Neumím se radovat, být šťastná

Anonymní
9.12.19 08:24

Neumím se radovat, být šťastná

Zdravím Vás holky,
nechci chodit kolem horké kaše, tak přejdu hned k tomu, kvůli čemu jsem tady.

Jde o dlouhodobější, myslím, že můžu říct problém. Jde o to, že mi nic nedělá radost. Neumím se radovat, neumím být šťastná. Mám partnera, který mě miluje, dává mi všechnu lásku, mazlí, podporuje, udělá pro mě první - poslední. Mám kde bydlet, co jíst, teplou čistou postel, mám všechno. Můžu si koupit oblečení, kabelku, boty. Nic mi nechybí. Partner mě rozmazluje, jak sám říká, všechno by mi dal. Přesto se z toho neumím radovat. Chybí tam to štěstí, ta radost z toho všeho. Přes víkend jsme byli v Praze za jeho sestrou, byli jsme na prohlídce Prahy - Karlův most, Václavské náměstí, hrad, zlatá ulička… Bylo to fajn, ale taky jsem z toho radost neměla, já jsem nejraději doma, nemám ráda davy lidí. Člověk když někam jde, užívá si a raduje se. Já ale tyhle emoce nemám. Dostala jsem zvířátko - králíčka. Ale taky mě to nijak nenadchlo, mám ho doma, ale nehraji si s ním, moc ho nemazlím, prosto nemám k tomu vztah. A to je další věc, která mě hodně trápí. Jako bych neměla emoce. S přítelem bychom chtěli miminko, ale já nevím, jestli to chci, jestli ho budu umět milovat. Co když ne a já jako matka selžu? Co když nebudu nic cítit k tomu miminku, co když mi bude ukradené stejně tak, jako ten králíček? Děsím se toho. Já jsem nejraději sama, u sebe doma, občas zajdu ven s kámoškou, ale pak hurá domů. Prosto doma se cítím nejlíp, v bezpečí. Taky musím říct, že se těším až přítel odejde do práce a já mohu být sama, celkem sama. Prosto ty emoce jsou divný, nevím co s tím. Zas ale úplně bez emocí nejsem, když se děje nespravedlivost a bezpráví, nebo vidím bezdomovce nebo někoho v těžké situaci, nebo někoho komu se lidé smějí, rozbrečím se a strašně mě to bolí, snad ještě víc než toho člověka.
Opravdu nevím, jestli je to normální nebo je to problém a třeba ho řešit. Co myslíte?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7188
9.12.19 08:35

Ahoj,
dobré by bylo vědět, jestli to takhle máš od dětství, nebo se to projevilo až časem.
Někdy to tak skutečně je, že člověk, když má všechny důvody být objektivně spokojený a radostný, tak tu radost ze života ztratí. Je to svým způsobem vyhoření, bezcílnost, protože vše máš a nemusíš o nic podstatného usilovat.
Je dobře, že se o tom snažíš psát nebo mluvit. Bylo by dobré hledat věci, zážitky, které tě přeci jenom alespoň nějak potěší (třeba ta procházka) a pak hledat, proč tomu tak je a zařazovat takových zážitků do života víc.
Ohledně dítěte - nikdo nemůže dopředu říct, že ví, jak jej přijme. Takže ani u tebe se nedá předjímat. Může to tvůj vnitřní pocit zlomit k lepšímu i k horšímu. Vždy je to risk.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4930
9.12.19 08:35

Je to problém a je ho třeba řešit, už kvůli tomu, že ti to samotné vadí a trápí tě to. Nejde o to, jestli jsi normální, nebo ne, ale o to, že nejsi spokojená tak, jak jsi. Zkus klinickeho psychologa.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 08:39

Tak já to mám podobně jako ty. Akorát já znám důvod toho, proč si nedokážu víc užívat hezké chvilky, být šťastná. V obecném hlediska šťastná jsem, mám vše co potřebuji, ale něco mi chybí. Něco, po čem toužím už moc dlouho. Je to dítě, bohužel, snažíme se už hodně dlouho a bez úspěchu. A já vím, že to je ta věc, co mě omezuje v tom, užívat si jiné, šťastné chvíle. Také trávím čas nejraději doma, sama nebo s manželem, ven s ostatními v podstatě chodím jen protože je to společensky korektní. Samozřejmě vím, že na světě jsou mnohem závažnější problémy, např. se zdravím, chudoba…napadlo mě, jestli ti také něco nechybí, něco, po čem třeba už dlouho toužíš…a jen si neuvědomuješ, co by to mohlo být. Zkoušela jsi nad tím přemýšlet?

  • Citovat
  • Nahlásit
1016
9.12.19 08:39

A jakou máš poslední šťastnou vzpomínku? Máš nějakou?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 08:43

@listento Vůbec nevím :( V létě jsme chodili na hrady a zámky s prohlídkou, do zoo, pouštěli draka.. bylo to fajn, ale radost jsem z toho neměla. Ale z těch hradů a zámků ano, i ta zoo byla fajn.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 08:44

@Premek_Orac Já jsem ráda za hodně věcí, ale chybí mi tam ten pocit štěstí.

  • Citovat
  • Nahlásit
1016
9.12.19 08:49
@Anonymní píše:
@listento Vůbec nevím :( V létě jsme chodili na hrady a zámky s prohlídkou, do zoo, pouštěli draka.. bylo to fajn, ale radost jsem z toho neměla. Ale z těch hradů a zámků ano, i ta zoo byla fajn.

Tak z mladší doby? Svatba? Nový byt? Koupě vysněné věci za první výplatu? Něco z dětství? Radost z nějakého dárku?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7188
9.12.19 08:53
@Anonymní píše:
@Premek_Orac Já jsem ráda za hodně věcí, ale chybí mi tam ten pocit štěstí.

Ono záleží, jak jsi zvyklá to štěstí vnímat, prožívat… Někteří lidé si třeba až zpětně ve vzpomínce na určitou dobu řeknou, že to tehdy byli šťastní.
Možná je to opravdu jen pocit, že by ses měla cítit ještě líp, nebo že by se ta radost měla více zkoncentrovat do jednoho okamžiku…
Mám to chápat tak, že na otázku:,,Jsi spokojená?" bys odpověděla ano, a na otázku,,Jsi šťastná?" bys odpověděla ne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 08:54

@listento Byt ještě bohužel nemám, byla jsem ale ráda, když jsem odjedla z domu a našla jsem si podnájem. V dětství jsem měla radost třeba z kola k Vánocům. Z dárků taky nemám radost jako dřív.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 08:55

@Premek_Orac Ne, nejsem šťastná a ne, nejsem spokojená :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
9.12.19 08:59

Já si po škole našla práci a odešla od rodičů, musela jsem makat, během krátké chvíle jsem si zařídila byt, koupit jsem si mohla co jsem chtěla a našla si opravdu úžasného chlapa. Měla jsem pak dost podobne pocity. Měli jsme dost peněz, výlety, dovolené, nové věci, telefony,… ale nějak jsem z toho nedokázala mít radost… Pak jsem nečekaně otěhotněla, na dítě jsem se netěšila, měla jsem z toho strach, strach to říct mým ještě mladým rodičům nebylo jim ještě ani 50… no, zkrátím to, v momentě kdy mi dali dítě na prsa, se mi změnil svět. Mám radost, když oni mají radost, děti mi ukázali, jak se dá radovat z blbostí. :srdce: Máme už děti dvě, a možná bych šla i do třetího :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
23981
9.12.19 09:12

A je něco po čem toužíš?
Ono to může být ta bezcílnost, jak bylo zmíněno…
Když člověk nic nemusí, všechno má, nemá za čím jít, tak se tak nějak plácá od ničeho k ničemu (a z toho pramení pocit nespokojenosti, i když mu vlastně nic nechybí). Také se říká, že člověk musí znát opravdový smutek, aby znal cenu štěstí. Možná tím, že si se nikdy neměla naprd, tak si nedokážeš užít to hezké.
Já se roky radovala i z toho, že sem si mohla cvaknout vypínačem a rozsvítit světlo, když nám po měsících marastu zapojili 23. prosince elektriku :jazyk: a vážím si toho dodnes, neberu to jako samozřejmost a mám z toho pocit radosti a spokojenosti ;)

Jak píše anonymní růže, zkus se pohybovat občas mezi dětmi (nějaký synovec, děti od kamarádek) a uvidíš, jestli jejich radost nepojme i tebe :D Děti se dokáží radovat z každé blbiny a hned je člověku líp u srdce :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7447
9.12.19 09:12

No ne ze bych Ti to prala ale obcas cloveka nejvic srovna, kdyz se neco dulezityho pos.ere. Ja byt o dvacet let mladsi, snazila bych se urvat praci snu a naplno se tomu venovat. Mne ted jedna takova utekla, ptz deti, mam jedno postizeny a proste nemuzu delat celej uvazek. Byla jsem nejlepsi z adeptek a nemuzou me vzit. Hele ja to obrecela. Stara vetev :lol: Proste si zacni. plnit po cem touzis. Mas nejaky sny?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1016
9.12.19 09:22

Nejsi vyhořela z práce? Jinak máš dvě možnosti - buď počkat, až to přijde samo, a nebo zkusit ti tu terapii, ona to taky může být začínající deprese… Bohužel nemůžu konkrétně radit, já se raduji z každé blbosti (dneska jsem přišla včas do školy, včera jsem zvládla vyřídit „skoro“ všechny maily do práce, v sobotu jsem našla ztracenou knížku, v pátek jsem stihla vyzvednout balík), fakt z toho mám čirou radost, i když si všichni ostatní ťukají na čelo. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat