Niterní pocity k mému milému

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.06.19 20:59
Niterní pocity k mému milému

Ahoj, holky, potřebuji se vypsat, a to prosím anonymně, jsou tady tací, kteří by mne mohli poznat. Ráda bych si urovnala své emoce vůči příteli. Jsem s ním rok. Když nepočítám flirty, různé chození a randění, je to můj druhý vztah a začal dost podobně jako ten první - dlouho se mi v lásce nedařilo a přicházelo jedno zklamání za druhým, a tak jsem navštívila seznamku. Nemusela jsem ani moc probírat, měla jsem štěstí a narazila jsem na fajn kluka, dala jsem tomu volný průběh a následně jsem zjistila, že ten kluk stojí za to, v obou případech. Takže žádná velká láska na začátku, ale o to víc jsem si pak toho kluka cenila, čím víc jsem ho poznávala (ne, nebyl to úplně sňatek z rozumu, prostě mi s ním bylo dobře a chemie tak nějak zafungovala později). Naopak když jsem se s někým dala dohromady/ulítla jsem s ním (vše krátkodobé) v běžném životě, byla to hromada vášně na začátku, ale jsme byla vždy já ta, kdo měl rád víc a podle toho to taky dopadlo.
S nynějším přítelem se budeme sestěhovávat. Je to takový typ, za kterého by dala kdejaká holka „kdovíco“ - i když má své mouchy, nejsou fatální a v globálu je inteligentní, velice hodný, ale ne hloupý, rád cestuje, má rád kulturu a přírodu, dělá co ho baví, ale dokáže tak i vydělat peníze, stará se o sebe, nepovyšuje se, je velmi tolerantní, otevřený diskuzi, rodinný typ, sex je dobrý, sklání mi poklony, nešetří na mně pomáhá mi…velice si ho vážím. Jenže po roce nevím, jestli ho miluji a je mi z toho velice smutno, jelikož vím, že si to opravdu zaslouží, a zároveň já vím, že takového člověka už bych hodně špatně hledala. Také je mi ke 30ti a stále přebírat a očekávat velkou lásku, když jednou chci rodinu a vaječníky nemládnou? Na to si stále nedokážu odpovědět. Jsou chvíle, kdy je mi s ním neskutečně dobře a ten cit je k němu silný, někdy zas mám pocit, že potřebuji kus svého světa (rozuměj známých) nechat jen pro sebe, je týden pryč a mě se vlastně ani nestýská, jedu na pracovní výjezd a potkám tam kolegu, pro kterého mám slabost a jsem mimo klidně ještě den potom, i si ráda zakoketuju, ale v mezích, vím, kde jsou hranice a nepodvedla bych…dokáže mi někdo říct, jestli to takhle má cenu nebo mě prostě jen pálí dobré bydlo?

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
kristyn.g
Závislačka 3109 příspěvků 07.06.19 21:06

Já si myslím že tě pálí dobré bydlo. Asi si nikdy neměla dlouhodobý vztah protože to jde nahoru a dolů normálně. Chybí ti to vzrušení a nezávislost ale když bys to měla byla bys zoufalá že je to už třicet a jsi sama… Člověk si vždycky pribarvuje to co nemá. Myslím si že není důvod abys neměla vlastní zájmy a kamarády atd? Nemusí se ti neustále srdceryvně stýskat a nebudeš vždy a stále bláznivé zamilovaná. Časem se to mzr zase zlepšit, zažijte spolu něco nového, ještě na dovolenou, připomeňte si začátky a to že se nemáte navzájem jiste. Držím palce.

Cenarius
Zasloužilá kecalka 796 příspěvků 07.06.19 21:06

Zensky nebudou nikdy spokojeny a vzdycky najdou neco dalsiho co jim chybi nebo co potrebuji :D

Safrik
Ukecaná baba ;) 1159 příspěvků 07.06.19 21:08

Emimino me utvrdilo v tom jak krasny mam manzelstvi. :)

LAlezane
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 07.06.19 21:14
@Anonymní píše:
Také je mi ke 30ti a stále přebírat a očekávat velkou lásku, když jednou chci rodinu a vaječníky nemládnou?

Ale jo, jasně, prď na to. Vem si ho, mějte tři děti, budeš krásně zajištěná… a pak uvidíš to rodeo, až se ti zblázněj hormony z nějakýho svobodnýho dě**aře.
Jinak koukám, že mezi chlapem myslícím penisem a babou myslící vaječníkama je ale taky prd rozdíl. Dávno nejsem idealista, ostatně dřív se lidi taky nebrali pokaždý z lásky… Ale být si jasně vědomá, že o toho chlapa vlastně nestojím, a přesto ho zamknout do manželství s dětma, protože „mi nemládnou vaječníky a zajistí mě?“
Tak na tenhle level morálky já teda nemám. :poblion:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.06.19 21:27

Jde o to, jestli hledáš stabilní vztah a partnera, o kterého se můžeš opřít. Anebo vzrušení a úlet.
Osobně si myslím, že tě pálí dobré bydlo.
Super chlapa oceníš hlavně v krizích, např. až se narodí mimčo a budete totálně nevyspalí, budeš potřebovat pomoct s domácností, aby taky nakoupil a navařil a přebalil a vstal v noci…
Klidně si zaflirtuj, když to potřebuješ, pokud ovšem OPRAVDU víš, kde jsou meze, jak píšeš. Každá ženská se chce líbil a být obletovaná a ráda někoho oblbuje. Některé se bez toho obejdou, jiné bez toho nemůžou být. Je to asi i o nějaké vyzrálosti a tak. Ale na flirtu a že se trochu zasníváš a tak nevidím obecně nic špatného.

Ou
Echt Kelišová 8150 příspěvků 07.06.19 21:42

A co si představuješ pod tím někoho skutečně milovat? Růžový rauš v rámci výbuchu hormonů? To je fajn na románek, ale ne na život - hormony vyprchají, navíc pod jejich vlivem jsi většinou zamilovaná do své představy o tom druhém a teprve po té, co hormony dojdou vidíš, co to sktuečně je za člověka.

Pokud tě s ním baví sex, pokud tě bere takovou jaká jsi, pokud se po hádce umíte usmířit, pokud jste schopní mluvit o věcech jako jsou peníze, obavy a nebo kdo co chce v sexu, tak se ho fakt nechceš zbavovat jen proto, že máš absťák po motýlech v břiše.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.06.19 22:07

@LAlezane takhle úplně to není. Mám k tomu člověku hlubokou úctu a nehledala jsem ho za účelem založení rodiny.

@Ou děkuji. Na vše jsem si ve své podstatě odpověděla ano. Přišel mi do života, když jsem si uvědomila, že na vztah přišel čas, otevřela jsem se tomu a je takový, jakého jsem hledala, co jsem od partnera očekávala. Zatím jsem nepotkala nikoho, kdo by se ke mně takto hodil, i když jsme oba diametrálně odlišní. Mám takové dva světy v životě, jeden on + rodina + pár mých přátel, ten druhý je výborný pracovní koletiv a práce, kde chci být tak nějak sama. Neupozaďuji ho však, jen mám velkou potřebu se hodně nadechnout, jsem dost nezávislá. A pak mě mate to, že mě po pouhém roce dokáže rozházet nějaký kolega, kde jistá náklonnost je, ale je to ve srandě, doma bych ho nechtěla, jen je tam prostě ta chemie, a hlavně vím, že mám doma poklad!

Děkuji za názory.

annasmyc
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 07.06.19 22:39

Láska na celý život je hlavně o rozhodnutí, a ne jen chemie v mozku, to vždycky vyprchá, i kdyby to byl sebeskvělejší člověk (přitažlivost musí být, to jo). Jsem vdaná 21 let a vdávala jsem se z lásky, ale hodně v tom bylo i střízlivosti a rozumu-viděla jsem, jak se chová k druhým, dětem, máme stejné základní hodnoty… Možná jsi romanticky založená a čekáním na prince na bílém koni bys mohla přijít o toho pravého, kterého už máš. A to by bylo škoda, pro vás pro oba. Taky jsme s mužem dost jiní a hodně času trávím jinak než on, ale je to pro mě obohacení, nejsme siamská dvojčata.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.06.19 15:25

@annasmyc díky. Něco jako píšeš. Paradoxně je tohle vztah, který mi nejvíc ze všech známostí funguje, a to snad ve všem. Ale opravdu sama děsím s tím pocitem, který je formulován na začátku v Tvém příspěvku. To rozhodnutí. Mám tak nějak najednou pocit, že se v mém životě láme chleba. Před ním jsem byla tak nějak rozlítaná 3 roky, nějaké chození a romance v tom byly, to ano, ale nakonec mě to přestalo bavit, stejně jsem se nakonec cítila často dost sama. Pak přišel on a já si postupně uvědomovala, jak je skvělý - až jsem na to přišla úplně a najednou jako bych vyhasla…a právě cítím, že teď je ten okamžik, jestli na tom pracovat dál a víc se snažit a udělat si to skvělý nebo prostě hledat další protějšek, u kterého budu žárlit, budu se bát, aby mě neopustil, budu ho milovat k zbláznění atd…ano, mám ho ráda, opravdu moc a hluboce si ho vážím, teď ale rozum vládne nad city a nejsem si jistá, že je to fér.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.06.19 15:31

Takové kluky jsem nejdřív odmítala, ze stejného důvodu jako ty. Bavili mě ti hajzlíci, které jsem milovala já víc než oni mě. Utíkaly roky. Pak jsem prošla dlouhou samotou a přehodnocováním. Těsně před čtyřicítkou jsem zase takového hodného ulovila na seznamce a pořídila si s ním dítě. Ještě v začátku jsem lavírovala..ale postupně jsem se do něho strašlivě zamilovala a žiju konečně šťastně. Rvu si vlasy, že jsem to neudělala dřív. Mohla jsme mít víc šancí na víc dětí (to k tvé poznámce, kterou považuju za velmi zásadní, že vaječníky nemládnou). Postav se nohama na zem a neočekávej prince na bílém koni a nestav vzdušné zámky. Važ si toho, co máš. S příchodem dítěte to velmi oceníš.

teerax
Ukecaná baba ;) 1609 příspěvků 08.06.19 15:35
@Anonymní píše:
Takové kluky jsem nejdřív odmítala, ze stejného důvodu jako ty. Bavili mě ti hajzlíci, které jsem milovala já víc než oni mě. Utíkaly roky. Pak jsem prošla dlouhou samotou a přehodnocováním. Těsně před čtyřicítkou jsem zase takového hodného ulovila na seznamce a pořídila si s ním dítě. Ještě v začátku jsem lavírovala..ale postupně jsem se do něho strašlivě zamilovala a žiju konečně šťastně. Rvu si vlasy, že jsem to neudělala dřív. Mohla jsme mít víc šancí na víc dětí (to k tvé poznámce, kterou považuju za velmi zásadní, že vaječníky nemládnou). Postav se nohama na zem a neočekávej prince na bílém koni a nestav vzdušné zámky. Važ si toho, co máš. S příchodem dítěte to velmi oceníš.

no dobře, ale u tebe sice nebyla zamilovanost hned, ale přišla. Kdyby zůstal jen rozum, tak ti to možná stačit nebude.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.06.19 15:43
@Anonymní píše:
Takové kluky jsem nejdřív odmítala, ze stejného důvodu jako ty. Bavili mě ti hajzlíci, které jsem milovala já víc než oni mě. Utíkaly roky. Pak jsem prošla dlouhou samotou a přehodnocováním. Těsně před čtyřicítkou jsem zase takového hodného ulovila na seznamce a pořídila si s ním dítě. Ještě v začátku jsem lavírovala..ale postupně jsem se do něho strašlivě zamilovala a žiju konečně šťastně. Rvu si vlasy, že jsem to neudělala dřív. Mohla jsme mít víc šancí na víc dětí (to k tvé poznámce, kterou považuju za velmi zásadní, že vaječníky nemládnou). Postav se nohama na zem a neočekávej prince na bílém koni a nestav vzdušné zámky. Važ si toho, co máš. S příchodem dítěte to velmi oceníš.

Děkuji a přeji mnoho štěstí :kytka:

@teerax já ho mám ráda, moc. Jen nevím, jestli ho miluji. Možná je na něj takový spoleh a má mě natolik rád, že ho beru jako samozřejmost :palec: moje povaha také není úplně jednoduchá, ale on mě má rád takovou, jaká jsem, už teď vím, že je to parťák do života a ještě se vedle něj cítím jako žena…jen prostě nežárlím, nechovám se jako pipina a koukám po jiných a představuju si, jaký by to s nima bylo. Asi jsem nevyzrálá.

teerax
Ukecaná baba ;) 1609 příspěvků 08.06.19 15:45
@LAlezane píše:
Ale jo, jasně, prď na to. Vem si ho, mějte tři děti, budeš krásně zajištěná… a pak uvidíš to rodeo, až se ti zblázněj hormony z nějakýho svobodnýho dě**aře.
Jinak koukám, že mezi chlapem myslícím penisem a babou myslící vaječníkama je ale taky prd rozdíl. Dávno nejsem idealista, ostatně dřív se lidi taky nebrali pokaždý z lásky… Ale být si jasně vědomá, že o toho chlapa vlastně nestojím, a přesto ho zamknout do manželství s dětma, protože „mi nemládnou vaječníky a zajistí mě?“
Tak na tenhle level morálky já teda nemám. :poblion:

já tomuhle přístupu taky moc nerozumím. Ženy, aby je nepálilo dobré bydlo a nebyly nereálně náročné, případně stihly včas rodinu, teda založí rodinu s chlapem spíš z rozumu a pak po letech často fňukají.
Tak, že si někoho vážim jako člověka pro jeho klady a vlastnosti, to je samozřejmě důležité, ale pořád si myslim, že by tam mělo být ještě něco navíc. Hlavně u ženy, u které bývá sex hodně spojen s láskou to může být do budoucna celkem průšvih, protože pak prostě ztratí chuť a potřebu, třeba až si splní ty děti, s chlapem něco vůbec mít. :nevim:

Já bych se asi bála dělat vážný závazek s někým, u koho necítím, že je pro mě jedinečný a že je to chlap mého života. :nevim:

teerax
Ukecaná baba ;) 1609 příspěvků 08.06.19 16:02
@Anonymní píše:
Děkuji a přeji mnoho štěstí :kytka:@teerax já ho mám ráda, moc. Jen nevím, jestli ho miluji. Možná je na něj takový spoleh a má mě natolik rád, že ho beru jako samozřejmost :palec: moje povaha také není úplně jednoduchá, ale on mě má rád takovou, jaká jsem, už teď vím, že je to parťák do života a ještě se vedle něj cítím jako žena…jen prostě nežárlím, nechovám se jako pipina a koukám po jiných a představuju si, jaký by to s nima bylo. Asi jsem nevyzrálá.

tak jste spolu teprve rok a už si nejsi jistá…třeba opravdu nejsi na závazek ještě vyzrálá, každý to má jinak.
Raději bych ještě počkala, než někam spěchat a unáhlit se s rozhodnutím, taky to ale neznamená, že by ses s ním měla okamžitě rozejít. Ale spíš si pak za tím rozhodnutím (svatba, děti) opravdu stát a vědět, že je dobré.
Jedna věc je bláznivá zamilovanost a druhá věc je čistý rozum. Nemusíš z něj přece omdlévat, ale měla by ses na něj těšit, měl by ti chybět, když je déle pryč, měla bys s ním ráda trávit čas, měl by tě přitahovat. (Si teda myslím já). Člověk se pak snaží i v tom vztahu rád a není to jen dření, ale jde to nějak přirozeně…
když to je jen rozum, tak si akorát opakuješ jeho klady a říkáš si, no sice moc nejsem, ale měla bych být za něj šťastná, vždyť je to skvělý člověk, a akorát se nabaluje frustrace, že vlastně nemáš důvod, ale stejně ti to nestačí… :nevim: a pak obyčejně potkáš někoho jiného :?

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama