Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Neustálý boj s dietami
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.5.13 17:38
Neustálý boj s dietami
Krásný den holky, prosím je tu někdo kdo si prošel v životě neustálým kolotočem diet, anorexie atd? Je mi 23 let, dvě děti (3 roky, 7 měsíců). Vždy jsem byla takový otesánek..v 17-ti jsem se tomu začala bránit různým hladověním a skončila u mudr. s anorexií. Jenže tím to skončilo..řekla rodičům ať mě donutí jíst a vše vyřešeno. Jenže se nic nevyřešilo. V 19-ti porod prvního dítěte, přibrala jsem35 kg..a opět diety..do půl roku vše shozeno. Malý měl rok a půl a já se rozhodla pro druhé dítě..tentokrát jsem přibrala 25 kg..Nyní 7 měsíců po porodu mám vše dole. Na výšku 168 cm vážím 59 kg. Dokonce jsem začala cvičit..nyní mám naměřeno v těle 19 tuku, což je podle odborníků akorát..jenže já nemluvím o ničem jiném než o dietách!! Příjde mi, že jsem tím posedlá..momentálně držím dukanovu dietu..předtím to byla atkinsonova. Holky já fakt cítím, že mám problém. Rodiče mi nadávají, že už jsem moc hubená..manžel je se mnou nadmíru spokojený..ale prostě NE..já pořád koukám na to vytahané bříško..povislou kůži na stehnech..ale co chci po 2 dětech? 
Jenže stejně ráno vstanu a dodržuju přísný jídelníček a maximálně cvičím. Vím, že si huntuju zdraví..v noci nedokážu usnout..přes den zase chytám mdloby..nedokážu ale přestat! Rodičům nechci nic říkat..mé problémy je nezajímají..když řeknu manželovi že mám prostě problém..nechce se mnou o tom mluvit..prostě ty problémy nevidí. Vždy na mě začne křičet, proč zase nejím, proč jím projímadla..ale není tu nikdo kdo si se mnou promluví a pochopí jak se cítím. Nemám žádnou kamarádku - se všema jsem přerušila kontakt, protože kdo by se s takovou „tlustou“ maminou bavil Holky vím, že jsem nemocná, ale když nemám podporu ve svém okolí tak nedokážu sama ani vyhledat pomoc Na první pohled ani nevypadám nezdravě..nebo nějak pohuble..prostě normální holka..jenže to co se děje uvnitř..já prostě cítím, že zase upadám do té anorexie..a já to fakt znovu nechci zažít..jenže nevím jak dát někomu vědět co se děje..nikdo neposlouchá..nikdo nevidí.. 
Je tu někdo kdo to zná, zažil..a chápe?? Jak z toho všeho ven? Jak jim to říct když nechtějí poslouchat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
napresdrzku
29.5.13 17:49
Není lepší na nějaký povislý břicho třeba cvičit? Já bych taky potřeboval zhubnout, ale cvičit jsem nějakej línej, nebo si vždycky zdůvodním proč ne, jídlo miluju, pohyb nemám a tak se snažím aspoň třeba tu posekat dříví, tu nosit něco těžkýho, abych se zničil aspoň tímhle a svaly nezakrněly. Dost se dá zhubnout při tenise, ale nemám teď s kým hrát, běhání mě nebaví a na kolo a nějaký dálky taky nejsem. Ale huntovat si tělo dietama a zažívat u toho to co ty, no nevím. U tebe ale soudím, že máš i jiný problém a to že si připadáš pořád tlustá a ono to tak asi úplně nebude, takže bych to urychleně řešil s doktorem, než se ti to vymkne z rukou ještě víc.
- Citovat
- Upravit
29.5.13 17:51
To je mi líto.. Budeš se muset dokopat k psychologovi. Nebo do nějaké poradny a manžela sebou - možná když mu to vysvětlí odborník, bude schopný tě podpořit 
Pokud o tom takhle přemýšlíš, je to dobře, určitě bych to nenechala vyšumět nebo dojít někam dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 17:52
@napresdrzku píše:
Není lepší na nějaký povislý břicho třeba cvičit? Já bych taky potřeboval zhubnout, ale cvičit jsem nějakej línej, nebo si vždycky zdůvodním proč ne, jídlo miluju, pohyb nemám a tak se snažím aspoň třeba tu posekat dříví, tu nosit něco těžkýho, abych se zničil aspoň tímhle a svaly nezakrněly. Dost se dá zhubnout při tenise, ale nemám teď s kým hrát, běhání mě nebaví a na kolo a nějaký dálky taky nejsem. Ale huntovat si tělo dietama a zažívat u toho to co ty, no nevím. U tebe ale soudím, že máš i jiný problém a to že si připadáš pořád tlustá a ono to tak asi úplně nebude, takže bych to urychleně řešil s doktorem, než se ti to vymkne z rukou ještě víc.
Cvičím..6× týdně, 40 minut denně..cvičím kardio na hubnutí i posilování..svalové hmoty mám až až..jenže prostě stejně je to hrůza Držím k tomu tedy přísné diety..jenže pak pomalu nezvládám nic jiného jak jsem slabá a unavená..ale nedokážu to zastavit? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 17:54
@Nikimu víš že máš problém a že je potřeba ho řešit, je vidět, že jsi racionálně uvažující osoba. Takže logický krok je psycholog. K tomu bych šla primárně. Až bys mu všechno vylíčila, tak mu řekni, že ti rodina nevěří a mohl by to vyřešit tím, že si je pozve do ordinace a všechno jim vylíčí on/ona. Myslím, že alespoň tomu doktorovi by měli věřit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 17:55
@gabriela82 Manžel mi řekl „však běž k doktorovi“ a u toho byl naprosto zabraný do hraní her na pc..jako kdybych tu nebyla..Když mi rodiče nabídnou něco k jídlu a já odmítnu tak mi řeknou, že jsem magor..že mi hrabe z těch diet..prostě nevím komu to mám tedy říct..cítím jak se mi všichni smějí a nikdo ničemu nerozumí..nakonec to dojde zase tak daleko jako kdysi a pak najednou všichni kulí oči..co se děje..kde se stal problém..Jenže teď si svůj problém uvědomuji kvůli dětem a chci ho řešit..jenže né sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 17:59
@Gladys Vím, že první krok směřuje právě k odborníkovi..vím, že mě uklidní a pochopí. Jenže nevím kde začít..nevím kam jít, nevím co mu říct..prostě se na všechno cítím hrozně sama. Občas mě přepadají takové myšlenky, že nic prostě dělat nebudu a nechám to být a oni si mě časem snad všimnou..něco udělají..nějak mi pomohou..jenže nechci přijít o děti..nechci skončit v nemocnici..tak s tím zkouším bojovat sama, ale nejde to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 18:01
@Nikimu najdi si stránky nejbližší polikliniky, najdi tam doktora psychologa a zvedni telefon a objednej se. Rodině frkni děti a řekni, že jdeš k doktorovi. Jakmile tam budeš sedět, tak už to pofrčí samo, jde jen o to se dostat na tu židli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 18:11
Dej manželovi přečíst tuto diskuzi. Opravdu máš problém, sama to víš, tak by ses i sama měla dokopat k návštěvě psychologa, jsi máma 2 dětí, copak chceš, aby zůstaly samy? Anorexie může mít katastrofální následky…najdi si ve svém okolí psychology a prostě někoho kontaktuj..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 18:13
@Verca1989 Zrovna teď jsem to s ním řešila..řekl, že mě nechápe..že mi nerozumí, že jsem krásná a že neví co má dělat..a tím debatu ukončil a odešel..myslím, že u něj pomoc nenajdu 
ale děkuji moc za příspěvek a pomoc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
29.5.13 18:20
Tak 59Kg na 168cm je v pohodě, určitě nejsi vychrtlá…já mám 55Kg na stejnou výšku a vím jak vypadám… 
ale taky tě chápu…v 17 jsem prožívala něco podobnýho…nejdřív zdravá strava…hodinka cvičení 3 x týdně…postupně, plíživě se to navyšovalo…za půl roku jsem cvičila 2 x denně po dvou hodinách (rotoped a kalanetika) a cca 2 hodiny venku chodila svižným tempem…veškerý volný čas jsem cvičila…k jídlu ráno jogurt (0%tuku, cukru), oběd kilo jablek a večeře dva plátky chleba…pokud jsem se v noci budila hlady, lokla jsem si mlíka a šla spát…přestala jsem menstruovat…ale ta figura!!! Ten blažený pocit prázdného břicha!!! Endorfiny na vrcholu…já se milovala hladová a nenáviděla najedená…v té době bych nesnědla NIC s cukrem nebo tukem…MAGOR…ale tenkrát mi to bylo fuk…
Dnes je mi skoro 37…mám 10 letou dceru…jím takřka všechno…občas (tak dvakrát ročně) mám pár dní/týdnů, kdy se TO vrátí…stresem a nedostatkem času nejím…spadne mi váha…jsou mi volný džíny…a opět v hlavě ty blažený pocity…zase ta euforie…STOP!!! Jdu se najíst…
NIKDY se toho nezbavíš…jsi abstinující anorektička…jako alkoholik bude vždy abstinujícím alkoholikem, nikoliv vyléčeným…závislost vyléčit nejde…ten červíček je tam pořád…
Ty se prostě musíš začít mít ráda…nic víc…
- Citovat
- Upravit
29.5.13 18:26
@Jitka1976 píše:
Tak 59Kg na 168cm je v pohodě, určitě nejsi vychrtlá…já mám 55Kg na stejnou výšku a vím jak vypadám…
Dnes je mi skoro 37…mám 10 letou dceru…jím takřka všechno…občas (tak dvakrát ročně) mám pár dní/týdnů, kdy se TO vrátí…stresem a nedostatkem času nejím…spadne mi váha…jsou mi volný džíny…a opět v hlavě ty blažený pocity…zase ta euforie…STOP!!! Jdu se najíst…
NIKDY se toho nezbavíš…jsi abstinující anorektička…jako alkoholik bude vždy abstinujícím alkoholikem, nikoliv vyléčeným…závislost vyléčit nejde…ten červíček je tam pořád…
Ty se prostě musíš začít mít ráda…nic víc…
nepsala, jsi to moc hezky, tady paní přede mnou má praavdu, musíš se mít více ráda.-). a nekritizovat se. A zajdi za PSYchologem-odborníkem, on ti dá samozřejmě nějaké otázky, a i když nebudeš schopna odpovědět, on tio tak řešit nebude a přejde další otázce neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 18:27
@Nikimu píše:
@Verca1989 Zrovna teď jsem to s ním řešila..řekl, že mě nechápe..že mi nerozumí, že jsem krásná a že neví co má dělat..a tím debatu ukončil a odešel..myslím, že u něj pomoc nenajdu
Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale z tvého popisu jasně vyplývá jedna věc - snažíš se na sebe upozornit. Chceš aby si tě tvoje rodina všimla. Nebylo by lepší si třeba nabarvit hlavu na růžovo? Určitě méně škodlivé, než si huntovat tělo dietami.
Takže tam bude primárně problém se sebevědomím, což by měl upravit psycholog. Až budeš sama se sebou spokojená, tvoje sebevědomí bude na normální výši a ne někde u kotníků, tak budeš třeba celou situaci vidět úplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 18:37
Jedině dobrý psychlog ti může pomoci. Neváhej a dělej s tím něco. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.13 18:38
Sama víš, že máš problém. Tvoje tělo křičí, ty si to uvědomuješ a hledáš cestu ven. Chápu, že by jsi potřebovala podporu hlavně rodiny a především partnera, bohužel kolikrát oni to nevidí. Nedokáží vidět, co se děje uvnitř tebe.
Váha, ani vzhled o ničem nesvědčí. Jsou bulimičky s nadváhou, měly ji, mají a mít budou. Prostě jen tím vším řeší své nitro. Anorexie už je někde jinde.
Ono tělo snese hodně, ale ne všechno. Především potřebuješ léčit duši, aby jsi začala mít ráda sama sebe a přijala se a naučila žít možná i s nedostaky, které ale budeš vidět možná jen ty, okolí ne.
JESTLI PRO SEBE MŮŽEŠ NĚCO UDĚLAT, TAK ZAJÍT ZA OBVODNÍM LÉKAŘEM, ŘÍCT MU, CO TĚ TRÁPÍ. ON TĚ ODEŠLE K PSYCHOLOGOVI. To je první krok.
Asi tě čeká těžké a zárovenˇvelmi osvobozující období, kdy i rodině dojde, že nic není tak jednoduché. A už vůbec ne nitro člověka.
Udělej to. Neboj se a dej šanci hlavně sama sobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
