Nestihla jsem se rozloučit v dobrém

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  24.04.18 15:16
Nestihla jsem se rozloučit v dobrém

Ahoj holky, prosím anonym, nebo smazat. Chtěla bych se vypovídat, protože asi moje situace nemá řešení. Jak titulek napovídá, zemřel mi blízký člověk a vztahy nebyly urovnané. S dědou jsme spolu téměř nemluvili roky, a až nyní po jeho smrti vyšlo najevo, že veškeré naše rozepře byly šikovně vykonstruované mou vlastní mámou. Rozebírat to tu by bylo na strašně dlouho, ale bohužel si toho nikdo nevšiml a děda sám moc nemluvil a nechával si to pro sebe. Po pohřbu jsem posbírala střípky od dalších příbuzných a vyšlo najevo, že s ní roky měl úplné peklo na zemi a bohužel se s tím nikomu naplno nesvěřil. A mně je strašně líto, že jsem jí na to také skočila. Vyčítám si to úplně každý den a nevím, jak se smířit s tím, že jsem byla prostě hloupá a nevšimla si, že děda vlastně jen potřeboval pomoct. Z mámy je mi úplně špatně a od té doby jsem s ní nepromluvila, ale to vem čert :,( Nejradši bych vrátila čas, omluvila se, ale to už nejde… a já teď prostě nevím, jak s tím žít. Příbuzní mi říkají, že to nevěděli ani jako dospělí, a mně v té době bylo náct… ale já tomu nevěřím a připadám si úplně neskutečně vinná. Stihla jsem ho alespon naposled navštívit, ale to nestačí. Není den, abych si nevzpomněla. Stalo se vám někomu něco podobného?

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
maskovak
Ukecaná baba ;) 1200 příspěvků 24.04.18 15:27
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím anonym, nebo smazat. Chtěla bych se vypovídat, protože asi moje situace nemá řešení. Jak titulek napovídá, zemřel mi blízký člověk a vztahy nebyly urovnané. S dědou jsme spolu téměř nemluvili roky, a až nyní po jeho smrti vyšlo najevo, že veškeré naše rozepře byly šikovně vykonstruované mou vlastní mámou. Rozebírat to tu by bylo na strašně dlouho, ale bohužel si toho nikdo nevšiml a děda sám moc nemluvil a nechával si to pro sebe. Po pohřbu jsem posbírala střípky od dalších příbuzných a vyšlo najevo, že s ní roky měl úplné peklo na zemi a bohužel se s tím nikomu naplno nesvěřil. A mně je strašně líto, že jsem jí na to také skočila. Vyčítám si to úplně každý den a nevím, jak se smířit s tím, že jsem byla prostě hloupá a nevšimla si, že děda vlastně jen potřeboval pomoct. Z mámy je mi úplně špatně a od té doby jsem s ní nepromluvila, ale to vem čert :,( Nejradši bych vrátila čas, omluvila se, ale to už nejde… a já teď prostě nevím, jak s tím žít. Příbuzní mi říkají, že to nevěděli ani jako dospělí, a mně v té době bylo náct… ale já tomu nevěřím a připadám si úplně neskutečně vinná. Stihla jsem ho alespon naposled navštívit, ale to nestačí. Není den, abych si nevzpomněla. Stalo se vám někomu něco podobného?

stalo. napiš mu dopis, zapal svíčku, on to slyší, vybreč se, omluv se mu ahoj

 
lachtanice86
Závislačka 4757 příspěvků 24.04.18 15:33

Nestalo, tedy ne u těch, u kterých zdravotní stav napovídal, že přijde konec. Nečekaně mi kdysi zemřel kamarád, neměli jsme mezi sebou vše vyřešené, ale nebylo to nic zlého a asi to tak mělo být.

 
Anonymní  24.04.18 15:36

Ja v den umrti moji mamky jsem ji vynadala, ze je blba a ze si za to muze sama. Do smrti si to budu vycitat :,(. Ale zpatky uz to bohuzel vzit nejde.

 
Veronika.Berta
Zasloužilá kecalka 768 příspěvků 24.04.18 15:43

Také mám v sobě podobný pocit. Nestihla jsem si promluvit a omluvit se jednomu moc milému člověku. Byla jsem mladá a hloupá, nyní už nemám šanci. Nezbývá, než se omluvit u hrobu. Je to těžké, mě se to občas vrátí a je mi z toho smutno :,(

 
Anonymní  24.04.18 15:57

Nesetkala jsem se přímo s takovou situací, ale přesto občas jsem měla pocit, že jsem něco špatně udělala. Co mi pomohlo - poprosit zemřelého o odpuštění.

 
hospodki
Zasloužilá kecalka 615 příspěvků 24.04.18 16:04

Omylem odeslano jenom nejake jmeno

Příspěvek upraven 24.04.18 v 16:52

 
Neeky
Kecalka 236 příspěvků 24.04.18 16:08

Zažila. Dlouho jsem tu vinu nosila v sobě a dusila se jí, protože jsem měla pocit, že už není nikdo, kdo by si mou omluvu vyslechl. Pak jsem seděla jednou večer na terase a začala jsem s ním hovořit, jako by tam byl a řekla jsem mu nahlas vše, co jsem nestihla. A vím, at to zní sebehloupěji, že mou omluvu vyslechl. Věřím, že ta myšlenka doputovala, kam měla a mě se moc ulevilo. Na upřímnou lítost není nikdy pozdě, stejně jako není pozdě ani na odpuštění :kytka:

 
KalamityJohn
Kelišová 5236 příspěvků 24.04.18 16:17

A člověk musí umět odpustit i sám sobě.

 
Anonymní  24.04.18 16:23

Holky, děkuju vám. Je mi moc líto, že vás to potkalo, ale zároveň si připadám, že v tom nejsem úplně sama. Doteď jsem si připadala jako největší padouch na světě. Vezmu si vaše rady k srdci a až budu v jeho domě, zkusím ho poprosit, aby mi prominul. Zakl.

 
Anonymní  24.04.18 16:24
@Neeky píše:
Zažila. Dlouho jsem tu vinu nosila v sobě a dusila se jí, protože jsem měla pocit, že už není nikdo, kdo by si mou omluvu vyslechl. Pak jsem seděla jednou večer na terase a začala jsem s ním hovořit, jako by tam byl a řekla jsem mu nahlas vše, co jsem nestihla. A vím, at to zní sebehloupěji, že mou omluvu vyslechl. Věřím, že ta myšlenka doputovala, kam měla a mě se moc ulevilo. Na upřímnou lítost není nikdy pozdě, stejně jako není pozdě ani na odpuštění :kytka:

Děkuju :hug: krásně se to čte

 
nostress
Extra třída :D 12184 příspěvků 24.04.18 16:45
@KalamityJohn píše:
A člověk musí umět odpustit i sám sobě.

A to je někdy nejtěžší. :?

 
Reginaa
Kecalka 422 příspěvků 24.04.18 16:53
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím anonym, nebo smazat. Chtěla bych se vypovídat, protože asi moje situace nemá řešení. Jak titulek napovídá, zemřel mi blízký člověk a vztahy nebyly urovnané. S dědou jsme spolu téměř nemluvili roky, a až nyní po jeho smrti vyšlo najevo, že veškeré naše rozepře byly šikovně vykonstruované mou vlastní mámou. Rozebírat to tu by bylo na strašně dlouho, ale bohužel si toho nikdo nevšiml a děda sám moc nemluvil a nechával si to pro sebe. Po pohřbu jsem posbírala střípky od dalších příbuzných a vyšlo najevo, že s ní roky měl úplné peklo na zemi a bohužel se s tím nikomu naplno nesvěřil. A mně je strašně líto, že jsem jí na to také skočila. Vyčítám si to úplně každý den a nevím, jak se smířit s tím, že jsem byla prostě hloupá a nevšimla si, že děda vlastně jen potřeboval pomoct. Z mámy je mi úplně špatně a od té doby jsem s ní nepromluvila, ale to vem čert :,( Nejradši bych vrátila čas, omluvila se, ale to už nejde… a já teď prostě nevím, jak s tím žít. Příbuzní mi říkají, že to nevěděli ani jako dospělí, a mně v té době bylo náct… ale já tomu nevěřím a připadám si úplně neskutečně vinná. Stihla jsem ho alespon naposled navštívit, ale to nestačí. Není den, abych si nevzpomněla. Stalo se vám někomu něco podobného?

Vím jak se cítíš. Jestli si věřící, zajdi do kostela, pomodli se za něj, a v duchu ho popros o odpuštění. Nebo můžeš nechat odsloužit mši za jeho duši. Bůh, a jeho láska může zahojit a odpustit každé zranění a křivdu. :hug:

 
cecetka
Kelišová 6876 příspěvků 24.04.18 16:59

Ja zasla na hrbitov, a u nahrobku jsem vsechno ze sebe dostala ven. Nemela jsem se za co omlouvat, jen jsem potrebovala rict veci, ktere jsem rict nestihla.

 
KalamityJohn
Kelišová 5236 příspěvků 24.04.18 18:13
@nostress píše:
A to je někdy nejtěžší. :?

Přesně tak.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Počítání peněz, samota i blýskání na lepší časy. Jak se žije maminkám samoživitelkám z eMimina?

Byla to láska jako trám, ale po svatbě se z něj stal jiný člověk. Nezměnil se... číst dále >

Jak si sbalit tašku do porodnice a nezbláznit se

Jmenuju se Laura a čekám druhé dítě. A možná to znáte taky – to si takhle... číst dále >

Články z Expres.cz

Svatba podle šaríe: Muž se zpozdil s platbou za nevěstu, za 15 minut byl rozvod!

Rozvody jsou v dnešní době bohužel běžnou záležitostí. Aby ale manželský... číst dále >

Pašovaly drogy spolu? „Zmije Simona všem lže,“ vzkazuje Tereza z Pákistánu

Byly jako dvojčata, objížděly spolu privátní kluby po celé Evropě a společně... číst dále >

Články z Ona Dnes

Podvodní léčitelé teď dostanou strach, řekla v Rozstřelu režisérka

Za podivnými praktikami v institutu Aktip, které odhalil dokument Obchod se... číst dále >

Pacientka z Aktipu: Děti jsem měla fiktivně balit do zlaté karimatky

Za třináct návštěv v pražském psychosomatickém institutu Aktip zaplatila... číst dále >


Reklama