiju. Práci mám, dělám ji ráda, ale jsou věci, které mi vadí. Práci měnit nebudu, protože by mě stejně nikam nevzali.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.12.18 01:59
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

ve čtvrtek mě čeká zkouška z angličtiny. Maturovala jsem, vše jsem okecala, ale gramatika mi nikdy nešla, té jsem se u maturity ladně vyhla. Zkouška, která mě čeká, je právě z gramatiky - písemná. Několik měsíců docházím 2× týdně k soukromé lektorce. Je vážně skvělá! Problém je, že studuji se dvěma dětmi (6 a 3) a nemám na to tolik času. Dcera už je ze školky 3. týden doma. Vše je závislé na tom, kdy se manžel vrátí z práce, takže když přijede pozdě, nedá se nic dělat. Ve studiu mě podporuje. Jiné hlídání nemáme - tchýně se nezajímá, má své záliby a má matka bydlí daleko a chodí ještě do práce. Ideálně kdybych mohla dělat nějaká cvičení každý den, ale to nejde.

Obě děti uspáváme, každý má vlastní pokoj. Dost často se stane, že dcera usne až kolem 22hod. - vždy se něco najde, co ji zlobí. Pak se budí kolem půlnoci a nespí třeba 2-3 hodiny. Vyžaduje, abych jí držela za ruku. Usne a jak se hnu, tak je vzhůru. Takže čekám, čekám…až z toho usnu. Syn se budí až k ránu kolem 5-6 hodiny a není problém - hraje si, kouká na pohádku, nebo ještě usne. Občas se vzbudí v noci a nechce být v pokoji sám, tak jdu k němu a ležím u něj v pokoji na zemi dokud neusne. Já vstávám kolem 5 hodiny, někdy dříve, někdy později a jdu se učit. Jenže jsem zjistila, že co takto ráno udělám je většinou špatně a nepamatuji si nic. Večer buď uspávám nebo usínám a jsem k. o. Už se na to nedokážu soustředit. Učím se většinou když muž dojede z práce a převezme děti.

Studuji něco, co je mým snem s budoucím uplatněním a zcela mimo můj dosavadní obor. Studuji Bc. i když jedno Bc. už mám…pro titul to rozhodně nedělám, ale proto, abych danou práci mohla dělat.

Na VŠ jsem se dala až se současným partnerem. Rodina mě nikdy nepodporovala a divím se, že mám vůbec maturitu. Otec mě peskoval, když viděl, že sedím u PC - já si vypracovávala maturitní otázky a on na mě řval, že se flákám, ať jdu raději něco dělat…a že jsem blbá atd. A to mi nějak zůstalo… Představa, že bych šla na VŠ…fakt vtipné! Měla jsem dost komplikované psychické problémy vyplývající z mého dětství a díky mé terapeutce jsem po 5 ti letech dá se říct v pořádku. A také díky tomu jsem si podala přihlášku a udělala přijímačky…ze 120 lidí na 4. místě!!! Ale stejně si říkám, že je to náhoda, štěstí. A teď tedy zkouškové období přede mnou a já panikařím. Je toho tolik!!! Na předchozí VŠ rozhodně takové požadavky nebyly (byla soukromá a lituju, že jsem s ní nesekla už v prvním ročníku) - mám pocit, že to nedám. Vrací se mi vše z minulosti…jak jsem dutá, blbá a neschopná a že já přeci nemůžu nikdy dělat to co chci a být v něčem dobrá. Dívám se do angličtiny a co jsem chápala nechápu, vše špatně…blbnu i u základních věcí. Už jsem zvracela, bolí mě břicho…nemůžu ani pořádně jíst. Říkám si, že to je jedno, že půjdu na druhý pokus (který je hned další týden :? )…nic se přeci nestane…ale nepomáhá to. Nejradši bych si zapálila, opila se (nekouřím už 7 let a piju výjimečně)…ale mám na to prostě chuť. Napadají mě myšlenky, že se na to prostě vykašlu - aspoň budu mít klid, žádné zkoušky, žádná bakalářka a vrátím se do práce, kde nejsem spokojená, ale aspoň nebudu riskovat něco nového.

Potřebuju se urychleně hodit do klidu! V den maturity jsme zvracela a nakonec jsem měla samé 1 - jenže teď to vidím jinak… tohle budou prostě jiné nároky a já se obávám že selžu!

Děkuji všem za přečtení, manželovi se s tím svěřit nemůžu - vím moc dobře co by mi na to řekl…

Jak se hodit do klidu? Já si tu flašku fakt otevřu :pankac:

To dáááš :) Úplně jsem si vybavila stresy před zkouškama na VŠ, ráno před zkouškou jsem obvykle zvracela. Paradoxně taková zkouška zpravidla dopadla dobře, naopak když jsem trému neměla, tak to byl propadák.

Jinak ve mě opět všechno řve „Hlídačku, okamžitě!“ Vždyť to neni možný vstávat v pět, pak mít na krku skoro patnáct hodin děti, v noci k nim vstávat a možná, když se poštěstí je večer na chvíli předat manželovi. A efektivně se něco učit za konstantního vyrušování, to je pro mě úplný sci-fi. Nepomohlo by ti je na tři hodinky předat holce na hlídání?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 08:24
@Anonymní píše:
Kliiid :mrgreen: Pokud nejde o zivot,nejde o nic. Bývají prece vetsinou tri pokusy,moznost ctvrteho dekanskeho,vetsina predmetu jde zapsat pri nesplnění ještě jednou další rok. Jen ty deti mi prijdou uz velke na to,aby ses vůli nim nemohla ucit a dělat si v prubehu dne cvičení z anglictiny,zvlas­t,kdyz jsi doma s nemocnou dcerou. Nevidim duvod,proc by ses nemohla ucit i odpoledne,kdyz jsou deti spolu a hrají si,proc cekas,az si je prevezme manzel :nevim:

Manžel se vrací jak kdy, ale většinou vyzvedává děti ze školky. U syna to šlo, ten si jako malý hrál sám klidně celý den. Dcera pořád mluví a mluví a potřebuje všechno odkejvat, že jí slyším, jinak to opakuje počád dokola. Když jim pustím pohádku a řeknu, že maminka musí pracovat většinou do 20 minut jsou v sobě. Dcera má období, kdy provokuje, takže najednou začne na bráchu prskat, brát mu deku, hádají se, kdo bude sedět kde…atd. Já se potřebuju soustředit a ne každou chvíli je krotit. Manžel nemá problém s dětmi vypadnout na víkend, ale teď v prosinci je to zrovna tak naflákaný doktorama, nemocema, Mikuláš, dárky…a to ani neuklízím a nepeču.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 08:45
@Anonymní píše:
Přijde mi zvláštni, že takhle velké dítě se v noci budí na tak dlouhou dobu. Čím to je? Bylo to tak vždy? To bych se snažila nějak řešit. Mně děti taky usínaly a usínají pozdě, ale s postupujícím věkem je to lepší a lepší. Oba měly období, že před půlnocí neusnuly. No a taky k tomu potřebuji asistenci. Usínám často s nima. V tvém případě nechápu takový stres. Ten mužu mít já. Neumím se nic naučit, i když do toho koukám třeba cely den a v klidu. Další den z toho nevím nic. Od maturity mě vyhodili. Já nemůžu absolvovat žádné zkoušky. Nenaučim se nic. Ale ty? Máš samé jedničky u maturity? Přijímačky s dobrým výsledkem? Nechtěla bys mít i teď samé jedničky? Myslím, že stačí nemít takové přehnané požadavky na sebe a zvolnit. A uděláš to absolutne v klidu. A kdyby to náhodou jednou jedinkrat nevyslo, tak si to zopakujes. Zbytecne se stresujes. Já bych ani nemohla jít pracovat někam, kde se dělají nějaké testy nebo zkoušky, protože jsem úplně blbá a nezvládla bych to. Proto nemůžu chodit ani na pracovní pohovory. Naposled jsem se překonala a strašně se chválila, co umím. No, bylo to trapné, když je to absolutní nesmysl a nic neumím. Myslím, že cítíš ten rozdíl. Já žádné úspěchy nemám. No a taky žiju. Práci mám, dělám ji ráda, ale jsou věci, které mi vadí. Práci měnit nebudu, protože by mě stejně nikam nevzali.

Ne, vážně nechci samé jedničky :mrgreen: , ale stačí mi to prostě nějak projít :mrgreen: . Na základce jsem měla trojky, čtyřky…kvůli hrozící pětce z dějepisu jsem nemohla jít na vysněnou školu, tak jsem šla na učňák. Možná jsem mohla zkusit přijímačky a našprtat se, ale když jsem poslouchala od otce, jak jsem úplně blbá, tak tomu člověk časem věří. Na učňáku čtyřky, trojky - hlavně matika a angličtina - odborné předměty okecávací, takže to bylo ok. Dodnes se divím, že jsem si podala přihlášku na nástavbu a udělala přijímačky…čeština ok, angličtina tak napůl a z matiky asi 3 body :mrgreen: Na nástavbě opět: odborné předměty…ekonomie, účetnictví…ok ale matematika a angličtina už horší - opět trojky, čtyřky. A nakonec maturita s vyznamenáním a to jsem se, přísahám, učila 2 dny (ale vypracovala jsem všechny otázky předtím)…a právě tu angličtinu jsem okecávala, že ke gramatice ani nedošlo :mrgreen: .

Takže teď jsem na vejšce, kolem mě lidi z gymplu a já si připadám jak pako - přepadává mě pocit, že tam nemám co dělat. Je pravda, že většina lidí dělala přijímačky 2×, 3× než se dostali a další část jsou lidi, kteří se nedostali a šli do nultého ročníku a pak rovnou do prváku.

Vím, že můj start nebyl nejlepší a třeba jsem neměla tak ideální podmínky na studování, jenže teď chci, ale nedávám to. Rozhodla jsem se, že moje studium nebude na úkor dětí a snažím se to dodržovat - i když teď jsem v takovém stresu…zítra zkouška z angličtiny, v sobotu z práva…do příštího pátku dvě seminárky.

Myslím, že hodně hraje také roli to, že i když třeba budu vědět, tak si nevzpomenu…když mi otec kontroloval úkoly, řval na mě tak dlouho, než jsem se rozbrečela..„jaký tam bude i/y!!! " Příklady jsme počítala tak dlouho, dokud vše nebylo na 100%…učebnice matiky v druhé třídě, modrá…uprostřed sloupečky příkladů na násobilku…fotr mi řekl jen : máš tam chybu…a neřekl kde, nevysvětlil, nic…a tak jsem dělala úkoly třeba 3 hodiny…takně jsme si malovala puntíky a sčítala je, abych věděla, kolik je 6×7 apod. … a když se mu něco nelíbilo, tak mi napsal do sešitu příklady a dokud to nebude dobře, tak se nikam nehnu. No a já se prostě vidím u té zkoušky, jak budu čumět do papíru a bude prázdno v hlavě. Moje teta mě učila na ZŠ - matiku - do sešitu mi napsala: "Myslíš vůbec?“

No a včera mi lektorka ještě řekla, že budu ráda, když to utáhnu na nutných 60%…už fakt motám vše dohromady a ztrácím se v tom. Tuhle angličtinu jsme fakt na střední neměli. Jak sama řekla lektorka, učí se to na gymplech - jenže tohle mi nějak nedošlo…bývala bych se učila už o prázdninách, takhle jsem začala až v září.

Tuhle zkoušku bych nerada opakovala, protože mi to učivo zkrátka nejde a ráda bych to měla za sebou…nějak…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 08:53
@Anonymní píše:
To dáááš :) Úplně jsem si vybavila stresy před zkouškama na VŠ, ráno před zkouškou jsem obvykle zvracela. Paradoxně taková zkouška zpravidla dopadla dobře, naopak když jsem trému neměla, tak to byl propadák.Jinak ve mě opět všechno řve „Hlídačku, okamžitě!“ Vždyť to neni možný vstávat v pět, pak mít na krku skoro patnáct hodin děti, v noci k nim vstávat a možná, když se poštěstí je večer na chvíli předat manželovi. A efektivně se něco učit za konstantního vyrušování, to je pro mě úplný sci-fi. Nepomohlo by ti je na tři hodinky předat holce na hlídání?

Hlídačku bych ráda, ale už na to nezbývají finance. Už tak mimo vše platím ubytování v místě školy, soukromou školku pro dceru, abych měla čas aspoň dopo - když je zdravá - lektorka angličtiny za 1 hodinu 500.-… Večer děti manžel přebírá, ale to už mi to neleze do hlavy…spíš to využívám na vypracování otázek nebo čtení (ale u toho jsem už několikrát usnula)…nejlepší je, že třeba uspávám dceru a řeknu si, že pak budu dělat seminárku…a pak se probudím ve 2 ráno a jsme na nervy z toho, že jsme nic neudělala a nespím a na seminárku mi nefunguje mozek. Už za minulé VŠ jsem to tak měla, ale to jsme se učia převážně přes den - 1 dítě a 2 děti je fakt rozdíl - apsoň u nás. Hlavně syn se narodil ve 2. ročníku, takže pohoda s mimčem. Manžel v lednu vyjede na víkend s dětmi, tak budu mít kvalitní studijní čas…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 08:56

Ale ty seminárky snad nikdo nezadal ze dne na den,že ne…Já studuji VŠ,můj muž taky,jinou,oba veřejnou a o seminární práci víme minimálně dva měsíce předem…Podle mě moc přenášíš své negativní zkušenosti z dětství. Prosím Tě,už máš rodinu,něco za sebou,své jisté,tak proč se tak stresuješ. Děti bych zpracovala tak,že Ti prostě dovolí se učit. Já to zvládám bez pomoci s více dětmi,nejmenší má rok a i na zkoušky jezdí často se mnou,protože hlídání není. Nebo to řešíme tak,že sem tam uvolním ze školy starší děti,abych na tu zkoušku mohla jet a ty nejmenší během zkoušky pohlídají.A up­římně,nejlíp se mi učí,když jsem s dětmi sama doma. Až přijde chlap domů z práce,řešíme rodinné záležitost,bavíme se,je u nás více „živo“. Večer jsem už unavená na učení. Moje děti si spolu umí hrát v pokojíku a já se můžu učit,nejmenší pobíhá kolem mě. Když studuji VŠ s dětmi,musím počítat s tím,že k učení nebude úplný klid,že k tomu nemám ideální podmínky a hodně slevuji se svých nároků - na cokoliv,i na známky. Podle mě jsi nejen stresař,ale taky si neumíš rozdělit čas. Pokud je dopoledne starší ve škole a máš doma jen mladší,tak většinu učení i seminárku můžeš mít hotovou. Já jsem je psala v parku,když si děti hrály. Jednou ráno jsem vstala o dvě hodiny dřív,napsala na PC,upravila a poslala. Schváleno na první pokus.
Spíš se zamysli sama nad sebou,na jednu stranu nechceš studovat na úkor dětí,ale na druhou stranu,pokud se tím vnitřně stresuješ,škodíš sobě i jim mnohem víc. A pokud má manžel s dětmi možnost vypadnout na víkend,tak o víkendu k lékařům přece nechodíte…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 08:58
@Anonymní píše:
Přijde mi zvláštni, že takhle velké dítě se v noci budí na tak dlouhou dobu. Čím to je? Bylo to tak vždy? To bych se snažila nějak řešit. Mně děti taky usínaly a usínají pozdě, ale s postupujícím věkem je to lepší a lepší. Oba měly období, že před půlnocí neusnuly. No a taky k tomu potřebuji asistenci. Usínám často s nima. V tvém případě nechápu takový stres. Ten mužu mít já. Neumím se nic naučit, i když do toho koukám třeba cely den a v klidu. Další den z toho nevím nic. Od maturity mě vyhodili. Já nemůžu absolvovat žádné zkoušky. Nenaučim se nic. Ale ty? Máš samé jedničky u maturity? Přijímačky s dobrým výsledkem? Nechtěla bys mít i teď samé jedničky? Myslím, že stačí nemít takové přehnané požadavky na sebe a zvolnit. A uděláš to absolutne v klidu. A kdyby to náhodou jednou jedinkrat nevyslo, tak si to zopakujes. Zbytecne se stresujes. Já bych ani nemohla jít pracovat někam, kde se dělají nějaké testy nebo zkoušky, protože jsem úplně blbá a nezvládla bych to. Proto nemůžu chodit ani na pracovní pohovory. Naposled jsem se překonala a strašně se chválila, co umím. No, bylo to trapné, když je to absolutní nesmysl a nic neumím. Myslím, že cítíš ten rozdíl. Já žádné úspěchy nemám. No a taky žiju. Práci mám, dělám ji ráda, ale jsou věci, které mi vadí. Práci měnit nebudu, protože by mě stejně nikam nevzali.

Jinak co se týče buzení, neměla to tak vždy. Jako mimino spala celou noc, až se mi stýskalo po kojení, když jsem kojila syna v noci každé 2-3 hodiny :zed: Vzbudí se a pak leží a zdá se že usne a najednou jí něco kousne a ona že už nebude spinkat. Nebo je leží amkouká, je klidná, ale když byc odešla, řev - prostě dokud neusne musí u ní někdo být. Tak ji držím za ruku a snažím se jí ukecat. Když odejdu řve a nehodlám mít vzhůru dvě děti, tak jsem u ní. Jinak se budí také díky růstovým bolestem, ale to je tak 1 - 2× za 14 dní.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 09:01
@Anonymní píše:
Hlídačku bych ráda, ale už na to nezbývají finance. Už tak mimo vše platím ubytování v místě školy, soukromou školku pro dceru, abych měla čas aspoň dopo - když je zdravá - lektorka angličtiny za 1 hodinu 500.-… Večer děti manžel přebírá, ale to už mi to neleze do hlavy…spíš to využívám na vypracování otázek nebo čtení (ale u toho jsem už několikrát usnula)…nejlepší je, že třeba uspávám dceru a řeknu si, že pak budu dělat seminárku…a pak se probudím ve 2 ráno a jsme na nervy z toho, že jsme nic neudělala a nespím a na seminárku mi nefunguje mozek. Už za minulé VŠ jsem to tak měla, ale to jsme se učia převážně přes den - 1 dítě a 2 děti je fakt rozdíl - apsoň u nás. Hlavně syn se narodil ve 2. ročníku, takže pohoda s mimčem. Manžel v lednu vyjede na víkend s dětmi, tak budu mít kvalitní studijní čas…

Já si nic nevypracovávám,stu­duji přímo ze skript,důležité věci si podtrhávám,ale jen zvýrazňovačem jedné barvy,nemám ráda barevný text jak papoušek,ve kterém se moc nejde orientovat. Sem tam pomohou spolužačky/ka­marádky,když něco vypracují pro sebe,pošlou mi to taky,já jsem jim pomohla hodně ze začátku,díky absolvování pomaturitního studia podobného oboru jsem měla lepší vstupní znalosti a nějaké materiály navíc. Je fakt,že u nás jsou ve studijní skupině vztahy nadstandartní a spolupráce funguje dobře. Pokud nemůžu na přednášku,vše se dozvím.
Je nutné,aby dcera chodila do soukromé školky? Já studuji od dvou let dcery(několikáté dítě) a byla to pohoda,doma si v klidu hrála,vše jsme spolu stihly,stihla jsem se učit,věnovat se jí i postupně psát seminárku. Do školky nastoupila až teď, skoro ve 4 letech.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.12.18 09:04
@Anonymní píše:
Jinak co se týče buzení, neměla to tak vždy. Jako mimino spala celou noc, až se mi stýskalo po kojení, když jsem kojila syna v noci každé 2-3 hodiny :zed: Vzbudí se a pak leží a zdá se že usne a najednou jí něco kousne a ona že už nebude spinkat. Nebo je leží amkouká, je klidná, ale když byc odešla, řev - prostě dokud neusne musí u ní někdo být. Tak ji držím za ruku a snažím se jí ukecat. Když odejdu řve a nehodlám mít vzhůru dvě děti, tak jsem u ní. Jinak se budí také díky růstovým bolestem, ale to je tak 1 - 2× za 14 dní.

Podle mě je to důsledek všeho toho stresu kolem učení a kolem vedení vaší domácnosti. Na děti se toto hodně rychle přenáší a frekvence buzení u tak starého dítěte není normální. Mě všechny děti spí cca od 9 měsíců celou noc. A to se ty mladší musí přizpůsobit režimu starších,všude možně je s sebou taháme,sem tam byla nutnost i vzbudit spící dítě(i když se to snažím nedělat a plánovat si vše tak,abych nemusela). Nepodepsala se to nijak na nikým. Já,kdybych čekala,až přijde muž odpoledne z práce,tak se do školy už neudělám nic :nevim:

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Návod pro francouzskou policii, aby už neváhala: 7 bodů, jak poznat teroristu

Zakřičel Alláhu akbar (Bůh je veliký) a pak vraždil! Chérif Chekatt (29) v... číst dále >

Alláhu Akbar? "Typický radikál" Chekatt měl dávno sedět, ne běhat na svobodě!

Vrah ze Štrasburku před útokem křičel Alláhu Akbar (Bůh je veliký). Po... číst dále >

Články z Ona Dnes

Svoje tělo mám čím dál radši, říká Alena Mihulová

Ve filmu Chvilky herečka Alena Mihulová na adresu svého dítěte často trousí... číst dále >

O 10 let mladší: Život se s nimi nemazlil, teď jsou z nich nové ženy

Magda a Hanka jsou kamarádky a spolubydlící, které se poznaly na ubytovně.... číst dále >