Neumím říct NE

823
30.9.20 18:20

Neumím říct NE

Ahoj, vůbec nevím, jak řešit tenhle svůj pitomý problém. Já prostě neumím říct narovinu NE. Neumím někoho na místě odmítnout. Třeba dneska. V práci mě pozval na kafe jeden muž. A já, i když se mi s ním nikam nechce, jsem řekla, že půjdu. Sakra, proč to dělám? :zed:
Jo, tenhle můj problém s jasným NE se týká právě hlavně odmítání schůzek. Znáte to někdo taky? Jak to řešit? Vím, že si tím komplikuju život. Ale mně je v tu chvíli prostě uvnitř nějak líto toho člověka odmítnout. :zed:
Omlouvam se za možná zmatený příspěvek, ale třeba někdo bude vědět, co s tím :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
798
30.9.20 18:35
@Innocence píše:
Ahoj, vůbec nevím, jak řešit tenhle svůj pitomý problém. Já prostě neumím říct narovinu NE. Neumím někoho na místě odmítnout. Třeba dneska. V práci mě pozval na kafe jeden muž. A já, i když se mi s ním nikam nechce, jsem řekla, že půjdu. Sakra, proč to dělám? :zed:
Jo, tenhle můj problém s jasným NE se týká právě hlavně odmítání schůzek. Znáte to někdo taky? Jak to řešit? Vím, že si tím komplikuju život. Ale mně je v tu chvíli prostě uvnitř nějak líto toho člověka odmítnout. :zed:
Omlouvam se za možná zmatený příspěvek, ale třeba někdo bude vědět, co s tím :lol:

Jen tak nápad, když nejsi dost pohotová okamžitě odmítnout, tak to skrečovat zpětně.

Třeba u toho kafe zavolat a zeptat se, jestli nebude vadit, když půjde i manžel (bratr, otec…). :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7757
30.9.20 18:47

Ahoj já ti docela rozumím, mě rodiče vychovali stylem, že se všem musí vyhovět za každou cenu a klidně na vlastní úkor. A asi nejvíc mi pomohlo to, že když jsem zase někde bezmyšlenkovitě řekla „Ano“, si pak doma v klidu popřemýšlet, co jsem mohla říct jinak a jak jsem měla reagovat. A třeba i přemýšlet ve smyslu, že skutečný kamarád se neurazí, že normální člověk umí přijmout odmítnutí a tudíž vlastně byla moje blbost, že jsem něco odkývala a tak. Zvyk je železná košile, takže i dneska se třeba cítím špatně, když někoho odmítnu, ale popravdě se mi opravdu ulevilo, když jsem se toho zlozvyku nikoho nikdy neodmítat zbavila. Ke tvé konkrétní situaci, asi bych schůzku odložila na neurčito stylem „promin já úplně zapomněla, že mám ve čtvrtek tohle a pátek tamto…“ a doufala, že mu to dojde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
39
30.9.20 18:50

Mám ten samý problém a řeším to už od dětství. Nejlepší terč šikany :nevim: Taky si vždycky říkám, že když odmítnu, tak dotyčnému nějak ublížím. Přitom je to blbost. :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7287
30.9.20 19:47

Výchova žen v Čechách - každý vás musí mít rád, musíte být poslušné. Příklad z mého dospívání: Když bratránek řekne ne „hahaha, chichichi“ velká sranda, když řeknu ne já, snese se na mě hněv a nadávání všech, že přece musím.
Je to hluboce v nás a nemáte šanci to občas rozumově vyjednat s podvědomím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
14432
30.9.20 21:22

No začni se to učit. Cvičení dělá mistra.

On teda za tím sedí nedostatek sebepřijetí a sebevědomí a panika z toho, že tě někdo nebude mít rád, ale to celé funguje dost jinak.

Takže když se začneš uči mít ráda sebe samu, takovou jaká jsi a začneš sama sobě dávat dostatečnou důležitost, tak si nebueš chtít ubližova tím, že děláš věci které nechceš, jen proto, aby si o tobě někdo nemyslel něco ošklivého.

ono to, že si nevážíš sebe sama, svého času a prostě děláš věci hlavně pro druhé nevede úplně k tomu, že tě za to všichni oceňují a chválí a milují - spíš to berou jako samozřejmost a někteří tě využívají, že?

Řešením není stát se sobeckým spratkem, který ignoruje okolí, ale být si vědomá svých vlastních hranic a svých vlastních potřeb a dbát na ně. Zároveń vnímat hranice a potřeby ostatní, v případě nejsasnosti si je nevymejšlet, ale zeptat se a spolu s nimi pak hledat řešení věcí která povedou k tomu, že budete spokojení oba.

ne vždy to jde - klasicky když tě chce sbalit někdo, s si nechceš začít, tak prostě chceš odmítnout, stejně tak chceš odmítnout podobního obchodníka.

v okamžiku kdy budeš mít ráda sebe sama, tak ti bude vcelku jedno, co si o tobě myslí lidi, co pro tebe nejsou důležití.

Pro začátek je docela fajn na tohle metoda tzv. nenásilné komunikace a soustředit se zejména na porozumění a vyslovení vlastních potřeb.

Tady je o tom moc pěkný audiodokument

https://vltava.rozhlas.cz/…kace-6249993

tady je ke stažení kniha

https://uloz.to/…kace-ocr-pdf

a tady případně semináře

https://nenasilnakomunikace.org/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7140
30.9.20 23:15

Druhý se moc neurazí, když řekneš: „Nezlob se, ale nechci.“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1.10.20 06:51
@Innocence píše:
Ahoj, vůbec nevím, jak řešit tenhle svůj pitomý problém. Já prostě neumím říct narovinu NE. Neumím někoho na místě odmítnout. Třeba dneska. V práci mě pozval na kafe jeden muž. A já, i když se mi s ním nikam nechce, jsem řekla, že půjdu. Sakra, proč to dělám? :zed:
Jo, tenhle můj problém s jasným NE se týká právě hlavně odmítání schůzek. Znáte to někdo taky? Jak to řešit? Vím, že si tím komplikuju život. Ale mně je v tu chvíli prostě uvnitř nějak líto toho člověka odmítnout. :zed:
Omlouvam se za možná zmatený příspěvek, ale třeba někdo bude vědět, co s tím :lol:

Jak to tady tak ctu, tak to zeumite rikat ne je zpusobeno tim, ze si porad predstavujete co si o tom bude myslet ten druhy. Ale dulezita vec. Neni to jedno co si o tom mysli?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama