Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy v jeho domě nebudu doma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.12.19 10:54
@Anonymní píše:
Děkuji. Já ho také nenutím k sobě do bytu, kde jsem žila s manželem. Byla bych ho ale ochotná podat. Pokud by se kupovalo něco společného i něco sepsat, že jeho finanční podíl byl větší.
Takže si vážně musí člověk rozmyslet hned na začátku s kým se seznamuje. Jenže takové to bydlení se přeci neřeší na prvním rande, když třeba vztah potrvá tři měsíce…
ono se prave hodne veci neresi na prvnim rande 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.12.19 10:57
@Elenloth píše:
Takto mě to připadá, že hlavně chce, abys mu tam hospodařila a obstarávala jeho dům.
Ale jinak tě naprosto chápu, já bych to asi taky nedala. Jasně, není to racionální, ale každý má něco.
Taky jsem mohla jít do luxusně vybaveného domu, který si manžel zařizoval s bývalkou. Naštěstí byly i jiné možnosti, takže jsme spolu jinde. Je mi to sice na jednu stranu líto, protože to byl fajn dům na dobrém místě a teď značně chátrá, ale na druhou stranu vím, že bych se tam nikdy necítila dobře a doma, takže nebylo co řešit.
Chápu, že pro někoho třeba bydlení není tak důležité, ale pro mě je důležité moc, prostě to tak mám.
Moc děkuji za názor. Jsem ráda, že některé to máte také tak. Nejsem až tak divná.
Já třeba když tam s ním jsem tak samozřejmě uklízím atd. Jenže to dělám že je to potřeba, ne s láskou k těm věcem. To prostě nebudu cítit jako někde kde jsem doma…
- Citovat
- Upravit
káťa
13.12.19 11:00
@Keyllah
Já to mám z opačné strany, můj partner žije u mě v domě, kde jsem já bydlela s exmanželem. On svůj byt pronajímá a svůj dům dal k dispozici rodičům.
Rozumně jsme se domluvili, že ideální bude společně žít u nás, neboť jsem tu žila s dcerou, která tu chodila do školy, mely jsme a máme psy. Myslím, že i když je to stará (zrekonstruovaná) chalupa a je tu pořád co dělat, že se mu tady s námi líbí a považuje to tu za domov. A byli tu i s jeho dcerou, bez se odstěhovala k partnerovi. Také přišel s pejskem, kterého měl s bývalou a který na rozdíl od našich psů je maličký a zvyklý vevnitř. Prostě spousta kompromisů, ale nikdo nikoho k ničemu nenutil a hlavně jsme rádi, že jsme spolu.
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
13.12.19 11:00
@Venetia píše:
ono se prave hodne veci neresi na prvnim rande
No právě. Když jsme se seznámili s přítelem, zrovna řešil rekonstrukci a vybavení bytu, co si čerstvě koupil. Posílal mi návrhy, ptal se na barvu kachlicek a jiných podobných kravin. Já jsem třeba vůbec nechápala, proč mě s tím obtěžuje - chtěla jsem hlavně výlety, kvalitní šuk, romantické večeře a nikoli řešit blbosti typu výběr tapet a barvu záchodové mísy.
- Citovat
- Upravit
13.12.19 11:03
@Mango_Lassi píše:
No právě. Když jsme se seznámili s přítelem, zrovna řešil rekonstrukci a vybavení bytu, co si čerstvě koupil. Posílal mi návrhy, ptal se na barvu kachlicek a jiných podobných kravin. Já jsem třeba vůbec nechápala, proč mě s tím obtěžuje - chtěla jsem hlavně výlety, kvalitní šuk, romantické večeře a nikoli řešit blbosti typu výběr tapet a barvu záchodové mísy.
to chapu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.19 11:05
@káťa píše:
@Keyllah
Já to mám z opačné strany, můj partner žije u mě v domě, kde jsem já bydlela s exmanželem. On svůj byt pronajímá a svůj dům dal k dispozici rodičům.
Rozumně jsme se domluvili, že ideální bude společně žít u nás, neboť jsem tu žila s dcerou, která tu chodila do školy, mely jsme a máme psy. Myslím, že i když je to stará (zrekonstruovaná) chalupa a je tu pořád co dělat, že se mu tady s námi líbí a považuje to tu za domov. A byli tu i s jeho dcerou, bez se odstěhovala k partnerovi. Také přišel s pejskem, kterého měl s bývalou a který na rozdíl od našich psů je maličký a zvyklý vevnitř. Prostě spousta kompromisů, ale nikdo nikoho k ničemu nenutil a hlavně jsme rádi, že jsme spolu.
jistě, ale třeba já dorazila do novostavby, kde vše už bylo vyřešené. Na mě zbývá jen cvakat hypo. Taky bych někdy chtěla řešit, jestli podlahové vytápění nebo ne, jestli barák do patra nebo ne, atd…Bude mi za chvilku 40 a z rodného domu jsem přes studentské bydlení přešla do domu, který jsem nestavěla ani nezařizovala. Jen je mi toto prostě líto, neb další možnost už zřejmě nikdy nebude. Takže si nemyslím, že by zakladatelka byla nějak nevděčná, nebo zlatokopka. Jen chápu, že ji toto může být líto…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.19 11:09
@Keyllah píše:
@káťa jsem v podobné situaci jako zakladatelka a můžu říct, že ani po 8 letech se v domě necítím být úplně doma, necítím, že by byl „můj.“ Já se vždy těšila, jak si jednou budu vybírat bydlení -)kuchyň, koupelnu, sedačku atd. Jak si to udělám ve svém stylu, jen to co se mi bude líbit…to není problém s chlapem, nebo bejvalkou, jako s tím, že jsem doma někde, kde se mi třeba nelíbí uspořádání místností, barák do patra, styl celého zařízení. Je to jako podnájem a ne něco, v čem se mi má dobře žít, v čem se mám cítit doma…
A za ty roky, co v domě žiješ, jste nic ze zařízení neobnovovali_ Chápu, že nebudete vybourávat hned koupelnu, ale třeba sedačka se snad za ty roky dala pořídit jiná, když by ti to pomohlo se cítit líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.19 11:28
@ivašot. píše:
A za ty roky, co v domě žiješ, jste nic ze zařízení neobnovovali_ Chápu, že nebudete vybourávat hned koupelnu, ale třeba sedačka se snad za ty roky dala pořídit jiná, když by ti to pomohlo se cítit líp.
něco určo jo, ale kuchyň je pořád stejná, stejně tak podlahy, koupelna, ložnice…jde i o to, že když se něco třeba renovuje, tak už to vybíráme tak, aby to pasovalo ke zbytku vybavení domu (barvy, materiály), což ale není úplně můj styl. Takže mám velký štěstí, že mám takovýho chlapa, děti, barák, ale nemám nic, co bych měla/zařizovala od začátku…
Takže drobnosti a pár nových věci ( i ta jedna sedačka) už je „moje“, ale už to asi nikdy nebude „můj dům“, ze kterého, kdyby jsme se museli třeba stěhovat jinam, tak bych kvůli tomu nějak nespala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.19 11:44
Jak se mění život, má se měnit i bydlení. Pokud stavěl barák pro ženu a děti, ok. Teď je už starší a má novou partnerku… Mají nutně bydlet tam? Co až bude starý.?.. Bude se pořád zvládat starat o tak velký dům? Ona řešit úklid a zahradu co nikdy nechtěla. Jen aby jednou neříkal, že si měl tenkrát dát postavit menší pro ně oba a byl klid. Nebo třeba zůstane sám ve velkém baráku se vzpomínkami na bývalou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.12.19 12:01
@Keyllah
@Keyllah píše:
@káťa jsem v podobné situaci jako zakladatelka a můžu říct, že ani po 8 letech se v domě necítím být úplně doma, necítím, že by byl „můj.“ Já se vždy těšila, jak si jednou budu vybírat bydlení -)kuchyň, koupelnu, sedačku atd. Jak si to udělám ve svém stylu, jen to co se mi bude líbit…to není problém s chlapem, nebo bejvalkou, jako s tím, že jsem doma někde, kde se mi třeba nelíbí uspořádání místností, barák do patra, styl celého zařízení. Je to jako podnájem a ne něco, v čem se mi má dobře žít, v čem se mám cítit doma…
Děkuji. Takhle by to určitě bylo. Vyjádřila jsi jak to mám.
Je mi ho i líto, jako chlapa, ale takový je život. Já za to nemůžu, že jim to nevyšlo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.12.19 14:21
Ja te chapu.mela jsem to stejne. doslo na rozchod, pac nechtel vymenit ani zarovku. zakladatelko je celkove vybaveny i s drobnostma jako spotrebici, jidelni stul se zidlema nebo sedaci souprava?
- Citovat
- Upravit
káťa
13.12.19 14:28
@Soňa Baarova píše:
Jak se mění život, má se měnit i bydlení. Pokud stavěl barák pro ženu a děti, ok. Teď je už starší a má novou partnerku… Mají nutně bydlet tam? Co až bude starý.?.. Bude se pořád zvládat starat o tak velký dům? Ona řešit úklid a zahradu co nikdy nechtěla. Jen aby jednou neříkal, že si měl tenkrát dát postavit menší pro ně oba a byl klid. Nebo třeba zůstane sám ve velkém baráku se vzpomínkami na bývalou…
To jakoze má člověk za zivot postavit či kupovat a prodávat několik baráků, podle toho, v jaké zrovna životní fázi se nachází? 
A když se nově partnerce nelíbí schody nebo kuchyně, tak prodat barák, kde vyrůstal nebo který postavil a zase jít jinam? To nemyslíš vážně, že ne..
Pokud se partneři dají dohromady už ve středním věku, pochopitelně má každý z nich už nějaké zázemí a historii. A pokud se to nepodaří skloubit, tak bohužel.
- Citovat
- Upravit
13.12.19 14:49
@káťa píše:
To jakoze má člověk za zivot postavit či kupovat a prodávat několik baráků, podle toho, v jaké zrovna životní fázi se nachází?
A když se nově partnerce nelíbí schody nebo kuchyně, tak prodat barák, kde vyrůstal nebo který postavil a zase jít jinam? To nemyslíš vážně, že ne..
Pokud se partneři dají dohromady už ve středním věku, pochopitelně má každý z nich už nějaké zázemí a historii. A pokud se to nepodaří skloubit, tak bohužel.
Trošku to píšeš přehnaně, ale ano. Jestli chceš v osmdesáti několikrát denně lítat po schodech já ne.
Věci jsou věci a lidé jsou lidé. Chci aby věci sloužili mně a ne já jim. Pokud mi něco nevyhovuje tak to vyměním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.12.19 15:13
@Soňa Baarova píše:
Trošku to píšeš přehnaně, ale ano. Jestli chceš v osmdesáti několikrát denně lítat po schodech já ne.
Věci jsou věci a lidé jsou lidé. Chci aby věci sloužili mně a ne já jim. Pokud mi něco nevyhovuje tak to vyměním.
Nic ve zlém ale do 80 daleko. A na stará kolena může barák prodat, pronajmout atd. A pořídit si bezbariérovou garsonku ve městě blízko nemocnice. A elektrické samořídící křeslo k tomu.
Vždyť nemusí v tom baráku i umřít, ne?
Koukat 20 let dopředu, co pak bude mi přijde čistě jako výmluva.
No a pokud si zakladatelka přeje nechat si postavit svůj bsrak a sama si hi vybavit jak se jí líbí, tak co ji v tom brání? Ať vytáhne 5-6 miliónů z matrace a jde do toho. Jen upozornímm, že se stavbou jsou šílené nervy s firmami, úřady a řemeslníky. Kdo nezažil, nepochopí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
