Nezvládám své dítě, jsem špatná matka?

Anonymní
14.4.20 14:25

Nezvládám své dítě, jsem špatná matka?

Dobrý den,

Synovi je 7 a má diagnostikováno ADHD. Čekáme, až se dostaneme k odborníkovi, aby dostal léky. Jsem ale absolutně zničená. Už to s malým nezvládám a zoufale potřebuji pomoc.

Je to strašně problémové dítě už od svého narození a vůbec se nezlepšuje. Je to hrozné. Když byl hodně malinký, házel záchvaty hněvu. Něco jako učení na nočník nebo změna postele se na něj nevztahovalo.

Nyní je mu 7 let a nemám už absolutně žádnou sílu, abych se s tím vypořádala. Už to nejsou jen 3 hodinové záchvaty vzteku, ale nekonečné, neústupné vzdorování vůči všemu. Když říkám všemu, nepřeháním. Doslova na každou žádost nebo jen slovo, které vychází z mých úst odpoví „NE“. Absolutně odmítá splnit jednoduché úkoly, Není možné ho o něco poprosit, nebo mu něco poručit.

Požádat ho, aby si oblékl boty, může mít za následek křik. Člověk ho k ničemu nepřemluví, všechno musí být podle jeho, jinak to nejde. Nezajímá ho, jak jeho chování někoho ovlivňuje. Nic není nikdy fér.

Jsem hrozná máma, nebo proč se takhle chová? Syn už nekolikrát dostal po zadku za jeho chování, jestli s manželem křičíme a nebo jsme v klidu, má to ten samý výsledek.

Nevím, jak se to mohlo stát. Dávala jsem pozor na to, co jí, vždycky všechno bio, na televizi se mohl koukat jen chvilku, jezdili jme pořád někam kempovat. Odmala měl spoustu lásky, objetí, polibků a mazlení. Kolem 2 let změnil můj život v peklo a já už nevím, co mám dělat.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5860
14.4.20 14:26

Léky vám pomůžou :hug: držte se

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8337
14.4.20 14:28

Tyhle vady jsou v genech, to kempovanim fakt nespasis. Jiste ma neco rad, brala bych mu to dokud se nebude chovat slusne. At si beha a hluci ale nesmi nic nicit a nikomu ublizovat. Mam prostredniho syna tezkyho hyperaktivniho autistu s retardaci a nejmladsi ma dysfazku a tezky adhd takze zhruba tusim.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8337
14.4.20 14:29

A at si rve. Vzdyt je to jen krik. Z vlastnich zkusenosti muzu rict, ze je dulezity nebat se pritlacit. A ne obcas dat na zadek, jasne stanovit pravidla za co treba seberes tablet nebo zakazes tv. A tvrde to pokazdy dodrzet. Medikace muze taky pomoct ale je to hlavne takovy podpurny opatreni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.4.20 14:35

My nemáme takový masakr, ale jsou dny, kdy brečím už u oběda. Doma se hádáme.
Denně záchvaty vzteku.
Ničeho nedosáhne, ale stejně denně oběd je stres, večer převlékání do pyzama je stres. Jak se mu něco nepovede, je to moje vina.
Do toho je neopatrný, tak je věčně omlácený.
Zatím diagnózu nemá. Podle me ADHD bude.
A jsou to geny. Máme 2 děti - stejné geny, stejná výchova a každý je jiný.

  • Citovat
  • Nahlásit
8871
14.4.20 14:36

Já už bych zkusila, formu trestu.. Necheš, ok, ale já taky.. Já taky takto dětem pořád něco a opoved byla ne, nechci, atd. Tak jsem začla říkat, ok, nechcs is uklidit, mě se nechce jít ven a byli jsme doma..
Já pak zkoušela, na kluka spíš opak. Jsem zvědavá, jeslti to zvládneš.. to a ono.. když to udělal, no vidiš, ty jsi hodný
V určitých chvílích to zabralo, ted mu je 11 let, ted jde do puiberty. ale okolo toho 7 roku to bylo taky výživné

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.4.20 14:40

Co se týká „dát na zadek“. My od toho úplně upustili. U nás se to tím jen horší.
Za mě nejvíc pomáhá naprosto důsledné dodržování pravidel a režimu
U nás nás každé drobné povolení hodí půl kilometru zpátky.
No a pak zakazujeme - pohádky, hračky, oblíbené pochutiny (např. kysele okurky, olivy…)
Celkově jsou nejlepší dny, kdy není televize (tablet nemáme a mobil mu nepujcuju) a nemá sladké.

  • Citovat
  • Nahlásit
767
14.4.20 14:43

Nejsi špatná máma! Doporučuji knihu Jak žít a nezplaznit se od paní doktorky Pekařové.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7564
14.4.20 14:46

Ahoj,
pro to dite jsi tou nejlepsi matkou. Neboj.
Urcite je to extremne narocne na psychiku, mozna zkus pristup k diteti trochu po Duskovsku. Nekdy pomuze, kdyz tu emoci zvladnes driv, nez se projevi tak, aby ji to dite vycitilo a slo do sprajcu.
Ale to by bylo na velmi dlouhe debatovani a naprosto chapu, pokud ti uz nervy peni pres okraje poharu…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.4.20 14:51

Ne, nejsi hrozná máma. Chci ti vyjádřit pochopení. Já jsem až do dospělosti o ADHD nic nevěděla. Postupně jsem si o tom hodně načetla a je to dědičné. Hodne se mi ulevilo, když jsem si přečetla příběh maminky, který vkládám jako screen. ADHD má diagnostikovaný syn a sedí to i na mne a moji mámu. Dá se to ale výchovně řešit. Já volila cestu bez medikace, jakékoliv preparáty na bázi derivátů efedrinu pro mne jsou nepřijatelné. Chce to hodně pevné hranice. Opravdu co řekneš, musíš za každou cenu dodržet a trvat na splnění. To znamená také naprostá důslednost. Dále uč se pracovat i na sobě Musíš být ve vypjatých situacích klidná. Já si řeším rozdychavanim, meditací, beru to jako výzvu, zůstat klidná, ne vždy se daří samozřejmě. Ale když se vzteká máma, vzteká se i dítě.

Konkrétně k těm požadavkům: řeknu, co potřebuji, odpověď Ne = ok, takže dnes bez TV (tabletu, sladkostí, schovavam lego, nejdeme na zmrzlinu… cokoliv má rád) a odcházím z místnosti. Nediskutuji, protože to nevede nikam. Hodně dětí s diagnózou má zároveň problémy s poruchou chování. I když to rodič nechce slyšet (i ten náš). Je potřeba se nenechat od něj terorizovat. Prostě mu ukázat, že už to na tebe neplatí. Ze se může vztekat, jak chce. A ze spolu budete komunikovat pouze slušně. Už je dost velký, aby to pochopil. A pak ho zahrnes láskou. Drž se a klidně dej za čas vědět, jak to jde.

  • Citovat
  • Nahlásit
4475
14.4.20 14:55

Ahoj, zkus mu udělat něco jako motivační kalendář. Každý den v týdnu okénko a tam se budou kreslit nebo nalepovat obrázky, když splní nějaký úkol, když tě poslechne, atd. Pokud bude mít určitý počet budů, dostane nějakou odměnu - tu musíš určit dopředu (sladkost, drobná hračka, výlet). Dobré je kalendář umístit na viditelné místo.
Lze tam zaznamenávat i prohřešky, např. jako černý puntík nebo škrtat již získané obrázky. Ale nejprve bych to zkusila pozitivní formou, tzn. jen získávání obrázků. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.4.20 15:02

Strašně moc vám děkuji za vaše pozitivní odpovědi :srdce: Pokusím se být lepší a vzít si vaše rady. Doufám, že to bude jednou lepší :? Moc mi pomohlo číst vaše podobné příběhy.
Přeji ať se vám daří :palec:

  • Citovat
  • Nahlásit
21873
14.4.20 15:08

Pokud má „jenom“ adhd, tak tě slušně péruje. Tyhle děti jsou sice jiné, ale nejsou retardovane, aby nechápaly, co po nich chceš, takže já bych chlapečka vzala u huby. A ty léky, ty vám taky pomůžou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
14.4.20 21:39
@Anonymní píše:
Dobrý den,

Synovi je 7 a má diagnostikováno ADHD. Čekáme, až se dostaneme k odborníkovi, aby dostal léky. Jsem ale absolutně zničená. Už to s malým nezvládám a zoufale potřebuji pomoc.

Je to strašně problémové dítě už od svého narození a vůbec se nezlepšuje. Je to hrozné. Když byl hodně malinký, házel záchvaty hněvu. Něco jako učení na nočník nebo změna postele se na něj nevztahovalo.

Nyní je mu 7 let a nemám už absolutně žádnou sílu, abych se s tím vypořádala. Už to nejsou jen 3 hodinové záchvaty vzteku, ale nekonečné, neústupné vzdorování vůči všemu. Když říkám všemu, nepřeháním. Doslova na každou žádost nebo jen slovo, které vychází z mých úst odpoví „NE“. Absolutně odmítá splnit jednoduché úkoly, Není možné ho o něco poprosit, nebo mu něco poručit.

Požádat ho, aby si oblékl boty, může mít za následek křik. Člověk ho k ničemu nepřemluví, všechno musí být podle jeho, jinak to nejde. Nezajímá ho, jak jeho chování někoho ovlivňuje. Nic není nikdy fér.

Jsem hrozná máma, nebo proč se takhle chová? Syn už nekolikrát dostal po zadku za jeho chování, jestli s manželem křičíme a nebo jsme v klidu, má to ten samý výsledek.

Nevím, jak se to mohlo stát. Dávala jsem pozor na to, co jí, vždycky všechno bio, na televizi se mohl koukat jen chvilku, jezdili jme pořád někam kempovat. Odmala měl spoustu lásky, objetí, polibků a mazlení. Kolem 2 let změnil můj život v peklo a já už nevím, co mám dělat.

Mám dvě děti v pěstounce, jedno má FASD a druhé FAS, jeden z příznaků mají ADHD. Takže chápu, co prožíváš. Mladší má ještě CAN. Užila jsem si přes 4 roky šílený mazec. Nezoufej, kolem Vánoc jsme se konečně dostali k dobré psychiatričce. To ráno, co jsem jim dala po prvé předepsané léky, nikdy nezapomenu. Po 15 minutách po požití léku, si oba spontánně sedli ke stolu a hodinu v klidu přepočítávali a třídili si hromadu mincí, které jsme jim dali na hraní. Já stála mezi dveřmi a zírala s vytřeštěnými oči a nechápala jsem. Když jsem pochopila, že to šílenství skončilo, příšerně mě rozbolela hlava, všechno, jak jsem roky silou vůle zvládala, pochopilo, že už nic nemusím a já se vnitřně málem složila. 3 dny mi bylo fyzicky zle, teprve čtvrtý den jsem ožila a přepadl mě pocit takového štěstí, že jsem si myslela, že jsem se asi zbláznila. Teď už jsem třetí měsíc v pohodě. Drž se. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
14.4.20 21:45
@terien píše:
Pokud má „jenom“ adhd, tak tě slušně péruje. Tyhle děti jsou sice jiné, ale nejsou retardovane, aby nechápaly, co po nich chceš, takže já bych chlapečka vzala u huby. A ty léky, ty vám taky pomůžou.

Jedna tu jednou psala, že má ADHD. Popisovala své dětství. Nechápala prý vůbec, co dělá špatně a prý vůbec nerozuměla, proč na ní rodiče pořád křičí a proč jí otec stále bije. V podstatě vnímá své dětství, že byla jako týrané dítě. Nikdy nevěděla, kdy na ní bude někdo řvát, nebo ji bít. Ty děti „musí“ zlobit - oni si tím nahazují určitou část mozku, která trpí hypofunkcí, tím lítáním, křepčením, řvaním zrychlují fungování mozkové kůry, která trpí silným zpomalením.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat