Nešťastná z bytu, stěhování za rok

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
29.11.21 00:27

Nešťastná z bytu, stěhování za rok

Ahoj, omlouvám se za anonym, ale dost se stydím. Bydlíme přes deset let v nájemním bytě. Manžel tu bydlel už dávno přede mnou, já se přistěhovala a protože byt byl tehdy v roce 2010 pěkný a nový, bylo to wow. Já jsem se tam ovšem zabydlovala velmi pomalu a postupně, protže přestože jsme s nyní už manželem začali spolu bydlet již pár měsíců po seznámení, tak první půlrok jsem v bytě nacházela spíš věci po bývalé, a celkově byl byt zcela již zabydlený. Já to tehdy brala jako výhodu. Líbil se mi, neměla jsem s tím problém, ale po nějakých pár letech jsem postupně začala přivážet své věci, chtěla jsem tam svůj stůl, atd - což zabíralo dost místa. Jsem milovnice kytek, ty také zaberou dost místa, takže to soužití spolu už pak bylo trochu těžší. Často jsem řešila kam dát svoje věci, a to i po 2 letech po nastěhování - právě prot, že jsem expandovala tak pomalu:)

A taky z jednoho důvodu - ten byt je nájemní a dobrá půlka veškerého vybavení bytu patří panu majiteli, nikoliv manželovi.
Každá dírka vyvrtaná do železobetonu by znamenala, že to budeme pak muset složitě sádrovat. Manželovi v bytě nevadí nic, tomu stačí volná linka, uklizeno a pc stůl. Ale já trpím. Dost esteticky. už deset let tam máme pořád stejné vybavení (a styl ala devadesátky) Za tu dobu jsme si např. v ložnici: koupili vlastní postel dvojlůžko a vyměnili to nájemní, ze kterého čouhala péra. trvalo dva měsíce domluvit se s panem majitelem, abychom měli kam uskladnit jeho postel. Koupila jsem si v bazaru milovanou skříňku - to je naše ložnice - jenže je tam také příšerný koberec z devadesátých let zátěžák, a pod tím je studená plovoučka. Na to už jsme neměli náladu, ještě trhat koberec. Garnýže visí nakřivo (byly tak našroubované). A v ložnici jsou dvě skříně z roku 2000, které se k sobě barevně absolutně nehodí.

A asi jsem povrchní, ale mě to prostě deptá.

Takhle bych mohla pokračovat dál… podlaha v obýváku je lamino, které je v několika místech rozjeté -měnit ho nemůžeme, ani nechceme. Kuchyňská linka byla pěkná, ale jen my už ji používáme deset let a ani nevím, jak dlouho tu byla před námi. Co mě uplně ničí je jídelní stůl tmavě třešňové barvy, který není náš, ale pana majitele. Cokoli krásného se na něj postaví, vypadá jako z devadesátek a jistě si dovedete představit, jak na takovém tmavém lakovaném dřevě jde všechno vidět. Ani se mi nechce zdobit jídelní stůl adventním věncem. Vůbec se mi nechce dělat výzdoba. Jednak se sem nevejdeme, jednak kdyby to bylo na mně, tak to tu překopám od začátku do konce, ale jednak je to celé i kvůli nábytku a vybavení, které tu musí zůstat a nesmíme s ním hnout.

Kdyby to byl náš nábytek, tak ho během těch deseti let třeba vyměníme nebo přispůsobíme, ale takhle nejde nic.

Nemáme tu třeba prostor v kuchyni na tříděný odpad, věci které používám jsou v kuchyni moc dole a musím se shýbat, lékárničku má manžel naopak příliš nahoře na lednici a když něco potřebuju, musím si přistavovat židli.

Stěhovat do vlastního (hypo) se budeme, ale staví nám teprve bytovou novostavbu a čekáme už dva roky (stěhování jsem si prosadila já) a ted jsme se dozvěděli, že se to kvůli covidu ještě o půl roku prodlouží…

a tyjo, já už nemůžu. :oops:

během té doby čekání a těšení se na nový byt už mě to tu začalo strašlivě štvát, vubec to nechápu. Dřív mě nic neštvalo, je to tu pořád stejné. Jenže já už nemám motivaci. :oops:
Nechce se mi tu uklízet, nechce se mi tu dělat vubec nic. Dokonce jsem přemýšlela o fotografovi, udělat si rodinné fotky k narozeninám našeho syna a já ho prostě nechci. Nechci se fotit v našem bytě. Vím, že je to hloupost a přišla bych o krásný fotky, že to tu není tak strašné, a že je zbytečné nefotit, nezaznamenávat vzpomínky…ale já nevím, prostě se mi to příčí.

Přestala jsem o sebe trochu i dbát a nejsem moc ráda, když k nám chodí návštěvy, stydím se tu za to, že jsme přeplnění (teď i s dvouměsíčním miminkem), ale nejsem schopná s tím moc dělat. Uklízím, ale jen protože musím, nemám z toho radost jako dřív jsem mívala. Jako bych jela na autopilota. Je to hrozné.

Dokonce se mi stává, že uklidím, a vubec nevidím rozdíl před neuklizením. I když je rozdíl obrovský, tak mě to přijde stejné.

jen jsem se potřebovala vypsat.

Kdybych to měla shrnout, řekla bych, že mi tu všechno „padá na hlavu“ doslova.
Ale přitom není co, žili jsme takhle deset let… a najednou mi to pocitově padá na hlavu?

Nemůžu tady najít věci, ztrácí se mi tu předměty, věčně hledám klíče a další věci, no prostě hruza… :nevim:

pořád si říkám, že jsem asi líná nebo tak něco, a byt si do toho promítám a považuju ho za důvod, falešný, ale že chyba je jinde. Ale nevím, nemyslím si. Prostě ona spousta věcí byla problém už od začátku (třeba že vyměnění postele byla záležitost na hodně měsíců). Jenže tehdy jsem řešila primárně otěhotnění a jiné problémy, takže sice jsem věděla, že ten byt není uplně nejlépe řešený, ale abych se v něm odmítala i fotit, to tak to rozhodně nebylo. Taky je ale fakt, že jsem tu tehdy ještě neměla dvakrát víc kytek, svuj pracovní stul navíc a jedno mimino navíc…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3314
29.11.21 00:47

Mas male miminko a nespis te to ovlivnuje a proto ti ted vadi vic veci, ktere ti driv tak nevadily. Jsi jen chvili po sestinedeli. Cloveku to narozeni ditete uplne zmeni zivot a i pohled na ruzne veci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17486
29.11.21 00:57

Mně takhle první pul rok s miminkem padaly na hlavu různé nedodelky a binec. V bytě, kde si muzu delat, co chci a ktery miluju. Prisoudila jsem to tomu, ze jsem najednou byla furt doma, unavena a podrážděná a vsechno se mi zdalo tisíckrát horší… Hele, vydržet musíš, nic jinyho nezbývá, ale vychodisko je. Tak vydrž. A foť. Hnusny skříně za 20 let nebudou dulezity, zachycení nejkrásnějšího miminka jo… :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16805
29.11.21 01:22

Asi blbnes hormonama, protoze vychodisko mas, jen to jeste chvili potrva. Neni proc depkarit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1475
29.11.21 04:07

Zkus to vidět pozitivně, za tu dobu, co jste si nic moc nekupovali máte hromadu ušetřeno na to, aby ten váš nový byt byl top, přesně podle tvých představ. Já jsem třeba typ, který tohle moc neřeší, hlavně když ten nábytek funguje, nějaké sklánění pro věci mně fakt nevadí - ještě při škole jsem víceméně žila v krabicích (takže jsem je denně přestavovala), a do teď, když někde žijeme třeba rok-dva, celkem dost cestujeme, tak prostě většina věcí v těch krabicích zůstává. Nemusí se tak často uklízet. :nevim: Navíc ono to všechno hrozně rychle utíká, když má člověk i jiné zájmy než domov a dítě. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
521
29.11.21 06:28

Ja techapz, pro me je domov DOMOV a tyto veci by mi vadily taky, dokud jsem byla v najmu, tak mi vadilo uzpusobeni bytu, mastesti vzdy bez nabytku, to bych nrsnea cizi nabytek, pak jsme sli do sveho a clovek si to udela podle sebe a hycka si to, rok utece, hlavni je, ze mate kam jit, spousta lidi to stesti nema a musi se smirit s tim hak to mate vy, tak hkavu vzhuru, rok uz das! Vybirej si veci do noveho domova:)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2017
29.11.21 07:26

Já jsem taky začala víc řešit domácnost s malým miminkem. Teda, chtěla jsem ji mít vždycky pěknou, docela si potrpím na design. Ale s tím dítětem člověk přece jen věci řeší víc, když doma tráví víc času než kdy dřív.

Popravdě ale spoustu z tvého příspěvku nechápu. Vadí vám koberec a křivá garnýž, ale nepřimontujete si to dorovna, ani koberec nestrhnete? :nevim: A co to je za pana majitele, že byste si nemohli ani nikde vyvrtat díru na obrázek? Nebo že lpí na desítky let staré posteli a musí ji uskladnit 8o :roll: No, ale taky se řádově za rok, dva budeme stěhovat a nebyla jsem líná sem nedávno nakoupit nový závěs, dětský nábytek, háčky apod. Takový upgrade dětského pokojíčku.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1828
29.11.21 07:35

Já nevím, jestli máš větší averzi vůči bytu nebo devadesátým letům.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
51
29.11.21 07:35

Naprosto te chapu, nemohla bych take takto bydlet.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11934
29.11.21 07:37

Však už to mášza chvíli. Místo řešení aktuálního bydlení, se kterým evidentně nic udělat nemůžeš, tak zaměř pozornost na nové bydlení. Vybírej co a kde bude, co a kde koupit atd.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
29.11.21 07:39

Já si myslím, že je to tím, že na dohled je nový byt, který.ma.opet zpoždění. Měla jsem to stejně, když jsme stavěli dům. Zpoždění půl roku k předání a ve starém bytě to.bylo k nevydržení! Ani uklízet mě ho nebavilo. Na domečku vytírám každý den, vše pucuju.

  • Citovat
  • Nahlásit
4246
29.11.21 08:13

Takhle jsem to měla ve starém bytě. Nábytek byl všechen náš a vrtat jsme mohli dle libosti, ale to je tak všechno. Původní záchod, koupelna, kuchyň, elektrika, odpady, všechno. Podlahy teda udělal manžel skoro všude nové. Když měl člověk puštěnou pračku, tak nemohl pustit třeba mikrovlnku. Myčka by byla kam dát, ale neměla by přívod vody. Každou chvíli se něco rozbilo a majitelům to bylo jedno. Navíc špatní sousedé. Poslední rok a půl už jsem to tam nenáviděla. Nechtělo se mi uklízet, dělat výzdobu, nic.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
27790
29.11.21 08:13

Tak se zabav plánováním nového bytu, ne? My se taky budeme stěhovat, měli jsme do nového roku a bude až na jaře :nevim: ve stávajícím mě už taky nebaví, dokonce už se mi nechtějí ani prát závěsy letos :lol: pokud jde o věci v bytě, dalo by se přece věci někam uskladnit a dát si svoje, to se normálně dělá.
A fotky můžete udělat v ateliéru :nevim:
Taky mě už nebaví uklízet, druhé dítě nemá pokojíček a spí s námi a hračky má v obýváku :nevim: ale prostě to už doklepeme. Horší by bylo, kdyby jsi neměla tu vidinu stěhování, vždyť je to za pár. My taky čekáme na stěhování dva roky :jazyk:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
520
29.11.21 08:38

Ahoj, chápu tě. Bydleli jsme v garsonce a taky 2 roky čekali až se nám dostaví byt. Ke konci už to bylo opravdu neúnosné těch věcí. Přesně jak píšeš, nebavilo mě uklízet, protože jsem musela všechno zvedat no voser jako blázen. No jednoho dne jsem se naštvala tak, že jsem začala dělat opravdu generální úklid všeho a nemilosrdně vyhazovala všechny zbytečnosti. Částečně mi to pomohlo a pak jsem byla i ráda, že jsem toho do nového netáhla tolik.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25709
29.11.21 09:30
@fera21 píše:
Já nevím, jestli máš větší averzi vůči bytu nebo devadesátým letům.

asi zažila nějaké trauma.
Zakladatelko je to tak strašně dlouhý, že jsem to ani nedokázala dočíst.
Hele my žili leta s nábytkem po manželově mamince. Začínali jsme oba od nuly a to doslova, nemáme rádi zbytečné půjčky na,,nedůležité,, věci. 15 let jsem žila s nábytkem Hikor, který byl tmavý a nemoderní, ale na druhou stranu celkem praktický, co se úložných prostor týká. Taky mě to leckdy deptalo, že to nemám doma hezký, ale pak někdo přišel a řekl, že to mám doma útulný, snažila jsem se to dohnat doplňky.
Pokud máte nakřivo garnyž, tak jí převrtejte a srovnejte. Koberec sundejte, plovoučku pořádně vytři a dej malé koberečky nebo obejdi prodejny s koberci a dej nový ze,,zbytkového,, prodeje. Na jednu stranu tě chápu, ale na druhou stranu řeším kraviny. Navíc rok uteče jako voda.
Mimochodem měnit nábytek každých deset let je strašně neekonomický a neekologický.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat