Nevyhnala jsem ze srdce starou lásku

Anonymní
22.12.19 23:08

Nevyhnala jsem ze srdce starou lásku

Ahoj, holky, musím se vyzpovídat s jednou věcí, která mne tu a tam dostihne a obávám se, že se to asi nemůžu říci nikomu, jelikož bych byla nepochopena nebo ihned odsouzena. Proto volím tuto anonymní cestu.
Před čtyřmi lety jsem potkala jednoho kluka/muže, byl o několik málo let starší než já…no, na začátku mě absolutně neoslovil, ale pak se něco radikálně otočilo a já se do něj ve své podstatě na lusknutí prstů zamilovala. Dlouho jsem se krotila, jelikož jsem věděla, že má přítelkyni, ale rozešli se a v tu chvíli to mezi námi začalo. Bohužel city, které jsem držela na uzdě, jsem neukočírovala a beznadějně se mu propadla…on však náš románek vůbec nebral tak fatálně jako já a byla to pro něj jenom chvilková záležitost, stala jsem se převozníkem a ač nám neskutečně skvěle fungoval sex a tenkrát bych za ním šla i na kraj světa, ve chvíli, kdy jsem zjistila, že mi nemůže nabídnout víc, jsem celé tohle poblouznění utnula, bylo to sakra těžké, ale bralo mi to daleko víc, než mi to dávalo a já věděla, že bych to stejně výhledově nezvládla. Vídali jsme se občas, já se pak odstěhovala x-set kilometrů daleko a zůstal občasný kontakt, viděli jsme se jenom jednou, zvládla jsem to, mám to uzavřené, ale stále to ještě někde bohužel bolí.
Dobu x jsem potom měla pocit, že i když jsem s odstupem zjistila, že onen vztah by nebyl úplně dobrý nápad, i kdyby vyšel, stala jsem se citově chladnou. Po nějaké době jsem poznala super kluka - fakt holky, vyhrála jsem asi v loterii. Táhneme spolu druhý rok, je pohledný, chytrý, pracovitý, má mě moc rád a já jeho. I když to občas zadře, vždy z toho vybruslíme, dokážeme spolu žít, toleruje moje mouchy a proplouváme si tak v poklidu. A i když si myslím, že ten náš vztah je velmi kvalitní a hluboký, moc mě mrzí, že k němu nedokážu cítit to, co k onomu dotyčnému. Minulost mám vyřešenou, aspoň rozumově tedy, ale vlastně se musím přiznat (a je mi to absolutně proti srsti), že jsem nikdy nikoho nemilovala tak, jako toho výše zmíněného - ani před tím, ani potom, a nejvíce mě to mrzí vůči současné, u příteli, jelikož by si tuhle mojí bláznivou lásku opravdu zasloužil, jenže je mi 30, tohle se tak přikradlo a já nevím, co s tím. Měla jsem čekat na dalšího takového „prince na bílém koni“?
Dá se toho nějak zbavit? Zažila jste to některá a přešlo to? Jak?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
20744
22.12.19 23:15

Sama ses přesvědčila, že ta láska, cos cítila nebyla k životu, je to sice silný, ale v podstatě to člověka ničí nedá se na tom vybudovat šťastný vztah. Tohle co žiješ teď je mnohem zdravější, vyrovnanější a má to budoucnost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2084
22.12.19 23:27

Ano, setkala. Před 15ti lety jsem se taky blaznive a nepochopitelne zamilovala do někoho, u koho jsem si předtím myslela, že fakt nee. Bylo to hodně silné, pár let to trvalo a trvalo mi i dlouho po rozchodu, než jsem si to v sobě uzavřela. Rozumove jsem věděla, že opravdu ne, citově to trvalo mnohem déle. Nevím, čím to bylo, asi osudová láska nebo jak to nazvat. Teď mám muže, který je úžasný, vše klape, ale taky už tam z mé strany není to poblazneni. Pricitam to věku, že to bláznivé si má člověk odzit v mladším věku a i se na tom poučit. Osobně si u sebe i myslím, že už se prostě takto bláznive zamilovat nemohu, že už mi to vlastně nejde, a že jsem „v jiném levelu“. Prostě jiný druh lásky, snad taková ta „dospelejsi“, či jak to říct.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
22.12.19 23:33

Díky, holky. Mě to trochu hlodá no. Mám známou, ta si před nějakou dobu doslova vysnila jednoho muže, ulovila ho, do roka dítě, svatba. On je ten nejsvatější, nejúžasnější, moc jí jim to přeju, vážně! Je o rok starší než já…asi zažívá to, co já před těmi pár lety, jenže jí to vyšlo. Mrzí mě, že už to ais nedokážu nebo…možná bych to dokázala, ale taky by mi jednou mohlo být 40 a na rodinu bych si nemusela ani už pomyslet. Teď mám v mém příteli tak strašně moc…a i když je tam mnoho citu, pořád cítím, jak se držím při zdi, jak mu nepropadám…pravdou je, že vůči tomu předchozímu jsme ztrácela osobnost, ale on mě neovládal, prostě jsem mu byla absolutně odevzdaná.
Ale možná řeším neřešitelné…

  • Citovat
  • Nahlásit
3724
22.12.19 23:40

No jo, ta chemie :cert:

Ta bláznivý zamilovanost je vlastně způsobena hormony, člověk může opravdu zblbnout, je jak zfetovaný :-). Dobré je, že za nějaký čas to přejde.

Z nějakého důvodu teď ta chemická reakce nenastala, což nemusí být vůbec špatně.
Výhoda určitě je, že nespadnou růžový brýle a s tím související „hormonální abasťák“ :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20744
22.12.19 23:59
@Anonymní píše:
Díky, holky. Mě to trochu hlodá no. Mám známou, ta si před nějakou dobu doslova vysnila jednoho muže, ulovila ho, do roka dítě, svatba. On je ten nejsvatější, nejúžasnější, moc jí jim to přeju, vážně! Je o rok starší než já…asi zažívá to, co já před těmi pár lety, jenže jí to vyšlo. Mrzí mě, že už to ais nedokážu nebo…možná bych to dokázala, ale taky by mi jednou mohlo být 40 a na rodinu bych si nemusela ani už pomyslet. Teď mám v mém příteli tak strašně moc…a i když je tam mnoho citu, pořád cítím, jak se držím při zdi, jak mu nepropadám…pravdou je, že vůči tomu předchozímu jsme ztrácela osobnost, ale on mě neovládal, prostě jsem mu byla absolutně odevzdaná.
Ale možná řeším neřešitelné…

Teď si vezmi ten malér, když je to naopak. Rodina, dítě a pak takovýhle pobláznění. Ty už to máš za sebou, víš, že to ke šťastnému konci nevede, protože člověk ztrácí sám sebe, pak to pomine a nezbyde ti nic. V současném vztahu můžete vybudovat silné základy, které budou stát na mnohem trvalejších hodnotách než je jenom zamilovanost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.12.19 00:02

Tak já si před deseti lety prošla něčím podobne silným, jako popisuješ… hrozne me bolelo, ze jsme se rozešli. Bylo to opravdu silné. S nikým predtim ani potom jsem tohle nezažila + jsme naprosto souzneli v sexu.
Pul roku od rozchodu jsem se seznámila se svym současným mužem. Řekla bych ze velmi podobný vztah jako u Tebe. Rozumove výhra v loterii, ale ta chemie…ach jo… letos nám to po deviti letech (a dvou dětech) z my strany zahaprovalo. Mne se splasily hormony a chtěla jsem odejit. No nakonec jsme to (díky jeho přístupu) nějak ustálí a teď hodně pracujeme na tom, aby nám spolu zase bylo dobre. Není to lehký a vůbec pro Tebe nemám radu, jak se rozhodnout…
jen za sebe muzu říct, ze ničeho nelituji a jsem moc zvědavá, jak to s námi bude za pět nebo deset let…jestli budeme spolu nebo se rozdělíme… ale vim ze vše je tak jak má být :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
26982
23.12.19 00:04

Klasická láska, která se nenaplnila, zůstala nedořešená. Přesně z toho plynou tyto romantické představy, jak by bylo, kdyby bylo. Tyto sny neumožňují prožívat realitu naplno a tam vzadu je pocit, který stávající vztah nahlodava a zpochybňuje.
Co s tím? Asi jedině si uvědomit, že je to minulost a víc se tím nezabývat. Snadno se to řekne, chápu. Těžší je to na realizaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.12.19 00:20

Myslím, že se tady zaměňuje láska s nezdravou závislostí, skoro drogou, která tě taky pak sežere zaživa. Ty jsi mu propadla tak, žes potlačila samu sebe, dělala jsi věci, které ti ubližovali, které bys normálně nedělala, a do toho on tě nemiloval, nebyla tam ta harmonie duší, která by snad při opravdové lásce měla být.
To nebyla láska.

Jde o to, jestli teď s mužem cítíš tu harmonii, jestli tě přitahuje, jestli cítíš i s ním vášeň a souznění, jestli cítíš tu vzájemnou přitažlivost a to, že on tě miluje stejně, jako ty jeho… jestli ne, je na zvážení, jestli zůstat, protože rozum sám o sobě pro vztah nestačí.

  • Citovat
  • Nahlásit
6306
23.12.19 09:55

Ale ty máš přece prince na bílém koni. Má všechny vlastnosti, co má mít a miluješ ho. Že to není tou spalující závislostí, to přece nevadí. Neidealizuj si toho bývalého.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1653
23.12.19 12:37

Tak tohle někdo zvenčí těžko posoudí.
Je hrozně fajn a důležité, že si můžeš současného vážit za jeho vlastnosti, za to jak se k tobě chová, že je do života..nicméně láska není za zásluhy a člověk může nemilovat sebelepšího člověka. To musíš vědět ty, jestli kromě výše zmíněného je tam z tvé strany i cit a dokážeš ho milovat, jestli tě přitahuje i fyzicky.. :nevim:
Asi by bylo třeba si to upřímně zhodnotit a nekoukat na to, kolik ti je, nebo že racionálně je ideální, ale i na to, jak to cítíš…je potřeba, aby sis byla jistá, než s ním založíš rodinu, že takhle dokážeš být spokojená a nebude ti něco silnějšího chybět, abys mu pak třeba za pár let neublížila :nevim:

to, co jsi měla předtím byla bohužel taková silná mladická zamilovanost a navíc spíš jednostranná. Ale dost možná měl něco, co podvědomě u muže hledáš a nynější přítel to nemá? Některé ženy se nedokáží silně zamilovat do chlapa, který v nich vzbuzuje pocity hodného kamaráda :think:
Pokud si fakt nevíš rady, možná se poradit i s psychologem a utřídit si myšlenky?
Protože jasné jo nebo ne ti nikdo poradit nemůže, potřebuješ se vyznat sama v sobě a v tom, co od vztahu ty očekáváš a po čem toužíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.12.19 16:48

Je to děs, co teď řeknu, ale já nevím, jestli ho miluji. Životem se mi už mihlo několik chlapů, láska byla naplněna do různé míry. A každá ta láska byla jiná. Už ani vlastně nevím, co je to ta pravá láska. Se současným přítelem máme hodně intenzivní vztah, plný respektu, porozumění, tolerance…nekdy to drhne, ale to je normální. Líbí se mi, sex je dobrý, už ale není tolik vášně co na začátku…ale je to z mojí strany, snad to nevyprchá. Měla jsem období, kdy jsem si říkala, že asi nemiluji dost, že ho nechám líp, aby si našel někoho, kdo mu bude dávat tolik, kolik si zaslouží…ale nerada bych o něj přišla, prostě jsme se sžili, vyhovujeme si, je to takový klídek, zen, k němu se vracím, i když blbnu jinde, je moje zázemí…důvod rozcházet se není, ale už to asi prostě nedokážu (milovat) tak, jak jsem, dokázala dříve. Ale třeba je to tak, jak tu někdo napsal, prostě je to „jinej level“:))

  • Citovat
  • Nahlásit
20744
23.12.19 17:04
@Anonymní píše:
Je to děs, co teď řeknu, ale já nevím, jestli ho miluji. Životem se mi už mihlo několik chlapů, láska byla naplněna do různé míry. A každá ta láska byla jiná. Už ani vlastně nevím, co je to ta pravá láska. Se současným přítelem máme hodně intenzivní vztah, plný respektu, porozumění, tolerance…nekdy to drhne, ale to je normální. Líbí se mi, sex je dobrý, už ale není tolik vášně co na začátku…ale je to z mojí strany, snad to nevyprchá. Měla jsem období, kdy jsem si říkala, že asi nemiluji dost, že ho nechám líp, aby si našel někoho, kdo mu bude dávat tolik, kolik si zaslouží…ale nerada bych o něj přišla, prostě jsme se sžili, vyhovujeme si, je to takový klídek, zen, k němu se vracím, i když blbnu jinde, je moje zázemí…důvod rozcházet se není, ale už to asi prostě nedokážu (milovat) tak, jak jsem, dokázala dříve. Ale třeba je to tak, jak tu někdo napsal, prostě je to „jinej level“:))

A já si myslím, že je to tak dobře

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22
23.12.19 21:22
@teerax píše: …to, co jsi měla předtím byla bohužel taková silná mladická zamilovanost a navíc spíš jednostranná. Ale dost možná měl něco, co podvědomě u muže hledáš a nynější přítel to nemá? Některé ženy se nedokáží silně zamilovat do chlapa, který v nich vzbuzuje pocity hodného kamaráda :think:

Tohle je velmi přesné s tím hodným kamarádem, to mám bohužel tak a je to docela nepraktické :?

Zakladatelko, mně je o 6 let více než tobě a jsem ve stejné situaci s tím rozdílem, že ten můj předchozí vztah trval 12 let a bylo tam prostě všechno. Bohužel to nedopadlo, přechodili jsme to a já teď marně hledám někoho, kde bude to všechno. Vlastně jsem ho našla, jenže je tak moc hodný/klidný, až mě to prostě nebere a nepritahuje mě. Ale do života je to skvělý chlap a v mem věku bez závazků, to taky není moc časté. Ale asi s ním nezůstanu, chci prostě znovu tu dokonalou lásku a teď to napíšu jako pííp, ale prostě chci se znovu zahledet do modrých očí a vydržet do nich koukat hodiny. I když samozřejmě jen rok. Ale proste takhle podle mě má ta láska začít. Trápí mě to moc. Nemám asi ex navíc uzavřeného, on mi navíc občas dává signály. Beru to jako nejdůležitější rozhodnutí s kým člověk založí rodinu. Není nic horšího než mít dítě se špatně zvoleným partnerem. Btw doufám, že žena ve 40 si nemusí o rodině nechat jen zdát :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
23.12.19 21:42

Že jsi starou lásku nevyhnala ze srdce, to ničemu zásadně nevadí (spoustě lidí tam takto někdo vězí zaražený jako tříska). Důležité je, abys ji vyhnala z postele.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat