Nevím, co se se mnou děje a co se sebou, potřebuji se vypovídat

Anonymní
18.10.19 18:11

Nevím, co se se mnou děje a co se sebou, potřebuji se vypovídat

Dobrý večer, prosím, nechte mi anonym, nejsem na tyhle stavy hrdá a skrz nick by si to případní známi tady spojili. Děkuji.

Nerozumím sama sobě. Máme nějaké problémy s manželem a já se snažím je ze své strany řešit, ale jsem prostě rozbitá. Vždy pár dní dokážu být v pohodě, nic moc neřešit, nevyšilovat, baví mě život, jsem milá na děti, aktivní, něco dělám doma, mám radost z věcí… a pak kvůli nějaké pitomině začnu brečet a mám pocit, že se mi hroutí všechno, o co jsem se do té doby snažila, že mě manžel už nebude chtít, protože nedokážu být ani pár týdnů v klidu. Pokaždé, když takový stav nastane, jsem odhodlaná „začít znova“, odškrtávám si každý den, kdy dokážu být v pohodě a pak se to zas pokazí a mně se nechce nic. Dětem pustím pohádku, jen sedím, brečím a nemám energii se k ničemu dokopat. Když už doma něco dělám, ploužím se jak mrtvola a přijde mi, že nic nemá cenu. A pak to za den dva zase přejde a zase se chci snažit a být skvělá… a nejdéle do deseti dnů se zase složím. Co to je? Co s tím? Chápu, že každý má občas blbé dny a nejsem tím nijak výjimečná, ale tohle je strašně vyčerpávající a demotivující, nevím, jak dosáhnout toho překonat nějakou hranici času, kdy „jsem v pohodě“, a pak už bych byla v pohodě pořád nebo tak nějak? Nezažil jste někdo podobné věci? Co vám pomohlo? Vyjma vyřešení partnerské krize, na tom se pracuje, ale asi je to běh na dlouhou trať a bez toho, abych se já sebrala, to asi beztak nepůjde.

Díky za dočtení, i takhle to sesumírovat trochu pomohlo, ale koukám na to a neodkážu to sama vyřešit, kudy kam a co se sebou.

Anonymní třeba LN.

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

18.10.19 18:34

No, mela jsem to v dobe velkeho stresu :nevim: nesla bych uplne na silu. Jestli resite pricinu (predpokladam nejaka nevera nebo neco takoveho, co je v zasade vyresilo a ted je potreba to „jen“ schroupnout), tak si teda myslim, ze potrebujes nejaky polocas na zklidneni. Nechapu, proc bys mela byt veseloucka, kdyz se ti chce umrit. Ale blizci by meli vedet, ze mas blbe obdobi a ze za to oni nemuzou.

Meho syna muj smutek celkem neurotizuje, ale kdyz mu reknu, ze mam den blbec a bolej me zada a on s tim nema nic spolecneho a nemusi me litovat, tak me polituje, pomuze, ale sam je v pohode.

Drzim palce, at je ti lip :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10788
18.10.19 18:43

No příliš ignoruješ a silou potlačuješ ty negativní emoce. Ono je potřeba se v nich neutápět, ale je potřeba je umět zpracovat a pustit pryč tak, aby si je v sobě člověk neštosoval a ony pak neškodili.

Jako běžný stav je neutrál, ne pozitivno, negativní věci jsou součást života a je potřeba se to nějak naučit přijmout. Protože tím přijetím ztratí významnou část síly a budou výrazně zvládnutelné.

A teda čím víc sil člověk potřebuje na to, aby předstíral něco, co necítí, tím méně pak těch sil má.

Pro začátek si začni psát deník. Vážně.

Vždycky večer si vyhraď tak 15-20 minut, uvař si nějaký bylinkový čaj, nebo kakao, něco co ti chutná (spíš ne alkohol, ale taky se dá) a piš co se ti honí hlavou, jak ses ten den cítila, čeho se obáváš, co tě naštavalo a tak - zapisuj hlavně to co je v tobě, ne co se stalo zvenčí.
No a taky napiš každý den alespoň jednu věc za kterou si ten den byla vděčná. Jedno komu či čemu.

Vždycky jednou týdně přečti zápisky posledních 7 dní a to samé jednou za měsíc a jednou za rok.

Jednak si tím, že člověk rukou píše na papír věci, co ho trápí v hlavě, tak si tím uleví a chaos myšlenek a obav, spoutaný do slov je ve skutečnosti přehlednější a méně děsivý, než když ho člověk jen dokolečka přemítá v mysly.

Zároveň, když k tomu ještě zvládneš zachytit třeba v jaké fázi menstruačního cyku jsi, jak si se vyspala, jak si na tom byla s jídlem a podobně, tak se ti možná podaří objevit nějaké souvislosti s tím, proč tě občas přemůžou emoce.

Případně mrkni na tuhle knížku, mohla by být zajímavá

https://www.kosmas.cz/…ip-stinu-cd/

Hodně zajímavá relaxačně sebepoznávací technika je focusing - http://focusing.cz/

kdybys chtěla jet na nějakáý seminář, tak všichni kdo ho nabízí na onom webu focusing.cz tak jsou vyškolení fakt dobrým psychoterapeutem a jsou docela příčetní.

Příspěvek upraven 18.10.19 v 18:44

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.10.19 18:43

@PaníKadrnožková No, nevěra ne, nebo o ní nevím. Spíš tak jako já mám pocit, že mě nemá dost rád, protože je takový otrávený pořád, on je zpruzený z práce čímdál víc, pak si stěžuje, že já jsem pořád ubrečená, do toho starší tříletá má teď období kňourání (jestli je to vzdor nevím, ale tisíckrát za den kvůli něčemu kňourá a prudí), mladší se v noci budí, takže jsme i docela nevyspalí. Já to všechno chápu a chtěla bych to zvládat s úsměvem a v pohodě a tak, ale prostě se sypu. I když si hrozně moc přeju, abych byla dost silná a nesypala se a byla zdrojem energie pro všechny, tak mi to nejde. Zvládnu pár dní a pak zas nějaká drobnost a ende šlus. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.10.19 18:50

@Ou Pravda je, že to říká můj manžel také. Že už ho fakt nebaví, když mu vyčítám, že se málo usmívá, že je normálně v pohodě, normálně se mnou mluví, normálně sedí u počítače nebo normálně jdeme venčit psa nebo cokoliv, a já mám pořád pocit, že si „málo užíváme ten společný čas“, nebo jak to říct. Asi zbytečně očekávám po 9 letech vztahu romantiku nebo nadšení, nezastírám, že chyba je spíš u mě. Proto se snažím zjistit, co to je a jak to mám udělat. Ale ten deník zkusím, to ublížit nemůže.

Ono já se fakt snažím věnovat i sama sobě a když jsem zrovna té dobré pohodě, tak mě strašně baví pracovat na mém vlastním volnočasovém projektu. Ale zrovna dneska někam odjížděl, došlo k nedorozumění (řekl, že pojede před čtvrtou, na víkend s kamarádama, začal se obouvat v 15.1,já se podivila, že to je nějak brzo na termín před čtvrtou a on začal bručet, že chci všechno jenom zkazit, že ve čtyři už má jet z Prahy, že musí ještě na nákup jídla atd a proč prudím kvůli půl hodině a kazím mu výlet. A já se složila a brečela a brečela, že mu nic kazit nechci, že mu to přeju, jen jsem myslela, že pojede dýl, že se chci hezky rozloučit, že mě to mrzí… no děsný. Když to vidím zpětně, nafackovala bych si, ale v tu chvíli to absolutně nešlo ovládnout, ne a ne.) No, a měla bych dva volné večery makat na tom svém projektu, co mě děsně baví, a nechce se mi. Nechce se mi nic, jen sedět a brečet. Ani na tu milovanou zmrzlinu v mrazáku totálně nemám chuť, nic nemá smysl, nic mě nemotivuje k ničemu.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.10.19 18:53
@Anonymní píše:
@Ou Pravda je, že to říká můj manžel také. Že už ho fakt nebaví, když mu vyčítám, že se málo usmívá, že je normálně v pohodě, normálně se mnou mluví, normálně sedí u počítače nebo normálně jdeme venčit psa nebo cokoliv, a já mám pořád pocit, že si „málo užíváme ten společný čas“, nebo jak to říct. Asi zbytečně očekávám po 9 letech vztahu romantiku nebo nadšení, nezastírám, že chyba je spíš u mě. Proto se snažím zjistit, co to je a jak to mám udělat. Ale ten deník zkusím, to ublížit nemůže.Ono já se fakt snažím věnovat i sama sobě a když jsem zrovna té dobré pohodě, tak mě strašně baví pracovat na mém vlastním volnočasovém projektu. Ale zrovna dneska někam odjížděl, došlo k nedorozumění (řekl, že pojede před čtvrtou, na víkend s kamarádama, začal se obouvat v 15.1,já se podivila, že to je nějak brzo na termín před čtvrtou a on začal bručet, že chci všechno jenom zkazit, že ve čtyři už má jet z Prahy, že musí ještě na nákup jídla atd a proč prudím kvůli půl hodině a kazím mu výlet. A já se složila a brečela a brečela, že mu nic kazit nechci, že mu to přeju, jen jsem myslela, že pojede dýl, že se chci hezky rozloučit, že mě to mrzí… no děsný. Když to vidím zpětně, nafackovala bych si, ale v tu chvíli to absolutně nešlo ovládnout, ne a ne.) No, a měla bych dva volné večery makat na tom svém projektu, co mě děsně baví, a nechce se mi. Nechce se mi nic, jen sedět a brečet. Ani na tu milovanou zmrzlinu v mrazáku totálně nemám chuť, nic nemá smysl, nic mě nemotivuje k ničemu.

Ja Ti asi dost rozumim.. jen s rozdilem, ze jsme spolu 5let a mam 2 deti… Veskera pece, starost je na me.. muz ma konicky…ja jsem vetsinou jen s detma.. kolikrat mi prijde ze jsem mu ukradena.. a je spoustu veci, ktere v sobe resim.. kdyz mu to reknu..tak jen vycitam a ani se me nesnazi nejak pochopit..

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.10.19 19:08
@Anonymní píše:
Ja Ti asi dost rozumim.. jen s rozdilem, ze jsme spolu 5let a mam 2 deti… Veskera pece, starost je na me.. muz ma konicky…ja jsem vetsinou jen s detma.. kolikrat mi prijde ze jsem mu ukradena.. a je spoustu veci, ktere v sobe resim.. kdyz mu to reknu..tak jen vycitam a ani se me nesnazi nejak pochopit..

U nás to tak úplně není, když budu spravedlivá, tak ano, on má víc volného času než já, ale ne o tolik, sice toho doma dělám většinu, ale on si to uvědomuje, občas řekne, že ví, že toho mám fakt hodně, ať si najdu někoho na výpomoc, na hlídnání, na úklid, že peníze na to máme, podporuje mě v tom, ať i najdu vlastní koníčky, ať jsme míň sama s dětma doma, ať se soustředím na něco jiného, že by chtěl, abych byla spokojená a v pohodě. Když má zrovna dobrou náladu. Ale já mám občas stejné pocity jako ty, i když když to takhle napíšu, tak jsem v tom asi prostě už zaujatá a nespravedlivá, protože on se svým způsobem snaží, i když mně je to asi pořád málo. Nebo nevím.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.10.19 19:12
@Anonymní píše:
U nás to tak úplně není, když budu spravedlivá, tak ano, on má víc volného času než já, ale ne o tolik, sice toho doma dělám většinu, ale on si to uvědomuje, občas řekne, že ví, že toho mám fakt hodně, ať si najdu někoho na výpomoc, na hlídnání, na úklid, že peníze na to máme, podporuje mě v tom, ať i najdu vlastní koníčky, ať jsme míň sama s dětma doma, ať se soustředím na něco jiného, že by chtěl, abych byla spokojená a v pohodě. Když má zrovna dobrou náladu. Ale já mám občas stejné pocity jako ty, i když když to takhle napíšu, tak jsem v tom asi prostě už zaujatá a nespravedlivá, protože on se svým způsobem snaží, i když mně je to asi pořád málo. Nebo nevím.

No tak vidis, mas aspon moznosti..ja je mit tak jich vyuziju urcite..

  • Nahlásit
  • Citovat
3814
18.10.19 19:13
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková No, nevěra ne, nebo o ní nevím. Spíš tak jako já mám pocit, že mě nemá dost rád, protože je takový otrávený pořád, on je zpruzený z práce čímdál víc, pak si stěžuje, že já jsem pořád ubrečená, do toho starší tříletá má teď období kňourání (jestli je to vzdor nevím, ale tisíckrát za den kvůli něčemu kňourá a prudí), mladší se v noci budí, takže jsme i docela nevyspalí. Já to všechno chápu a chtěla bych to zvládat s úsměvem a v pohodě a tak, ale prostě se sypu. I když si hrozně moc přeju, abych byla dost silná a nesypala se a byla zdrojem energie pro všechny, tak mi to nejde. Zvládnu pár dní a pak zas nějaká drobnost a ende šlus. :(

Nemůžeš všechno zvládat s úsměvem. Píšeš, že starší dceři jsou teprve 3 roky, kolik je mladšímu dítěti? Tohle může být dost těžké období pro vás jako pár. Nevyspalí a zpruzený, ta komunikace pak dost vážně. Je fajn, že máš svůj projekt, dostaneš se ale někdy taky sama z domu? Máš čas se dospat, zrelaxovat se a zasportovat si? Musíš se starat i sama o sebe. My mámy na mateřský se hrozně upozadňujeme ale měly bychom se starat i o naše štěstí. Nesnaž se to přecházet silou, zkus dělat jen to nejnutnější a víc odpočívat. Co manžel? Zapojuje se? Jsi na něj kvůli něčemu naštvaná. V tomhle období ta romantika není to nejdůležitější, spíš být parťáci a vzájemně se podržet a pomoct si.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.10.19 19:16
@Anonymní píše:
No tak vidis, mas aspon moznosti..ja je mit tak jich vyuziju urcite..

To já využívám. Ale dneska, jak jsem se rozložila při jeho odjezdu, jsem zrušila hlídání, co jsem měla mít pár hodin v podvečer, protože totálně nemám chuť cokoliv dělat. Prostě někam se zahrabat a tam čekat, až tenhle debilní stav přejde.

  • Nahlásit
  • Citovat
14355
18.10.19 19:21

Čili jedeš stylem „prudím celou rodinu“ a když jsou z toho otrávení, tak začneš brečet a jsi hotová z toho, že neběhají po třpitivé duze :think: žij a nech žít, tohle by nebavilo nikoho.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.10.19 19:30
@Anonymní píše:
To já využívám. Ale dneska, jak jsem se rozložila při jeho odjezdu, jsem zrušila hlídání, co jsem měla mít pár hodin v podvečer, protože totálně nemám chuť cokoliv dělat. Prostě někam se zahrabat a tam čekat, až tenhle debilní stav přejde.

A to je prave chyba…

  • Nahlásit
  • Citovat
18.10.19 19:38
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková No, nevěra ne, nebo o ní nevím. Spíš tak jako já mám pocit, že mě nemá dost rád, protože je takový otrávený pořád, on je zpruzený z práce čímdál víc, pak si stěžuje, že já jsem pořád ubrečená, do toho starší tříletá má teď období kňourání (jestli je to vzdor nevím, ale tisíckrát za den kvůli něčemu kňourá a prudí), mladší se v noci budí, takže jsme i docela nevyspalí. Já to všechno chápu a chtěla bych to zvládat s úsměvem a v pohodě a tak, ale prostě se sypu. I když si hrozně moc přeju, abych byla dost silná a nesypala se a byla zdrojem energie pro všechny, tak mi to nejde. Zvládnu pár dní a pak zas nějaká drobnost a ende šlus. :(

Tak to chápu :roll: ja myslela, ze se zblaznim, tak jsem sla rradeji do práce. Zvlastni je, ze jsem prestala manzela „otravovat“, ale stejne bylo vsechno špatně. Vubec nevim, jak hledat silu v sobe, kduz te okoli jenom vysava

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2565
18.10.19 19:41

A nevadí ti spíš, že odjel na víkend a ty budeš s dětmi doma? Jakmile si to nevysvetlite proč se tak chováš a jak reaguje on, budete se motat v kruhu breceni a výčitek. Manželství s malými dětmi je záhul a nemůžete být ani jeden dokonalí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.10.19 19:43

@terien Ano. Ja souhlasím. Ale JAK? Nejde to vůlí ovládnout ty pocity a jejich projevy. Snažím se o to cíleně už nějaký čas a prostě to nejde.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama