Nevím, co se děje se synem. Může to být PAS?

Fotoalbum tématu (1) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.03.17 14:43
Nevím co se děje se synem.Může to být PAS?

Maminky, nemáte některá zkušenost nebo názor? Synovi bude v dubnu 3,5 má pravděpodobně VD a ADHD, jiné poruchy mu diagnostikovány nebyli. Bohužel se teď už 2× asi s odstupem jednoho měsíce stalo něco, o čem přemýšlím a nedá mi to spát. Bojím se, jestli syn nemůže mít třeba i nějakou PAS nebo o co se jedná, nevím. Zkusím popsat:Byli jsme u babičky kterou syn zná, má jí rád, kolikrát u ní i přes poledne spal, když ho hlídala. Je to pár týdnů, co jsme u ní spolu byli s tím, že syna u babičky po obědě uspím a zaběhnu si na úřad vyřídit nějaký papíry. Syn jakmile měl jít spát, dostal příšernej amok, troufám si tvrdit až hysterii, absolutně nevnímal co mu říkám, jen si mlel pořád svou, že u babičky spát nechce, že chce jet domu. Absolutně e nenechal převlíknout do pyžámka, hrozně se bránil a nakonec se oblíknul do bundy, boty, čepice a chtěl odejít. Takový amok jsem nikdy nezažila, byla jsem vyřízená a nakonec jsme se e synem domluvili, že si lehne v obýváku na gauči u pohádek, kde nakonec usnul. Odpoledne z něj vypadlo, že nechce spát v pokojíčku, protože tam má babička pod postelí panenky(bojí se jich).Nicméně do této doby tam spal normálně a žádný problém nebyl. V pátek jsme jeli se synem vlakem za příbuznými, na celý víkend. Syn se těšil, ale naposled tam byl před rokem tak nevím, jestli si je pamatuje, nebo myslel že jedeme někam jinam…těžko říct. Syn byl v pohodě, já pomalu vybalovala věci, už byl podvečer a když nám teta ukázala, kde budeme spát, že každý na své posteli, byť ve stejném pokoji, syn začal, že chce spinkat s maminkou(doma spolu spíme na velké posteli).Pak si syn z tašky vytáhnul nějaký jogurt, sedl si ke stolečku a já mu od tety donesla lžičku s tím, že je podobná jakou máme doma.No,byla jiná a nevím jestli tohle byl ten spouštěč, ale syn začal příšerně plakat, šílená scéna že to není jeho lžička a že tu nechce být, že chce jet domů, že si tam bude hrát…Opět šel zbalit nebo spíš naházet již vybalené věci zpátky do našich tašek, postavil je ke dveřím a začal si brát bundu a boty. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že jsme daleko a žádný vlak už domů nejede, vůbec jsem nevěděla co dělat, tak strašně plakal…přesně to samý co u tý babičky, ale nikdy dřív se to nestalo. Nevím co byl spouštěč a nevím jak se v tomto případě zachovat.Syn vůbec nevnímal, snažil se mě dostat ven za každou cenu a pořád říkal, ať se s ním jdu projít. Bylo mi ho strašně líto, nešlo mu vůbec nicc říct v jakém byl amoku a mlel si svou. Nakonec si sednul ke dveřím k těm zbaleným taškám a pořád do mě hučel že jedeme domu, že tu nechce být :nevim: Pak s ním teta začala pomalu mluvit, jestli nechce ukázat to a to, vyprávěla mu…až se to zlomilo a syn se uklidnil.
maminky, je to jen nějaký dětský vzdor a vynucování si, nebo něco jiného? Co v téhle situaci dělat? Nemám s tím zkušenost, protože syn tohle nikdy nedělal, tak z toho mám těžkou hlavu. Bohužel si myslím, že by byl schopnej u těch dveří sedět až do rána,,nejíst, nekomunikovat…pros­tě se šprajcnul a já nevím jak s ním pracovat. Mám úplně hrůzu s ním teď někam jet, že to vyvolá stejnou reakci. Poradíte mi? :kytka:

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
 
Sariele
Kelišová 6243 příspěvků 05.03.17 14:54

Sice nevím, co znamená zkratka PAS, ale mám stejně stará dvojčata a jedna z nich mi dělá podobné scény, jaké popisuješ poměrně často. Druhá taky, ale ne v takové intenzitě. Začalo to někdy mezi 2. a 3. rokem a řekla bych, že teď se to začíná zklidňovat. Řekla bych, že je to spíš normální vzdor :think:

 
brisco
Závislačka 2910 příspěvků 05.03.17 14:54

Podle mě to neni PAS, to je v rámci těch dvou diagnoz. Dcera je má taky. Musíš si uvědomit, ze dysfázie znamená, te nerozumí významu slov. A tak proste nechápe a vzteká se. Ale přejde to…

 
Danulinka16
Ukecaná baba ;) 2410 příspěvků 05.03.17 14:55

Ahoj, dle mého vzdor a velké vynucování si, ať je po jeho, toť můj názor :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.03.17 15:03

Něco podobného mi dělá aktuálně 2,5letý nemluvící syn.
Chodí na hlídání k babičce - je tam skoro denně a často tam chce jít sám. Babičku má hodně rád a u ní se mu líbí. Odvedu ho tam, všechno bez problémů. Zuju ho a najednou problém. Oblékne se, obuje se, kope do dveří a ječí. Posledně se rozebíhal proti skleněné výplni a vypadal, že ji chce rozbít. Podobné scény dělá tak 3× týdně.
Když ho babička jednou nechala, aby se vyřval, tak ječel 2 hodiny v kuse. Nakonec to vzdala babička a utáhla ho na jídlo.
Spouštěč je cokoliv - nemá připravené bačkory na chodbě. Rozloučím se s ním. Zapomene si doma oblíbenou hračku.
Babička s ním dělá to, co popisuješ od tety, mluví s ním a ukecá ho. Najdou nějaké společné řešení. Ono asi nic jiného dělat nejde. Nemá cenu na děti ječet. Prostě chce jednat v klidu a děti „ukecat“.
Ještě se mi potvrzuje, že se lépe uklidní s babičkou než se mnou. Pokud ho uklidňuju já, tak to trvá mnohem déle, i když k němu přistupuju stejně, ale přijde mi, že se přede mnou víc předvádí a hlavně ví, že když tam nejsem, tak si nevyřve odchod domů.
Nepřipisovala bych to žádné diagnóze, ale prostě věku. I když podle mě to může souviset i s VD a ADHD.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.03.17 15:05

PAS - porucha autistického spektra. Mě to právě jako vynucování nepřijde, mě přijde jako by měl z něčeho strach až hrůzu, nebo že je prostě zvyklej na to svý a jak je nějaká změna, tak takhle jančí :nevim: Mám pocit jako by ho teď dorazila ta lžička, že nemá tu svojí na kterou je zvyklej, jako by nedával jakoukoli změnu a vykolejení z režimu :think: :think:

 
Sariele
Kelišová 6243 příspěvků 05.03.17 15:10
@Anonymní píše:
Něco podobného mi dělá aktuálně 2,5letý nemluvící syn.
Chodí na hlídání k babičce - je tam skoro denně a často tam chce jít sám. Babičku má hodně rád a u ní se mu líbí. Odvedu ho tam, všechno bez problémů. Zuju ho a najednou problém. Oblékne se, obuje se, kope do dveří a ječí. Posledně se rozebíhal proti skleněné výplni a vypadal, že ji chce rozbít. Podobné scény dělá tak 3× týdně.
Když ho babička jednou nechala, aby se vyřval, tak ječel 2 hodiny v kuse. Nakonec to vzdala babička a utáhla ho na jídlo.
Spouštěč je cokoliv - nemá připravené bačkory na chodbě. Rozloučím se s ním. Zapomene si doma oblíbenou hračku.
Babička s ním dělá to, co popisuješ od tety, mluví s ním a ukecá ho. Najdou nějaké společné řešení. Ono asi nic jiného dělat nejde. Nemá cenu na děti ječet. Prostě chce jednat v klidu a děti „ukecat“.
Ještě se mi potvrzuje, že se lépe uklidní s babičkou než se mnou. Pokud ho uklidňuju já, tak to trvá mnohem déle, i když k němu přistupuju stejně, ale přijde mi, že se přede mnou víc předvádí a hlavně ví, že když tam nejsem, tak si nevyřve odchod domů.
Nepřipisovala bych to žádné diagnóze, ale prostě věku. I když podle mě to může souviset i s VD a ADHD.

Já nejdřív taky zkoušela ukecat, ale nemělo to absolutně žádný efekt, jen si vymýšlela nové a nové důvody, proč řve a dokázala vydržet stále dokola omílat jednu frázi třeba hodinu. U nás zabírá ignorace a věnování pozornosti její sestře nebo něčemu jinému.

 
Halamka
Závislačka 3663 příspěvků 1 inzerát 05.03.17 15:11

Pamatuji si presne pocity, ktere jsem mela u podobnych zachvatu ja v detstvi. Take jsem mela, vetsinou na neznamem miste, pocit, ze tam nemame byt a chtela jsem pryc. Uplne jsem propadla do stavu, kdy jsem neslysela ostatni, ale chtela jsem pryc. Dodnes to neumim vysvetlit. Opakovalo se mi to parkrat i v dospelosti, kdy jsem tedy jiz projevy ovladala, ale ten samy pocit.
Rozmazlena nejsem, spis naopak, zadnou poruchu nemam, nevim o ni. Vysvetluji si to tim, ze citim vic podvedome nez kolik dokazu vysvetlit. Protoze ty pripady v dospelosti nakonec dopadli tak, ze jsem mela pravdu, ze jsem tam nechtela byt-v jednom pripade mel chlapek u sebe ostre nabitou zbran, o ktere nikdo nevedel.
Takze bych neznevazovala pocity tveho syna, ale byla bych mu oporou, bodem bezpeci v tech situacich. Podle me to nemuze nijak ovladnout v tu chvili a potrebuje cas si to srovnat.

 
hanourek
Kecalka 236 příspěvků 05.03.17 15:13

Netreba ve vsem hned videt poruchy…deti maji ruzne osobnosti…kazde je jine…stejne tak jako my dospeli…ja doufam.ze az porodim druheho syna nenecham se tez strhnout davovym silenstvim ze kdyz se rozcili..nebo kdyz si potrpi na ritualech..tak v tom hned hledat poruchy. autismy a vsechny ruzny tipy adhd apod…neboj se..nesleduj tolik…muj 5 lety zdravy syn mel a ma do ted svoje stereotypy…a kdyz neni po jeho tez se vzteka..ma to od malinkata…i ja mam rada vse na svem. miste..poradek apod..opravdu az perfekcionismus…ale poruchu urcite nemam.teda doufam :mrgreen: treba si uvedomit ze ma kazdy svuj vyvoj..svoje touhy. v detsvi treba to ze chce stejnou lzicku :hug: :srdce: :hug: :hug: :hug: urcite je v poradku…ted je blba doba…vsude se pise o rakovine..o au­tismech…o ocko­vani neockovani…clovek ma pak paranoie… :pocitac:…drz se..obdobi vzdoru zvladnete a zase dojde jine obdobi…odmlouvani apod ;) :lol: :lol: vse bude v poradku… :hug: :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.03.17 15:13
@Anonymní píše:
PAS - porucha autistického spektra. Mě to právě jako vynucování nepřijde, mě přijde jako by měl z něčeho strach až hrůzu, nebo že je prostě zvyklej na to svý a jak je nějaká změna, tak takhle jančí :nevim: Mám pocit jako by ho teď dorazila ta lžička, že nemá tu svojí na kterou je zvyklej, jako by nedával jakoukoli změnu a vykolejení z režimu :think: :think:

To dělají i zdravé děti, že jim vadí cizí a neznámé věci. My to řešili se starším, který měl naprostý amok, když dostal jiný talíř než obvykle - byly mu tehdy asi 3. Pak měl amok z čepice a rukavic a nejlepší bylo období kolem jeho 2,5 roku, když odmítal vyjít z domu bez čepice, takže tehdy nosil čepici ještě v květnu a nakonec jsme to odbourali. Ale připadala jsem si jak cvok. Kluk měl kraťasy, triko a na hlavě plátěnou čepici :lol:
Teď mu je 5,5 a je to naprosto normální kluk. Akorát mezi 2-3 lety se občas projevoval, jako když má PAS :lol:
Mladší jde v jeho šlépějích. Ale u nás to není strach z cizího, ale spíš komunikační šum, nerozhodnost, nepochopení, změna názoru…
Ale je pravda, že jsme byli letos v zimě na horách a tam se denně vztekl tak 5×. Takže asi taky zapůsobilo cizí prostředí.
Anonymní15:05

 
Lenca27
Ukecaná baba ;) 1322 příspěvků 05.03.17 15:14

Mame ted to same, podle me je to normalni. Jednou tydne chodime k babicce na obed, dcera ji ma moc rada. Vzdycky v pohode a ted najednou zacala, ze tam nechce, ze zustaneme doma. Jeste kdyz jsme vystupovali z auta, tak hrozne sceny, ze jedeme domu. I na chodbe u babicky hroznej hysterak, ze tam nechce, otocena ke mne, na babcu nereaguje. Kdyz na ni mluvi, vzteka se jeste vic. A furt, ze chce domu. Nicmene za chvili se uklidni a uz je zase vsechno v pohode. Budou ji tri.

 
Lenca27
Ukecaná baba ;) 1322 příspěvků 05.03.17 15:16
@Anonymní píše:
To dělají i zdravé děti, že jim vadí cizí a neznámé věci. My to řešili se starším, který měl naprostý amok, když dostal jiný talíř než obvykle - byly mu tehdy asi 3. Pak měl amok z čepice a rukavic a nejlepší bylo období kolem jeho 2,5 roku, když odmítal vyjít z domu bez čepice, takže tehdy nosil čepici ještě v květnu a nakonec jsme to odbourali. Ale připadala jsem si jak cvok. Kluk měl kraťasy, triko a na hlavě plátěnou čepici :lol:
Teď mu je 5,5 a je to naprosto normální kluk. Akorát mezi 2-3 lety se občas projevoval, jako když má PAS :lol:
Mladší jde v jeho šlépějích. Ale u nás to není strach z cizího, ale spíš komunikační šum, nerozhodnost, nepochopení, změna názoru…
Ale je pravda, že jsme byli letos v zimě na horách a tam se denně vztekl tak 5×. Takže asi taky zapůsobilo cizí prostředí.
Anonymní15:05

Tak my ted treba chodime bez bundy :mrgreen: Nejlepsi bylo, kdyz bylo kolem nuly a ze bundu ne! Tak rikam ok, jak chces. No vydrzela to dve minuty :D

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.03.17 15:17

Já si zrovna říkám, co by bylo, kdyby tohle předved ve školce. Nejhorší je, že vůbec na nic nereaguje a je jako by v tý svý agonii, mluvím na něj, uklidňuju, ptám se ho…a nic, žádná reakce, dál příšerně řve, nevnímá a já se úplně bojím, aby mi neupad do bezvědomí :oops: Malej mi je svěřenej do péče a tatínek spíš nefunguje, ale pořád by si ho chtěl brát někam přes noc, buď k sobě, což je nějakých 250 km, nebo na nějaký víkendový výlet. Ale bojím se, že v neznámým prostředí a navíc beze mě(syn je na mě fixovanej)by udělal podobný divadlo :nevim:
Ani já sama nevím, co v takový situaci dělat. nechat ho být a nevšímat si ho? To je ale schopnej do mě i 2 hodiny v kuse hučet a u toho řvát

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 05.03.17 15:19
@Sariele píše:
Já nejdřív taky zkoušela ukecat, ale nemělo to absolutně žádný efekt, jen si vymýšlela nové a nové důvody, proč řve a dokázala vydržet stále dokola omílat jednu frázi třeba hodinu. U nás zabírá ignorace a věnování pozornosti její sestře nebo něčemu jinému.

To bude dítě od dítěte. U nás při ignoraci ječel 2 hodiny. Blbý je, že si často ve vzteku i ubližuje, takže se snažíme vztek eliminovat.
Nemyslím ukecat jako volit argumenty typu - proč se vztekáš, nemáš důvod, ale ukecat jako odvést pozornost. Bude ječet, protože chce domů, takže si vedle něj babička sedne a začne si sama se sebou povídat, že bude teď péct koláč a začne nahlas uvažovat, co asi upeče a postupně se bude řečnicky ptát, jestli bude péct to nebo tamto. Na začátku syn ječí a nespolupracuje, postupně poslouchá a i něco odpoví - nemluví, ale znakuje a nakonec babička odchází, že jde tedy sama vážit a nejpozději za 3 minuty už stojí vedle ní a dožaduje se váhy.
Anonymní15:05

 
Sariele
Kelišová 6243 příspěvků 05.03.17 15:38
@Anonymní píše:
PAS - porucha autistického spektra. Mě to právě jako vynucování nepřijde, mě přijde jako by měl z něčeho strach až hrůzu, nebo že je prostě zvyklej na to svý a jak je nějaká změna, tak takhle jančí :nevim: Mám pocit jako by ho teď dorazila ta lžička, že nemá tu svojí na kterou je zvyklej, jako by nedával jakoukoli změnu a vykolejení z režimu :think: :think:

Děkuju za vysvětlení :) Je fakt, že když mi s tím holky začaly, tak jsem měla taky podezření, jestli se u nich neprojevuje autismus, nebo nějaká porucha, dělaly mi to taky s konkrétníma věcma, jak neměly to, na co byly zvyklé, byl problém. Třeba cestou domů vždycky klepaly na domovní dveře, než jsem je odemkla a běda, když na to zapomněly a vzpomněly si až v bytě, nebo když jsem uklidila hračku na jiné místo, než byly zvyklé a tak různě. Ale jak jsem už psala, časem se to začalo uklidňovat.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

V soutěži Nastartujte se uspěl nápad na originální Priessnitzovy zábaly

V již šestém ročníku grantového programu Komerční banky a Asociace malých a... číst dále >

Články z Expres.cz

Oscarový Michael Caine v českém filmu Jan Žižka. Jaký je jeho příběh?

Když byl ještě dítě, chodil často do kina, kde ho napadlo, že se stane... číst dále >

Že ho Me Too semele? Ale kdeže! Ronaldo střílí gól za gólem a zřejmě se bude ženit!

Už už to vypadalo, že se kariéra hvězdného fotbalisty Cristiana Ronalda... číst dále >

Články z Ona Dnes

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >

Když táta zemřel, neměl ani šedesát kilo, vzpomíná dcera Michala Tučného

Táta Michaely Tučné je dodnes ikonou české country music. Báječná ženská,... číst dále >