Neznámý sympatický mladý popelář

Omlouvám se, nevím kam bych to zařadila, ale již nějakou dobu mě toto trápí..
Bude to delší, jelikož neumím psát jednoduše a stručně, ale budu ráda když si to přečtete až do konce.. Před cca 2 měsíci u mě při doručování pošty zastavilo velké auto, nevšimla jsem si co je zač a mladý kluk na mě začal mluvit jestli nemá poštu, já automaticky, jelikož jsem ho neznala, tak jsem se zeptala „a jméno?“ on se zasmál a povídal, že není odsud.. pak jsem se zasmála já, jelikož jsem si všimla co je to za auto „aháá vy jste popeláři“ asi ještě něco povídal, nepamatuji si, tenkrát jsem to moc nevnímala a pak na mě „a číslo na vás by bylo?“ Já automaticky „číslo nerozdávám na potkání“ a on ještě asi 2× se mě zeptal jestli dostane na mě číslo a já ne, ne… Dlouho jsem se nezdržovala povídáním s ním a šla dál doručovat… v té samé vsi jsem ho potkala ještě jednou u horních kontejnerů a pořád se tak hezky usmíval a ptal se jestli mu opravdu nedám na sebe číslo, no a já že ne.. Byla jsem pobavená, jelikož jsem se s takovou situací setkala maximálně někde v hospodě, když jsme byli trochu méně nebo více opilý.. Což o to, sympatickej byl jsem si říkala, ale pak jsem si taky řekla, že celkem drzej.. Vypustila jsem to z hlavy.. Přibližně po měsíci jsem při doručování na tohoto kluka narazila znovu, nebyla jsem si hned jistá, ale koukala jsem, že tam je mladý pohledný popelář.. pozdravil mě „ahoj“, já bez váhání „čau“ a dál jsem se nezdržovala, jakobych najednou pospíchala.. v hlavě mi běželo proč jsem se nezdržela, vždyt bych s nim i ráda prohodila pár slov.. naštěstí jsem ho během pár dalších minut potkala jak jedou u poštovní schránky, zastavil a mluvil na mě jestli mu dám už to číslo a já se na něj tak usmála a řekla mu, že číslo ne, ale že si mě může přidat na facebook (normálně tam cizí lidi vůbec nemam, ale v tu chvíli mě to prostě napadlo).. ptal se mi teda jak tam jsem, řekla jsem mu to, rozloučili jsem se.. no a pak jsem ho neviděla zase dlouho, jelikož v té době jsem měla poštu jen jako brigádu nepravidelně pár dní v měsíci.. Na facebook se mi neozval.. bud ho něco odradilo nebo mě nenašel.. nebo si snad ze mě dělal srandu? Tedka už jsem na poště 5 dní v týdnu, tak budu mít šanci ho ještě hodněkrát potkat a popovídat… ale moc nevím jak začít, chtěla bych s ním popovídat, poznat ho.. najednou nad ním tak musím přemýšlet. Jenže jakmile ho potkám, jako bych ztratila řeč a chtěla zmizet.. Tenhle týden jsem ho v úterý jen zahlídla, koukal k nám do auta jakoby ho zajímalo kdo tam sedí, usmál se, ale my už pak odjeli, ten den už jsme popeláře nepotkali..ale následující den bylo pro mě velký překvapení když jel znova, to jsme na sebe i zamávali a pořád se tak hezky smál.. Mrzelo mě, že jsem nevylezla z toho auta a nešla k němu popovídat.. Ted čekám na další příležitost až se střetneme, nemůžu ho nějak dostat z hlavy… Ten co mi na začátku přišel drzý a nezajímal mě, tak se mi začal líbit. Nevím, tohle jsem ještě nezažila.. Je mi 24 let a přijdu si tak bezradná, takovou situaci jsem neřešila.. Chtěla bych poprosit o rady jak s ním navázat kontakt. Ani nevím jak se jmenuje Jen že jezdí s eko-separ a vyváží ty velké popelnice..