Nevím, co se se mnou děje a co se sebou, potřebuji se vypovídat

Napsat příspěvek
Ou
11375
18.10.19 19:45
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková No, nevěra ne, nebo o ní nevím. Spíš tak jako já mám pocit, že mě nemá dost rád, protože je takový otrávený pořád, on je zpruzený z práce čímdál víc, pak si stěžuje, že já jsem pořád ubrečená, do toho starší tříletá má teď období kňourání (jestli je to vzdor nevím, ale tisíckrát za den kvůli něčemu kňourá a prudí), mladší se v noci budí, takže jsme i docela nevyspalí. Já to všechno chápu a chtěla bych to zvládat s úsměvem a v pohodě a tak, ale prostě se sypu. I když si hrozně moc přeju, abych byla dost silná a nesypala se a byla zdrojem energie pro všechny, tak mi to nejde. Zvládnu pár dní a pak zas nějaká drobnost a ende šlus. :(

Aha, takže ty se sama vynervováš že tě nemá dost rád, k tomu jsi unavená, předstíráš veselí a furt někam leješ energii, ale úplně ji nečerpáš a tiupuju že o pomoc si úplně říct neumíš.

To fakt nejde udržet a prostě musí přicházet propady.

Z praktických věcí - je potřeba přestat si dělat doměnky o tom co ten druhý myslí a nebo cítí, je potřeba naučit se mluvit o svých vlastních potřebách a hledat cesty jak je naplnit - bez toho, aby to ten druhý bral jako výčitku, útok a nebo manipulaci.

No a prostě potřebuješ čas od času volno, vyrazit si s manželem bez dětí na rande - tedy pryč z domova, dělat věci co vás oba těší a nemluvit přitom ani o dětech, ani o domácnosti.

A ještěk tomu přihoď případně tuhle knížku - sama na sebe si toho kladeš nesmyslně moc a pak se ubíjíš tím že nejsi schopná svoje perfekcionistické předpoklady dodržet.

https://www.grada.cz/…stesti-8903/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15051
18.10.19 19:45
@Anonymní píše:
@terien Ano. Ja souhlasím. Ale JAK? Nejde to vůlí ovládnout ty pocity a jejich projevy. Snažím se o to cíleně už nějaký čas a prostě to nejde.

Jestli to sama nezvládáš, tak si najdi někoho, kdo ti pomůže. Protože tohle nemůže nikdo dlouho vydržet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.10.19 19:46

@reny14 Tak jasně, že mě to mrzí a závidím mu to. Nebudu lhát. Ale zároveň chápu, že si zaslouží nějaký svůj relax a upřímně mu to přeju a chci, aby si to užil. A zároveň závidím, je to tak. Mám pocit, že si to vysvětlujeme pořád, ale k ničemu to nevede.

@baimoli Prcek je o 20 měsíců mladší. Ano, občas mám pár hodin pro sebe, jdu se proběhnout, sama nakoupit, občas si vezme děti mamka na den dva i s nocí, ale přijde mi, že ten spánkový deficit je už nedohnatelný a čím víc spím, tím jsem unavenější. Nemám pocit, že bych se sobě věnovala málo. Spíš mám pocit, že nic z toho, co dělám, stejně nemá moc smysl. Protože nakonec se stejně složím a bulím, i když jdu během týdne dvakrát běhat, něco si koupím pro radost, je nám spolu hezky a pak bum, pitomost a já brečím, že mě nemá dost rád.

  • Nahlásit
  • Citovat
4481
18.10.19 20:37
@baimoli Prcek je o 20 měsíců mladší. Ano, občas mám pár hodin pro sebe, jdu se proběhnout, sama nakoupit, občas si vezme děti mamka na den dva i s nocí, ale přijde mi, že ten spánkový deficit je už nedohnatelný a čím víc spím, tím jsem unavenější. Nemám pocit, že bych se sobě věnovala málo. Spíš mám pocit, že nic z toho, co dělám, stejně nemá moc smysl. Protože nakonec se stejně složím a bulím, i když jdu během týdne dvakrát běhat, něco si koupím pro radost, je nám spolu hezky a pak bum, pitomost a já brečím, že mě nemá dost rád.

A ty ještě kojíš? Je to fakt hodně těžký období, mít dva malý prcky, já sem z toho měla taky záchvaty malomyslnosti. Nevyspání a vyčerpání, nemůžete třeba na pár dnů jet k vašim, ono je taky fajn nebýt pořád sama. Proč si myslíš, že tě manžel nemá rád? :hug: Připadá mi, že ty se přetěžuješ a možná máš příliš romantické představy o manželství. Já do vašeho vztahu nevidím, ale chlapi to mají v tomhle období taky těžké, starají se finančně o celou rodinu a taky pomáhají. Aspoň ty normální. Určitě ho trápí vidět tě, že jsi nešťastná a trápíš se. Přijmi pomoc - s úklidem a hlídáním, to je bezva nabídka. Všechno má řešení, neboj.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.10.19 20:44

@baimoli Nene, nekojim. Ale proste prcek se budí a chce podat dudel nebo pohladit, pomazlit. Ta dvakrát až třikrát za noc. Jasně, já vím, že to má náročné, proto mu taky přeju, že si někde odfrkne, jen prostě… bych chtěla být milovanější a oceňovanější a obdivovanější. Aby mi dával najevo, že mě má rád, že se mu líbím, že oceňuje, co dělám. Jeho „kdybych s tebou nechtěl být, tak s tebou nejsem, co furt otravuješ jestli tě mám rád, nevydírej mě“. Asi jo, asi jsem prostě zaseknutej zatracenej romantik a chtěla bych být víc… víc.

  • Nahlásit
  • Citovat
4481
18.10.19 20:55
@Anonymní píše:
@baimoli Nene, nekojim. Ale proste prcek se budí a chce podat dudel nebo pohladit, pomazlit. Ta dvakrát až třikrát za noc. Jasně, já vím, že to má náročné, proto mu taky přeju, že si někde odfrkne, jen prostě… bych chtěla být milovanější a oceňovanější a obdivovanější. Aby mi dával najevo, že mě má rád, že se mu líbím, že oceňuje, co dělám. Jeho „kdybych s tebou nechtěl být, tak s tebou nejsem, co furt otravuješ jestli tě mám rád, nevydírej mě“. Asi jo, asi jsem prostě zaseknutej zatracenej romantik a chtěla bych být víc… víc.

To chápu. Asi bych sama nebyla šťastná, kdyby manžel zmizel na víkend, když máte takhle malý prcky. Máš pravdu, chlapi někdy zapomínají, jak je to náročné. Mám chlapa, kterej je docela chladnej, ale zas je spolehlivej, nikde se netoulá a chová se k nám hezky a vím, že nás miluje. To přece není potřeba říkat pořád.
Během námluv byl romantickej až na půdu, teď je to jiný. Ale došli jsme k tomu, že se chválíme navzájem, dáme si pusu, obejmeme se, smějeme se spolu, občas mi pochválí oblečení, účes, řekne, že má na mě chuť a zlíbe mě. A klidně mu řeknu:" to jsem krásně uklidila viď?" a on ví, že to má ocenit a dá mi pusu a řekne, že ano. Manželství není o romantice, je o dětech a o spolupráce a snaze vytvářet oba příjemnou domácnost a prostředí. Zkus si přečíst něco od Plzáka, drsné ale pravdivé.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1422
19.10.19 09:09
@Anonymní píše:
@baimoli Nene, nekojim. Ale proste prcek se budí a chce podat dudel nebo pohladit, pomazlit. Ta dvakrát až třikrát za noc. Jasně, já vím, že to má náročné, proto mu taky přeju, že si někde odfrkne, jen prostě… bych chtěla být milovanější a oceňovanější a obdivovanější. Aby mi dával najevo, že mě má rád, že se mu líbím, že oceňuje, co dělám. Jeho „kdybych s tebou nechtěl být, tak s tebou nejsem, co furt otravuješ jestli tě mám rád, nevydírej mě“. Asi jo, asi jsem prostě zaseknutej zatracenej romantik a chtěla bych být víc… víc.

No me stacilo, kdyz jsi psala, ze je manzel otravenej, neprijmnej. Ja to mam totiz doma taky a pro me je to fakt duvod k rozvodu. Ja jsem k prez vsechny strasti nasi soucasne situace prijemna a pozitivni a s nejakym morousem, co me kazi pracne vybudovanou naladu byt fakt nechci. Partnerstvi je o vzajemne podpore, presne jak pises, clovek ma co delat korigovat nourane dite a jeste k tomu korigovat uknouraneho manzela? Podle me zbytecne z toho usuzujes, ze te nema rad a zbytecne s nim probiras veci, ktere s tim nesouvisi a navic muzsky mozecek jim nerozumis. Ja to teda doma postavila tak, ze musi se sebou neco udelat. Pozitivni prijemnej clovek existuje, takze pokud to nezvladne, tak bude vymenen. Podle.me mas propady z predstavy o budoucnosti. Ja si svoji budiucnost s morousem taky nedokazu predstavit. Manzel se teda chysta do psychoterapie, on je dost citlivej a zaroven si naklada pracovne desny veci, prachy z toho stejne zadny, neumi s emocema pracovat, pak je neprijemnej doma. Ja to chapu, ale nejsem fackovaci panak. Takze tak. Ty propady te prejdou az to zacnes s muzem efektivne resit a dokazes si predstavit, ze pokud se nezneni, tak od nej odejdes a najdes sj nekoho prijemneho a pozitivniho, kdo ti bude emocni oporou, ne pritezi. U me to zafungovalo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
220
19.10.19 11:00

Ja si myim, ze by ti pomohlo jet treba s kamoskou na cely den nekam do nakupaku. Koupit si neco peknyho, zajit do kina, na kafe, poklabosit. Podle me jsi vyhorela. Ja mam stejne stare deti, taky jsme nevyspali a otraveni. Zivot nem ulehcuji trochu prarodice. Berou si starsiho 1 den o vikendu i pres noc na hlidani. To dost pomuze. A taky jsem zacala pracovat z domova. Ne proto, abych si vydelala, ale proto, abych byla v kontaktu s jinymi dospelymi, abych se sebevzdelavala, bavi me to. Kdyz se mi neco podari, mam peknou zpetnou vazbu, hned je mi lip, mam super náladu a tu rozdavam ostatnim :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.10.19 11:07

@Adrina1 My se občas někam utrhneme sami spolu, ne že ne. A já taky zažívám ty chvíle, kdy mě něco potěší, mám z něčeho fakt radost a všechno vidím pozitivně a odhodlaně, mám i tu dobrou náladu na rozdávání. Jenomže to nikdy nevydrží déle než pár dní, než se zase sesypu kvůli blbině a všechno je najednou beznadějné, bezvýchodné a marné a začínám odznova. Potřebuju najít nějaký fígl, jak se těm propadům vyhnout. Chápu, když se to objeví jednou, dvakrát měsíčně, PMS a podobně. Ale dvakrát týdně už je neúnosný. :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.10.19 11:09

@KaroliS Asi máš pravdu, tedy asi určitě, že si každou blbost vykládám zbytečně jako že mě nemá rád, a přitom je jenom unavenej třeba. Kéž bych to dokázala takhle vidět a vědomě zvládnout vždycky a ne se zase rozbulet.

  • Nahlásit
  • Citovat
4481
19.10.19 11:28
@KaroliS píše:
No me stacilo, kdyz jsi psala, ze je manzel otravenej, neprijmnej. Ja to mam totiz doma taky a pro me je to fakt duvod k rozvodu. Ja jsem k prez vsechny strasti nasi soucasne situace prijemna a pozitivni a s nejakym morousem, co me kazi pracne vybudovanou naladu byt fakt nechci. Partnerstvi je o vzajemne podpore, presne jak pises, clovek ma co delat korigovat nourane dite a jeste k tomu korigovat uknouraneho manzela? Podle me zbytecne z toho usuzujes, ze te nema rad a zbytecne s nim probiras veci, ktere s tim nesouvisi a navic muzsky mozecek jim nerozumis. Ja to teda doma postavila tak, ze musi se sebou neco udelat. Pozitivni prijemnej clovek existuje, takze pokud to nezvladne, tak bude vymenen. Podle.me mas propady z predstavy o budoucnosti. Ja si svoji budiucnost s morousem taky nedokazu predstavit. Manzel se teda chysta do psychoterapie, on je dost citlivej a zaroven si naklada pracovne desny veci, prachy z toho stejne zadny, neumi s emocema pracovat, pak je neprijemnej doma. Ja to chapu, ale nejsem fackovaci panak. Takze tak. Ty propady te prejdou az to zacnes s muzem efektivne resit a dokazes si predstavit, ze pokud se nezneni, tak od nej odejdes a najdes sj nekoho prijemneho a pozitivniho, kdo ti bude emocni oporou, ne pritezi. U me to zafungovalo.

S tím naprosto souhlasím. Nedat si líbit hnusný chování a nálady. Pokud, chce bejt morous, ať si to klidně jde dělat jinam. Jestli je unavenej, ať se vyspí. Ale být permanentně protivný a s ničím nepomáhat, nevěnovat se rodině, se nedá vydržet. Manžel měl k tomu taky sklony, hrozně mi pomohlo vědomí, že bych to zvládla i bez něj. Že na něj nejsem psychicky ani fyzicky závislá. Pak totiž přestaneš mít strach, že tě opustí, získáš sebevědomí a budeš pro sebe požadovat chování, které si zasloužíš. Nebreč před ním. Mluv s ním klidně na rovinu, ale nepros a nebreč. A nevyčítej si, že boucháš 2× týdně, bejt s dvouma prckama sama doma je na budku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.10.19 11:51

@baimoli dobře řečeno. Existenciálně na něm závislá nejsem, emočně a psychicky ano a představa, že bychom šli od sebe, je pro mě neúnosná. Nikdy jsem nechápala ty příběhy typu „štval mě, přestala jsem si ho vážit, bez něj je mi líp…“, jak se ty holky dokázaly odmilovat od člověka, se kterým tolik prožily, kterého si kdysi z velké lásky vybraly…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.10.19 13:22

Devcata, kdyz mate hlidani, finance, vyuzivejte toho. Ja jsem stovku kilometru od rodiny, hlidani zadne.. prcek 9mesicu, starsi 6let.. neznam chvilku bez deti.. chlap chodi na 3 smeny, pak ma nejake svoje aktivity.. o samote jsme nebyli pres rok.. ze bych se jen jednu jedinou noc vyspala, nehrozi.
Do toho spoustu nemoci.. obcas mam pocit, ze uz nemuzu.. ze se blbe zvlada jet porad na 100%,ale musim, co jineho zbyva..
Takze hodne sil, protoze pokud mate moznosti, vyuzivala bych toho, co to jde..

  • Nahlásit
  • Citovat
1422
19.10.19 18:11
@Anonymní píše:
@baimoli dobře řečeno. Existenciálně na něm závislá nejsem, emočně a psychicky ano a představa, že bychom šli od sebe, je pro mě neúnosná. Nikdy jsem nechápala ty příběhy typu „štval mě, přestala jsem si ho vážit, bez něj je mi líp…“, jak se ty holky dokázaly odmilovat od člověka, se kterým tolik prožily, kterého si kdysi z velké lásky vybraly…

To neni odmilovani, to si proste racionalne reknes, ze ti bez nej bude lepe. To je tvuj prvni partner? Nekdy si to clovek nedokaze predstavit, kdyz predtim nezazil rozchod.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.10.19 18:19

@KaroliS no ale jak ti bez nej muze byt lepe, kdyz ho milujes? Ano. Je to prvni partner, prvni vazny.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama