Nesouhlas s mladými(pěstounská péče)

Anonymní
13.8.20 10:15

Nesouhlas s mladými(pěstounská péče)

Dobrý den všem, normálně jsem tady na emiminu pouze čtenářka, ale dneska se musím alespoň vypsat. Jsem mámou tří synů a brzy budu pětinásobná babička. Problém, který mě trápí se týká nejstaršího syna a snachy. Syn byl vždy takový, že si nenechal do ničeho mluvit, byl rozumný, ale za svým názorem si vždy stál, já to respektovala už v době, kdy byl v pubertě. Nemluvila jsem mu do střední školy, když se rozhodli velmi brzy pro založení rodiny i to jsem byla ticho, stejně tak, když se dal na podnikání ihned po maturitě se ženou na mateřské a dvojčaty. Bála jsem se, že mu něco nevyjde, ale nechala jsem to na něm. Naštěstí jim zatim vše vychází, oběma je 30,mají jedenáctiletá a čtyřletá dvojčata (samé holčičky), dům, prosperující firmu, opravdu jsem šťastná a pyšná máma i babička. Klobouk dolů co ve svém věku oba dokázali. Do teď je vše super, ale důvod proč jsem píšu je ten, že se mladí rozhodli vzít si chlapečka do pěstounské péče. Před pár dny mi to oznámili a já to nemůžu rozdýchat. Dokonce jsme se snad poprvé v životě se synem chytli, asi čekal, že budu skákat radostí. Kdyby to byla alespoň adopce, ale to dle jejich slov nemají šanci, jsou mladí, plodní a mají už 4 děti. Já mám z toho strašný strach, prý už mají podanou žádost a čekají je příslušné kroky. A to všechno jen proto, že syn(hlavně) chce syna za každou cenu. Holky miluje, je to skvělý táta, snesl by jim modré z nebe, ale vím, že by si moc přál kluka, hlavně potom, co jeho o dva roky mladší bratr syna mít každým dnem bude. Tomu rozumím, také jsem si vždy přála holčičku, ale nevidím to jako důvod vzít si cizí dítě, bůh ví od koho, a jakými geny. Vadí mi to hlavně kvůli vnučkám, aby tím netrpěly a taky proto, že nevím jestli dokážu nedělat rozdíly. Co jsem tak četla tak pěstounská péče, nemusí být vůbec na pořad a z toho mám taky strach. V okolí mám paní, která má ve své rodině lidi, co měli dvě děvčata v téhle formě péče a nedopadlo to dobře. Já se prostě bojím o budoucnost celé rodiny syna. Vím, že je nepřesvědčím, ale chtěla bych se o tom dozvědět víc a možná se i trochu uklidnit, že to může dopadnout dobře, máte s tím někdo alespoň přenesenou zkušenost? Budu se moc těšit na každou reakci. Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5075
13.8.20 10:22

Nezlob se, ale co je Ti po tom? Je to jejich věc, syn i snacha jsou dospělí…máš nějaké předsudky ohledně dětí z pěstounské péče?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4758
13.8.20 10:23

Ano mám zkusenost z okolí. Známý si vzaly do pěstounské péče dvě holky kterým bylo čtyři. Teď jim je 15, a jsou naprosto v pohodě. Jinak tvůj nesouhlas by mě byl úplně jedno, fakt není na miste se dohadovat se synem. Ty to dítě vychovávat nebudeš, ani živit. Není to tvoje věc. Naopak bys měla být pyšná na syna, ne každý by takový hezký krok udělal. Když můžou mít děti kolik chtějí… Ani z jeho spermií nemusí být děcka svatý. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
484
13.8.20 10:24

Rozumím tvému strachu, ale jak jsi řekla je to jejich rozhodnutí.
Než je schválen, čekají je psychotesty, pak několika denní posezení s psychologem a s ostatníma žadateli.
Po té když projdou sítem, tak ještě dojde na psychologické posouzení dětí, jestli jim to neublíží a jestli jsou připravené na nového náročnějšího člena rodiny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1290
13.8.20 10:24

Za prvé používej klavesnici enter, bude se to lépe číst.
Za druhé, nemáš jim vůbec co do toho kecat, je to jejich věc.
A pěstounská péče je lepší. dostanou na dítě peníze a kdyby byl nějaký problém, dítě se bude líp vracet do domova (vím, je to hnus, ale už jsem ty případy zažila, že dítě terorizovalo celou novou rodinu)
Kdyby jej měli v adopci, dítě by bylo pravoplatným členem rodiny, v budoucnu by dědilo a vrátit jej zpět by nebylo tak snadné. (dítě si má právo na rodinu, ale člověk nikdy neví)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
357
13.8.20 10:26

Je krásné, že si chtějí vzít dítě do pěstounské péče. Na právně volné dítě se stojí fronty, do pěstounské péče se ale většina dětí nedostane, jsou odsouzené k tomu, že je nikdo nechce. Držím jim palce, neházej jim klacky pod nohy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
438
13.8.20 10:31

No jo, do teď nebyl důvod jim do ničeho kafrat, protože se jim darilo. Takže hned, když je příležitost, tak to musíš dohnat, že?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
872
13.8.20 10:32

Zakladatelko, dle tvého popisu jsou syn i snacha rozumní, inteligentní lidé a i když (jak sama přiznáváš) s jejich rozhodnutími často nesouhlasíš, tak se nakonec ukáže, že ta rozhodnutí byla správná. A pravděpodobně to nebude v tomhle případě s pěstounstvím jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19827
13.8.20 10:34

Jsou dobrý klobouk dolů a ty hlavně na sobě před tím dítětem nedej nic znát

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5961
13.8.20 10:38

Skláním se před synem, jsou za mě frajeři. Pěstounská péče je potřebná, něco si o tom přečti. Můžeš nesouhlasit, ale to je tak vše.
Ne každé dítě je právně volné k adopci a oni umožní jednomu chlapečkovi prožít život v rodině. opravdu se dá proti tomu něco namítat? :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
519
13.8.20 10:40

Znám několik dnes již dospělých lidí, kteří byli v dětském věku adoptovaní nebo prošli pěstounskou péčí. Musím říct, že i přes velkou zátěž, kterou si nesli z biologických rodin (závislosti, týrání, zanedbávání vedoucí až dlouhodobému poškození zdraví, mentální retardace způsobená asi užíváním drog nebo alkoholu matky v těhotenství…) si až na jednu vyjímku vedou velmi dobře, jak pracovně, tak v osobním životě. (Vyjímka bylo adoptované děvče, nepracuje, nestará se o své dítě. Ostatní, které znám - 6 dalších lidí mezi 25 a 40 lety - všichni pracují, žijí rodinným životem, starají se o své děti, se svými adoptivními rodiči fungují normálně. A to včetně onoho lehce mentálně retardovaného chlapce).
Pokud jsou mladí rozhodnutí, stejně s nimi nehnete, můžete prostě jen doufat, že to dopadne dobře a já myslím, že ve funkční rodině je ta pravděpodobnost dost vysoká. Zkusila bych se vyhnout verbalizování myšlenek, že pěstounské dítě nikdy nepřijmete (můžete ho nakonec přijmout velmi dobře, ale tahle věta vám pak může být později stejně vyčtena.) Co bych se snažila poradit synovi (ale to pravděpodobně ví), že nové dítě by mělo zapadnout přirozeně do hierarchie rodiny, čili by mělo být věkem nejmladší. A taky je fajn si zjistit, jestli dítě nemá další sourozence, které by bylo vhodně adoptovat zároveň.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
484
13.8.20 10:42

Já bych se tady dovolila zakladatelka malinko zastat. Nezdá se mi, že by jednala ve zlém úmyslu, spíš má strach a uvědomuje si rizika.
Je třeba aby si zjistila dost informací, o což se snaží, prostě na to není připravena.
Nicméně si myslím, že nakonec bude perfektní pestounska babička.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
371
13.8.20 10:42

Já mám starši sestru, naši si ji vzali do pěstounské péče když ji bylo 8, mě 6 a mladší sestře rok. Povím ti to takhle, geny a to trauma co ty děti prožijí, než se dostanou do stabilní rodiny, jsou silný faktor. Ale.. ať je sestra jakákoliv, nikdy jsem ani nepomyslela na to, že to moje sestra není. Vyrůstaly jsme spolu, máme miliony zážitků, vztahy jsme měly stejné jako ostatní sourozenci a mám jí ráda i když je to s ní těžké i teď a to je jí zítra 30 let. Štve mě, to ano, ale to pouto tam je a vždycky bude, stejně jako s bio sestrou. Říká se že krev není voda, ale já to jako její sourozenec nevnímám. Je pravda, že já šla dost bokem, ona potřebovala hodně péče, mladší sestra byla zase batole a já díky tomu a i díky svojí povaze byla dost samorost, ale nikdy bych neřekla, že lituju, že k nám kdy přišla, naopak si myslím, že jako malou by mě to ochudilo zase z jiné strany :nevim: Podle mě každý, kdo má touhu a odvahu pomoci dítěti které to takhle moc potřebuje, je opravdu dobrý člověk se srdcem na správném místě. Byla bych naopak pyšná :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28730
13.8.20 10:52
@smarket píše:
Já mám starši sestru, naši si ji vzali do pěstounské péče když ji bylo 8, mě 6 a mladší sestře rok. Povím ti to takhle, geny a to trauma co ty děti prožijí, než se dostanou do stabilní rodiny, jsou silný faktor. Ale.. ať je sestra jakákoliv, nikdy jsem ani nepomyslela na to, že to moje sestra není. Vyrůstaly jsme spolu, máme miliony zážitků, vztahy jsme měly stejné jako ostatní sourozenci a mám jí ráda i když je to s ní těžké i teď a to je jí zítra 30 let. Štve mě, to ano, ale to pouto tam je a vždycky bude, stejně jako s bio sestrou. Říká se že krev není voda, ale já to jako její sourozenec nevnímám. Je pravda, že já šla dost bokem, ona potřebovala hodně péče, mladší sestra byla zase batole a já díky tomu a i díky svojí povaze byla dost samorost, ale nikdy bych neřekla, že lituju, že k nám kdy přišla, naopak si myslím, že jako malou by mě to ochudilo zase z jiné strany :nevim: Podle mě každý, kdo má touhu a odvahu pomoci dítěti které to takhle moc potřebuje, je opravdu dobrý člověk se srdcem na správném místě. Byla bych naopak pyšná :)

To je hezký :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28730
13.8.20 10:54
@Anonymní píše:
Dobrý den všem, normálně jsem tady na emiminu pouze čtenářka, ale dneska se musím alespoň vypsat. Jsem mámou tří synů a brzy budu pětinásobná babička. Problém, který mě trápí se týká nejstaršího syna a snachy. Syn byl vždy takový, že si nenechal do ničeho mluvit, byl rozumný, ale za svým názorem si vždy stál, já to respektovala už v době, kdy byl v pubertě. Nemluvila jsem mu do střední školy, když se rozhodli velmi brzy pro založení rodiny i to jsem byla ticho, stejně tak, když se dal na podnikání ihned po maturitě se ženou na mateřské a dvojčaty. Bála jsem se, že mu něco nevyjde, ale nechala jsem to na něm. Naštěstí jim zatim vše vychází, oběma je 30,mají jedenáctiletá a čtyřletá dvojčata (samé holčičky), dům, prosperující firmu, opravdu jsem šťastná a pyšná máma i babička. Klobouk dolů co ve svém věku oba dokázali. Do teď je vše super, ale důvod proč jsem píšu je ten, že se mladí rozhodli vzít si chlapečka do pěstounské péče. Před pár dny mi to oznámili a já to nemůžu rozdýchat. Dokonce jsme se snad poprvé v životě se synem chytli, asi čekal, že budu skákat radostí. Kdyby to byla alespoň adopce, ale to dle jejich slov nemají šanci, jsou mladí, plodní a mají už 4 děti. Já mám z toho strašný strach, prý už mají podanou žádost a čekají je příslušné kroky. A to všechno jen proto, že syn(hlavně) chce syna za každou cenu. Holky miluje, je to skvělý táta, snesl by jim modré z nebe, ale vím, že by si moc přál kluka, hlavně potom, co jeho o dva roky mladší bratr syna mít každým dnem bude. Tomu rozumím, také jsem si vždy přála holčičku, ale nevidím to jako důvod vzít si cizí dítě, bůh ví od koho, a jakými geny. Vadí mi to hlavně kvůli vnučkám, aby tím netrpěly a taky proto, že nevím jestli dokážu nedělat rozdíly. Co jsem tak četla tak pěstounská péče, nemusí být vůbec na pořad a z toho mám taky strach. V okolí mám paní, která má ve své rodině lidi, co měli dvě děvčata v téhle formě péče a nedopadlo to dobře. Já se prostě bojím o budoucnost celé rodiny syna. Vím, že je nepřesvědčím, ale chtěla bych se o tom dozvědět víc a možná se i trochu uklidnit, že to může dopadnout dobře, máte s tím někdo alespoň přenesenou zkušenost? Budu se moc těšit na každou reakci. Děkuji

Myslím, že tvoje obavy jsou zcela pochopitelné, ale je to zkrátka jejich rozhodnutí :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama