Nesamostatnost, nesoustředěnost, nespolehlivost u dospělého

Anonymní
19.1.20 10:06

Nesamostatnost, nesoustředěnost, nespolehlivost u dospělého

Je to pro mě dost osobní, proto prosím nechat anonym nebo smazat.
Jsem extrémně nespolehlivý člověk a vadí mi to. Ale nevím, co s tím. Nedelam to schválně. Pořád něco ztrácím a zapomínám. Nemít manžela, tak někde tiše pojdu. Je mi ho líto. Veškerá zodpovědnost za rodinu je na něm.
Když někam jdu, tak se xkrat vracím pro klíče, mobil, čepici… Jsem schopná myslet na to, že syn má mít do školky něco, ale ostatní zazdim. Jdu ven, koukám, že bude pršet, ale deštník si nevezmu. Měla bych širokou sbírku deštníků, ale pravidelně je ztrácím, takže se mi doma nehromadí.
Vnitřně mám potřebu organizovanosti a pořádku, ale reálně je vše kolem mě chaos.
Zkoušela různé zápisníky, ale stejně to nepomáhá. Vydržela jsem 2 týdny. Dokud nebudu mít zápisník, co na mě bude ječet, tak smůla.
Nic nedotahnu do konce. Baví mě plést. Ale málokdy dokončím nějaký výrobek.
Nejsem schopná předvídat a předpřipravit se na určité situace. Jsem schopná zapomenout nakoupit, i když doma nemáme jídlo. Celá rodina mě hlídá a připomíná. Když jsem byla dítě, dělala to máma. Stejně jsem měla ředitelskou důtku za zapomínání a k tomu několik napomenutí. Nechápu, jak jsem mohla udělat SŠ i VŠ (i když tu bych bez manžela nedodelala).
V hlavě mám jak v úle. Myšlenky si lítají, jak chtějí, ale na nic se nesoustředím.
Máte některá tip, co s tím? Mám pocit, že s věkem se to zhoršuje. Třeba vitamíny, nebo nějaké volně dostupné léky?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
19.1.20 10:12

Mám to docela podobné, celý život. Zápisníky nepomáhaly - zapomněla jsem se totiž do nich podívat nebo si do nich zapsat. Důležité věci (schůzky atd.) si píšu do kalendáře v mobilu (lze nastavit připomenutí). Další věci (co potřebuju nakoupit atd.) si napíšu na papírek a dám někam, kde vím, že je určitě druhý den najdu (např. do kapsy u bundy atd.).
Před odchodem z domu mi pomáhá se na chvíli zastavit a nahlas si odříkat věci, které nesmím zapomenout - takže klíče, peněženka… Někdy zapomenu při přecházení z místnosti do místnosti, co jsem chtěla, takže např. chci pít, tak si nahlas řeknu „jdu si pro pití“ a potom už nezapomenu. Tak nějak to ty ostatní myšlenky na chvíli přehluší a ta důležitá myšlenka zůstane déle.
Když jsem venku, tak pomáhají sluchátka, hudba mi část mozku „zaměstná“ a já se můžu víc soutředit na věci, na které se soustředit potřebuju.

  • Citovat
  • Nahlásit
4238
19.1.20 10:14

Možná by bylo lepší navštívit odborníka. Nějakého psychologa třeba máš nějakou poruchu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27898
19.1.20 10:16

Klidně to může být ADHD.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.20 10:22

Také bych to tipla na nějakou nediagnostikovanou poruchu typu ADHD. U jednoho příbuzného to rodina řešila již v dětském věku tu jeho nesoustředěnost atd. Prý jim hodně pomohla k celkovému zklidnění metoda biofeedback terapie. Díky tomu vystudoval gymnázium a pak VŠ. Pak se také doporučuje třeba jóga nebo tai-či.

  • Citovat
  • Nahlásit
822
19.1.20 10:23

Jsem schopná ztratit klice od auta ihneď po zaparkovaní, od bytu i na nekolik dnu v nejaké bunde, vstupky, mobil, nabijecka, boty, bundu..nektere veci umim skvele naplanovat, zorganizovat, pamatovat drobne detaily..ale klice a drobne veci :oops: ja to řeším několikrát denně pak :cert:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16047
19.1.20 10:27

Nejdřív je potřeba napsat, že pokud se to objevilo poslední dobou, tak rozhodně zajdi na neurologii a za svým praktickým lékařem. Čím dřív, tím líp - minimálně pro to, abys vyloučila případné problémy.

Pokud si ale od malička byla holka, co furt myslela na něco jiného a věčně nosila domů poznámky za zapomínání a nepozornost, stojí za úvahu, jestli ses náhodou nenarodila s mozkem, který je v současnosti označován jako porucha pozornosti - ono to často přetrvává do dospělosti a protože u holčiček to bývá maskovanější, než u chlapců, často projdou dětstvím bez diagnostiky.

https://www.zdravotnickydenik.cz/…kari-neveri/

http://www.nepozornidospeli.cz/

https://obchod.portal.cz/…sem-dospely/

Co pomáhá

  • najít si takový režim, který ti bude pomáhat vydržet a naučit se ho zachovávat, pořádně spát, slušně jíst, dostatečně se pohybovat venku, mít ve svém životě pravidelně zařazené činnosti, které tě těší, a nabíjí energiii (bez ano, ale).
  • přijmout se taková jaká jsi, protože čím víc se budeš nervovat, tím divočeji se tvůj mozek bude chovat. To znamená i dočistit všechen ten bordel v hlavě, kterým se nervuješ mimo svou chatoičnost. S tím může pomoci psychoterapie, ale specifičnost tvého mozku - tedy to že vidíš celek, ale zapomínáš na detaily - opravit nejde. S tím je potřeba se naučit žít.
  • porozumět tomu jak tvůj mozek funguje, ocenit výhody toho, že není úplně většinový a pomalu se učit kompenzovat to co moc nejde.
  • co hodně pomáhá je praktikovat buď nějakou meditační techniku, nebo ideálně rovnou všímavost. http://praveted.info/…_mindfulness

Pokud zvládáš číst anglicky, tak v angličtině je k poruchám pozornosti dospělých výrazně víc a výrazně příčetnějších materiálů než v češtině.

Z doplňků - určitě neuškodí rybí olej v gramech, klidně kolem 10g denně, b-komplex a vitamín D.

Dost pomáhá kofein - je to vlastně slabší forma stimulantů, které se používají jako medikace pro závažné případy poruch pozornosti - proč to funguje je složitější, ale to dostuduješ. Docela zajímavá kombinace účinných látek je tady https://www.prozdravi.cz/…-75-tbl.html (respektive spolehlivě účinné tam jsou ty b-vitamíny a kofein, ale ty aminokyseliny okolo neuškodí)

A co stojí za vyzkoušení je CBD - tak 5-20mg denně - chce to vyzkoušet co bude a nebo nebude zabírat. https://medicann.cz/…/cbd-kapsle/

No a pak je to profesionální cesta - diagnostika u psychiatra a vyzkoušet, jestli ti léky zaberou a jak na tom budeš s poměrem užitek/nežádoucí efekty. Naštěstí už to je vcelku běžná informace i pro většinu psychiatrů, co se pořád ještě dovzdělávají, že poruchy pozornosti u dospělých jsou běžné. a že u žen jsou většinou netypické. Pro jistotu hledej někoho tak do 50 let. A případně se zeptej, jestli byl tenhle víkend v Jeseníku, protože na té konferenci to bylo zrovna docela důležité téma. :-D

Ideální by bylo najít někde nějakou skupinu lidí co jsou na tom stejně a občas se sejít, ale obávám se, že momentálně to v ČR nikdo oficiálně nenabízí.

Příspěvek upraven 19.01.20 v 10:37

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16047
19.1.20 10:28

Jo a na zapomínání jsou dobré aplikace do mobilu, co na tebe pípnou, jen je potřeba dát si pravidelně dostatek času naplánovat kdy co má pípat… obecně stojí za to naučit se nějaké techniky time managementu a přizpůsobit si to sobě. Se základním požadavkem - být na sebe hodná, postupovat po malých krůčkách a za každý díčlí úspěch se odměnit.

Plus poruchy pozornosti bývají dědičné. Takže pokud nějké z tývch dětí je na tom podobně, tak víš odkud vítr fouká. Čím dřív se dítě začne učit jak pracovat s tím, že holt má trošku odlišně zadrátovaný mozek, tím spolehlivěji se naučí fungovat ve světě, co pro něj není úplně nastavený.

Pro práci s dětma jsou skvělé tři knihy od Kopsových (ale ony dost pomůžou i dospělým).
https://www.kosmas.cz/…tygri-knihy/

Někdy (rozhodně ne vždy) to bývá spojené s problematikcým trávením lepku či mléka a některým lidem s poruchami pozornosti pomáhá takové věci vysadit. Zejména pokud k nepozornosti máš ještě třeba ekzém, problémy s trávením, problémy se štítnou žlázou a podobně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.20 10:41

@flybe já to řeším pořád. Jak píšeš několikrát denně.
Jak jsem psala ty nákupy, tak naplanuju jídlo, nakoupím a něco zapomenu. Chci dělat rizoto, nekoupím rýži. Koupím pečivo, ale nedomyslim, že je potřeba něco na něj.

@Ou je to celoživotní problém. Jak jsem psala, už na ZŠ jsem tím trpěla.
Ale tím, jak mám děti, chodím do práce a mám vlastní domácnost, tak to vyplulo na povrch v celé síle.
Aplikace mám a jsou úplně k ničemu, protože věčně netuším, kde mám mobil. Ráno mě prozvání dítě, jestli mi vibruje kabelka.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
16047
19.1.20 10:53
@Anonymní píše:
@flybe já to řeším pořád. Jak píšeš několikrát denně.
Jak jsem psala ty nákupy, tak naplanuju jídlo, nakoupím a něco zapomenu. Chci dělat rizoto, nekoupím rýži. Koupím pečivo, ale nedomyslim, že je potřeba něco na něj.@Ou je to celoživotní problém. Jak jsem psala, už na ZŠ jsem tím trpěla.
Ale tím, jak mám děti, chodím do práce a mám vlastní domácnost, tak to vyplulo na povrch v celé síle.
Aplikace mám a jsou úplně k ničemu, protože věčně netuším, kde mám mobil. Ráno mě prozvání dítě, jestli mi vibruje kabelka.

https://www.google.com/android/find?u=0
a ios určitě má taky něco takového. :-D

Aplikace nejsou k ničemu, jen je potřeba mít ty které ti pomůžou a umět je používat a samozřejmě že tě nespasí, zejména pokud se ti nepodaří nastavit režim takový, aby mozek byl co nejméně ve stresu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16047
19.1.20 10:55

Zašla bych být tebou někam na diagnostiku - na to chceš psychiatra, abys to měla případně černé na bílém. A pak případně řešila co dál. Respektive jaký režim nastavit a co všechno si vzít jako podpůrné prostředky.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.1.20 11:06

@Ou nikam nemůžu. Když jsem doma naznačila, že by to mohl být i jiný problém, tak jsem se setkala s výsměchem. Takže musím řešit sama. Jsme na vsi, musela bych kolem 40 km a nemám hlídání.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
16047
19.1.20 11:08
@Anonymní píše:
@Ou nikam nemůžu. Když jsem doma naznačila, že by to mohl být i jiný problém, tak jsem se setkala s výsměchem. Takže musím řešit sama. Jsme na vsi, musela bych kolem 40 km a nemám hlídání.

Aha - takže evidentně tam bude primárně zakopaný pes ve vztazích a v naučené bezmoci a tuně úzkosti, která případnou poruchu pozornosti bude výrazně zhoršovat.

Pak teda spíš než hledání režimu potřebuješ primárně se učit přijímat sebe samu a nenechat si ubližovat - třeba výsměchem. A k tomu už standartní psychoterapie má co říct - pozornost, nepozornost.

Ale když to nejde, tak to nejde. Tak to zůstane takovéhle a vlastně se to bude jen zhoršovat.

A nebo holt budeš muset najít cesty jak to jde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20673
19.1.20 11:13
@Anonymní píše:
@Ou nikam nemůžu. Když jsem doma naznačila, že by to mohl být i jiný problém, tak jsem se setkala s výsměchem. Takže musím řešit sama. Jsme na vsi, musela bych kolem 40 km a nemám hlídání.

Jak nemůžeš? Jsi snad nesvéprávná? 8o 8o Jestli se sebou chceš něco dělat, tak vyhledej odborníka. Tvé zapomínání se fakt vymyká normě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
19.1.20 11:17
@Anonymní píše:
Je to pro mě dost osobní, proto prosím nechat anonym nebo smazat.
Jsem extrémně nespolehlivý člověk a vadí mi to. Ale nevím, co s tím. Nedelam to schválně. Pořád něco ztrácím a zapomínám. Nemít manžela, tak někde tiše pojdu. Je mi ho líto. Veškerá zodpovědnost za rodinu je na něm.
Když někam jdu, tak se xkrat vracím pro klíče, mobil, čepici… Jsem schopná myslet na to, že syn má mít do školky něco, ale ostatní zazdim. Jdu ven, koukám, že bude pršet, ale deštník si nevezmu. Měla bych širokou sbírku deštníků, ale pravidelně je ztrácím, takže se mi doma nehromadí.
Vnitřně mám potřebu organizovanosti a pořádku, ale reálně je vše kolem mě chaos.
Zkoušela různé zápisníky, ale stejně to nepomáhá. Vydržela jsem 2 týdny. Dokud nebudu mít zápisník, co na mě bude ječet, tak smůla.
Nic nedotahnu do konce. Baví mě plést. Ale málokdy dokončím nějaký výrobek.
Nejsem schopná předvídat a předpřipravit se na určité situace. Jsem schopná zapomenout nakoupit, i když doma nemáme jídlo. Celá rodina mě hlídá a připomíná. Když jsem byla dítě, dělala to máma. Stejně jsem měla ředitelskou důtku za zapomínání a k tomu několik napomenutí. Nechápu, jak jsem mohla udělat SŠ i VŠ (i když tu bych bez manžela nedodelala).
V hlavě mám jak v úle. Myšlenky si lítají, jak chtějí, ale na nic se nesoustředím.
Máte některá tip, co s tím? Mám pocit, že s věkem se to zhoršuje. Třeba vitamíny, nebo nějaké volně dostupné léky?

Mě napadá, že máš ADHD. To neovlivníš vůlí ale léky. Mám dva kloučky s ADHD. Můžu si hubu umluvit a nepomáhá vůbec nic, ale jakmile jsou zamedikovaní, stávají se z nich normální kluci, úplná pohoda. Navštiv psychiatra, možná ti něco napíše a budeš úplně v pohodě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat