Odstěhovat se nebo to ještě nějak vydržet?

Anonymní
12.8.21 13:33

Odstěhovat se nebo to ještě nějak vydržet?

Píšu zde, protože už nevím, co v této situaci dělat a asi by se hodil i jiný pohled na věc. Je mi 23 let, jeste studuji, ale pristi rok budu mit hotovo. Mám rozvedené rodiče, nebydlí spolu. Táta bydli s novou manželkou v Brně, mamka zůstala s mladším bráchou v Olomouci.

Aktuálně studuji v jiném městě (Brno) než odkud pocházím (Olomouc). Abych ušetřila peníze na začátku studia, tak jsem se nastěhovala před 3 roky k babičce (matka mého táty), která má v Brně celkem velký dům. Je sice dál od centra, ale je v klidné vilové oblasti. Takže není to tak špatná lokalita, na toto si stěžovat nemůžu. Navíc mám vlastní pokoj a tak i vlastní klid.
Táta bydli navíc kousek od nás, prakticky asi pár minut chůze. Takže není problém sem kdykoliv zajít, ale je vidět, že když fakt nemusí, tak nejde a spíše to všechno nechává na mně. Aneb přijde mi, jako kdyby si mě sem “dosadil”, aby se o babičku nemusel starat. Kdykoliv se něco děje, vždycky musím všechno obstarat já. Coz jako neříkám, že mi nějak extra vadí, ráda pomůžu, aspoň se někam projdu a popovídám si babickou, jenže problem je, že se to bere jako vylozene samozřejmost a kolikrát i na úkor mých osobních plánů, ale i třeba práce nebo školy. Kolikrát jsem už musela rušit na poslední chvíli směny, přišla jsem do školy pozde nebo jsem tam nesla vůbec nebo jsem musela překopat dlouhodobé plany, protože mi na poslední chvíli babicka oznámila, že někam musí jít nebo jet atd. A když říkám na poslední chvíli, tak opravdu na poslední chvíli (přijde v 9 ráno, že v 10 ráno musí byt v nemocnici na kontrole, přitom já v 10 musím už být v práci). Jako toto mi ani tam nevadí, kdyby jen to oznamovala aspoň pár dnů dopředu, abych se dokázala zorganizovat.

Každopádně co mi také vadí je to, jak mě nějak babicka vnímá a jak se ke mně někdy chová. Prakticky už nekolikrat jsem slysela, jak o mě mluví jako o svém “otrokovi” (to fakt řekla), co uklizi a udržuje cely dům a stara se o ni. Zároveň treba vůbec nerespektuje soukromi, zásadně neklepe, když jde ke mně do pokoje, takže nekolikrat už mě zastihla při převlékání nebo v jiném nevhodném momentu a ještě to brala jako něco úplně normálního. Už mi i takto párkrat vlezla do koupelny a i prede mnou parkrat přišla celá nahá nebo jen v kalhotkách atd. Zároveň se mnou jedná pořad jako s nějakým dítětem. Furt mi volá, kontroluje mě, jakmile jsem mimo domov více než 3 hodiny, hned mi vola, kde jsem, kdy se vrátím, co dělám. Navíc mi zakazuje být venku s kamarády po sedmé večer. Což samozřejmě nedodržuji, protože prostě to nejde být doma v sedm, hlavně teď v létě. Jenže jakmile nejsem v sedm doma, tak hned vola, kde jsem, at přijdu okamžitě domů, že už je děsně pozdě a jak mě někdo na ulici určitě znásilní, zabije atd. Takto mi vola každou treba půlhodinu, dokud fakt nepřijdu domu nebo dokud ona neusne. Většinou se do půlnoci vrátím, nejsem zas takový “pařmen”, co by jel fakt pokaždé úplně do rána (někdy se vrátím později, ale to je výjimečně). Navíc nepiju a pokud je fakt už hodně pozdě, tak si vezmu taxi, který me doveze domu. Jenže stejne to babičce nestačí a skoro kazdy večer me bombarduje telefonáty. Kdyz přijdu treba o pulnoci, vyslechnu si většinou, jak jsem hrozná, jak jsem děsně nezodpovedna, jak chci, aby me na ulici někdo zabil a utrapim své rodiče tímto chováním, jak ji privedu akorát do hrobu svým chováním a at se tedy odstěhuji a najdu si vlastní bydlení, pokud chci takto žít. Přitom chodím domu strizliva, protože vůbec nepiju alkohol, žádné drogy, nekourim a nedělám žádné blbosti :nevim: chápu, že je to jiná generace a ty věci vnímá a vidí jinak, spíše se ale nesnaží to nějak pochopit nebo i vyjít vstříc. Přijde mi, jako kdyby i žárlila, že mám nějaký vlastní život. Přitom když jsem doma, tak se se mnou ani nebaví, jen louka na televizi a jsou dny, kdy ode mě nic vůbec nechce a vůbec se mnou nekomunikuje. Ale hlavně, že jsem zavrena doma a nejsem nekde se svými kamarády nebo v práci, škole atd. Co mě taky trochu mrzi je to, jak se třeba vyjadřuje o moji rodině - hlavně o mamky straně. Mluví o nich velmi špatně, o mamce taky. Dále se velmi špatne vyjadřuje i o mně - vyčítá mi, jak vypadám, co nosím za oblečení. Neoblékám se nejak špatne, obleceni mám vždy čisté a vyzehlene. Dbám na to, abych byla vždy upravená. Nevím, kdy mi vůbec něco pochválila. Pořád me shazuje, vypichuje jen moje nedostatky. Ten psychicky nátlak už je někdy opravdu šílený. Mám přítele, který je navíc cizinec a ještě jine barvy pleti, a těch rasistických poznámek a narážek, kterých denně slyším. Celkově je tady hodně velký psychicky nátlak a řekla bych i šikana z její strany.

Už nekolikrat jsem mluvila o tom, že bych se odstěhovala do vlastního, peníze nějaké z brigády mám a táta mi každý měsíc posila nějaké peníze jako kapesné, na nějaký pokoj ve spolubydlení by to stačilo, ale vždy mi to rozmluví, že přeci takto můžu ušetřit a tak. Jenže já o tom poslední dobou přemýšlím více a více, protože už jsem z toho hlavně psychicky docela vyčerpaná.

Zase se bojím, aby si lidi nemysleli, že jsem nějak sobecká a myslím jen na sebe a chci se jen bavit a nestarat se, ale to není pravda. Nevadi mi pomáhat, ale spíše uz několikrát nastaly situace, kdy třeba jsem fakt nevěděla, jak si poradit nebo to bylo opravdu náročné (jako nějak jsem to vždy zvládla, ale trauma to ve mně zanechalo). Nemám žádný kurz ohledně pomoci starých lidí, nejsem žádný zdravotník. Přitom už nastaly situace, kdy by takový člověk byl potřeba. Navrhla jsem tátovi, at třeba zajistíme nějakou službu jako charitu nebo nekoho, kdo by za babickou třeba dvakrát do týdne zašel a pomohl ji nebo se o ni postaral a trochu mi ulevil, protože už se někdy nezvládám postarat. Jenže nic z toho nikdy nebylo, babicka je zásadně proti někomu “cizímu” v jejím dome. Nevadí mi postarat se, uklidit domov a obstarat důležité věci, ale zároveň mi vadí ten nátlak, to shazování, neustále komentáře a určité omezování svobody z její strany. Zase je mi lito babičky, chápu, je to starý člověk a potřebuje pomoc, to mi zase nějak nevadí, ale spíše mi vadí, že veškerá zodpovědnost leží na mně a táta se od toho distancuje a prakticky se mě tady snaží držet, aby se on nemusel starat. A taky mi vadí, jak se ke mně babicka chová. Jako fakt přemýšlím o odstěhovaní se, ale zase nechci vypadat jako nějaký sobec, co se nestará. Jenže js třeba fakt nevím, jak se už někdy postarat - když babičce je třeba špatně nebo byla po operaci a potřebovala nějakou speciální péči, nechali to všechno na mně, přitom v nemocnici vylozene řekli, že nám přidělí sestru, která k nám bude docházet, ale to babicka rekla, že není potřeba, že já to všechno zvládnu taky. Jenže pak si stěžuje, že to nezvladam, protože to prostě třeba neumím nebo nevím, jak udělat :nevim: pak akorát si vyslechnu zase, jak jsem hrozná a nezodpovědná a jak se vůbec diví, ze mám přítele atd.

Co byste udělali vy? :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
32611
12.8.21 13:39
@Anonymní píše:
Píšu zde, protože už nevím, co v této situaci dělat a asi by se hodil i jiný pohled na věc. Je mi 23 let, jeste studuji, ale pristi rok budu mit hotovo. Mám rozvedené rodiče, nebydlí spolu. Táta bydli s novou manželkou v Brně, mamka zůstala s mladším bráchou v Olomouci.

Aktuálně studuji v jiném městě (Brno) než odkud pocházím (Olomouc). Abych ušetřila peníze na začátku studia, tak jsem se nastěhovala před 3 roky k babičce (matka mého táty), která má v Brně celkem velký dům. Je sice dál od centra, ale je v klidné vilové oblasti. Takže není to tak špatná lokalita, na toto si stěžovat nemůžu. Navíc mám vlastní pokoj a tak i vlastní klid.
Táta bydli navíc kousek od nás, prakticky asi pár minut chůze. Takže není problém sem kdykoliv zajít, ale je vidět, že když fakt nemusí, tak nejde a spíše to všechno nechává na mně. Aneb přijde mi, jako kdyby si mě sem “dosadil”, aby se o babičku nemusel starat. Kdykoliv se něco děje, vždycky musím všechno obstarat já. Coz jako neříkám, že mi nějak extra vadí, ráda pomůžu, aspoň se někam projdu a popovídám si babickou, jenže problem je, že se to bere jako vylozene samozřejmost a kolikrát i na úkor mých osobních plánů, ale i třeba práce nebo školy. Kolikrát jsem už musela rušit na poslední chvíli směny, přišla jsem do školy pozde nebo jsem tam nesla vůbec nebo jsem musela překopat dlouhodobé plany, protože mi na poslední chvíli babicka oznámila, že někam musí jít nebo jet atd. A když říkám na poslední chvíli, tak opravdu na poslední chvíli (přijde v 9 ráno, že v 10 ráno musí byt v nemocnici na kontrole, přitom já v 10 musím už být v práci). Jako toto mi ani tam nevadí, kdyby jen to oznamovala aspoň pár dnů dopředu, abych se dokázala zorganizovat.

Každopádně co mi také vadí je to, jak mě nějak babicka vnímá a jak se ke mně někdy chová. Prakticky už nekolikrat jsem slysela, jak o mě mluví jako o svém “otrokovi” (to fakt řekla), co uklizi a udržuje cely dům a stara se o ni. Zároveň treba vůbec nerespektuje soukromi, zásadně neklepe, když jde ke mně do pokoje, takže nekolikrat už mě zastihla při převlékání nebo v jiném nevhodném momentu a ještě to brala jako něco úplně normálního. Už mi i takto párkrat vlezla do koupelny a i prede mnou parkrat přišla celá nahá nebo jen v kalhotkách atd. Zároveň se mnou jedná pořad jako s nějakým dítětem. Furt mi volá, kontroluje mě, jakmile jsem mimo domov více než 3 hodiny, hned mi vola, kde jsem, kdy se vrátím, co dělám. Navíc mi zakazuje být venku s kamarády po sedmé večer. Což samozřejmě nedodržuji, protože prostě to nejde být doma v sedm, hlavně teď v létě. Jenže jakmile nejsem v sedm doma, tak hned vola, kde jsem, at přijdu okamžitě domů, že už je děsně pozdě a jak mě někdo na ulici určitě znásilní, zabije atd. Takto mi vola každou treba půlhodinu, dokud fakt nepřijdu domu nebo dokud ona neusne. Většinou se do půlnoci vrátím, nejsem zas takový “pařmen”, co by jel fakt pokaždé úplně do rána (někdy se vrátím později, ale to je výjimečně). Navíc nepiju a pokud je fakt už hodně pozdě, tak si vezmu taxi, který me doveze domu. Jenže stejne to babičce nestačí a skoro kazdy večer me bombarduje telefonáty. Kdyz přijdu treba o pulnoci, vyslechnu si většinou, jak jsem hrozná, jak jsem děsně nezodpovedna, jak chci, aby me na ulici někdo zabil a utrapim své rodiče tímto chováním, jak ji privedu akorát do hrobu svým chováním a at se tedy odstěhuji a najdu si vlastní bydlení, pokud chci takto žít. Přitom chodím domu strizliva, protože vůbec nepiju alkohol, žádné drogy, nekourim a nedělám žádné blbosti :nevim: chápu, že je to jiná generace a ty věci vnímá a vidí jinak, spíše se ale nesnaží to nějak pochopit nebo i vyjít vstříc. Přijde mi, jako kdyby i žárlila, že mám nějaký vlastní život. Přitom když jsem doma, tak se se mnou ani nebaví, jen louka na televizi a jsou dny, kdy ode mě nic vůbec nechce a vůbec se mnou nekomunikuje. Ale hlavně, že jsem zavrena doma a nejsem nekde se svými kamarády nebo v práci, škole atd. Co mě taky trochu mrzi je to, jak se třeba vyjadřuje o moji rodině - hlavně o mamky straně. Mluví o nich velmi špatně, o mamce taky. Dále se velmi špatne vyjadřuje i o mně - vyčítá mi, jak vypadám, co nosím za oblečení. Neoblékám se nejak špatne, obleceni mám vždy čisté a vyzehlene. Dbám na to, abych byla vždy upravená. Nevím, kdy mi vůbec něco pochválila. Pořád me shazuje, vypichuje jen moje nedostatky. Ten psychicky nátlak už je někdy opravdu šílený. Mám přítele, který je navíc cizinec a ještě jine barvy pleti, a těch rasistických poznámek a narážek, kterých denně slyším. Celkově je tady hodně velký psychicky nátlak a řekla bych i šikana z její strany.

Už nekolikrat jsem mluvila o tom, že bych se odstěhovala do vlastního, peníze nějaké z brigády mám a táta mi každý měsíc posila nějaké peníze jako kapesné, na nějaký pokoj ve spolubydlení by to stačilo, ale vždy mi to rozmluví, že přeci takto můžu ušetřit a tak. Jenže já o tom poslední dobou přemýšlím více a více, protože už jsem z toho hlavně psychicky docela vyčerpaná.

Zase se bojím, aby si lidi nemysleli, že jsem nějak sobecká a myslím jen na sebe a chci se jen bavit a nestarat se, ale to není pravda. Nevadi mi pomáhat, ale spíše uz několikrát nastaly situace, kdy třeba jsem fakt nevěděla, jak si poradit nebo to bylo opravdu náročné (jako nějak jsem to vždy zvládla, ale trauma to ve mně zanechalo). Nemám žádný kurz ohledně pomoci starých lidí, nejsem žádný zdravotník. Přitom už nastaly situace, kdy by takový člověk byl potřeba. Navrhla jsem tátovi, at třeba zajistíme nějakou službu jako charitu nebo nekoho, kdo by za babickou třeba dvakrát do týdne zašel a pomohl ji nebo se o ni postaral a trochu mi ulevil, protože už se někdy nezvládám postarat. Jenže nic z toho nikdy nebylo, babicka je zásadně proti někomu “cizímu” v jejím dome. Nevadí mi postarat se, uklidit domov a obstarat důležité věci, ale zároveň mi vadí ten nátlak, to shazování, neustále komentáře a určité omezování svobody z její strany. Zase je mi lito babičky, chápu, je to starý člověk a potřebuje pomoc, to mi zase nějak nevadí, ale spíše mi vadí, že veškerá zodpovědnost leží na mně a táta se od toho distancuje a prakticky se mě tady snaží držet, aby se on nemusel starat. A taky mi vadí, jak se ke mně babicka chová. Jako fakt přemýšlím o odstěhovaní se, ale zase nechci vypadat jako nějaký sobec, co se nestará. Jenže js třeba fakt nevím, jak se už někdy postarat - když babičce je třeba špatně nebo byla po operaci a potřebovala nějakou speciální péči, nechali to všechno na mně, přitom v nemocnici vylozene řekli, že nám přidělí sestru, která k nám bude docházet, ale to babicka rekla, že není potřeba, že já to všechno zvládnu taky. Jenže pak si stěžuje, že to nezvladam, protože to prostě třeba neumím nebo nevím, jak udělat :nevim: pak akorát si vyslechnu zase, jak jsem hrozná a nezodpovědná a jak se vůbec diví, ze mám přítele atd.

Co byste udělali vy? :(

Sla bych na kolej nebo do spolubydleni. A tata ti ma posilat vyzivne, ne kapesné. Pokud teda neplatil neco babičce. Ty ji neco davas?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1696
12.8.21 13:43

Najdi si spolubydlení a budeš mít klid. Že začátku textu jsem si ještě říkala ok, tak ušetří, babičce aspoň někdo pomůže, ale pak už to začal být trochu horor. Tohle by mi za to asi nestálo, babičku bych navštěvovala a ráda jí někam v předem domluvený čas odvezla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
17971
12.8.21 13:44

Odjeď na erasmus. Najdi si takový, kde pro tebe bude snazší dopsat diplomovou práci a vypadni na semestr pryč a nebo si prostě o semestr prodloužíš studium.

Bude to zcela legitimní důvod, proč odjedeš, je to to nejlepší co pro svůj budoucí život můžeš udělat, protože se postavíš na vlastní nohy, profesně to může být dost prospěšné, upevníš si angličtinu a po dokončení školy prostě nebude snadné jen tak na pár měsíců odjet a potkávat cizí lidi ve stejné situaci.

Zároveň se za toho půl roku bude muset babička i otec naučit se postarat bez tebe a tím, že budeš nějakou dobu pryč, bude jednodušší nastavit pak jiné vztahy, tak aby tě akceptovali jako dospělou, ne jako dítě, kterému budou nakazovat co má dělat.

Bez toho bezpečí ciziny bude takovéhle odstříhnutí nechtěné pupeční šňůry složitější.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19737
12.8.21 13:44

Sedla bych si s babčou (předpokládám, že není senilní) a řekla jí, že si moc vážím toho, že tu mohu bydlet, ale že jsem dospělá a mám svůj život, práci a studium. Že jí velmi ráda kdykoli s čímkoli pomohu, ale nemůžu nejít do práce nebo do školy, protože ona se najednou rozhodne. Večerku bych si určovat nenechala, klidně bych si telefon po prvním volání a vysvětlením, že přijdu později, ztišila a prostě nezvedala. V pokoji a koupelně bych se zamykala. Pokud to babička není schopná akceptovat, tak bych se asi odstěhovala. A promluv si taky s tátou. Péče o seniory má být primárně povinností jejich dětí, ne vnoučat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13329
12.8.21 13:44

Odstehovala bych se. Jsi dospela zena, mas pravo vest svuj zivot dle sveho. I nadale bych pomohla, ale rizenou pomoc. Tzn nejaka pravidla. Pokud nebudou respektovana, tak smula. Mas rezim jak 13 lete dite.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.8.21 14:03

@vokishka aha, tak na to se kouknu - posila mi okolo 4 tisíc korun, ale když teď koukám na to výpočet výživného podle jeho platu, tak by mi měl posílat tedy o něco více, než posílá…jinak babi nic nedávám, za to, že tady bydlím

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.8.21 14:04

@Ou děkuji, erasmus je teď asi už uzavřeny na tento semestr, ale zkusím se podívat po dalším semestru nebo na nějaký jiný možný pobyt v zahraničí

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.8.21 14:07

@unuděná děkuji, jako já už se to takto snažila nekolikrat vysvětlit, ale nikdy to nedojde k něčemu kloudnému, vždy z toho vyjdu jako já ta špatná, že se nechci starat a myslím jen na sebe atd…ohledně večerky - vždy to vypadá, že je to na nějakou dobu okay, babička mě nechá na pokoji, ale pak třeba po par dnech se to zase rozjede a furt “kdepak jsi? Kdy přijdeš domu?! Už se nám po tobě stýská, od rána jsi pryč….” Nebo “už je osm hodin večer, jaktože už nejsi doma?!” A tak to je dál….takže teď už o tom odstehovani fakt přemýšlím

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.8.21 14:08

@Šarlota4 taky mi to přijde - za měsíc mi má být 24 let a takto fakt nechci strávit své mládí, někde zavřená a s režimem dítěte :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
19737
12.8.21 14:14
@Anonymní píše:
@unuděná děkuji, jako já už se to takto snažila nekolikrat vysvětlit, ale nikdy to nedojde k něčemu kloudnému, vždy z toho vyjdu jako já ta špatná, že se nechci starat a myslím jen na sebe atd…ohledně večerky - vždy to vypadá, že je to na nějakou dobu okay, babička mě nechá na pokoji, ale pak třeba po par dnech se to zase rozjede a furt “kdepak jsi? Kdy přijdeš domu?! Už se nám po tobě stýská, od rána jsi pryč….” Nebo “už je osm hodin večer, jaktože už nejsi doma?!” A tak to je dál….takže teď už o tom odstehovani fakt přemýšlím

Tak jí prostě znovu zopakuješ „babi, přece jsme se dohodly, že mě nebudeš na každém kroku kontrolovat. Přijdu až přijdu, dobrou noc.“ :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
775
12.8.21 14:37

Pokud to finančně zvládneš, odstěhuj se. Cena za bydlení zadarmo je to, že děláš poskoka a ještě sloužíš jako fackovací panák.

Podle toho, co píšeš, jsi schopná se o sebe postarat. O babičku ať se stará její syn.
Působíš moc sympaticky, tak držím palce, ať to zvládneš. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
450
12.8.21 14:50

Tyjo na výšce si máš užívat svobody ne se nechat šikanovat, celý zbytek života se pak budeš o někoho starat… Děti, staří rodiče, teď si máš ještě užívat bezstarostný život!!! Ze kterého pak budeš čerpat spousty vzpomínek! Tatínek ať se stará, kor když bydlí blízko, narážky na mamku pokud ty s ní máš dobrý vztah bych bez výjimky netrpěla a okamžitě řekla že to nebudu poslouchat a šla pryč… Jsi až moc zodpovědná… Jdi někam pryč, a otec ať platí adekvátní výživné… Si z tebe dělají všichni opravdu mizerně placenou služku. Pevně doufám v rámci tvého duševního zdraví že ti tato diskuze pomůže se rozhoupat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24751
12.8.21 14:53

Postupovala bych jako píše @unuděná a pokud to neprojde, tak bych se odstěhovala - to spolubydlení je asi ideální. V Brně je spoustu studentů, tak to asi nebude problém něco takového sehnat.

Režim fakt jak malé dítě. I můj devítiletý syn může být venku do dýl než do 19 h :roll:
TO samé s prací a školou - pokud to neřekne dopředu, tak „babi, nezlob se, ale opravdu nemůžu mít absenci jen proto, že si mi to neřekla dopředu, chceš snad, aby mě vyhodili z práce na paragraf??“

A pokud by mě (přede mnou) označila za otroka, hodně bych se načuřila… :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1858
12.8.21 14:55
@Anonymní píše:
Píšu zde, protože už nevím, co v této situaci dělat a asi by se hodil i jiný pohled na věc. Je mi 23 let, jeste studuji, ale pristi rok budu mit hotovo. Mám rozvedené rodiče, nebydlí spolu. Táta bydli s novou manželkou v Brně, mamka zůstala s mladším bráchou v Olomouci.

Aktuálně studuji v jiném městě (Brno) než odkud pocházím (Olomouc). Abych ušetřila peníze na začátku studia, tak jsem se nastěhovala před 3 roky k babičce (matka mého táty), která má v Brně celkem velký dům. Je sice dál od centra, ale je v klidné vilové oblasti. Takže není to tak špatná lokalita, na toto si stěžovat nemůžu. Navíc mám vlastní pokoj a tak i vlastní klid.
Táta bydli navíc kousek od nás, prakticky asi pár minut chůze. Takže není problém sem kdykoliv zajít, ale je vidět, že když fakt nemusí, tak nejde a spíše to všechno nechává na mně. Aneb přijde mi, jako kdyby si mě sem “dosadil”, aby se o babičku nemusel starat. Kdykoliv se něco děje, vždycky musím všechno obstarat já. Coz jako neříkám, že mi nějak extra vadí, ráda pomůžu, aspoň se někam projdu a popovídám si babickou, jenže problem je, že se to bere jako vylozene samozřejmost a kolikrát i na úkor mých osobních plánů, ale i třeba práce nebo školy. Kolikrát jsem už musela rušit na poslední chvíli směny, přišla jsem do školy pozde nebo jsem tam nesla vůbec nebo jsem musela překopat dlouhodobé plany, protože mi na poslední chvíli babicka oznámila, že někam musí jít nebo jet atd. A když říkám na poslední chvíli, tak opravdu na poslední chvíli (přijde v 9 ráno, že v 10 ráno musí byt v nemocnici na kontrole, přitom já v 10 musím už být v práci). Jako toto mi ani tam nevadí, kdyby jen to oznamovala aspoň pár dnů dopředu, abych se dokázala zorganizovat.

Každopádně co mi také vadí je to, jak mě nějak babicka vnímá a jak se ke mně někdy chová. Prakticky už nekolikrat jsem slysela, jak o mě mluví jako o svém “otrokovi” (to fakt řekla), co uklizi a udržuje cely dům a stara se o ni. Zároveň treba vůbec nerespektuje soukromi, zásadně neklepe, když jde ke mně do pokoje, takže nekolikrat už mě zastihla při převlékání nebo v jiném nevhodném momentu a ještě to brala jako něco úplně normálního. Už mi i takto párkrat vlezla do koupelny a i prede mnou parkrat přišla celá nahá nebo jen v kalhotkách atd. Zároveň se mnou jedná pořad jako s nějakým dítětem. Furt mi volá, kontroluje mě, jakmile jsem mimo domov více než 3 hodiny, hned mi vola, kde jsem, kdy se vrátím, co dělám. Navíc mi zakazuje být venku s kamarády po sedmé večer. Což samozřejmě nedodržuji, protože prostě to nejde být doma v sedm, hlavně teď v létě. Jenže jakmile nejsem v sedm doma, tak hned vola, kde jsem, at přijdu okamžitě domů, že už je děsně pozdě a jak mě někdo na ulici určitě znásilní, zabije atd. Takto mi vola každou treba půlhodinu, dokud fakt nepřijdu domu nebo dokud ona neusne. Většinou se do půlnoci vrátím, nejsem zas takový “pařmen”, co by jel fakt pokaždé úplně do rána (někdy se vrátím později, ale to je výjimečně). Navíc nepiju a pokud je fakt už hodně pozdě, tak si vezmu taxi, který me doveze domu. Jenže stejne to babičce nestačí a skoro kazdy večer me bombarduje telefonáty. Kdyz přijdu treba o pulnoci, vyslechnu si většinou, jak jsem hrozná, jak jsem děsně nezodpovedna, jak chci, aby me na ulici někdo zabil a utrapim své rodiče tímto chováním, jak ji privedu akorát do hrobu svým chováním a at se tedy odstěhuji a najdu si vlastní bydlení, pokud chci takto žít. Přitom chodím domu strizliva, protože vůbec nepiju alkohol, žádné drogy, nekourim a nedělám žádné blbosti :nevim: chápu, že je to jiná generace a ty věci vnímá a vidí jinak, spíše se ale nesnaží to nějak pochopit nebo i vyjít vstříc. Přijde mi, jako kdyby i žárlila, že mám nějaký vlastní život. Přitom když jsem doma, tak se se mnou ani nebaví, jen louka na televizi a jsou dny, kdy ode mě nic vůbec nechce a vůbec se mnou nekomunikuje. Ale hlavně, že jsem zavrena doma a nejsem nekde se svými kamarády nebo v práci, škole atd. Co mě taky trochu mrzi je to, jak se třeba vyjadřuje o moji rodině - hlavně o mamky straně. Mluví o nich velmi špatně, o mamce taky. Dále se velmi špatne vyjadřuje i o mně - vyčítá mi, jak vypadám, co nosím za oblečení. Neoblékám se nejak špatne, obleceni mám vždy čisté a vyzehlene. Dbám na to, abych byla vždy upravená. Nevím, kdy mi vůbec něco pochválila. Pořád me shazuje, vypichuje jen moje nedostatky. Ten psychicky nátlak už je někdy opravdu šílený. Mám přítele, který je navíc cizinec a ještě jine barvy pleti, a těch rasistických poznámek a narážek, kterých denně slyším. Celkově je tady hodně velký psychicky nátlak a řekla bych i šikana z její strany.

Už nekolikrat jsem mluvila o tom, že bych se odstěhovala do vlastního, peníze nějaké z brigády mám a táta mi každý měsíc posila nějaké peníze jako kapesné, na nějaký pokoj ve spolubydlení by to stačilo, ale vždy mi to rozmluví, že přeci takto můžu ušetřit a tak. Jenže já o tom poslední dobou přemýšlím více a více, protože už jsem z toho hlavně psychicky docela vyčerpaná.

Zase se bojím, aby si lidi nemysleli, že jsem nějak sobecká a myslím jen na sebe a chci se jen bavit a nestarat se, ale to není pravda. Nevadi mi pomáhat, ale spíše uz několikrát nastaly situace, kdy třeba jsem fakt nevěděla, jak si poradit nebo to bylo opravdu náročné (jako nějak jsem to vždy zvládla, ale trauma to ve mně zanechalo). Nemám žádný kurz ohledně pomoci starých lidí, nejsem žádný zdravotník. Přitom už nastaly situace, kdy by takový člověk byl potřeba. Navrhla jsem tátovi, at třeba zajistíme nějakou službu jako charitu nebo nekoho, kdo by za babickou třeba dvakrát do týdne zašel a pomohl ji nebo se o ni postaral a trochu mi ulevil, protože už se někdy nezvládám postarat. Jenže nic z toho nikdy nebylo, babicka je zásadně proti někomu “cizímu” v jejím dome. Nevadí mi postarat se, uklidit domov a obstarat důležité věci, ale zároveň mi vadí ten nátlak, to shazování, neustále komentáře a určité omezování svobody z její strany. Zase je mi lito babičky, chápu, je to starý člověk a potřebuje pomoc, to mi zase nějak nevadí, ale spíše mi vadí, že veškerá zodpovědnost leží na mně a táta se od toho distancuje a prakticky se mě tady snaží držet, aby se on nemusel starat. A taky mi vadí, jak se ke mně babicka chová. Jako fakt přemýšlím o odstěhovaní se, ale zase nechci vypadat jako nějaký sobec, co se nestará. Jenže js třeba fakt nevím, jak se už někdy postarat - když babičce je třeba špatně nebo byla po operaci a potřebovala nějakou speciální péči, nechali to všechno na mně, přitom v nemocnici vylozene řekli, že nám přidělí sestru, která k nám bude docházet, ale to babicka rekla, že není potřeba, že já to všechno zvládnu taky. Jenže pak si stěžuje, že to nezvladam, protože to prostě třeba neumím nebo nevím, jak udělat :nevim: pak akorát si vyslechnu zase, jak jsem hrozná a nezodpovědná a jak se vůbec diví, ze mám přítele atd.

Co byste udělali vy? :(

Já už bych byl dávno pryč :D

Jako postarat se, OK, ale nechat sebou zametat a nadávat do otroků, no wtf? A rušit na poslední chvíli školu nebo práci, protože někdo není schopen něco říct předem? No to ani ve snu.

Na druhou stranu, lidi se k tobě budou chovat tak, jak jim sama dovolíš. Když si to necháš líbit… Problém v tvé situaci je, že se už nelze příliš vymezit, když jsi skoro otrok, to neustojíš. Fakt vidím jako jediné řešení léčbu šokem - odchod.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat