Nový muž na obzoru a já nevím co mám dělat

Anonymní
24.2.20 07:58

Nový muž na obzoru a já nevím co mám dělat

Ahoj holky,
prosím poradily byste mi?
Mám 8 letého kluka, ale jsme spolu sami, ještě než se narodil. Můj manžel odešel k milence, když jsem byla těhotná. Já se z toho dlouho dostávala a přítele jsem si našla až když měl malý skoro 4 roky. S tím chlápkem jsem byla půl roku, ale byl to hrozně vyčerpávvající vztah. Nikdy mi nedal najevo že me má rád, neobjal mě. Spíš byl hodně hádavý, vyčítavý, despotický a žárlivý. Po půl roce jsme to ukončili. Jenže já byla dlouho sama a do tohoto chlapa jsem se zamilovala, takže mě rozchod semlel. Od té doby jsme sami.
Já teď neplánovaně někoho potkala. Není teda vůbec můj typ. Je kamioňák jako ten můj bývalý, ale jezdí jen vnitro a každý den je doma, navíc mívá volné víkendy nebo dva dny v týdnu. Tento muž se mi dvoří, zatím mezi námi nic nebylo. Ale já ani nevím, zda chci. Nechci být sama a vím, že dnes je težký najít chlapa pro život. On takový je, je pohodář, hned tak ho něco nevytočí, je spolehlivý, je s ním sranda. Nepřitahuje mě, ale problém je, že mě asi nepřitahuje téměř nikdo. Přijdu si v tomto jak vyhořelá.
Chci milovat a být milována, ale nevím zda mi to půjde. Jsem už dlouho sama a odvykla jsem si fyzického kontaktu.
Tady ten to ví, ví, že chci být zatím kamarádka a pak třeba něco víc a i ví, že nevím, zda to přijde. Nenaléhá, ale zve mě na večeře, nebo mi posílá pusu na dobrou noc.
Dali byste tomu šanci nebo to má odpískat a být sama? Pravdou je, že já si neumím už ani představit s někým být, s někým sdílet domácnost, postel
Moc děkuji za vaše názory

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

23170
24.2.20 08:03
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
prosím poradily byste mi?
Mám 8 letého kluka, ale jsme spolu sami, ještě než se narodil. Můj manžel odešel k milence, když jsem byla těhotná. Já se z toho dlouho dostávala a přítele jsem si našla až když měl malý skoro 4 roky. S tím chlápkem jsem byla půl roku, ale byl to hrozně vyčerpávvající vztah. Nikdy mi nedal najevo že me má rád, neobjal mě. Spíš byl hodně hádavý, vyčítavý, despotický a žárlivý. Po půl roce jsme to ukončili. Jenže já byla dlouho sama a do tohoto chlapa jsem se zamilovala, takže mě rozchod semlel. Od té doby jsme sami.
Já teď neplánovaně někoho potkala. Není teda vůbec můj typ. Je kamioňák jako ten můj bývalý, ale jezdí jen vnitro a každý den je doma, navíc mívá volné víkendy nebo dva dny v týdnu. Tento muž se mi dvoří, zatím mezi námi nic nebylo. Ale já ani nevím, zda chci. Nechci být sama a vím, že dnes je težký najít chlapa pro život. On takový je, je pohodář, hned tak ho něco nevytočí, je spolehlivý, je s ním sranda. Nepřitahuje mě, ale problém je, že mě asi nepřitahuje téměř nikdo. Přijdu si v tomto jak vyhořelá.
Chci milovat a být milována, ale nevím zda mi to půjde. Jsem už dlouho sama a odvykla jsem si fyzického kontaktu.
Tady ten to ví, ví, že chci být zatím kamarádka a pak třeba něco víc a i ví, že nevím, zda to přijde. Nenaléhá, ale zve mě na večeře, nebo mi posílá pusu na dobrou noc.
Dali byste tomu šanci nebo to má odpískat a být sama? Pravdou je, že já si neumím už ani představit s někým být, s někým sdílet domácnost, postel
Moc děkuji za vaše názory
Řekla bych to jemu takhle narovinu. Abys ho nevodila za nos a slibovala, co nedokážeš dodržet. Já bych třeba ještě počkala na někoho, kdo ve mě tu jiskru zažehne. Ne být ve vztahu z rozumu. Ale vybírala bych pečlivě už kvůli synovi. Zapracovala bych sama na sobě. Našla si nějaký koníček. Neuzacírala se před světem a neviděla se jako oběť. On se časem někdo najde. Až si budeš víc věřit.
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.20 08:08

@Russet já se právě na nic neupínám, chlapa nehledám. Jsme se synem spokojení, děláme výlety, podnikáme různé akce, jdeme bruslit, na bazén, lyžovat, na wellness…jsem v tomto směru teď se životem spokojená, nic mi defakto nechybí (ani ten chlap). Mám i dobrou a pohodovou práci, dobrý kolektiv, dobré kamarády, často spíme u kamarádek nebo ony u nás…v tomto ani problém není. Jak víc zářit ale nevím :-) to je fakt :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
14631
24.2.20 08:10

Já bych tomu šanci dala. Jsi sama, za zkoušku nic nedáš. Když to vyjde, můžeš mít krásný vztah a když ne, tak ne…nic tě netlačí…
Preji hodně štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23170
24.2.20 08:10
@Anonymní píše:
@Russet já se právě na nic neupínám, chlapa nehledám. Jsme se synem spokojení, děláme výlety, podnikáme různé akce, jdeme bruslit, na bazén, lyžovat, na wellness…jsem v tomto směru teď se životem spokojená, nic mi defakto nechybí (ani ten chlap). Mám i dobrou a pohodovou práci, dobrý kolektiv, dobré kamarády, často spíme u kamarádek nebo ony u nás…v tomto ani problém není. Jak víc zářit ale nevím :-) to je fakt :-)

Tak bych to nechala plynout a třeba ho někde na nějaké akci se synem potkáte.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
946
24.2.20 08:19

Dej tomu šanci. Upřímně. Nejsi partie, která bude ještě někdy nápadníky přebírat vidlemi. Buď ráda za každou příležitost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.20 08:42

Já byla kdysi v podobne situaci… chlap odesel v tehotenství, pak jsem byla dlouho sama a spokojená. Byla jsem klidne pro vztah, ale urputně za kazdou cenu jsem nehledala. No pak jsem se seznámila s mužem, co byl neco jak ty. Za všech mozných smeru fajn chlap, ale u me nic nepřeskočilo. No dala jsem tomu šanci, vydržela to dva roky a ted uz vím, že bych do ičeho podobneho znovu nešla. Nelituji, ale znovu uz ne. Protože pak jsem poznala muže, co nebyl zdaleka tak „ideální“, ale zamilovala jsem se jak mala holka. A je to uplne o necem jinem. Protože podle me se to pozna hned. Vím, že jsou příbehy, kdy jiskra přeskočí az pozdeji… zkus to a uvidíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
2107
24.2.20 08:56

Co tě tedy nutí to brát hned od počátku tak vážně? Třeba to vyjde a třeba ne. Není to třeba tak, že je okolí ještě někdo, ale ten nejeví zájem? :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
24.2.20 09:06
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
prosím poradily byste mi?
Mám 8 letého kluka, ale jsme spolu sami, ještě než se narodil. Můj manžel odešel k milence, když jsem byla těhotná. Já se z toho dlouho dostávala a přítele jsem si našla až když měl malý skoro 4 roky. S tím chlápkem jsem byla půl roku, ale byl to hrozně vyčerpávvající vztah. Nikdy mi nedal najevo že me má rád, neobjal mě. Spíš byl hodně hádavý, vyčítavý, despotický a žárlivý. Po půl roce jsme to ukončili. Jenže já byla dlouho sama a do tohoto chlapa jsem se zamilovala, takže mě rozchod semlel. Od té doby jsme sami.
Já teď neplánovaně někoho potkala. Není teda vůbec můj typ. Je kamioňák jako ten můj bývalý, ale jezdí jen vnitro a každý den je doma, navíc mívá volné víkendy nebo dva dny v týdnu. Tento muž se mi dvoří, zatím mezi námi nic nebylo. Ale já ani nevím, zda chci. Nechci být sama a vím, že dnes je težký najít chlapa pro život. On takový je, je pohodář, hned tak ho něco nevytočí, je spolehlivý, je s ním sranda. Nepřitahuje mě, ale problém je, že mě asi nepřitahuje téměř nikdo. Přijdu si v tomto jak vyhořelá.
Chci milovat a být milována, ale nevím zda mi to půjde. Jsem už dlouho sama a odvykla jsem si fyzického kontaktu.
Tady ten to ví, ví, že chci být zatím kamarádka a pak třeba něco víc a i ví, že nevím, zda to přijde. Nenaléhá, ale zve mě na večeře, nebo mi posílá pusu na dobrou noc.
Dali byste tomu šanci nebo to má odpískat a být sama? Pravdou je, že já si neumím už ani představit s někým být, s někým sdílet domácnost, postel
Moc děkuji za vaše názory

Vy opravdu chlapa či muže, nepotřebujete máte svého kluka, ale oběma dvěma to do budoucna přinese těžké potíže. Nejen vám dvěma. Toho uchazeče dost nevědomého a doufajícího :nevim: opravdu odstranit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.20 09:08

@Josef_t nee to vůbec, nikdo takový není…nesrovnávám ho s nikým, s nikým se nescházím, nikdo mi neimponuje.
@Alkata to si taky říkám, že si nemůžu moc vybírat
@Russet to se právě ještě nikdy nestalo…je to složitý, hlavně po té třicítce jsou chlapi co za něco stojí přebraní a zbývají samí luzři mi přijde (nemakačenci, věční hledači, děvkaři, mamánci a tak)

@Anonymní píše:
Já byla kdysi v podobne situaci… chlap odesel v tehotenství, pak jsem byla dlouho sama a spokojená. Byla jsem klidne pro vztah, ale urputně za kazdou cenu jsem nehledala. No pak jsem se seznámila s mužem, co byl neco jak ty. Za všech mozných smeru fajn chlap, ale u me nic nepřeskočilo. No dala jsem tomu šanci, vydržela to dva roky a ted uz vím, že bych do ičeho podobneho znovu nešla. Nelituji, ale znovu uz ne. Protože pak jsem poznala muže, co nebyl zdaleka tak „ideální“, ale zamilovala jsem se jak mala holka. A je to uplne o necem jinem. Protože podle me se to pozna hned. Vím, že jsou příbehy, kdy jiskra přeskočí az pozdeji… zkus to a uvidíš.

no právě…toho se taky bojím

  • Nahlásit
  • Citovat
1927
24.2.20 09:33
@Anonymní píše:
@Russet to se právě ještě nikdy nestalo…je to složitý, hlavně po té třicítce jsou chlapi co za něco stojí přebraní a zbývají samí luzři mi přijde (nemakačenci, věční hledači, děvkaři, mamánci a tak)

Jak vypadá věčný hledač?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.2.20 10:06

@Tomkins můj bývalý byl věčný hledač, ten kterého popisuji…s každou byl pár měsíců, max rok…a každá byla husa, něco se mu nelíbilo atd…a dělá to tak doteď

  • Nahlásit
  • Citovat
23170
24.2.20 10:46
@Tomkins píše:
Jak vypadá věčný hledač?

Ale kdepak. Po třicítce jsou už většinou vybouření s nějakou vztahovou zkušeností. A schopní stát se otci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9064
24.2.20 10:56

Jako zkusit to můžeš..ale upřímně si taky myslím, že to nebude ono, že pokud tam alespoň „něco“ není hned, nějaká jiskra, už to nenaskočí..jako být spolu můžete, třeba vám spolu bude dobře, do té doby, než přijde ten pravý ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20917
24.2.20 10:59
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
prosím poradily byste mi?
Mám 8 letého kluka, ale jsme spolu sami, ještě než se narodil. Můj manžel odešel k milence, když jsem byla těhotná. Já se z toho dlouho dostávala a přítele jsem si našla až když měl malý skoro 4 roky. S tím chlápkem jsem byla půl roku, ale byl to hrozně vyčerpávvající vztah. Nikdy mi nedal najevo že me má rád, neobjal mě. Spíš byl hodně hádavý, vyčítavý, despotický a žárlivý. Po půl roce jsme to ukončili. Jenže já byla dlouho sama a do tohoto chlapa jsem se zamilovala, takže mě rozchod semlel. Od té doby jsme sami.
Já teď neplánovaně někoho potkala. Není teda vůbec můj typ. Je kamioňák jako ten můj bývalý, ale jezdí jen vnitro a každý den je doma, navíc mívá volné víkendy nebo dva dny v týdnu. Tento muž se mi dvoří, zatím mezi námi nic nebylo. Ale já ani nevím, zda chci. Nechci být sama a vím, že dnes je težký najít chlapa pro život. On takový je, je pohodář, hned tak ho něco nevytočí, je spolehlivý, je s ním sranda. Nepřitahuje mě, ale problém je, že mě asi nepřitahuje téměř nikdo. Přijdu si v tomto jak vyhořelá.
Chci milovat a být milována, ale nevím zda mi to půjde. Jsem už dlouho sama a odvykla jsem si fyzického kontaktu.
Tady ten to ví, ví, že chci být zatím kamarádka a pak třeba něco víc a i ví, že nevím, zda to přijde. Nenaléhá, ale zve mě na večeře, nebo mi posílá pusu na dobrou noc.
Dali byste tomu šanci nebo to má odpískat a být sama? Pravdou je, že já si neumím už ani představit s někým být, s někým sdílet domácnost, postel
Moc děkuji za vaše názory
Čím jsi dýl sama, tím víc se pravděpodobnost jiskry zmenšuje. Nech to plynout a uvidíš časem. Co můžeš ztratit? Vůbec nic
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama