Obavy z nového začátku

Anonymní
4.12.20 07:47

Obavy z noveho zacatku

Ahoj,

Pisu sem asi spis pro dodani odvahy a povzbuzeni.Budu i rada za Vase pribehy pokud jste si zazily treba neco podobneho. :)

Je mi 28let a mam za sebou jeden 7lety vztah a ted jsem 2 roky s pritelem.
Preji si mit rodinu, bylo to vzdy me velke prani… Pritel by do toho sel hned. Nas vztah je ale vratky a ja s tim otálím, tu vratkost pocituji ted vice nez kdy jindy. Uprime zacinam uvazovat o rozchodu :roll:. Mam ale strach ve 28letech zacinat znovu :,( bojim se, ze tu rodinu mit nebudu.. treba budu hledat dlouho.. treba az si budem jisti tak to nepude…(taky to chvili trva nez clovek pozna tu druhou polovicku a rekne si ANO to jen on - viz muj 2 lety vztah).. A k tomu vsechny ty me spoluzacky, ktere potkavam s miminama… A to jsou holky, ktere jeste nedavno ani nemely pomysleni na deti. Zatimco ja vzdy moje vztahy smerovala temito cily…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2255
4.12.20 07:52

Rozhodne si neporizuj dite do nefunkcniho vztahu, napachas tim vic skody nez uzitku a muzes si tim podelat zivot na spoustu let. Takze se s nim rozejdi a zacni hledat nekoho vhodnejsiho

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1413
4.12.20 07:53

Ja bych si nikdy neporidila dite, kdyz bych si nebyla jista tatinkem…chapu ty obavy, ale neni ti 38, abyses chytala stebla…nejkrasnejsi mit rodinu, manzela, deti, ktere budes milovat…ne mit dite ze strachu, ze uz nebude jina moznost a za par let byt svobodona matka…jestli pochybujes o vztahu, tak se spis s pritelem rozejdi, at neztracis cas…nez si porizovat dite…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 08:39

Já měla rozchod po deseti letech a bylo mi 29. Je mi 33 a už přes dva roky mám spolehlivého a milujícího partnera. :) Brzy se začneme snažit i o dítě. Takže se vážně neboj. Pokud cítíš, že tvůj vztah nestojí na pevných základech, nechtěj mít v něm dítě. To krásné si tě najde i když ti bude přes třicet, tam život nekončí - právě naopak. :kytka:
K.

  • Citovat
  • Nahlásit
957
4.12.20 09:00

Já svůj nový vztah po 7,5 letech začala ve 33. Jsme spolu 6 let. Taky jsem se bála nového ale časem si zvykneš. A dítě… zkoušíme rok a půl a nic. :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2630
4.12.20 09:20

Já znám ve svém okolí holky mezi 30 a 43 rokem, které toho pravého nenašly. Ale když se podívají dozadu, tak žádná si neříká, s tím jsem měla zůstat. Tam jsem udělala chybu. Zatímco mám okolo sebe i pár takových, které říkají, že s otcem svých dětí (většinou už je to ex) neměly zakládat rodinu. Takže riziko, že nenajdeš je, ale asi je to furt lepší, než to mít za každou cenu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 09:38

Tvé tělo ti vysílá signál, že není ten pravý. Sama popisuješ, že vratkost pociťuješ více než kdy jindy. Nešla bych do toho. Moje mladší ségra ve 26 letech viděla, že jí „ujíždí vlak“. Vysokoškolský titul v kapse, pár vztahů za sebou a tikot biologických hodin se ozýval stále častěji. Našla si partnera a přesto, že cítila, že je něco špatně (málo dotykový, jednou za čas výbuchy, musí mít pravdu a…). Vzala si ho. Teď má ségra 41 let a když máme dámskou jízdu, tak mi říká, že to měla s ním skončit. Mají spolu tři děti. Je šťastná, že má děti. Ty jí dávají smysl, ale partnersky je to hodně špatně. A čeho se bála tenkrát ve 26 letech? Bála se, že zůstane sama a nikoho si nenajde. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
959
4.12.20 09:53

Záleží, jak to máš nastavené. Jestli chceš už dítě za každou cenu i s tím, že na něj nejspíš zůstaneš sama… nebo jestli jsi ochotná to risknout a vydáš se na cestu hledání opravdu vhodného partnera.
Mě je 29 a za sebe můžu říct, že nad první variantou bych uvažovala možná tak za 5, 6 let. Teď bych dítě s nějakým blbem, co mi už teď leze na nervy, rozhodně neměla… S dětmi je všechno komplikovanější, na chlapovi budeš nějaký čas závislá. Co Ti vadí teď, bude 100× horší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 10:25

Já ve svých 27 letech dala kopačky bývalému, když jsem po 7 letech vztahu zjistila, že po světě chodí i jedinci nevhodní pro partnerské soužití :lol:

O rok později jsem potkala svou životní lásku, se kterou jsme se po 5 letech vzali a za necelý rok na světě přivítali i našeho synka :srdce:

Letos bohužel manžel zemřel, a i když to je pro nás se synem těžké, tak kupuju byt a zanedlouho se budeme stěhovat do nového města. Není pro mě jednoduché začínat znovu, ale je mi (teprve) 36 let a život pro mě rozhodně nekončí…

Věřím, že až si ztrátu manžela odtruchlím, tak ještě na mě v životě čeká i dále něco hezkého. Jen nesmím na nic pospíchat a dopřát všemu ten správný čas… Protože nic se neděje jen tak - bez důvodu.

A někdy je lepší v životě pustit to, co nám dále už nic nedává (či nám nijak dále neslouží)… Kdybych tenkrát zůstala s bývalým (už jsem také měla nějaký věk a moc si přála miminko), tak teď bychom se akorát hádali o dítě/děti. A jaký by jim jejich otec byl schopný dát vzor do života, když doteď není schopen/ochoten dospět a brát život i s jeho závazky?!

Manžel mě toho během několika našich společně prožitých let naučil mnoho, a i když to učení bylo pro mě hodně těžké, tak díky němu vím, že jsem schopna se postavit na vlastní nohy a jít životem dál. A navíc, zůstal mi po manželovi báječný syn, který je teď pro mě obrovským hnacím motorem :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
4.12.20 14:09
@Anonymní píše:
Tvé tělo ti vysílá signál, že není ten pravý. Sama popisuješ, že vratkost pociťuješ více než kdy jindy. Nešla bych do toho. Moje mladší ségra ve 26 letech viděla, že jí „ujíždí vlak“. Vysokoškolský titul v kapse, pár vztahů za sebou a tikot biologických hodin se ozýval stále častěji. Našla si partnera a přesto, že cítila, že je něco špatně (málo dotykový, jednou za čas výbuchy, musí mít pravdu a…). Vzala si ho. Teď má ségra 41 let a když máme dámskou jízdu, tak mi říká, že to měla s ním skončit. Mají spolu tři děti. Je šťastná, že má děti. Ty jí dávají smysl, ale partnersky je to hodně špatně. A čeho se bála tenkrát ve 26 letech? Bála se, že zůstane sama a nikoho si nenajde. :(

Tak ono tohle je docela pádný důvod, který dokážu pochopit. Pokud už je ženě tolik jako zakladatelce, a hledá vyloženě chlapa do života tak to je někdy běh na dlouha léta. To je na každém jaké ma nároky na vztah, ale najít si chlapa automaticky neznamená že budou spřízněné duše, kterým to bude šlapat a bude použitelný pro rodinu. Kamarádka takto byla sama 7 let, vztahy měla ale vydrželo to max pár měsíců. Teď je jí 36, přítele má rok a půl, snaží se o dítě od jara, a zatim nic. Taky záleží kde by případného partnera dotyčná hledala v dnešní době..
Prosim anonym, info o kamarádce.
  • Citovat
  • Nahlásit
Adnav86
7.12.20 08:24

Ahoj, rozumím tvým obavám i nejistotě. Člověk se obecně bojí všeho nového a neznámého a často setrvá i v nefunkčním vztahu jen proto, že toho svého už zná, ví, co od něho má čekat a není sám. Mně bud brzy 35 let, děti nemám a v současné době jsem sama. Nedávno jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsme byli šest let. Ze začátku to bylo nádherné, byli jsme i zasnoubeni, ale pak jsem zjistila, že v životě nechceme stejné věci. Měla jsem strach, že po něm už nebude nikdo tak hodný, laskavý, atd… A ejhle. Odhodlala jsem se a pozvala na schůzku kluka, který se mi líbil už dlouho předtím. Musím říct, že to byla pohádka… Byla jsem s ním neskutečně šťastná. City, které ve mě probudil, byly tak nádherné a skutečné. Upřímně jsem si myslela, že on je ten pravý, a že život s ním bude krásný. Bohužel, to nedopadlo. To se stává. Ale život pro mě nekončí. Cítím se ještě mladě a po světe běhá tolik kluků, věřím, že ten pravý někde je, a když dám životu šanci, určitě ho potkám. Tím chci říct, že jestli si nejsi ve vztahu jistá a máš pochybnosti, je lepší se s přítelem rozejít teď než třeba za pět let…

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat