Nevěra, ztráta děťátka, ukončení toxického vztahu

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
22.1.22 12:31

Nevěra, ztráta děťátka, ukončení toxického vztahu

Ahoj, bude to asi zdlouhavé čtení, ale potřebuji se z toho vypsat, sdílet svůj neradostný, smutný příběh a udělat za tím velkou tlustou čáru a jít dál. Děkuji předem všem, kteří to přečtou až do samého konce.

Já 30, ex přítel 47. Zamilovala jsem se možná na první pohled. On pohledný sympaťák, aktivní, nevypadá na své roky. Náš vztah nebyl pohádkový, ale bylo nám spolu dobře, rozuměli jsme si. Na začátcích mi vykládal, jak neměl štěstí na ženy, jen samé zlatokopky, mrchy a nepotkal žádnou, která by ho měla opravdu ráda. Já jako slepě zamilovaná jsem neviděla žádné varovné signály a neposlouchala své okolí. On v tolika letech nikdy ženatý, žádné děti. Vůbec jsem se nad tím nepozastavila, holt jsem věřila, že i někdo v jeho letech stále čeká na tu pravou…

A tedy měsíce ubíhály, my spolu trávili více času. Seznámil mě s jeho přáteli, celou rodinou, velmi jsem si všechny oblíbila a mohu i teď zpětně říct, že oni mě taky. Všichni byli velice rádi, že si konečně našel normální hodnou ženskou, na které bylo vidět, že ho má opravdu ráda. Ano, bylo mi to řečeno. Doufali, že se konečně usadí a povede normální život. Teď k tomu normálnímu životu a kde nastaly problémy…

V jeho 47 letech se stále obklopoval mladými lidmi. Chodil na zábavy a velké hudební akce, cítí se prý na 30. V mládí se pořádně nevyřádil, tak to musí dohnat na stáří.
Neviděla jsem tam problém až do doby, kdy jsem přišla do jiného stavu, otěhotněla. Když jsem mu tu radostnou zprávu oznámila, byl nadšený. Konečně rodina, konečně dítě. Sám to oznámil všem přátelům a rodině, vypadalo to, že je štěstím bez sebe. Zprva semnou chodil i na všechny vyšetření a moc to prožíval, ale to taky rychle opadlo.
Ve 2 měsících mého těhu si najednou uvědomil, že přijde částečně o svou svobodu a bude se muset uskromnit, že to nebudou samé bary, párty a akce každý víkend. Začala jsem to mít na talíři, že jsem na něho dítě ušila, abych si ho pojistila a vzala mu jeho volnost :roll: Narovinu jsem mu řekla, že ho do ničeho nenutím a určitě nikoho nechci držet v šachu kvůli dítěti, ale sám měl z toho zprva takovou radost. Nedokázala jsem pochopit, kde se tohle všechno vzalo. Dítě přece moc chtěl, ale najednou se mu to rozleželo v hlavě a začal být agresivní. Jeho chování mě dohnalo jednou nohou k potratu. Ležela jsem tam na lůžku, měla to zaplacené, už jsem jen čekala na zákrok. V poslední chvíli zavolal, ať neblázním, že to miminko miluje a nemůžeme o to přijít. :roll:
Přijel si pro mě, s krásnou kyticí, že je hlupák a stále si to nedokáže srovnat, ale po rodině moc touží. Od potratu mě tedy zachránil.

Příběh pokračuje, začala jsem mít problémy v práci kvůli nevolnostem, musela jsem odejít a jít na neschopenku. Celé dny jsem prozvracela. Při té neschopence jsme se sestěhovali. Já k němu. Už tak jsem to pokládala za svůj domov. Doma měl chlap prakticky všechno, pokud mi to nevolnosti dovolily. Měl navařené, uklizené, vyprané, nakoupené, do práce svačiny nachystané a po té intimní stránce mu taky nic nechybělo. Nutno podotknout, že bydlení staré a měl tam letitý bordel, dokud jsem to já sama neuklidila. Popravdě, byla to naprostá díra a nedokázala jsem si představit do takového prostředí vzít dítě. Ale vše mi to přišlo naprosto normální. Byl hodně let sám, kolikrát pracovně vytížený, ve volnu koníčky a akce, domů se chodil maximálně vyspat. Moje denní přítomnost mu byla milá, někdo na něj doma čekal, těšil se na něho, pomazlil ho, pomiloval a hlavně se postaral. V podstatě si tak zvykl, že jsem začala být jeho „mozek“. Začalo to být samé kde mám, kde jsem dal, připomeň mi. Beze mě už ani peněženku nebo klíče od auta nenašel. Bylo to příjemně úsměvné, stala jsem se součástí jeho života a nepřipadala si zbytečná. To už semnou ovšem cloumaly hormony… :roll:

No a pak se zvrtlo, v druhém trimestru ustály nevolnosti, ale defakto jsem začala mít jiné závažnější potíže. Byla jsem více unavená. V 6. měsíci mi hrozil předčasný porod. Děťátko hodně tlačilo hlavičkou dolů a já jsem nebyla schopná pomalu ani chodit. Hodně to bolelo. I přesto všechno jsem se doma snažila podělat co nejvíce ženské práce, ale začalo to být málo. Dostávalo se mi připomínek, jak jsem líná, že není pořádně uklizené nebo nachystaná svačina do práce. Začal mě doma nechávat samotnou a šel si užít na zábavu, na akci, s přáteli posedět na pivo a beze mě. Nepřišel domů nikdy na čas. Nebral telefony.
Někdy tedy zavolal jak mu chybím, že se zamnou domů těší a bude doma zachvilku. Ta chvilka trvala i klidně 6 dalších hodin. A když konečně domů přišel, byl naprosto opilý a ještě vyžadoval sex. Já těhotná přece nikam nemohla, nebylo mi dobře, mohla jsem sotva chodit, musela jsem být hodná a čekat doma a hlídat bydlení, to byla vždy jeho omluva. :roll:

Pak už to šlo jenom z kopce. Pozval si domů kamarády, něco popili, mu ruplo v bedně, všechny nás tam nechal a sám si odjel na zábavu a nebylo to jen jednou. Nebo se těšil, jak si uděláme romantiku ve dvou, opil se, byl agresivní a vyjel sám za zábavou a mě zavřel doma. Začal vyhrožovat, pokud odejdu, bude to mezi námi konec. Nastalo období citového vydírání a manipulace. Buď budu doma sedět, čekat, držet hubu a všechno tolerovat nebo se rozejdeme. A já v pokročilém těhotenství, s rozhozenýma hormonama a tolika nervy jsem nevěděla, co mám dělat, tak jsem si šlápla po hrdosti a byla trpělivá. Měli jsme být přece rodina, plánovali jsme společnou budoucnost, nemohla jsem to jen tak vzdát. Když jsem to nedělala kvůli sobě, bylo to kvůli tomu děťátku v naději, že se to v něm pohne a přijde k nějakému uvědomění. Kolikrát zpytoval svědomí, jak nevhodně se chová, bylo mu to líto a bylo mu také odpuštěno, ale opět se to opakovalo. :roll:

A ta největší bomba přišla 16 dní před mým porodem. Ve 3 ráno telefon. Jen jsem mu chtěla ztišit vyzvánění a nahlédla. Bylo to upozornění na jeho druhý falešný profil… Ano, psal si se svou ex, celé moje těhotenství to s ní táhl, psali si milostné zprávy, někdy to bylo o tom, jak by ji nejraději jazýčkoval a zulíbal, ona mu posílala fotky svého spodního prádla. Ona x roků vdaná a s dítětem. Takové prasárny, co si psali a posílali. Udělalo se mi z toho špatně. Tolik lží a mlžení, ona o mně vůbec nevěděla a už vůbec nevěděla, že on čeká dítě. Začala jsem si ty souvislosti dávat dohromady a bylo mi ještě hůř. Ta představa, že já mu doma vesele vařila, aby měl teplou večeři, starala se o něj, když byl nemocný a on se s ní někde schází a dávají si šampaňské u vody, jak jsem vyčetla ve zprávách. No děs.
Při konfrontaci řekl, že je to JEN kamarádka. Ona má svoje, on má svoje, a s tím jsem prostě měla žít. Dál se o tom nechtěl bavit. Údajně mě nepodvedl, nic špatného neudělal, vždy si s ní takto psal. Ale ty zprávy typu „Miláčku, lásenko, chybíš mi, myslím na tebe kudy chodím, chci tě vidět, chybí mi tvá vůně, jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo, ta největší lásenka, kterou nic nepřebije“ Nic z těch jeho řečí mi tohle neomluvilo. Už jsem to měla v sobě. Cítila jsem se mizerně, tohle normální chlap, co má doma těhotnou a čeká s ní dítě zkrátka nedělá. A když jsem tedy na to přišla, mělo to skončit.
Ale opět se to zase otočilo proti mně. Opět to nekonečné vyhrožování a vydírání, jak nebudu držet hubu, někde něco řeknu, tak uvidím a bude zle. Tím dnem to jejich psaní skončilo a měla jsem nějaký měsíc klid.

Děťátko se narodilo, byla to holčička, bohužel se narodila se vzácnou srdeční vadou a musela podstoupit těžkou operaci. Celý svůj krátký život prožila v nemocničním prostředí na přístrojích. Byl to ten jeden měsíc jejího života, jeden měsíc, co se ten chlap choval jako chlap. Stál při mě, byl mi oporou, pomáhal mi, neponižoval mě, nevydíral, neubližoval, nenechal mě samotnou. Měla jsem za to, že konečně prozřel, dospěl a uvědomil si, co je v životě opravdu důležité, ujasnil si priority, své chyby a chtěl to změnit. Avšak nikoliv. Malinká nám umřela a ani ne týden po jejím pohřbu se začal schovávat s telefonem, zamykat do ložnice, klidně šel i za roh domu. A mně to došlo. Opět si začal psát a volat s tou ex a měla jsem pravdu. :roll:
Psal jí, jak to mezi námi nikdy nebyla láska, že mě nemiluje, že děťátko už bude mít jen s ženou, kterou opravdu miluje a že potřebuje lásku a porozumění, to ho snad zavede na správnou cestu v životě a že ona je teda stále ta největší láska jeho života. Opět to bylo úsměvné, ale už ne v tom dobrém smyslu. Totiž mě samotné říkával, jak mě miluje, jak mu na mně záleží, že beze mne je nic a nemůže beze mne být. Už jsem z toho měla v hlavě guláš, vyloženě.

Tak mě tedy nikdy nemiloval, ale dítě semnou chtěl, protože se tím už všude pochlubil, přátelům, rodině. Jak by to asi vypadalo, kdybych šla na ten potrat a to děťátko nebylo. Co by si řekli ostatní. Nikdy mě nemiloval, ale pro domácí pohodlí jsem mu byla dobrá. Hlavně nebyl sám, doma ho někdo čekal, někdo se na něho těšil, někdo mu navařil, postaral se a ještě v posteli ho obšťastnil. Nikdy mě nemiloval, ale nenechal mě odejít. Měli jsme být přece rodina, stát při sobě, podporovat se, být tu jeden pro druhého, přece beze mne je nic a je beze mne úplně ztracený. Nemiloval mě, ale rád se venku ve společnosti a mezi přáteli ukazoval, jak mu na mně záleží, jak je ke mně pozorný a milý. Tímto způsobem semnou pokaždé manipuloval.

Urničku maličké nevyzvedl, to jsem musela udělat já, a kdyby bylo po jeho, malá by ještě teď ležela někde v tašce v rohu. Pohřeb jí taky nedoplatil a to té bývalé psal, jak naše malá byla jeho všechno, že by za ni dýchal, každému to tvrdil, ale malou ještě ani nepochoval a už se jen zajímal o psaní s bývalou a o dovolenou na lyžích v Itálii, co všechno musí koupit a zařídit. :roll:

Už jsem to psychicky nevydržela, těhotenství jsem prožila v nervech, milované děťátko, které jsem si vymodlila, mi odešlo do nebíčka a chlap byl stále stejný bezohledný sobec. Svěřila jsem se rodině, přátelům, jak to všechno bylo, čím vším jsem si musela projít, kolik energie, úsilí, času a lásky jsem do tohoto vztahu vynaložila a takto se mi to vrátilo. Nemluvě o tom, že někdy v době těhotenství, ten chlap i drogoval. Nacházela jsem extázi i kokain po kapsách, když jsem prala prádlo. Nikdy jsem o tom nechtěla mluvit, nikdy jsem to nechtěla vytáhnout, ale všechno šlo ven. I to jak si předemnou v těhotenství udělal lajnu a šňupal. Jeho rodina to ovšem všechno věděla, jen mě nechtěli trápit, doufali, že ho děťátko změní, moc si to přáli. Ale bohužel, to se nestalo. Vyslechla jsem si spoustu věcí, o kterých jsem ani nevěděla.

Nakonec se to dozvěděl i on sám, že jsem nedržela hubu, začala mluvit, s pravdou šla ven, to už se mu přestalo líbit, že mu nejdu na ruku, ublížila jsem jeho jménu, jeho egu a měla jsem vymalováno. V konečné fázi to otočil proti mně, že já jsem stresovala jeho miminko, hrála si na hodnou, že já jsem blázen a mám se jít léčit a hlavně, že malá věděla, proč raději umřela, kdyby totiž měla mít matku blázna… Tím tomu dal poslední třešničku na dortu. Veškerou vinu chtěl pověsit na mě, já mám totiž zpytovat svědomí a chodit kanálama. :roll: A byl konec.

Za pár dnů ještě zavolal, vítězoslavně si vzpomněl na urničku, že ji potřebuje. Mít tolik drzosti ještě po tom všem. Urnička mu byla ukradená celou dobu, co si jezdil týden na lyžích a i předtím, nezajímal se. Malá už dávno měla krásnou pamětní výstavku v pokojíčku u mých rodičů, on to ani nevěděl.

Posléze si mě všude zablokoval, mé číslo, messenger i fb, ale bohužel později přišel na to, že na fb si mě musí odblokovat, jinak tam nebude mít krásný vzpomínkový příspěvek o malé, který jsem psala dlouhé hodiny já, v slzách, kde byl on jen označený. Hlavně ať na sociálních sítích vypadá, že je úplně normální. :roll:

A koneckonců i ta jeho ex si mě zablokovala, snad se nebojí, že mi teď po rozchodu rupne taky v bedně a pošlu jejímu manželovi všechny ty ofocené zprávy, a přitom semnou tak velice soucítila a nechtěla, abych trpěla. Pořád se ptám, jestli to i ten chudák její manžel ví, že je taková špína, která taky potřebuje někoho v záloze a poplácat po zadku. Být to normální ženská, na kterou si ve zprávách hrála po smrti malé, asi bych s tím vypisovaním dávno přestala. :roll:

Snad to všechno dává smysl a za veškeré gramatické překlepy se omlouvám. Ještě jednou děkuji všem, co dočtou do konce a děkuji, že jsem se tu mohla vypsat. Moc jsem to potřebovala.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1000
22.1.22 12:39

Moc smutné a strašné. Pokus se od toho všeho co nejdůsledněji vnitřně odstřihnout a začít znovu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 12:55

@Farář Marcel Děkuji, je to těžké, ale snažím se.

  • Citovat
  • Nahlásit
5469
22.1.22 13:00

To je mi moc líto :( Muselo a musí to být hrozně těžké. Ale ten chlap, za to vůbec nestojí, nemiloval tě a vůbec si tě nevážil. Teď bych být tebou vyhledala třeba nějakou psychologickou pomoc, aby ses dostala z toho nejhoršího. Buď třeba u rodičů, já bych asi nemohla být sama. Přeju ti moc, ať to všechno přebolí. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
72
22.1.22 13:11

Tak už víš, že takou obludu už vedle sebe fakt nechceš. Hlavně si to furt připomínej. A příště určitě budeš mít šťastnější ruku při výběru. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 13:31

Nechceš přijít do uzavřené skupinky Prázdná náruč :hug:? Ztráta dítěte je to nejhorší na světě a když to chlap ještě takhle dorazí…přeji ti spoustu síly anys to překonala a začala nový život

  • Citovat
  • Nahlásit
1648
22.1.22 13:33

Upřímnou soustrast. Chlap je idiot. Určitě si najdeš lepšího a běží budeš mít ještě další ❤️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8587
22.1.22 13:49

:,( jestli je to pravda, tak sis prošla PEKLEM…

rozejít se s debi-lem by bylo ještě OK, ale ztratit dítě, to nechci zažít ani v nejhorším snu :andel: :hug:
myslím, že by sis měla zajít na psychoterapii, tohle jen tak nepřebolí a hlavně už buď opatrná při výběru dalšího partnera! Tohle bylo šílené varování, fakt strašné, jeden z nejsmutnějších příběhů, co jsem tu četla..
moc si zasloužíš milujícího muže a rodinu, jsi ještě mladá, takže to půjde :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 15:12

@alejandra Ano, moc děkuji. A určitě o tom přemýšlím. Vůbec to není jednoduché, potřebuji se s tím vším ještě smířit.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 16:14

.

Příspěvek upraven 22.01.22 v 16:49

  • Citovat
  • Nahlásit
587
22.1.22 16:21
@Anonymní píše:
Hele…je to dost specificky pribeh a pokud nechces aby te tu nekdo vyhmatl tak asi radsi smaz…

Vzhledem k tomu, že jsem celý příběh četla, mi ta vytučněná věta teda dost nahání husinu, však zakl. psala, že jí ten bláznivý ex vyhrožoval (vyhrožuje?).
Pokud je příběh pravda, tak nechápu, proč by se nemohla svěřit, zvlášť když nikoho nejmenuje, neudává žádný konkrétní lokality…
Zakladatelka si musela prožít peklo, ztráta dítěte musí být to nejhorší, co člověka v životě může potkat, domácí násilí hned druhá nejhorší… Za co / proč by si ji měl kdokoli „vyhmátnout“ proboha?

EDIT: smazání jmen v citovaném příspěvku na žádost zakl.

Příspěvek upraven 22.01.22 v 17:06

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 16:24

@ivula86
To opravdu nechci. Bylo to za trest a draze jsem za to zaplatila.

@Anonymní píše:
Nechceš přijít do uzavřené skupinky Prázdná náruč :hug:? Ztráta dítěte je to nejhorší na světě a když to chlap ještě takhle dorazí…přeji ti spoustu síly anys to překonala a začala nový život

Ráda bych se připojila.

@epsice
Děkuji, v to pevně doufám.

@Lucy75
Ano, bohužel, všechno je to pravda. Mám k tomu i všechny potřebné důkazy a to je na tom snad to nejhorší. V podstatě od té ex jsem začala být hodně paranoidní a měla jsem proč. Už jsem nedůvěřovala, jen prověřovala a moc mě bolelo u srdíčka. Ale stále někde ve skrytu duše doufala, že dojde ke změně, ale naivně. Bylo to opravdové peklo, jedna bomba za druhou, zůstala jsem v naprostém šoku a neměla se kde obrátit. Po porodu malé jsem na tom muži byla velice citově závislá, potřebovala jsem ho jako oporu, podporu a pro sdílení těch smutných chvilek plných slz, aby to malá zvládla, ale já doufala, že zvládne. Všechno to přišlo moc rychle. Den před její smrtí za ní ani nechtěl jet, byl údajně unavený, ale hlavně to odpoledne šel s kluky na hokejbal. Doteď si ten den pamatuji, jaký jsem měla neklid v duši už od rána, prosila ho a plakala, ať ji navštívíme, ale on chtěl počkat do dalšího dne… Jenomže další den nám odešla, úplně sama. Měla jsem ho přemluvit, jak to umím, to sám řekl. Snad bylo i v jeho vlastním zájmu za ní jet a vidět ji, svoji nemocnou dceru, když byla v tak závažném stavu.. Naprosto jsem ho v ten moment nenáviděla. Maličká nás měla buďto semknout nebo rozdělit. Bohužel, došlo k tomu horšímu v té nejhorší formě.

Snad toho milujícího muže najdu a příště ta láska bude oboustranná. Moc si přeji, aby další děťátko bylo opravdu z čisté lásky bez žádných nervů, lží, podrazů a bokovek. :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 16:25

@Proseccová To netusim. Nechci rikat odkud pribeh znam, jen podotknu, ze z virtualniho sveta. Prave proto pise, ze ji vyhrozuje a jelikoz jsem hned poznala o koho jde tak tohle pisu. Osobne neznam ani jednoho z nich.

  • Citovat
  • Nahlásit
587
22.1.22 16:29
@Anonymní píše:
@Proseccová To netusim. Nechci rikat odkud pribeh znam, jen podotknu, ze z virtualniho sveta. Prave proto pise, ze ji vyhrozuje a jelikoz jsem hned poznala o koho jde tak tohle pisu. Osobne neznam ani jednoho z nich.

Jo tak, ono mi to vyznělo spíš jako kdybys byla někdo ze strany toho zakladatelčina ex, tak promiň.
Každopádně pokud příběh znáš z virtuálního prostředí včetně jmen, tak je to zvláštní, no, i když věřím tomu, že mnoho příběhů týkajících se domácího násilí si je podobných jako vejce vejci, bohužel :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.1.22 16:46
@Anonymní píše: ? Hele…je to dost specificky pribeh a pokud nechces aby te tu nekdo vyhmatl tak asi radsi smaz…

Mohla bych tě tímto poprosit o smazání jmen? Žádné jména jsem neudávala, měl to být přece anonym. Potřebovala jsem se vypsat a všechno to dostat ven než začnu s terapií a dostanu se na sezení s psychologem. Každopádně je obdivuhodné, že i někdo, kdo nás osobně nezná, o nas ví jen z virtuálního světa. Vůbec bych nepředpokládala, že tu na někoho takového narázím. Zrovna na emiminu. A pokud se ti to nezdá, klidně té slečně, co přišla o dítě, můžeš napsat na messenger, aby sis to milý anonyme potvrdil.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat