Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím být dospělá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.4.22 06:35
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.22 06:36
@sahrazad1 píše:
No, radši mi píše, než říká, ze mě má rad. Když je mi ouzko, neumí se do mě vcitit a byt mi oporou. Důležité věci odsouvá, neb na ne nemá kapacitu. Pak trnu, jestli je zaplacené vše, co má byt zaplacené. Tuleni vypada jako tuleni k živému kameni, neobejme mě. O děti se stará, tady není problém. Komunikace vázne, mluví jen malo, je uzavřeny, moc své názory nesdílí. Je toho ještě více. Ajtaci bývají častou profesi aspiku, protože u ni nemusí tolik komunikovat s lidmi, navíc je tato diagnóza geneticky podmíněnato proto jsem to tak psala.
No, tak to by vesměs sedělo. Ale co se týče genetiky, mám za to, že je to z mé strany… 
Ale pochopitelně nic potvrzeno.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.22 06:42
@K2 8611 Díky. Já zas mám ráda psychoanalýzu, nevědomí - a tam se říká, že máme tendence přisuzovat jednání ostatních vlastní smýšlení o sobě. Takže, když mi někdo řekne něco…myslí to nějak, ale já si to vyložím podle svého a svých vnitřních přesvědčeních o sobě samé. Díky terapii už to nemám tak často, ale před mnoha lety jsem na tom byla fakt špatně. Pomohla k tomu taky dost šikana, kterou jsem si procházela několik let ve škole i v zaměstnání. Navíc jsme byla vychovávána ve stylu: „Co si lidé budou myslet.“
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.4.22 06:46
@řeřicha Zájem ano, ale čas na to moc není. Syn je velmi náročný. Dcera většinou neusne dřív než v 11. Hlídání 0. Já několik let studovala, manžel podnikal a čas na společné aktivity nebyl. To ale nic nemění na tom, že mi u něj chybí takové to pochopení - on vše hned začne řešit nebo se obhajovat - ale jen mlčet a obejmout dá mnohdy víc. Pracujeme zase na tom, abychom byli víc spolu, ale to aktivní naslouchání a pochopení on nikdy neuměl.
- Citovat
- Upravit
16.4.22 08:07
@Anonymní píše:
@řeřicha Zájem ano, ale čas na to moc není. Syn je velmi náročný. Dcera většinou neusne dřív než v 11. Hlídání 0. Já několik let studovala, manžel podnikal a čas na společné aktivity nebyl. To ale nic nemění na tom, že mi u něj chybí takové to pochopení - on vše hned začne řešit nebo se obhajovat - ale jen mlčet a obejmout dá mnohdy víc. Pracujeme zase na tom, abychom byli víc spolu, ale to aktivní naslouchání a pochopení on nikdy neuměl.
No ale když to nikdy neuměl, tak i když bys to uvítala a potřebuješ to, tak to asi nelze od něj očekávat…
No a co hledat přátele jinde? A nechtít hned všechno a nedávat hned všechno… Snažit se o vyváženost…
Jasně, doléhá to na tebe teď, ale tohle je běh na dlouhou trať…
Já mám jednu hrozně príma kámošku z Emimina. Každá jsme úplně jiná. První setkání proběhlo ve vlaku, prostě jsem přistoupila a jely jsme na výlet. 
samo se to vyvinulo tak, že jsme téměř v každodenním kontaktu a když náhodou vynecháme, tak pak to jsou telefonáty na hodiny ( samo vlastně ne, intenzivně jsme se tomu obě věnovaly)… Ale taky se to vyvíjelo postupně. Prvotní impuls byl ten, že jsem potřebovala pomoci s účetnictvím a zaznamenala v nějaké diskuzi, že to je její profese, tak jsem ji oslovila. Naštěstí je pomahací, tak mě neodmítla. Jo a manžely si vzájemně nezávidíme 
.
Třeba se ti povede tu taky někoho najít 
, neváhej flintu do žita.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.4.22 11:14
@sahrazad1 píše:
No, radši mi píše, než říká, ze mě má rad. Když je mi ouzko, neumí se do mě vcitit a byt mi oporou. Důležité věci odsouvá, neb na ne nemá kapacitu. Pak trnu, jestli je zaplacené vše, co má byt zaplacené. Tuleni vypada jako tuleni k živému kameni, neobejme mě. O děti se stará, tady není problém. Komunikace vázne, mluví jen malo, je uzavřeny, moc své názory nesdílí. Je toho ještě více. Ajtaci bývají častou profesi aspiku, protože u ni nemusí tolik komunikovat s lidmi, navíc je tato diagnóza geneticky podmíněna
Ani nevíš, jak dlouho jsem nad tvým příspěvkem přemýšlela. Pozorovala manžela a dávala si souvislosti dohromady. Jsou věci, které odkládá - povinnosti - a není nic, co by ho donutilo, motivovalo, prostě se sekne (pronájem kanclu, daně a účto apod.). Když se do něčeho zabere - nevnímá. Můžu se dít kolem cokoli a nic. Nechápe emoce - jako snaží se trochu, ale je cítit, že to nejde z hloubky - obejme, protože se to v takové situaci má. Ale někdy takovou situaci rozlišit nedokáže. Já musím být ta silná. Takže když se do mě pustil zedník, musela jsem se bránit sama, i když stál vedle, mlčel a koukal do země - a bylo takových situací víc. Většinou udělá, co řeknu - umýt nádobí, vyzvednout dceru - ale sám od sebe nejde a nepoklidí. Neuklízí po sobě - prý se snaží a asi jo, ale já vždy najdu někde něco - a on mi na to řekne - uklidím to, až půjdu do garáže - a uběhne měsíc. V pracovně má jeden mega chaos. A to vše - stejně jako syn. Vždycky jsem se zaobírala hlavně synovou agresi, ale zdá se mi, že půjde o dvě věci - z mé strany agresivita a z manželovi strany náznaky autismu. Ve středu jdeme se synem k psychiatrovi.
Děkuji. 
Vždycky jsme to brala jako své selhání, něco, za co můžu jen já. Tvůj příspěvek mi trochu otevřel oči a vidím to teď úplně jinak. Tohle vědomí nám hodně pomůže - nebo aspoň mě.
- Citovat
- Upravit
23.4.22 17:31
@Anonymní píše:
Ani nevíš, jak dlouho jsem nad tvým příspěvkem přemýšlela. Pozorovala manžela a dávala si souvislosti dohromady. Jsou věci, které odkládá - povinnosti - a není nic, co by ho donutilo, motivovalo, prostě se sekne (pronájem kanclu, daně a účto apod.). Když se do něčeho zabere - nevnímá. Můžu se dít kolem cokoli a nic. Nechápe emoce - jako snaží se trochu, ale je cítit, že to nejde z hloubky - obejme, protože se to v takové situaci má. Ale někdy takovou situaci rozlišit nedokáže. Já musím být ta silná. Takže když se do mě pustil zedník, musela jsem se bránit sama, i když stál vedle, mlčel a koukal do země - a bylo takových situací víc. Většinou udělá, co řeknu - umýt nádobí, vyzvednout dceru - ale sám od sebe nejde a nepoklidí. Neuklízí po sobě - prý se snaží a asi jo, ale já vždy najdu někde něco - a on mi na to řekne - uklidím to, až půjdu do garáže - a uběhne měsíc. V pracovně má jeden mega chaos. A to vše - stejně jako syn. Vždycky jsem se zaobírala hlavně synovou agresi, ale zdá se mi, že půjde o dvě věci - z mé strany agresivita a z manželovi strany náznaky autismu. Ve středu jdeme se synem k psychiatrovi.Děkuji.
Myslim, že nejvíc k tvým pocitům zoufalství a vyhoření přispívá to, že necítíš dostatečnou podporu a lásku od manžela. No, je to těžký, protože člověka nepředěláš. Vzala si ajťáka, což je fajn v tom, že asi nikdy nebudeš počítat každou korunu. Ale tebe trápí nízká emoční a sociální inteligence. Někdo má naopak doma velkého romantika, který není schopen rodinu zabezpečit a žije ve dluzích. 
Hele.. Takový ty úplně základní rysy člověka podle mě nepředěláš
Když jste se seznámili, tak se choval jak? Já si neumím představit navázat vážný vztah s někým s nízkou emoční inteligenci. Taky bych si to právě vyčítala sama sobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
23.4.22 21:28
@Anonymní píše:
Ani nevíš, jak dlouho jsem nad tvým příspěvkem přemýšlela. Pozorovala manžela a dávala si souvislosti dohromady. Jsou věci, které odkládá - povinnosti - a není nic, co by ho donutilo, motivovalo, prostě se sekne (pronájem kanclu, daně a účto apod.). Když se do něčeho zabere - nevnímá. Můžu se dít kolem cokoli a nic. Nechápe emoce - jako snaží se trochu, ale je cítit, že to nejde z hloubky - obejme, protože se to v takové situaci má. Ale někdy takovou situaci rozlišit nedokáže. Já musím být ta silná. Takže když se do mě pustil zedník, musela jsem se bránit sama, i když stál vedle, mlčel a koukal do země - a bylo takových situací víc. Většinou udělá, co řeknu - umýt nádobí, vyzvednout dceru - ale sám od sebe nejde a nepoklidí. Neuklízí po sobě - prý se snaží a asi jo, ale já vždy najdu někde něco - a on mi na to řekne - uklidím to, až půjdu do garáže - a uběhne měsíc. V pracovně má jeden mega chaos. A to vše - stejně jako syn. Vždycky jsem se zaobírala hlavně synovou agresi, ale zdá se mi, že půjde o dvě věci - z mé strany agresivita a z manželovi strany náznaky autismu. Ve středu jdeme se synem k psychiatrovi.Děkuji.
Jo, bordel, to mám doma taky. Binec děla všude, není schopen kontinuálně uklízet, jen nárazové, když si to naplánuje do seznamu úkolu.
Aspergera nepredelas, uvidíte, co syn.
Ale dá se s tím prý pracovat.
Jestli se to potvrdí, pak je velká možnost, ze autik je i manžel.
Upřímně, někdy toho já mám dost, a nevím, jestli to dam.
Přesně, chování mají naučené a maskuji svoji přirozenost, ale od srdce to nejde 
Zase si říkám, ze každý má něco. Ale někdy je to opravdu doma náročné …
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nevím, jak na druhé působím. Slabost dokážu dát najevo. Je fakt, že jsem se nastěhovala k manželovi a tady nikoho neznala. Hledala jsme si přátele mezi maminkami malých dětí. Asi jsem moc chtěla nějaké přátelství a dala do toho víc, než je třeba. Od samého začátku se s dětmi chodilo k nám na zahradu, dopolední čajíčky, odpolední čajíčky, grilování. Vyvrcholilo to tím, že se k nám chodilo bez zazvonění. Jsem spíš taková navenek veselá, co furt něco vymýšlí… Jestli poučuji, nevím…spíš asi ne, většinou řešíme kraviny nebo si přijdou pro radu. Umím říct, že něco nevím… sama mám spíš tendenci devalvovat svoje znalosti, protože nechci přebírat zodpovědnost za osudy kamarádek.