Nové vztahy ex - nedávám to

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
21.1.22 09:39

Nové vztahy ex - nedávám to

Dobrý den, vím, že mě tu většina z vás odsoudí, ale třeba se najde někdo, kdo mi poradí co s tím.

Partneři jsme přes 12 let, manželé 4 roky, dítě 4 roky. Po narození malého to začalo jit z kopce, mne se projevila poporodní deprese (manžel to neuznal - od té doby mám na talíři svoje první tři měsíce v mlze - ze jsem hrozná máma, ze jsem nekojila, ze jsem křičela (o dite bylo postaráno na 200 procent. Ale ja se utapela a vyvrcholilo to tim, ze jsem nebyla schopna vylezt z postele, měla jsem šílený myšlenky, ze mi chce každý ublížit atd) vyresila návštěva psychiatra a a AD - upřímně jsem se za to strašně stydela, tak jsem je po 1,5 roce brání vysadila) ale od nej to bylo na talíři téměř denne celý rodicak. Pak se k tomu pridalo, ze jsem vyzirka, pijavice, ze me musí živit, křičel, nadaval skrz vše (jasně i ja vyvolavala hadky). Zkoušeli jsme terapii, nic nezabralo, tak jsme se domluvili, že půjdeme od sebe, kvuli malemu, aby v tom nevyrustal.
Pry se nerozvedeme a ze by prý někdy v budoucnu, kdyby si někdo z nas nasel do budoucna nějakého partnera.
Vse plynulo, obcas hadky, obcas pohoda. Manzel ma o kluka zájem, nebranim ve styku. Obcas tu spí, jezdime společně na vylety, ale nedokážeme vedle sebe fungovat. Tak jsem si rikala ze takhle se to malého dotkne nejméně.
No a najednou přišel s tim, ze nechce být sam, ze si hleda přítelkyně. 8o doted tohle tema bylo kamsi mireno do budoucna. A u mě to zpusobilo neskutečné deprese.
Našel si jednu, hned ji seznamil s dítětem, ten den jsem chtela skocit i z okna. Protože neunesu vedle meho ditete jinou ženskou. Nesnesu ten pocit, ze mi na dite třeba sahne, ze by ji dite mělo rado. Proste to nedokážu zpracovat. Navíc ta ženská ma (mela?) Abnormální zajem. Furt otravovala se společným vyletem, kupovala klukovi dárky (a to se znali treba 14 dní!) - nastesti takhle jela i po chlapovi, takže ji pustil k vodě, ale pro me to byly dva mesice neskutečného utrpení. Mela jsem chuť ji napsat, at se přestane zajimat o mé dítě!
Jenže vim, ze touhle to nekončí. Mne nevadí, pokud si někoho najde, mě vadí, ze si budou hrát na rodinu před klukem, motat mu hlavu, delat mu matku a co ja? Jak mam tohle v sobe zpracovat. Začínám si říkat, jestli není lepší to tu vzdat, než zit s temito pocity.
Nechci diteti bránit ve styku s otcem. Chci aby spolu měli pěkný vztah. Ale nechci do toho žádnou jinou mámu, byť tetu.
Dodávám, ze ja si opravdu nikoho hledat nebudu. Z mé strany to diteti opravdu neudelam, ze mu budu hledat náhradního otce.
Dodnes nechapu ty rodiny, co jsou slepene vztahy z jiných vztahu s různými dětmi. Mam v sobe nějaký tradiční vzor (mam uplnou rodinu dodnes) a uz to, ze jsme sli od sebe beru jako životní selhání. Natoz rvat do rodiny cizi lidi, který s mym ditetem nemají nic společného.
Zazival tu někdo něco podobného? Jak se toho zbavim? (Navsteva psychiatra neni v uvahu - nechci aby to někdo věděl).

Děkuji!

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4957
21.1.22 09:55

No zklamu tě. Tobě totiž pomůže jen odborník. Jsi nevyrovnaná a chápeš věci po svém. Jdi už kvůli dítěti. Když jdou dva od sebe tak skutečně nikdo nikomu nehledá náhradního rodiče. Matka a otec jsou daní. Důležité je, aby rodiče dobře vycházeli a co nejméně přesouvali své vlastní psychické trable na dítě. Vyhledej odbornou pomoc, není proč se stydět nebo to brát jako selhání. Naopak. To, že své problémy přiznáš, budeš je řešit a snažit se s nimi vyrovnat, ukážeš dítěti, že člověk na sobě může pracovat a ať se zdá situace jakkoliv bezvýchodná, tak se dá řešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Lenka_VER
21.1.22 09:59

Zkusila bych psychologa/terapeuta. Ne vždy jsou hned potřeba AD a stejně se to často kombinuje i s tou terapií, když už. Dnes není člověk za „blázna“ - v západních zemích to je dá se říct i moderní, mít terapeuta, prostě si jít jednou za čas popovídat, získat jiný úhel pohledu. To jen my jsme tu v Česku pozadu a spousta lidí tomu není otevřena nebo zastává zajeté přístupy. To Tě ale nemusí trápit, je to Tvůj život.

  • Citovat
  • Nahlásit
Lenka_VER
21.1.22 10:00

*Chci říct - zařiď se tak, aby bylo Tobě dobře, nedívej se na ostatní, co si budou myslet.

  • Citovat
  • Nahlásit
3410
21.1.22 10:18

Taky mi to nešlo zpracovat, hlavně proto, že jsem byla po celou dobu manželství nejlepší máma a manželka a ze dne na den, jsem byla pro ex a jeho rodinu - největší lůza, co nevaří, neuklízí 8o jsou to dva roky a pořád nevím, kde se ta nenávist ve všech vzala.

O. K. našel si novou ženu, za kterou vlastně utekl. Takže jsem potom začala chápat, že celá rodina chce, aby mu to fungovalo, proto pomlouvají mě, aby se ona cítila „best“. Nebylo to příjemné… po dvou letech jí opustil…

A mě došlo, že bylo lepší, když děti byly s někým kdo měl o ně zájem, než to co přijde teď. Teď totiž randí s nějakou „pubertačkou“, bezdětnou…Takže vůbec nevím kde děti budou, jak budou trávit den, kde budou spát…take si tazatelko sama přeber, který pocit je horší…a děti tam k němu aspon trochu chtěly. Raději překousnu, že někdo cizí hraje mámu (na popud ex blbce otce), ale horší je pocit, když bych musela děti nutit a tlačit mu je do auta proti jejich vůli.

P. S.: jo a chvilku jsem musela jet s antidepresivama at můžu fungovat kolem dětí. A psychologa jsem navštívila kvůli dětem, abych věděla zda jim situaci podávám správně a ujistit se, že vše dělám dobře (protože ex ze mě dělal psychouše, přitom opak byl pravdou, ale to mi došlo, až po návštěvě psycholožky)

Příspěvek upraven 21.01.22 v 10:24

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11520
21.1.22 10:20

Tvůj chlap ti totálně zničil psychiku! Opravdu super manžilek. Jinak rozhodně vyhledat odborníka a řešit to…přeji ti ať jsi co nejdříve v pořádku

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.1.22 10:49
@Anonymní píše:
Dobrý den, vím, že mě tu většina z vás odsoudí, ale třeba se najde někdo, kdo mi poradí co s tím.

Partneři jsme přes 12 let, manželé 4 roky, dítě 4 roky. Po narození malého to začalo jit z kopce, mne se projevila poporodní deprese (manžel to neuznal - od té doby mám na talíři svoje první tři měsíce v mlze - ze jsem hrozná máma, ze jsem nekojila, ze jsem křičela (o dite bylo postaráno na 200 procent. Ale ja se utapela a vyvrcholilo to tim, ze jsem nebyla schopna vylezt z postele, měla jsem šílený myšlenky, ze mi chce každý ublížit atd) vyresila návštěva psychiatra a a AD - upřímně jsem se za to strašně stydela, tak jsem je po 1,5 roce brání vysadila) ale od nej to bylo na talíři téměř denne celý rodicak. Pak se k tomu pridalo, ze jsem vyzirka, pijavice, ze me musí živit, křičel, nadaval skrz vše (jasně i ja vyvolavala hadky). Zkoušeli jsme terapii, nic nezabralo, tak jsme se domluvili, že půjdeme od sebe, kvuli malemu, aby v tom nevyrustal.
Pry se nerozvedeme a ze by prý někdy v budoucnu, kdyby si někdo z nas nasel do budoucna nějakého partnera.
Vse plynulo, obcas hadky, obcas pohoda. Manzel ma o kluka zájem, nebranim ve styku. Obcas tu spí, jezdime společně na vylety, ale nedokážeme vedle sebe fungovat. Tak jsem si rikala ze takhle se to malého dotkne nejméně.
No a najednou přišel s tim, ze nechce být sam, ze si hleda přítelkyně. 8o doted tohle tema bylo kamsi mireno do budoucna. A u mě to zpusobilo neskutečné deprese.
Našel si jednu, hned ji seznamil s dítětem, ten den jsem chtela skocit i z okna. Protože neunesu vedle meho ditete jinou ženskou. Nesnesu ten pocit, ze mi na dite třeba sahne, ze by ji dite mělo rado. Proste to nedokážu zpracovat. Navíc ta ženská ma (mela?) Abnormální zajem. Furt otravovala se společným vyletem, kupovala klukovi dárky (a to se znali treba 14 dní!) - nastesti takhle jela i po chlapovi, takže ji pustil k vodě, ale pro me to byly dva mesice neskutečného utrpení. Mela jsem chuť ji napsat, at se přestane zajimat o mé dítě!
Jenže vim, ze touhle to nekončí. Mne nevadí, pokud si někoho najde, mě vadí, ze si budou hrát na rodinu před klukem, motat mu hlavu, delat mu matku a co ja? Jak mam tohle v sobe zpracovat. Začínám si říkat, jestli není lepší to tu vzdat, než zit s temito pocity.
Nechci diteti bránit ve styku s otcem. Chci aby spolu měli pěkný vztah. Ale nechci do toho žádnou jinou mámu, byť tetu.
Dodávám, ze ja si opravdu nikoho hledat nebudu. Z mé strany to diteti opravdu neudelam, ze mu budu hledat náhradního otce.
Dodnes nechapu ty rodiny, co jsou slepene vztahy z jiných vztahu s různými dětmi. Mam v sobe nějaký tradiční vzor (mam uplnou rodinu dodnes) a uz to, ze jsme sli od sebe beru jako životní selhání. Natoz rvat do rodiny cizi lidi, který s mym ditetem nemají nic společného.
Zazival tu někdo něco podobného? Jak se toho zbavim? (Navsteva psychiatra neni v uvahu - nechci aby to někdo věděl).

Děkuji!

Rozvedla jsem se po zralé úvaze po 15 letech manželství. Můj ex si okamžitě našel ženu, se kterou je doposud a je to už dvacet let. Jenže já manžela nenáviděla už tak pět let před rozvodem. takže mě to bylo jedno. Jeho nová žena se vždy hezky chovala k mým dětem a jsem jí za to vděčná. Dnes je situace taková, že spolu všichni slavíme všechny slavnostní příležitosti, ex mi občas s něčím pomůže, děti jsou dospělé a v pohodě, jak to jen jde. Zůstala jsem sama a už nikdy žádného chlapa domů nechci. Neříkám, že jsou všichni špatní, ale ten můj svatý klid si nabourávat nenechám. Mám tolik koníčků, že se těším do důchodu, až budu mít více času, protože zatím nestíhám.
Ale podle mě se neřiď. Každý jsme jiný a já měla už větší děti o které se on nezajímal, takže k sobě našli cestu až později. Být tebou, jdu k psychiatrovi, psychologovi, prostě k někomu, kdo mi pomůže. To víš, že ti to všechno omlátí o hlavu. Ale kdo má rozum v hlavě a už něco ví, ten tě pochopí. Není ostuda upadnout na zem, ale je ostuda se tam válet a nevstat. A ty potřebuješ vstát.

  • Citovat
  • Nahlásit
3415
21.1.22 10:58

Proč se tak zarputile bráníš odborné pomoci? Já bych taky někdy zašla za terapeutem a to neřeším žádný vážný problémy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1584
21.1.22 11:02

Podle mě jsi fakt na hlavu promiň.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24041
21.1.22 11:11

Potřebuješ odbornou pomoc a léky, nic jiného ti nepomůže. Jestli se budeš léčbě bránit, zničíš život sobě i tvému dítěti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6346
21.1.22 11:18

Můj syn už měl tolik tet :lol: nemůžu a nebudu nikomu nic zakazovat. Jen mi stačí, že kluka nějak berou a fungují. Máma jsem jenom já, o své místo v jeho životě se nebojím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5153
21.1.22 11:32
@Anonymní píše: …
Zazival tu někdo něco podobného? Jak se toho zbavim? (Navsteva psychiatra neni v uvahu - nechci aby to někdo věděl).Děkuji!

Tvoje situace je díky předchozí léčbě dost atypická. Těžko hledat nějaký vzor jinde.
Myslím, že hlavní problém jev tom, že jsi z partnerství ještě nevystoupila, nesmířila se se situací.

Rozvod a srovnání si vlastního života by asi mělo být prioritou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
449
21.1.22 11:44

Chce to cas. Vzdycky je to bolestive, kdyz dite zacne chodit k „jiné paní“. Tomu se da těžko vyhnout, jen se s tím casem, postupně smířit. Nebrante se pomoci odborníka, není za co se stydět. Uz jen kvůli Vašemu synovi, který potřebuje silnou a pohodovou mámu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.1.22 11:46

Já třeba nechápu najednou jeho potřebu někoho mít, když má dítě. Ma náročnou práci, takže dítě vídal omezene i před rozchodem a spíš jsem vypadala jak samozivitelka už před rozchodem, pac vsude sama s mymi kamarady v páru. A ted tam chce ještě narvat nejakou ženskou na ukor dítěte. Proto to chce asi rovinou spojit. Nebo nevím. Ja fakt nemám potřebu tu mit ciziho chlapa. Ale je fakt že máme na ten rozchod jiny pohled. On ma vetu ze to je normální a dela to každej druhej, ja se hroutim, ze jsme diteti znicili život a ze uz nadosmrti nesmím byt za trest stastna (nebo tak nějak - tohle zni ujete :mrgreen: ). Kdyby do toho nevlezla cizí pani, tak to postupně zpracovávám, že bydlí jinde. Ale vídáme se i tak dál. Mozna jsem uvnitř myslela, ze se to ještě spraví, ale to me vyvedl minule z omylu, ze po porodu se ze me stal jiny člověk a trpel to vse jen kvůli malemu :,(. Posílala jsem mu clanky o te depresi, o hormonech, nezajem.. prej jsem selhala a ze nečekal, ze jsem taková a nechce me ve svém životě. A cizi pani jo. Prostě mi chtěj dite „vzit“. Uz cekam, az mi taková zacne kecat do alimentu, pretvarovat dite k obrazu svému nebo me pomlouvat. :roll:

Jinak kdybych sla k lekari, musim si vzit propustku a nechci, aby to vedení vedelo. Stačí, ze to vedeni rozkecalo mezi kolegy a ti me ted propiraji a maji blbé narážky. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
4957
21.1.22 11:57
@Anonymní píše:
Já třeba nechápu najednou jeho potřebu někoho mít, když má dítě. Ma náročnou práci, takže dítě vídal omezene i před rozchodem a spíš jsem vypadala jak samozivitelka už před rozchodem, pac vsude sama s mymi kamarady v páru. A ted tam chce ještě narvat nejakou ženskou na ukor dítěte. Proto to chce asi rovinou spojit. Nebo nevím. Ja fakt nemám potřebu tu mit ciziho chlapa. Ale je fakt že máme na ten rozchod jiny pohled. On ma vetu ze to je normální a dela to každej druhej, ja se hroutim, ze jsme diteti znicili život a ze uz nadosmrti nesmím byt za trest stastna (nebo tak nějak - tohle zni ujete :mrgreen: ). Kdyby do toho nevlezla cizí pani, tak to postupně zpracovávám, že bydlí jinde. Ale vídáme se i tak dál. Mozna jsem uvnitř myslela, ze se to ještě spraví, ale to me vyvedl minule z omylu, ze po porodu se ze me stal jiny člověk a trpel to vse jen kvůli malemu :,(. Posílala jsem mu clanky o te depresi, o hormonech, nezajem.. prej jsem selhala a ze nečekal, ze jsem taková a nechce me ve svém životě. A cizi pani jo. Prostě mi chtěj dite „vzit“. Uz cekam, az mi taková zacne kecat do alimentu, pretvarovat dite k obrazu svému nebo me pomlouvat. :roll:Jinak kdybych sla k lekari, musim si vzit propustku a nechci, aby to vedení vedelo. Stačí, ze to vedeni rozkecalo mezi kolegy a ti me ted propiraji a maji blbé narážky. :zed:

Co chceš slyšet? Jaký je to hajz. l, že vás opustil a že chce dal žít? Stejně jako ty máš právo vybrat si svou cestu - být sama a utápět se v depresi a paranoie, tak stejně on má právo žít dál a najít si někoho jiného. Nikdo ti dítě nechce brát, jsi opravdu paranoidní a tenhle tvůj pohled není zdravý ani pro tebe a ani pro vaše dítě. Nemáš právo posuzovat potřeby manžela, jestli má nebo nemá čas na jinou paní. Je to jeho život. On to prostě už uzavřel a v sobě ukončil. Ty ne, neumíš to, hrabe ti z toho a proto bys měla vyhledat odborníka. Nějaké kecy kolegu nebo propustka v práci jsou jen výmluvy. Začíná mi připadat, že se výživáš ve své póze chudinky, která nebyla po porodu pochopena a všichni se proti ní spikli…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat