Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nadpis myslím mluví za vše…Mám doma tříletou dcerku, před 3měsíci se narodila sestřička, od září zača hodit do školky, velmi hodně změn…do té doby détě k pomilování, moc hodná, občas jen nějaký vzdor, ale pořád se to dalo…nyní posledních 14dní, jak kdyby ji někdo vyměnil, je co otevře oči, je všechno špatně…řeknu dobré ráno a ona mámo běž pryč, ty smrdíš! thle mi řekla před 14dny poprvé, denně se to opakuje, vůbec nevim kde to slyšela, a nesmrdim!
snídaně to je konečná, to skoro nic nechce a když už, tak vždy jiný příbor než jí dám nebo chce jiný talířek, jinou misku, když tak neudělám, nesní nic a řev, že z toho skoro omdlévá, cesta do školky řev a řev, jen co odejdu dobrý, ve školce prý plačitá, minulý týden ok, tent týden horší, prý si nechtěla hrát, chtěla být s učitelkou…přišla jsem usmívala se, dala mi pusu, jen co odešla učitelka pláč, hystrie, nebude se oblíkat, celou cestu do školky řev a stále jiné důvody…ale řev jako že řev, že se i místy válela po zemi, strkala si celou ruku do pusy,…přijdeme domů, vše špatně, nechce se mýt ruce, nechce jíst, už si vymýšlí takové kraviny, a pak mi říká maminko nezlbo se na mě prosím, mám tě ráda, nezakazuj mi tatínka, jsem z toho vždycky v šoku, nechovám se k ní zle, snažím se jí pochopit vše v klidu vysvětlit, občas, když už je toho moc, prostě jdu pryč z místosti nebo ji ignoruju, po prdelce už taky dostala, protože je to občas hrůza, kort na veřejnosti…ty pohledy…vim, můžou mi být u zadku, ae prostě jsou mi nepříjemné, kort, když před sebou táhnu kočár a nemohu ji pořádně pacifikovat…shrnuto 14dní v kuse od rána do večera hysteráky, důvody všechny možné…co s tím? jak na to? holkyyy pomooooc!!!
Je ta skolka nutna? ja ji nechci omlouvat, ale jestli ji pred 3 mesici pribyla sestricka, tak predpokladam, ze prvni mesic mozna byla i nadsena, druhy mesic ji zacala dochazet, ze uz nema veskerou pozornost a zacla zarliat a treti mesic jste ji „soupli“ do skolky. je dost mozne, ze to vnima jako uz druhe odsunuti na vedlejsi kolej…
za nektere veci bych byla asi dost tvrdak (napr. mami smrdis - to bych se s ni fakt nebavila, musi si byt vedoma dopadu svych slov). ale asi toho je na ni fakt moc.
@Ali-Ali školku máme hned vedle baráku a je tam od 8 do 12, jde mi o to, že se jí nemohu před poledne moc věnovat, kvůli malé, tak si myslím, že bude raději mezi dětmi než se doma nudit a koukat na televizi…ve mě se to taky pere, ale vnitřně cítím, že je to tak správně, konzutovala jsem to i s učitelkou…je pravda, že poslední dobou nechce ani k babičce, od který jsme ji dříve museli tahat skoro násilím…je to fakt těžký ![]()
@loven věkový rozdíl i začátek školky dvě děti? ubíjející, že? ![]()
@theu píše:
@Ali-Ali školku máme hned vedle baráku a je tam od 8 do 12, jde mi o to, že se jí nemohu před poledne moc věnovat, kvůli malé, tak si myslím, že bude raději mezi dětmi než se doma nudit a koukat na televizi…ve mě se to taky pere, ale vnitřně cítím, že je to tak správně, konzutovala jsem to i s učitelkou…je pravda, že poslední dobou nechce ani k babičce, od který jsme ji dříve museli tahat skoro násilím…je to fakt těžký
nektere obdobi jsou proste na palici. ja mam doma certve trileteho s PAS a k tomu mladsi 20m. Ven s obema proste nechodim, i kdybych si nechala predepsat antidepresiva a psychicky to davala, tak to stejne nedam fyzicky.
ono se to u vas driv nebo pozdeji utrepe s pouzitim hodne lasky a hodne pravidel. vymez sobe i ji, co je uz neni unosne, dej hranice a bud tvrda, ale laskyplna (ha ha, to mi vzdycky prislo jako vtipne spojeni, ale presne tak to ted vnimam). Co neni nutne nedelej, s obema chod ven jen v nejvyssi nouzi. POkud mas babicky, tak popros at vemou ven mladsi a ty si jednou za cas udelej hodku jen na starsi. nebo nech mimino doma tatinkovi a vam starsi samotnou ven. a dej tomu cas.
@theu no neumím si přectavit mít děti s menším věkovým rozdílem… někdy mám pocit že nic nezvládám a první týden doma byl doslova horor… jak jsem se těšila domů z porodnice tak bych se do ní klidně vrátila…u nás syn nemá hlavně uší(neslyší) hlavně když kojím nebo nemůžu hned reagovat po návratu z porodnice mám pocit že mi ho za ten týden vyměnili… u nás teda aspoň ta školka trochu vylepšila situaci dopoledne si pohraje a po obědě si ho vyzvedávám takže se trochu vybouří a doma už to jde…nejhorší krize je cca. 17h kdy se chystá večeře a spaní… no víme o čem mluvíme
někdy to chce pevný nervy ![]()
Mladymu ne byly tri a prisla segra nechala jsem ho doma at ji nebere jako soupere.Ted jsou my 4 mlade rok a obcas so uz I hraji ale jeho slovy skolku nema rad I kdyz so tam hraje Jen rana byvaji krusna
Ahoj, zdravim Vas.
Jsem tehotna a mame jeste 2,5 leteho syna, ktery prochazi obdobim vzdoru.
Je to s nim vazne tezke. Manzel hodne pracuje, jezdi na sluzebni cesty, ale o vikendech jsme jako rodina + dovolene.
Syn ho bohuzel strasne vytaci svym chovanim, vsechno neguje nebo ignoruje, dela naschvaly, zkousi, co vydrzime. Je to opravdu na palici s nim, ale neda se nic delat. Cele je to umocnene tim, ze manzela „rad“ stipne, skrabne, bouchne, zejmena, kdyz prave s necim nesouhlasi, nebo treba kdyz ho zandava do sedacky, ale bezne veci, nedeje se nic, co by malemu melo extra vadit. I kdyz vysvetlujeme, razne vysvetlujeme, nic nezabira, dela to stale. Ale jenom jemu. Placnuti take nic neresi.
Manzel je vybusny, takze i kdyz se snazi, moc dlouho tohle chovani nevydrzi a vylitne, nastve se a na maleho krici a sam se nastve do bela, takze se neovlada a chova se vazne spatne, coz vadi i mne, ze si to maly nezaslouzi v teto mire, vylozene to prezene a zbytecne se chova tak, ze malej rve a je jeste vice zarputilej. Nasledne se nastvu ja, ze takove chovani je opravdu moc vuci malemu (ale zase ho nechci pred nim shazovat, takze se snazim mu to rict jinak, nez pred nim).
Bohuzel mu tento nastvany stav drzi dlouho, pak je neprijemny a vylozene mame zkazene dny a dovolene, protoze se vytvaruje, lehko se na to nabali dalsi kraviny a je to hotovy.
I kdyz se o tom snazime mluvit, nic moc se nemeni a i kdyz si treba uvedomi chybu a omluvi se, priste se to stane znova. Nebo se o tom bavit nechce a ma svoji pravdu.
A cokoliv udelam dle nej spatne ja podava tak, ze uz hned osklive slovne zautoci (ne sproste, ale je velmi neprijemnej) a v podstate neni mozna diskuze nad tim. Takze to se nelibi mne a je to zacarovany kruh. Jak z nej ven?