Nezvládám roli macechy

Anonymní
7.1.20 08:53

Nezvládám roli "macechy"

Ahoj holky,
omlouvám se za anonym, ale mám tu hodně známých a tohle je téma, za které se stydím a o kterém nemohu mluvit nahlas.
Chtěla bych se svěřit o své roli macechy. Mám přítele s pětiletým synem, na kterého mám neskutečnou alergii. Ze začátku bylo všechno fajn, na malýho jsem se těšila, ale teď ho nemůžu ani vidět. Je to rozmazlený spratek, nejspíš na něj i dost žárlím a nedokážu se přimět žasnout nad jeho genialitou, s kterou dokáže sám sníst bramborovou kaši k večeři, postavit stavebnici, neumím mávnout rukou nad hysterickým záchvatem, když nedostane co chce nebo když musí spát s náma v posteli, protože si najednou postavil hlavu, že nebude spát sám v pokojíku. S přítelem o tom mluvit nemůžu, protože samozřejmě já jsem ta špatná, co jeho milované dítě nechápe, jsem zlá a on chudáček malej a o to větší averzi já mám. Možná jsem opravdu sobecká a zlá, ale nevím, co s tím. Už mi několikrát vyčetl, že neprojevuji dostatečné nadšení z padesátéosmé hry pexesa a já si naopak myslím, že by měl být rád, že se o malého starám, ačkoli sama jsem děti nikdy nechtěla. A ne že já mám být vděčná za to, že mě má jeho „mega chytré“ dítě rádo. To mi doslova řekl. Tak já nevím… Co myslíte? Řešily jste někdy něco podobného? Děkuji :)

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

39775
7.1.20 08:55

Proč ses pouštěla do vztahu s chlapem, co má dítě, když jsi žádné nechtěla? Najdi si nějakého bezdětného ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
56975
7.1.20 08:56
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
omlouvám se za anonym, ale mám tu hodně známých a tohle je téma, za které se stydím a o kterém nemohu mluvit nahlas.
Chtěla bych se svěřit o své roli macechy. Mám přítele s pětiletým synem, na kterého mám neskutečnou alergii. Ze začátku bylo všechno fajn, na malýho jsem se těšila, ale teď ho nemůžu ani vidět. Je to rozmazlený spratek, nejspíš na něj i dost žárlím a nedokážu se přimět žasnout nad jeho genialitou, s kterou dokáže sám sníst bramborovou kaši k večeři, postavit stavebnici, neumím mávnout rukou nad hysterickým záchvatem, když nedostane co chce nebo když musí spát s náma v posteli, protože si najednou postavil hlavu, že nebude spát sám v pokojíku. S přítelem o tom mluvit nemůžu, protože samozřejmě já jsem ta špatná, co jeho milované dítě nechápe, jsem zlá a on chudáček malej a o to větší averzi já mám. Možná jsem opravdu sobecká a zlá, ale nevím, co s tím. Už mi několikrát vyčetl, že neprojevuji dostatečné nadšení z padesátéosmé hry pexesa a já si naopak myslím, že by měl být rád, že se o malého starám, ačkoli sama jsem děti nikdy nechtěla. A ne že já mám být vděčná za to, že mě má jeho „mega chytré“ dítě rádo. To mi doslova řekl. Tak já nevím… Co myslíte? Řešily jste někdy něco podobného? Děkuji :)

NU, prostě k tomu nejsi. Nejsi špatá, v podstatě Tě chápu, já bych jako bezděná taky pexeso hrát nechtěla. Se na to vybodni. Špatná budeš ve chvíli, kdy v tomdle vztahu zůstaneš a budeš se na tom dítěti vysí. rat. Ono za to nemůže. Je to tvé rozhodnutí být s jeho otcem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2510
7.1.20 08:56

Riziko použitého chlapa. Já bych na toto neměla a s chlapem se závazky si vůbec nezačala, ještě když bych sama měla vztah k dětem vlažnej. Ne tak k těm cizím. A to nemáte vlastní, to by se tvoje nenávist k jeho děcku ještě prohloubila. Logicky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
140
7.1.20 09:02

To je tak, když svobodná holka tráví víkendy s cizím dítětem. Hele, najdi si svobodného muže a založte společnou rodinu. Protože takhle můžeš být nasratá ještě dalších 20 let, než to dítě dostuduje a než ti chlap přestane posílat na něj alimenty :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4550
7.1.20 09:03

Tak ono je to těžké no. Člověk fakt bere jinak vlastní a nevlastní, to musí mít někdo v povaze, nějaké bezmezné nadšení pro nebiologické děti. Nemáš, nedá se nic dělat. Rozumím ti, jemu taky. On zas musí pochopit, že ty nejsi schopna cítit to co on a ubrat, a ty se musíš snažit pochopit jeho, a vy oba musíte najít kompromis. Pokud ho nenajdete, rozejdete se a nebo vydržíte ještě 13 let a kluk bude plnoletý. :mrgreen: Ale dosažením zletilosti nejspíš nezmizí z povrchu zemského :nevim: Ale že má dítě jsi věděla, ne? Ale myslela sis, že to nebude tak hrozný, co? :mrgreen: no jo no..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2223
7.1.20 09:05

Jako bezdetna jsem deti nesnasela, ted kdyz mam svoje, mam rada pouze ty svoje (taky me nekdy vytacej). Takze te chapu a nasla bych si nekoho se stejnym nazorem na decka, jako mas ty. Proste chlapa, co po nich netouzi nebo nekoho, kdo uz ma decka dospele a bydli ve svem.

Tohle jako kdybys nemela rada psa a poridila si ho jen proto, ze ho maji skoro vsichni…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1117
7.1.20 09:09

V tvym příspěvku jsem nenašla nic tak hrozného za co by měl být klouček „nenáviděný“ a tvůj přítel se nad svým synem rozplývá stejně jako všichni rodiče nad úspěchy svých dětí. Je na něj hrdý. Sama píšeš že děti nechceš, nemáš k nim vztah. Tak si asi budeš muset najít chlapa co to má stejně. Protože to dítě se nevypaří už tu bude pořád.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.1.20 09:15

@lucenka Protože se mi líbil a myslela jsem, že když to dítě není moje a má ho jen ob víkend a sem tam v týdnu a navíc to dítě není moje, tak mi to nebude vadit. A vadí :( Hrozně. Nemluvě o jeho ex. Nedávám to prostě. Prý nejsem pořádná ženská, když se nechci o jeho malýho starat a denně vařit a já mám strach, že je chyba fakt na mojí straně…
@FraDeu Je mi přes 30, kolik svobodných bezdětných ještě zbývá? :)
@Micaella22 A můžu se zeptat, jak jsi dospěla k tomu, že chceš svoje děti, když ostatní jsi nesnášela? Já totiž mám k dětem v podstatě averzi, ke všem. Nesnáším, jak jsou z nich všichni poprdění, jak ječí, jsou otravný atd, a neumím si představit, že bych měla svoje vlastní…

  • Nahlásit
  • Citovat
21281
7.1.20 09:18
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
omlouvám se za anonym, ale mám tu hodně známých a tohle je téma, za které se stydím a o kterém nemohu mluvit nahlas.
Chtěla bych se svěřit o své roli macechy. Mám přítele s pětiletým synem, na kterého mám neskutečnou alergii. Ze začátku bylo všechno fajn, na malýho jsem se těšila, ale teď ho nemůžu ani vidět. Je to rozmazlený spratek, nejspíš na něj i dost žárlím a nedokážu se přimět žasnout nad jeho genialitou, s kterou dokáže sám sníst bramborovou kaši k večeři, postavit stavebnici, neumím mávnout rukou nad hysterickým záchvatem, když nedostane co chce nebo když musí spát s náma v posteli, protože si najednou postavil hlavu, že nebude spát sám v pokojíku. S přítelem o tom mluvit nemůžu, protože samozřejmě já jsem ta špatná, co jeho milované dítě nechápe, jsem zlá a on chudáček malej a o to větší averzi já mám. Možná jsem opravdu sobecká a zlá, ale nevím, co s tím. Už mi několikrát vyčetl, že neprojevuji dostatečné nadšení z padesátéosmé hry pexesa a já si naopak myslím, že by měl být rád, že se o malého starám, ačkoli sama jsem děti nikdy nechtěla. A ne že já mám být vděčná za to, že mě má jeho „mega chytré“ dítě rádo. To mi doslova řekl. Tak já nevím… Co myslíte? Řešily jste někdy něco podobného? Děkuji :)

Sama mám pětileté dítě a říkám: najdi si bezdětného a toho rozmazlence měj s ním.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7.1.20 09:20

Tak já se ti nedivím, ono je těžký trávit čas s malým dítětem, když není Tvoje a zvlášť ani když děti nechceš. A že je jejich dítě megaúžasné a supergeniální si myslí většina rodičů :lol: :lol: :lol:
Pro Tebe určitě nejlepší, jak tohle řešit, je najít si chlapa, co nemá a nechce děti. Protože v tomhle vztahu to stejně nedáte a jeden nebo druhý se na to kvůli tomuhle vykašlete. Navíc chudák ten malej kluk, kterej Tě má asi rád a nemůže za to, že si holt táta blbě vybral :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1403
7.1.20 09:20

Ten popis sedi na meho petileteho syna. Jedine stesti, ze je muj, jinak bych na tom byla jako ty. Zkousi mou trpelivost, leze nam do postele, vzteka se, odmlouva, takze te chapu.
Nasla bych si bezdetneho, pokud deti nechces.
My nase deti vidime trochu jinak, laska k nim je bezpodminecna.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49165
7.1.20 09:22

Normálka…je nás takových víc, tak nezoufej. O dítě at se stará tatínek a ty se ucastni jen toho co považuješ za nezbytné.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
692
7.1.20 09:27

Podívám li se na to ze strany tvého partnera, tak nechápu proč s tebou je, jestli tedy zná tvé pocity. Pokud z tvé strany tak chápu, žes myslela, že to zvládneš, když u vás Chlapec není pořád. No nevyšlo. A teď jak z toho ven. Pokud se partnerovi svěříš, asi se s tebou rozejde, nejspíš je to dobrý táta. Takže to může vyřešit za tebe. Řekni mu vše a uvidíš, třeba najdete nějaké řešení. Žít ve lži je na prd. A touha po dítěti tě ještě může přepadnout, když poznáš někoho jiného… třeba

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49165
7.1.20 09:28
@Anonymní píše:
@lucenka Protože se mi líbil a myslela jsem, že když to dítě není moje a má ho jen ob víkend a sem tam v týdnu a navíc to dítě není moje, tak mi to nebude vadit. A vadí :( Hrozně. Nemluvě o jeho ex. Nedávám to prostě. Prý nejsem pořádná ženská, když se nechci o jeho malýho starat a denně vařit a já mám strach, že je chyba fakt na mojí straně…
@FraDeu Je mi přes 30, kolik svobodných bezdětných ještě zbývá? :)
@Micaella22 A můžu se zeptat, jak jsi dospěla k tomu, že chceš svoje děti, když ostatní jsi nesnášela? Já totiž mám k dětem v podstatě averzi, ke všem. Nesnáším, jak jsou z nich všichni poprdění, jak ječí, jsou otravný atd, a neumím si představit, že bych měla svoje vlastní…

tak ty jeho výroky mi přijdou, jako neschopnost se postarat a že potřebuje někoho, kdo to bude dělat za něj. To bych si otestovala jako první. Protože chlap co tě miluje a vybral si tě jako partnerku by ti tohle nikdy neřekl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama