Nezvládám rozbroje dcer - neustálý řev a pláč

Anonymní
23.2.20 18:03

Nezvládám rozbroje dcer,neustálý řev a pláč

Ahoj.Jdu na rady, protože jsem psychicky vyčerpaná, otrávená a vzteklá. Mám dvě dcery,7 a 4 roky. Nevím, jestli je tohle všude, ale u nás je neustále řev. Starší provokuje mladší, pak dělá že ona jako nic. Mladší se vzteká, řve, pláče, případně ji bije. Jindy je to naopak. Hrát si dovedou většinou chvíli, skončí to kraválem. V práci toho teď je moc, jsem unavená, ale tam aspoň neslyším ten řev. Když slyším jak ji starší potichu provokuje, nejradši bych ji zmydlila a v duchu jí nadávám do smradů :oops: :( ale i ta mladší umí být potvora. Navíc obě jsou hodně hlučné. Už to nezvládám, řvu ať jsou ticho. Nervy mám v háji :zed: Rady?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

15859
23.2.20 18:05

Špunty do uší a děti zamknout do pokoje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6303
23.2.20 18:05

Dostaly nekdy obe poradne na zadek bez ohledu na to, ktera co zpusobila? Pripadne poradnej trest?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1146
23.2.20 18:07

Zamknout do pokoje a nalít si sklenku vína :mrgreen:. Případně zkusit nastolit přehnaně přísný režim, aby se jakože musely spolu „spiknout“ proti tobě :think: přeji pevné nervy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7599
23.2.20 18:08
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13291
23.2.20 18:09

A bylo to tak vždycky? Moje otázka směřuje k tomu, jestli děti nemůžou reagovat na to, že jsi unavená, máš toho v práci moc, nervy v háji… Co tatínek?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7867
23.2.20 18:11

Hele, já mám syna skoro 12 a dceru skoro 4 roky a je to u nás dost podobné. Starší přesně jako tvá dcera provokuje a dělá, že nic a malá ječí, ale i jí je dost, ale nijak mě to nestresuje. Vyrostou z toho a jednou nám to bude chybět. Někdy mě vytáčí, ale neměnila bych za nic na světě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5149
23.2.20 18:21

To pošťuchování nemůže pokaždé končit pláčem až řevem. Pokazí se jim vzájemně vztahy.
Dala bych jim regulerně na prrrdel poté, co by nedokázaly být v klidu.

Napřed bych jim dala rozkaz, že si budou hrát v jednom pokoji - opravdu v 1 pokoji, ALE ODDĚLENĚ a zvyknou si na to, že ta druhá tam je = výuka k toleranci.
Schopnost tolerance někoho vede k tomu, že toho někoho pořád neotravuji. To bych si vynutila napřed žádostí, pak trestem. Domluvu předpokládám, že už jsi vyčerpala, takže tuhle fázi přeskakuji a jdu k represi.

Anebo jim dej práci. Můžou mýt nádobí. Opravdu můžou. Dej jim tam plastové misky, ať makaji, když si neumí hrát. Pak ta 7-mi letá půjde mýt umývadlo do koupelny. Sice pak půjdeš vytírat, ale to dáš.
Neumí si hrát, nudí se a nejsou tým. Když bude jedna mýt a druhá utírat = společný projekt. Pak by to šlo aplikovat na hry.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7187
23.2.20 18:23

Nápodobně… pomáhá když jsme hodně venku, běhají, mají program, pohyb, jsme ve větší skupince..ale to jaksi nejde pořád, protože doma se věci samy neudělají :nevim: Takže jakmile já potřebuji delší dobu na něco klid, tak…nejhorší je kombinace, když jsou po nemoci, ještě se doléčují, takže plno energie, znuděné, ale doma celý den… a já musím pracovat z domu. Po pár dnech mám dost… :P

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1532
23.2.20 18:25

A ono je to někde jiné? Mám stejně staré kluky, a většinu dne se rvou nebo hádají. Po víkendu se těším do práce. Ale já to ignoruju, když mě hodně štvou, zavřu je do pokoje at se třeba zblázní.
Moje rada je, bejt co nejvíc venku. Tam je klid. Aspoň u nás teda. Procházky, lyže, brusle, bazén, na jaře kola.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20308
23.2.20 18:28

Zrovna dneska jsem s taky myslela neco o parchantech. :mrgreen: Hrali si vcelku pekne dopoledne, odpoledne se jen stekaji a delaji naschvaly (kluk holce napr. namocil vlasy v hrnku mlika), nepomohlo ani vyvencit ani jinak zabavit. Nejake skvrny na slunci.
Prechazim pak ne nepopularni tresty zakazu pohadek, vecer nectu pripadne rusim dohodnute akce typu kino, navsteva- tam chodim jen s detmi, ci se umi k sobe a ostatnim chovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13291
23.2.20 18:38
@Netopýr1 píše:
A ono je to někde jiné?

No, u nás to takové bývalo, než jsme to začali intenzívně řešit. Nedávno jsem tu psala, že se nám osvědčila kniha sourozenci bez rivality, dále posilovat vazby dětí. Ukazovat jim situace, kdy druhé dítě pro mě něco obětuje. Že někdy ustoupí, někdy udělá něco hezkého - upozornit na to při konkrétní situaci. Tohle zmiňuji hodně často a sama se snažím si toho všímat. Jinak dodržujeme rodinnou hierarchii, aby bylo každému jasné jeho postavení v rodině. Například první dostane jídlo tatínek, potom já a dále nejstarší dítě, prostřední a nakonec nejmladší. Každý má své místo u stolu, u TV a hodně věcí dětem kupují 3×, aby věděly, že se snažím být opravdu spravedlivá. Pokud mají pocit, že nejsem, vždy si o tom promluvíme a vysvětluji, že všichni nemají stejné potřeby. Zase - konkrétně, že jiné potřeby má nejstarší ( největší porce) a nejmladší (pomoc s oblékáním). Vysvětlujeme, proc je potřeba spolupracovat a pomáhat si. Upozorňuji na situace, kdy z toho profitovali atd.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3297
23.2.20 18:39

To je všude stejné. Ty moje štěkny mají 21 a 10 a v jednu chvilku se spolu mazlí a za pár minut hádají a nadávají. :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1532
23.2.20 19:01

@MartinaIrena promiň, ale to je raději nechám se rvát. :mrgreen: opravdu si neumím představit, že bych nandala jídlo nejdřív manželovi, pak dětem, že by si musely sednout jen na určité místo, mladší sni kolikrát třikrát tolik než starší, podle toho opravdu nemůžu určovat porce. Tenhle systém mi přijde úplně přehnanej, neumím najít úplně to správný slovo, asi nepřirozenej. Ale ať si to každej dělá podle sebe, mně to až zas tak nevadí, umí na sebe být i hodní, my se se ségrou taky furt hádaly i rvaly, máme super vztah a nějak nás to nepoznamenalo. To je raději vezmu ven pořádně utahat, než abych určovala kdo si kam musí sednout nedej bože u televize. Ale jak říkám, nic proti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13291
23.2.20 19:38

@Netopýr1 Já to ale nemám ze své hlavy. Tuhle teorii razí můj oblíbený psycholog Jan Svoboda. Že prostě každý člověk potřebuje někam patřit a znát své „místo“, svou pozici. Je to tak třeba i u smečkových zvířat. Ale klidně je nech dál se rvát, když myslíš, že je to lepší než pracovat na jejich vztazích.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama