Ahoj, normálně je mi teď smutno. Mám dnes jít na dva týdny plánovanou akci od manžela z práce. Fakt se na to těšíme, nikam nechodíme, protože máme školkového prcka. Naposledy jsme byli v únoru a předtím jsme rok nikde nebyli, předloni jednou v kině. Tak jsem před dvěma týdny poprosila babičku o hlídání přes noc, naposledy jsem žádala v tom únoru a od té doby ne. Hned mi řekla, že bez problémů, že jí přes noc pohlídá a ještě mezitím mi to několikrát potvrdila. Měla jsem jí prcka dovézt dnes odpoledne. Tak jí tam vedu a už problém. Že co když bude ráno brečet jak půjde se psy. Se psy chodí po 5 ráno, dítě spí minimálně do 8. Venčení max 10 minut. A najednou po mě chtěla, ať si teda jdu posedět, ale pak ať tam přijdu spát, ať si ráno může zajít se psama. Tak říkám babi promiň, ale máme po x měsících večer pro sebe a já prostě chci být dneska s manželem, že mi jasně řekla, že dítě pohlídá. Tak hned no dobře tak já s nima nepůjdu a pak si tu ty ho.vna posbírám po koberci. Přitom ona když někam chce jed, tak ty psy klidně i týden hlídáme my a že já tu musím nechat spící dítě a manžel je v práci a jít ráno venčit to nevadí. Za hodinu tam musím jít, aby si s nima mohla zajít a jako upřímně jak jsem se na večer těšila nevím jestli si radši prcka nemám vzít zpět a nejít nikam. Jako dva týdny mi to slibuje a pak ať tam přijdu spát. To pro mě nemá ani cenu nikam chodit, když jsme ještě po akci se těšili, že budeme s manželem spolu sami, což v běžném pracovním procesu moc nejde a nebo prostě nejít spát a po 5 ráno si pro prcka jít… přijde mi to dost nefér, když my jí psy hlídáme i několik dní a také nás to dost omezuje, že musíme vztávát nebo být doma na hodinu kdy je zvyklý na venčení.
Uzijte si večer a dite preberte treba az nad
ranem, jak pujde babi vencit. Nebo o dost pozdeji. 
Udělala bych jak píše výše..taky to tak
dělám, když ti vencime psy 
Jinak přemýšlím, kdybych tu měla neteř,
jestli bych se nebála ji ráno nechat samotnou doma 
