Nezvládám práci s dětmi - deprese
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Jak stare deti ucis? co najit treba nejakou zabavu nebo ukoly, kdy by deti
soutezily mezi sebou a dali chvilku pokoj? 
Co babicka muze treba malou o vikendu pohlidat
a ty bys nacerpala sily?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Soucítím s Tebou. Pokus se vydržet do konce školního roku. Jsou to tři měsíce. A mezitím si zkus najít jiné místo. Případně bys učila tuto třídu i další rok nebo měla jinou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak to neber moc vážně. Zkus to pojmout formou hry, nakup dětem nějaké malé odměny, vnes do toho zábavu. Bereme sebe i život moc vážně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Nastoupila jsem do nove prace jako ucitelka, ale nezvladam. Jsem zde teprve mesic a uz mam strasne zhorseni celkoveho stavu - obrovska permanentni unava, deprese, plactivost, uzkosti, bolest na hrudi… Vzdycky jsem pracovala s detmi, ale spis na zkraceny uvazek. Ted jsem nastoupila na plny uvazek do rozjete tridy, ktera je uplne silena, deti divoky, nezvladatelny. Jen udrzet nejakou kazen me stoji denne obrovske usili, porad neco resim, porad jsem v hluku, porad po me nekdo neco chce, nekdo do me neco huci…Odchazim domu vzdy jak matoha uplne vystavena. Doma mam taky dite, ale nemam na nej uz silu, deti v podstate uz nemuzu ani videt, takze dcera to pak doma odnasi a strasne ji zanedbavam.
Nevim, co mam delat. Ani vlastne nevim, co se se mnou deje, ze tak nezvladam. S detmi pracuju cely svuj zivot. Jen jsem ted byla 5 let po materske na jednom miste v soukromem sektoru (i kdyz take s detmi), kde to bylo klidne a fajn a ted jsem zase naskocila do te skolni reality.
Nevim, co mam delat. Jsem samozivitelka, takze musim zabrat, abych nas uzivila, takze odejit ted urcite nemuzu. Menit obor taky nemuzu, protoze nic jineho vlastne neumim. Jenze tady proste dlouho nevydrzim, kazdy den kvuli tomu brecim, jsem uplne vyrizena. Asi uz vubec praci s detmi nezvladam…:-( Je to samozrejme taky pocit obrovskeho osobniho selhani.
Já myslím, že to chce vydržet. Nastoupila jsi do nové práce, to je normální, že na začátku ne vše zvládáš. Časem to dostaneš do paže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Nastoupila jsem do nove prace jako ucitelka, ale nezvladam. Jsem zde teprve mesic a uz mam strasne zhorseni celkoveho stavu - obrovska permanentni unava, deprese, plactivost, uzkosti, bolest na hrudi… Vzdycky jsem pracovala s detmi, ale spis na zkraceny uvazek. Ted jsem nastoupila na plny uvazek do rozjete tridy, ktera je uplne silena, deti divoky, nezvladatelny. Jen udrzet nejakou kazen me stoji denne obrovske usili, porad neco resim, porad jsem v hluku, porad po me nekdo neco chce, nekdo do me neco huci…Odchazim domu vzdy jak matoha uplne vystavena. Doma mam taky dite, ale nemam na nej uz silu, deti v podstate uz nemuzu ani videt, takze dcera to pak doma odnasi a strasne ji zanedbavam.
Nevim, co mam delat. Ani vlastne nevim, co se se mnou deje, ze tak nezvladam. S detmi pracuju cely svuj zivot. Jen jsem ted byla 5 let po materske na jednom miste v soukromem sektoru (i kdyz take s detmi), kde to bylo klidne a fajn a ted jsem zase naskocila do te skolni reality.
Nevim, co mam delat. Jsem samozivitelka, takze musim zabrat, abych nas uzivila, takze odejit ted urcite nemuzu. Menit obor taky nemuzu, protoze nic jineho vlastne neumim. Jenze tady proste dlouho nevydrzim, kazdy den kvuli tomu brecim, jsem uplne vyrizena. Asi uz vubec praci s detmi nezvladam…:-( Je to samozrejme taky pocit obrovskeho osobniho selhani.
je to pro tebe nové prostředí, takže si tělo a psychika zvyká. je to normální a přejde to. Ta práce může být krásná, naplňující a nabíjející - jen do ní musíš s tímhle pocitem vstupovat. Děti mají neobyčejně vyvinuté radary na špatné naladění učitele, okamžitě mu oplácejí stejným naladěním svým. Nastoupila jsi do rozjeté třídy - děti zkoušejí tvoje hranice a předstírají, že nikdy v životě pravidla neviděly - i to je úplně normální a není to osobní!! To je nejdůležitější pedagogický zákon - není to osobní, není to proti tobě. Nastav pravidla - respektive ať je děti nastaví samy. Jak jsou velké? Vyberte je, formulujte, vyvěste, dodržujte. Spousty a spousty námětů najdeš na internetu. Někdo tu zmiňoval odměny - ty důrazně nedoporučuju! Pokud si začneš pozornost a poslušnost dětí kupovat, pravděpodobně nikdy nedocílíš autority přirozené. Snaž se vnést do třídy humor - děti ho berou a slyší na ně. Pamatuj si, že přesně tak, jak se cítíš ty, cítí se vůči tobě i děti. Nesnášíš je? Nesnáší tě. Máš jich plné zuby? Mají tě plné tuby. Nemáš chuť je poslouchat? Nebudou poslouchat ony tebe…Ještě dodám, že přesně naopak to platí taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Prace s detmi neni zadna legrace, kdo nezna, tezko pochopi, jak narocna
muze byt…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jiny anonym
@hanka.br. píše: .je to pro tebe nové prostředí, takže si tělo a psychika zvyká. je to normální a přejde to. Ta práce může být krásná, naplňující a nabíjející - jen do ní musíš s tímhle pocitem vstupovat. Děti mají neobyčejně vyvinuté radary na špatné naladění učitele, okamžitě mu oplácejí stejným naladěním svým. Nastoupila jsi do rozjeté třídy - děti zkoušejí tvoje hranice a předstírají, že nikdy v životě pravidla neviděly - i to je úplně normální a není to osobní!! To je nejdůležitější pedagogický zákon - není to osobní, není to proti tobě. Nastav pravidla - respektive ať je děti nastaví samy. Jak jsou velké? Vyberte je, formulujte, vyvěste, dodržujte. Spousty a spousty námětů najdeš na internetu. Někdo tu zmiňoval odměny - ty důrazně nedoporučuju! Pokud si začneš pozornost a poslušnost dětí kupovat, pravděpodobně nikdy nedocílíš autority přirozené. Snaž se vnést do třídy humor - děti ho berou a slyší na ně. Pamatuj si, že přesně tak, jak se cítíš ty, cítí se vůči tobě i děti. Nesnášíš je? Nesnáší tě. Máš jich plné zuby? Mají tě plné tuby. Nemáš chuť je poslouchat? Nebudou poslouchat ony tebe…Ještě dodám, že přesně naopak to platí taky.
Krasne napsano.ty ucis? Ja jsem napriklad ucitelka mlada, ucim 3 roky a ty
prvni roky bylo peklo. Ted ucim na nove skole a prvni rok dobry a deti asi
pomalu poznaly a zacina to byt hrozne. Zacinaji mit ze me srandu, zlobi,
pomloucaji me a slysela jsem na sebe pres jine deti ze nekteri o me rikaji
i takove veci ktere se tu ani nedaji psat… a pak mi reknete - ze i toto neni
osobni a nemam si to brat osobne. Kdyz to boli. a i pucodne hodna trida se mi
zacina rozjizdet:(( byada to ze jsem nejhodnejsi ucitelka kterou na 2. Stupni
maji a tak to spravedlive odnesu. chybi mi prisnost, nemam ji v povaze. Muzu
i pres to dal tohle povolani delat nebo me bude vystavovat? Nesnasim psat
poznamky a prijde mi ze ty nic neresi. Ptala jsem se kolegyne a ta rikala ze
taly nerada pise poznamky. Ze je skoro neise. Kdyz jsem se ji ptala jak to dela,
rekla ze uprimne receno nevi. Ze se ji staci jen zle podivat. A napomina casto
a pry i deti rikaji nam staci kdyz se zadivate. Pritom je mila a hodna. Ale ona
ma ve skole fakt skvelou pozici no. Nedokazala mi vsak rict co bych mela delat
abych si autoritu udrzela. Napriklad co tedy rict a jak postupovat u zaka co
vyrusuje. Ja napominala, pak psala poznamky, hrozila reditelnou..a deti me
nesnasely. Vim, ze neco delam spatne a nevim co a povazuju to za svy vlastni
obrovsky selhami a stydim se o tom i mluvit. Ale rada bych to zkusila jinak
nez jak jsem zvykla. Nemam prisnost v povaze ale snad jsou nejake postupy jak
ravidla nastavit? Napr. Vyrusuje. Tak ja treba 2× napomenu a pak rozsadim. Ale
evidentne jsem moc mirna. Roste nevychytala jsem to od zacatku. S detmi
vstricne komunikovala a ony toho za aly zneuzivat:( a ja se citim strasne
neschopne protoze mam tridu ktera me nesnasi a ja jim nic neudelala, jen se
snazim s nimi lidsky jednat jak nejlip a vstricne umim. 
p. s. jesteze necim co dalsiho o me nekde treba
pisou. Asi bych to nedala..vedet to a pak se snazit to nebrat osobne…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Krasne napsano.ty ucis? Ja jsem napriklad ucitelka mlada, ucim 3 roky a ty prvni roky bylo peklo. Ted ucim na nove skole a prvni rok dobry a deti asi pomalu poznaly a zacina to byt hrozne. Zacinaji mit ze me srandu, zlobi, pomloucaji me a slysela jsem na sebe pres jine deti ze nekteri o me rikaji i takove veci ktere se tu ani nedaji psat… a pak mi reknete - ze i toto neni osobni a nemam si to brat osobne. Kdyz to boli. a i pucodne hodna trida se mi zacina rozjizdet:(( byada to ze jsem nejhodnejsi ucitelka kterou na 2. Stupni maji a tak to spravedlive odnesu. chybi mi prisnost, nemam ji v povaze. Muzu i pres to dal tohle povolani delat nebo me bude vystavovat? Nesnasim psat poznamky a prijde mi ze ty nic neresi. Ptala jsem se kolegyne a ta rikala ze taly nerada pise poznamky. Ze je skoro neise. Kdyz jsem se ji ptala jak to dela, rekla ze uprimne receno nevi. Ze se ji staci jen zle podivat. A napomina casto a pry i deti rikaji nam staci kdyz se zadivate. Pritom je mila a hodna. Ale ona ma ve skole fakt skvelou pozici no. Nedokazala mi vsak rict co bych mela delat abych si autoritu udrzela. Napriklad co tedy rict a jak postupovat u zaka co vyrusuje. Ja napominala, pak psala poznamky, hrozila reditelnou..a deti me nesnasely. Vim, ze neco delam spatne a nevim co a povazuju to za svy vlastni obrovsky selhami a stydim se o tom i mluvit. Ale rada bych to zkusila jinak nez jak jsem zvykla. Nemam prisnost v povaze ale snad jsou nejake postupy jak ravidla nastavit? Napr. Vyrusuje. Tak ja treba 2× napomenu a pak rozsadim. Ale evidentne jsem moc mirna. Roste nevychytala jsem to od zacatku. S detmi vstricne komunikovala a ony toho za aly zneuzivat:( a ja se citim strasne neschopne protoze mam tridu ktera me nesnasi a ja jim nic neudelala, jen se snazim s nimi lidsky jednat jak nejlip a vstricne umim.
Neber to, prosím, jako rýpání nebo kritiku. Ale v první řadě bych se zamyslela nad tím, jestli tě ta práce baví, naplňuje. Pokud ne a jen tě stresuje, tak tě to časem úplně semele. A není to dobře ani pro tebe ani pro ty děti které učíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Jahru jasne v pohode.
Prace me jinak ohromne bavi a naplnuje. Jen mam strasny strach z konflitu.
Dokud jsou deti hodne…treba ze me neznaji a tak, tak je to skvela prace a jsem
stastna. Pak zjisti ze jim asi moc dovolim… a zacnou me zlobit, pomlouvat,
nadavat… pritom jsem jim vubec nic neudelala. Hodiny me bavi, vykyslim
zajimavy veci a jsem myslim si zabavna a kreativni, stridam cinnosti. Ale
pokazde se mi zacnou treba hadat a ja vazne nevim jak resit kdo zacal…vetsinoi
to ani nevidim. Obcas reknu neco spatne a nez se stacim opravit tak me chytnou
za slovicko…kdyz uz nevim kudy kam tak je proste prisne okriknu. A taky to
ale k nicemu moc nevede, oni jsou nastvani a ja smutna. Netusite, mistni
ucitelky, co by mi pomohlo? Jsem pry zabavna, mam zkusenosti a podle nadrizenych
jsou me hodiny bezvadne koncipovane. Je radost me poslouchat, s detmi se bavim,
otazky me nezaskoci, reagunu. To vsak je jedna cast - pri hospitacich deti
samozrejme nezlobi. Ale kdyz jsem ve tride sama vsechno se hrouti protoze
nedokazu reagovat na vyrusovani, poznamky ci ignorace deti. Proste nevim jak je
primet. Na vyzyvave sed klidne reagovaly driv, ted uz ne. Na presazovani mi take
celkem pecou. A ja uz nevim…jak. je mozne ze nejaky ucitel pusobi az tak moc
krehce, ze to deti vyciti a ze i kdyby stokrat ucit cjtel tak na to nema? Me by
to jinak strasne bavilo…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Krasne napsano.ty ucis? Ja jsem napriklad ucitelka mlada, ucim 3 roky a ty prvni roky bylo peklo. Ted ucim na nove skole a prvni rok dobry a deti asi pomalu poznaly a zacina to byt hrozne. Zacinaji mit ze me srandu, zlobi, pomloucaji me a slysela jsem na sebe pres jine deti ze nekteri o me rikaji i takove veci ktere se tu ani nedaji psat… a pak mi reknete - ze i toto neni osobni a nemam si to brat osobne. Kdyz to boli. a i pucodne hodna trida se mi zacina rozjizdet:(( byada to ze jsem nejhodnejsi ucitelka kterou na 2. Stupni maji a tak to spravedlive odnesu. chybi mi prisnost, nemam ji v povaze. Muzu i pres to dal tohle povolani delat nebo me bude vystavovat? Nesnasim psat poznamky a prijde mi ze ty nic neresi. Ptala jsem se kolegyne a ta rikala ze taly nerada pise poznamky. Ze je skoro neise. Kdyz jsem se ji ptala jak to dela, rekla ze uprimne receno nevi. Ze se ji staci jen zle podivat. A napomina casto a pry i deti rikaji nam staci kdyz se zadivate. Pritom je mila a hodna. Ale ona ma ve skole fakt skvelou pozici no. Nedokazala mi vsak rict co bych mela delat abych si autoritu udrzela. Napriklad co tedy rict a jak postupovat u zaka co vyrusuje. Ja napominala, pak psala poznamky, hrozila reditelnou..a deti me nesnasely. Vim, ze neco delam spatne a nevim co a povazuju to za svy vlastni obrovsky selhami a stydim se o tom i mluvit. Ale rada bych to zkusila jinak nez jak jsem zvykla. Nemam prisnost v povaze ale snad jsou nejake postupy jak ravidla nastavit? Napr. Vyrusuje. Tak ja treba 2× napomenu a pak rozsadim. Ale evidentne jsem moc mirna. Roste nevychytala jsem to od zacatku. S detmi vstricne komunikovala a ony toho za aly zneuzivat:( a ja se citim strasne neschopne protoze mam tridu ktera me nesnasi a ja jim nic neudelala, jen se snazim s nimi lidsky jednat jak nejlip a vstricne umim.
Myslím si, že ani v tvém případě to není osobní a ty se zbytečně trápíš tím, že to tak bereš. Učit na druhém stupni je hrozně těžká disciplína a není to pro každého - tím netvrdím, že ty se na to nehodíš. Nesmíš si to brát. Že děti držkují, odmlouvají, překřikují se, ignorují tě nebo že je všechny nezaujmeš - to je normální. Panuje tam taková třídní soudržnost být proti učiteli, ale to není nic proti tobě osobně. Není to ani o přísnosti, jako o přirozené autoritě. Nenech je, aby s tebou diskutovaly, pokud to neuznáš za vhodné. Je fain je diskuzi učit, to ano, ale jsou situace, kdy ji prostě připustit nesmíš. Hrozně moc pomáhá etická výchova vedená od první třídy, pomáhají společně strávené chvíle s dětmi mimo školu, pomáhají hodiny volnější, které jsou jenom o tom, jak děti naučit diskutovat nebo si s nimi jenom popovídat. Ať formulují samy, co vlastně od učitele chtějí, jak si to představují, nech je, aby samy zjistily, kudy cesta vede a kudy ne. Ať si třeba tvoji roli vyzkouší a odučí si nějakou vhodnou látku. Musíš takovou hodinu moderovat pevně, nevím, jestli si na to troufáš, ale píšeš, že jsi šikovná, kreativní, věřím, že bys to dokázala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@hanka.br. vis, ja presne takhle ty hodiny vedla. Obcas byla tretina hodiny v krouzku, povidalo se diskutovalo a kdyz to neslo, sli ksme do lavic. I presto se ale stalo ze se deti proti me obratily. Je to moc bavi obcas delat a diskutiji, ale z nejakeho duvodu me nekteri fakt nemaji radi opovrhuji mnou a intrikuji. A sam jeden kluk rekl ze matikartka si je srovnala hned na zacatku. Ze tam si nic co u me nedovoli. A ano paroduji ji ale maji k ni respekt:( a tak si myslim ze me diskuzni metody jsou spis pro zlost
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@hanka.br. vis, ja presne takhle ty hodiny vedla. Obcas byla tretina hodiny v krouzku, povidalo se diskutovalo a kdyz to neslo, sli ksme do lavic. I presto se ale stalo ze se deti proti me obratily. Je to moc bavi obcas delat a diskutiji, ale z nejakeho duvodu me nekteri fakt nemaji radi opovrhuji mnou a intrikuji. A sam jeden kluk rekl ze matikartka si je srovnala hned na zacatku. Ze tam si nic co u me nedovoli. A ano paroduji ji ale maji k ni respekt:( a tak si myslim ze me diskuzni metody jsou spis pro zlost
Matika je hlavní předmět, matikáři obvykle nemají problém si třídy srovnat a potíže s kázní nemívají až takové. No - děti v té třídě být musí na rozdíl od tebe. Ty nemusíš. Nebylo by ti líp na národce? Tam jsou jemné a hodné paní učitelky hodně žádoucí.
Příspěvek upraven 19.05.18 v 20:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Normalne nebyvam takhle krute uprimna, ale jak jde o skolstvi, tak me to nenechava chladnou, protoze deti jsou nase budoucnost. Jestli te rozhodi z pohody, ze te deti pomlouvaji a jestli neumis resit bezne situace ve tride, tak bys ucitelku fakt nemela delat. Zkus zatnout zuby a nejak to doklepat, ale zacni vymyslet jinou praci, protoze timhle neprospivas nikomu, ani sobe - odnese to zdravi, ani sve rodine - vecne vystresovana, ani tem detem, ktere mas neco naucit do zivota.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Malé sebevědomí a problémy v práci
- Návrat do práce po MD - zaměstnavatel mi nedrží místo
- Nechci mít rodinu ani děti
- Dítě štítivé k ostatním dětem - přejde to?
- Covid u dětí - vyrážka
- Brigada z domova,prace pri RD
- Nedostatek práce v Jihlavě?
- Jak se snášejí vaše děti v tomto období?
Nastoupila jsem do nove prace jako ucitelka, ale nezvladam. Jsem zde teprve mesic a uz mam strasne zhorseni celkoveho stavu - obrovska permanentni unava, deprese, plactivost, uzkosti, bolest na hrudi… Vzdycky jsem pracovala s detmi, ale spis na zkraceny uvazek. Ted jsem nastoupila na plny uvazek do rozjete tridy, ktera je uplne silena, deti divoky, nezvladatelny. Jen udrzet nejakou kazen me stoji denne obrovske usili, porad neco resim, porad jsem v hluku, porad po me nekdo neco chce, nekdo do me neco huci…Odchazim domu vzdy jak matoha uplne vystavena. Doma mam taky dite, ale nemam na nej uz silu, deti v podstate uz nemuzu ani videt, takze dcera to pak doma odnasi a strasne ji zanedbavam.
Nevim, co mam delat. Ani vlastne nevim, co se se mnou deje, ze tak nezvladam. S detmi pracuju cely svuj zivot. Jen jsem ted byla 5 let po materske na jednom miste v soukromem sektoru (i kdyz take s detmi), kde to bylo klidne a fajn a ted jsem zase naskocila do te skolni reality.
Nevim, co mam delat. Jsem samozivitelka, takze musim zabrat, abych nas uzivila, takze odejit ted urcite nemuzu. Menit obor taky nemuzu, protoze nic jineho vlastne neumim. Jenze tady proste dlouho nevydrzim, kazdy den kvuli tomu brecim, jsem uplne vyrizena. Asi uz vubec praci s detmi nezvladam…:-( Je to samozrejme taky pocit obrovskeho osobniho selhani.