Nesnáším se, nevím co se sebou

18.3.16 15:10

Nesnáším se, nevím co se sebou...

Zdravím. :( Nevím, jestli je úplně správné psát to sem, ale už jsem opravdu zoufalá a nemám nikoho, s kým bych si o tom mohla promluvit.

V únoru se se mnou rozešel přítel, kterého jsem moc milovala. Rozešel se se mnou v době, kdy jsem byla psychicky úplně na dně, protože trpěl on a jelikož jsem mu nemohla být oporou. Zhroutila jsem se (na veřejném místě). Po té nastala doba, kdy mi bylo lépe a lépe… A teď už je mi zase zle. Co zle. Přímo příšerně.
S bývalým jsme od rozchodu vídáme denně - ani to jinak nejde, chce být můj nejlepší kamarád (i když je to komplikovanější). Chová se ke mně hezky, bavíme se o všem a pořád, smějeme se, ale dlouhodobě nedokážu předstírat, že jsem v pohodě. Nedokážu ho pořád sledovat, jak se směje a celkově se chová v pohodě vůči ostatním lidem, když mně je mizerně. Jsem hnusný sobec. I když bych si nepřála nic jiného než aby mu bylo hezky, tak to prostě vnitřně nejde. Kdykoliv jsem smutná, zeptá se mě proč, já mu odpovím, že ví proč (kvůli rozchodu a tak), ale nechci o tom mluvit… protože je to vždy to samé. Pohádáme se. A to docela hnusně. I přesto, že on je jinak absolutní flegmatik, tak vždycky vypění. Většinou se do toho nějak přimíchá můj, někdy mi přijde, že pravdivý, názor, že jsem mu nestála za to a že mě neměl tak rád, jak tvrdil, což ho vytočí úplně (tvrdí, že mě miloval a pořád miluje, proto se se mnou chce neustále bavit, někdy tomu věřím, protože se stará, když jsem smutná, což nikdo jiný nedělá, a udržuje se mnou kontakt při každé volné chvilce). On mi řekne, že „psychuju“, že „mám svůj vlastní svět“, že vůbec „nechápu, co se stalo“ (což nechápu, ale on mi to nevysvětlí, protože „jsem se přes to nepřenesla a tudíž je i můj názor pokřivený“). Po té, co jsme rozhádaní skoro až na smrt, za mnou za půl hodiny přijde/napíše, a začne se bavit, jako by se nic nedělo. :( Pak mi řekne, že za čas uvidíme, jestli to nedáme znovu dohromady… A já prostě uvidím tu naději, jenže… :( Proč mi ji dává, když je třeba falešná? Říkala jsem mu, že o ni nestojím…
A s tím souvisí můj problém. Zkrátka, po rozchodu jsem se zhroutila. Prošla jsem si vším možným a už mi bylo i relativně lépe. Jenomže poslední týden se mi ty stavy začaly vracet. Stavy, kdy nevím co mám dělat. Je to tak silná nenávist k sobě samé, že mi neustále v hlavě zní „měla bych umřít“, „nezasloužím si dýchat“… A to se usilovně snažím myslet na něco jiného. Ani v práci nejsem soustředěná. Vyčítám si úplně všechno. Nesnáším se, protože jsem mu ublížila. Nesnáším se, protože jsem zklamala. Nesnáším se, že se nemůžu posunout dál. Nesnáším se za to, co jsem si dělala… :nevim: Jenom bych si přála, abych mohla přestat cítit. Šíleně moc.
A to se snažím být veselá a usměvavá a něco dělat. Většinou se mi to daří alespoň nahodit a předstírat. Ale myšlenky tam pořád jsou. Někde vzadu. A když jsem chvilku osamotě nebo s nikým nemluvím, proderou se na povrch a jsem zase úplně v háji. Jsem troska. Nevím, co se sebou. Už mě to přivádí k šílenství… Strašně ráda bych, aby se to zlepšilo… Ale jak? :(
V porovnání s problémy jiných mi to samotné zní malicherně. Ale já si nemůžu pomoct.

Ani nevím, proč to sem píšu. Bojím se, že mi někdo vynadá, že to sem nepatří… Omlouvám se. Jen už opravdu nevím, kam se obrátit. Žádné psychologické forum na českém internetu není funkční, ze zahraničních užívám jen /r/offmychest, ale tam málokdo reaguje. :( Nic nepomáhá… Nemáte někdo nějakou zkušenost, radu…, kterou byste mi mohly předat? Nebo jste byly v podobné situaci? :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
27357
18.3.16 15:15

A co za nějakým doktorem zajít? PrPC ho musíš vídat, pracujete spolu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4620
18.3.16 15:18

Byli jste milenci? Resp. vztah v utajení, on ženatý, ty svobodná? Jste z jednoho pracoviště?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20829
18.3.16 15:19

Dám ti jedinou radu. Odstřihni ho. Úplně. Netrav s ním žádný čas. A hlavně se neobviňuj. Sama píšeš, že nevíš, proč jste se rozešli. Proč si tedy dáváš vinu? Od něj není moc hezké, že tě neustále vyhledává, když ví, co ti jeho přítomnost způsobuje. Najdi si nějakého psychologa a prostě zapomeň se vším všudy. Pokud ti tvůj „kamarád“ není schopen ani říct, proč se s tebou rozešel a furt se na něco vymlouvá, tak to asi není dobrý kamarád a na tom bych stavěla. obklop se jinými lidmi, kteří o tebe budou opravdu stát a budou tě brát takovou, jaká jsi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14655
18.3.16 15:20

Nemáš v sobě zpracovaný rozchod s přítelem, který ti navíc místo lásky nabízí pouze přátelství. Ty stavy, jak popisuješ, by jsi měla urychleně řešit s nějakým psychologem. Věřím, že se z toho časem dostaneš. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12278
18.3.16 15:20

@smutnábezejména Asi by ti pomohlo kdybys ho na nějaký čas neviděla a srovnala si myšlenky :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
917
18.3.16 15:21

Nebav se s ex-přítelem, vůbec. Odendej si ho ze sociálních sítí, zablokuj v mobilu. Pokud spolu pracujete, omez komunikaci s ním jen na to nejnutnější a jen pracovní záležitosti.

Najdi si psychologa a začni své stavy řešit s ním.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.3.16 15:26

Nejlepší by bylo vyhledat odborníka (psycholog, psychiatr) a řešit to s ním. Co to znamená, že jsi se zhroutila, že jsi nemohla být příteli oporou a on trpěl?

  • Citovat
  • Nahlásit
18.3.16 15:31

K psycholožce chodím, nepomáhá. Většinou se mě ptá na otázky ohledně rodiny a mého dětství, chce mi pomoct se zvládáním záchvatů úzkosti, které mívám… Nicméně mi přijde, že je to málo často. Tolik se toho týdně stane, co mě rozhodí… Je to jako emocionální horská dráha… Čas má tak jednou za dva, tři týdny… Beru antidepresiva a prášky na spaní, jenomže ty stavy mívám i přesto. :( A noční můry jakbysmet. A ještě jsem kvůli tomu otupělá a apatická k věcem, které by mě zajímat měly.

A já k práci ještě studuju. Stejný obor jako on. Máme společné hodiny, bydlíme blízko a jezdíme stejnými dopravními prostředky. Máme stejné koníčky, kvůli kterým se vídáme… :( A navíc si s ním rozumím jako s nikým jiným a nechci o něj přijít. :(

Díky za rady, ženy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
917
18.3.16 15:36
@smutnábezejména píše:
K psycholožce chodím, nepomáhá. Většinou se mě ptá na otázky ohledně rodiny a mého dětství, chce mi pomoct se zvládáním záchvatů úzkosti, které mívám… Nicméně mi přijde, že je to málo často. Tolik se toho týdně stane, co mě rozhodí… Je to jako emocionální horská dráha… Čas má tak jednou za dva, tři týdny… Beru antidepresiva a prášky na spaní, jenomže ty stavy mívám i přesto. :( A noční můry jakbysmet. A ještě jsem kvůli tomu otupělá a apatická k věcem, které by mě zajímat měly.

A já k práci ještě studuju. Stejný obor jako on. Máme společné hodiny, bydlíme blízko a jezdíme stejnými dopravními prostředky. Máme stejné koníčky, kvůli kterým se vídáme… :( A navíc si s ním rozumím jako s nikým jiným a nechci o něj přijít. :(

Díky za rady, ženy.

Baví tě ty koníčky hodně? Zkus něco nového kdyžtak, kde se on nevyskytuje. A psycholožce rovnou řekni, že to nepomáhá, ať změní přístup a nebo ty změň jí, protože jednou za 2 - 3 týdny je očividně málo. Nemusí ti vyhovovat každého způsob terapie.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18.3.16 15:45

@anonymní - zhroutila znamená dostala jsem panický záchvat, při kterém jsem se snažila ublížit si tím nejhorším způsobem, třásla se, hyperventilovala, brečela a absolutně nemohla ovládat co dělám. Skončila jsem v nemocnici, několik dní jsem nebyla schopná vůbec ničeho.
Co to znamená, to ti těžko vysvětlím. To mi řekl on jako přiblížení toho, proč jsme se rozešli. On měl nějaké své problémy, při kterých jsem se ho snažila držet a držela. Jenomže pak začal vytahovat jednu věc, která mě vždy rozhodila, a kvůli které se pravděpodobně celý můj stav zhoršil (týkala se našeho vztahu), začal říkat „už zase brečíš“, i když jsem se do té chvíle držela, to asi k tomu, jak jsem mu nebyla oporou - protože jsem to psychicky nedávala. A co se toho, čím on trpěl, týče, to je právě to, čemu nerozumím… Říkal, že to pro něj poslední týdny bylo utrpení. Že jsem mu způsobila bolest největší, jakou jsem mohla. Nechápu proč. Neuvědomuji si, že bych udělala něco špatně. A to je právě to, kvůli čemu nemám klid. :( Pořád se trápím tím, co jsem udělala.

Jen dodám, že i přes tyto problémy jsem vysoce funkční a nikdo na mně nic nepoznal, snad jen krom toho, že jsem „přecitlivělá“. :/ Pracuju a studuju v pohodě. S lidmi mluvím, už, taky naprosto bez problému (dříve ne, spojeno s trauma z dětství). Nepůsobím na první pohled jako blázen, i když si tak momentálně připadám. :( Navíc ty deprese, do prosince, byly zvladatelné. Někdy lépe, někdy hůř. Akorát teď to jde od desíti k pěti a já nemám žádnou naději. Nic čeho bych se mohla chytit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6639
18.3.16 16:02

Jako šílenec mi přijde tvůj ex a hraje s tebou nepěknou hru, odstřihni ho. Magor.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
917
18.3.16 16:13

@smutnábezejména Mimochodem, napiš na /r/relationships.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.3.16 16:13

@smutnábezejména chápu.:( Ale řekla bych, že bys měla vyhledat lékaře a pokud bereš AD, tak s ním nynější stav zkonzultovat. Vyměnit třeba léky, docházet na psychoterapie (třeba i skupinové). Slyšela jsem, že s tím lidé mají dobrou zkušenost. Bude tam podle toho, co píšeš více problémů, které se ti asi nepodaří samotné vyřešit. Určitě se neobviňuj, že jsi něco udělala špatně, nehlej chybu jen u sebe.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.3.16 16:21

Těžko říct, zda „bývalý přítel“ s ní hraje nějakou hru. Třeba jí chce pomoci a myslí si, že jí nemůže jen tak opustit. Ale zakladatelce to evidentně nepomáhá a ještě jí to situaci ztěžuje a dává jí naději, což také není dobré. Problém je i v tom, že se musí vídat ve škole a v práci. Ty koníčky by šly nějak vyřešit, aby se nemuseli vídat.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat