Nezvládnutý rozchod

Anonymní
23.3.20 12:51

nezvládnutý rozchod

Ahoj,

chtěla bych znát váš pohled na níže popsanou situaci a možná i trochu uklidnit, že moje pocity jsou stále v přijatelných mezích. Před třemi lety jsem si našla přítele, který měl 10leté dítě ve střídavé péči. Bylo mi v té době teprve 24 let, ale totálně jsem se do něj zamilovala a věřila, že to všechno nějak zvládneme. Několik měsíců trvalo, než mi dítě představil. Od začátku jsem věděla, že to bude problém, protože byl nevychovaný (neuměl poděkovat, poprosit, vše byla samozřejmost) a všichni kolem něj skákali, protože on je přeci ten chudáček z rozvedené rodiny. Časem se ukázalo, že je to opravdu problém. Vzájemně jsme si neškodili a tak nějak se snažili respektovat, ale nikdy mezi námi nevznikla žádná citová vazba. S ex přítelem jsem to několikrát rozebírala, ale nebyl zrovna ten typ člověka, který by něco řešil…nechával věci plynout. Časem se začaly nabalovat další problémy (skákal jak pískala jeho ex, zjistila jsem, že mu do všeho kecá jeho matka, který on nikdy nic neřekl, aby se náhodou nikoho nedotknul, několikrát mi lhal, pak mi začal vyčítat moje kamarádky, že není normální se s nimi vídat každý měsíc, zjistila jsem, že jí strupy, holuby apod.), ale pořád jsem držela, protože jsem si cenila jeho kvalit (vždy mi pomohl, byl na mě neskutečně hodný, cítila jsem se vedle něj jak když jsem jediná na světě, byl schopný atd.). Po dvou letech mi už začala docházet trpělivost, protože jsem chtěla, abychom spolu začali žít, což byl problém, protože jsme byli každý z jiného města a on nechtěl jakkoli slevovat z komfortu svého syna, takže byla jediná možnost, že se nastěhuji k nim (bydlel s matkou a bráchou), a nebo nic. Začala jsem tedy, aniž bych chtěla, být odměřená a dopracovali jsme to až tam, že mi do zprávy napsal, že už spolu nebudeme. Za měsíc jsem zjistila, že už týden po našem rozchodu měl nějakou novou (kolegyně z práce, ale údajně kamarádka), kterou hned představil svému synovi.
No a teď k jádru pudla…je to už téměř půl roku, co spolu nejsme. On má novou přítelkyni (a to mi tvrdil, jak strašně špatný je z rozchodu, jak nikdy nikoho tolik nemiloval, jak je smířený s tím, že bude sám apod.) a na mě už si ani nevzpomene. Já z toho stále nejsem venku. Pořád na něj myslím, chybí mi a nejhorší je, že si to všechno vyčítám, že jsem se měla více snažit přijmout jeho dítě, že jsem měla být více tolerantní k jeho situaci a že celý rozchod jsem zavinila. Nedokážu se zbavit pocitu, že jsem vlastní chybou přišla o skvělého chlapa, kterého jsem milovala. Máte, prosím, někdo zkušenost s tím, že jste se po rozchodu ze všeho obviňovaly a těchto pocitů se nemohly zbavit?

Děkuji za reakce.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

912
23.3.20 12:58

Jí strupy a holuby?? Neeee fuuuj zvedl se mi kufr :poblion:

Příspěvek upraven 23.03.20 v 13:05

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13016
23.3.20 13:03

Takže ty sis našla chlapa se závazky, prudila si ho, že se nechová jako bez závazků a neskáče tak jak ty pískáš a když vcelku logicky dal přednost svému synovi a našel si někoho jiného, tak jsi teď zničená z toho, že netrpí tím, že není s tebou?

To co potřebuješ, aby ses přestala nípat ve své ublíženosti je začít dělat něco užitečného, co tě zaměstná a trošku ti přerovná priority - protože se sebestřednou kozou se obecně špatně žije.

Jak ses zapojla jako dobrovolní do snahy zvládnout epidemii v ČR? No tak se zapoj víc, ať přestaneš řešit neurotické bolístky - prostě to skončilo, nepovedlo se, je dobré se z toho poučít (vnímat pořeby toho druhého, ne jen ty svoje) a jít dál.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
763
23.3.20 13:15

Ahoj,
s tím co tu popisuješ ti můžu říct jediné. Buď ráda, že spolu nejste. Sama jsem si prošla tím, že muž měl dceru ve své péči. Ze začátku se samozřejmě řešilo, jak mě dcera přijme, pak se zase řešila bývalka, atd, atd. atd. A to si nepřej vědět co by přišlo v pubertě.
Není to vůbec jednoduché a řeknu ti, že kolikrát jsem si říkala, že jestli mi to za to stojí. Ale pokud by jsi krom tady toho všeho musela řešit ještě jeho rodinu, to že poslouchá maminku, atd. tak to už by bylo fakt moc! Nemluvě o tom, že evidentně on v tom problém nevidí.
A teď si představ bydlení, to by jsi tam jako bydlela s nimi? A co vaše společné dítě? Kde by jste bydleli? A hlavně tolerance ve vztahu ano, ale zase to musí mít nějaké meze.
Určitě kladné vlastnosti měl, ale zároveň i balík negativních, které jsou v soužití dost problém. Jsi ještě mladá, já bych si to nevyčítala. Je to zkušenost.
Zkus to uzavřít, bylo to tak a tak a pokračuj dál.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1228
23.3.20 13:27

No dle tveho popisu musel byt rad, ze se te zbavil :nevim: a ty bud taky rada aspon ti nelitaj holuby do pusy :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3
23.3.20 14:26

@Ou

Děkuji za zpětnou vazbu, která je krutá, ale přínosná. To je to co si vyčítám, že jsem se měla více snažit přijmout jeho závazky. Na druhou stranu spousta věcí jsem dlouhou dobu tolerovala, mlčela jsem a čekala až se to nějak urovná. Dokud jsem mlčela a všemu se přizpůsobovala, tak to bylo v pořádku. Jakmile jsem začala více prosazovat svoje zájmy a tlačit na náš společný život, tak utekl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3
23.3.20 14:39

Mm

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1085
23.3.20 18:20

Pridam se- jsem 1,5 mesice po rozchodu, byli jsme spolu dva roky, zili, planovali, pak poslednich 14 dnu nejake hadky, vyvrcholenim byl rozchod z jeho strany. Psal mi pak, ze me miluje, ale ze nezvladl ty hadky a ze by to pokracovalo.
Mne to tak moc bolii :,( :,( :,( Nezvladam vubec nic, nejsme v kontaktu, ale z fb o nem vim, od pratel vim, ze je sam, ale on mi nenapise a ja mu take ne. Nevim, jak to prezit, jen brecim a brecim a je to cimdal horsi. A to je mi 34 a mam dve deti.
Jak to zvladnot a nezblaznit se? :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.3.20 09:33

@EvulinkaB18 Ahojky, prosla jsem si podobným. Vlastne asi vetšina z nas si necim podobným prosla… Nejsi ani první ani poslední. Vím, jak moc to bolí. A musí to prebolet. Jediný, co opravdu zaručeně pomůže, je ten čas… človek by to nejrade prospal, aby to bylo rychlejší, ale já to beru tak, že je to proste určité poučení, vyrovnání se, zjištění nového… Proč jste se hádali, co bylo spatne? Ale musíš si to říct upřímně, ne jen že ti chybí a vidíš ho v ruzových brýlích… Más deti, ty asi nejsou jeho co? Soustred se na ne. Musí videt, že to jejich mamka zvladne. Dej si nejakej cil, kazdej den nejakej malej… dnes se naučíš varit nove jidlo, dnes si zacvičíš, dnes s detmi neco vyrobíš… připravuj se na to uz od rana.. proste cokoliv, co te na chvili zbaví myšlenek na nej… bude to postupne lepší a lepší, jen se v tom nesmíš dobrovolne utápet…

  • Nahlásit
  • Citovat
23
24.3.20 10:26

Ahoj,

chápu tvoji situaci a věřím, že je to hodně těžké. Nicméně musím ti říct, že ty jsi neudělala žádnou chybu ale o lásku musí pečovat oba.
Kdyby opravdu chtěl, tak se taky snaží udělat cokoliv, aby jste spolu byli.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.3.20 11:22

@Luboš01 No a já právě poslední půl rok vztahu asi moc nepečovala a více jsem ochladla, což mi pak vyčítal. Bylo to ale na základě toho, že jsem byla naštvaná, že jsem věčně druhá, pořád se mění naše plány, nic se neřeší a on všemu jen neustále přihlíží a nic s tím nedělá. Přišlo mi, že si každý žijeme svůj život. Pro něj byl prioritou syn, což chápu, ale ve 12 letech už mi přijde dostatečný velký na to, aby mohl např. dojíždět do školy apod. Já pak byla na spousta věcí sama a když jsem ho potřebovala, tak u mě nebyl, protože měl zrovna týden se synem. Vyčítám si právě to, že jsem citově ochladla, protože jsem prostě cítila, že nejsem na prvním místě. Každopádně s tím jsem do toho šla, že nikdy nebudu na prvním místě a myslela jsem, že to zvládnu…nezvládla a právě tohle selhání si vyčítám, protože jsem díky tomu přišla o fajn chlapa.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama