Opravdu jsem já, která dělá vše špatně?

Anonymní
11.7.13 10:08

Opravdu jsem já, která dělá vše špatně?

Ahoj, v prvé řadě bych chtěla zachovat anonymitu, je to pro mě citlivé téma. :oops: A ted k problému:

Je mi 28 let, manželovi 39 let, máme spolu téměř 2,5 letou dcerku Terku ke které za 6 týdnů přibude syn. Jsme spolu celkově 5 let a z toho 3 roky manželé.

A jde mi o to, zda chci tak moc po dcerce a nebo ne. Dcerku od malička se snažím vychovávat podle svého nejlepšího svědomí. Dcerka je hodně paličatá. Cca od 11 měsíců, když udělala něco co podle mě neměla, dostala po ručičce (ale jen lehce), např. jsem měla vedle sebe na stole kafe se lžičkou a Terka mi chtěla vzít tu lžičku z hrnku, tak jsem ji okřikla že nesmí, že to pálí (několikrát) a v případě že neposlechla, tak dostala po ručičce. v roce šla do svého pokojíčku, který máme 5 kroků z ložnice, zvládala to si myslím dobře a po pár dnech se sama rozhodla, že už nechce být v malé postýlce, ale chce do velké, takže spinká tam. Postupně se samozřejmě množilo to, že odmítala poslechnout ve více věcech. A ted když se má za 6 týdnů narodit syn, tak to vygradovalo tak daleko, že se musí uspávat (i víc jak hodinu) a to stylem takovým, že chce aby si tam někdo za ní lehnul, hladil ji po hlavě, držel za ruku apod. nebo se dožaduje spát s námi v posteli (se stejným průběhem uspávání). Většinou navíc ulehá až tak kolem 22:45. A já padám únavou a nakonec spím v obýváku na pohovce, protože se prostě 3 na naši postel nevlezeme (malá se roztahuje po téměř celé posteli). Navíc prostě chci, aby poslouchala trochu víc (aby třeba neběhala do silnice, ale počkala na mě a my ji přešly za ručičku), aby si nevyřvávala vše co chce (vím, to je období, ale podle mě ho nemusím podporovat tím, že ji prostě ustoupím) atd. No a problém je v tom, že manžel mi už několikrát řekl, že chci dokonalé 2.5 leté dítě, že toto dělají všechny děti. Nakonec mi i vyčetl, že chci aby spala u sebe v pokojíčku. Naposledy jsme se kvůli tomu pohádali včera. Už je to tak daleko, že se chce odstěhovat a mě považuje za matku tyranku. Prosím vás, mám opravdu přehnané nároky?? :nevim: :nevim: Už pochybuji sama o sobě…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

13075
11.7.13 10:13

..

Příspěvek upraven 02.02.14 v 19:23

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
chatwenna
11.7.13 10:15

Ja pouze teoretizuji, protoze mam o mnoho mladsi dite…

Nemyslim, ze chces moc, ale myslim si, ze vetsina deti se stejne zaridi podle sveho…

Hodne mojich kamaradek dite vyexpedovalo do pokojicku a po dvou letech si dite vzalo perinu a slo v noci za mamkou. Myslim, ze je to normalni :nevim: Dite chce mamu, jde za ni :nevim:
Ja to mam nastavene jinak - maly spi se mnou v posteli, dela se mnou vsechny cinnosti, hodne se mazlime a nez abych mu dala po ruce, radsi po tisicite reknu, ze to nesmi a tytyty :)
Pokud mas pocit, ze ti utika, tak si porid postroj.

A cely muj dojem z tveho prispevku jsou spis emoce na vlasku… Jsi tehotna, hod se do klidu a neprozivej to tak.

  • Nahlásit
  • Citovat
3734
11.7.13 10:17

No a to se má sourozenec teprve narodit…obávám se, že Vám začne teprve pak peklíčko. Nesmíte ustupovat, jinak se nevyspí žádný člen rodiny.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3240
11.7.13 10:19

Tak s tím spaním v pokojíčku po ní asi nechceš moc… jsou děti, co to zvládají (syn kamarádky), i když já za sebe se přiznávám, že dceru ve stejném věku jako je ta Tvoje uspávám přsně tak jak jsi psala a v pokoji s ní spím… jenže je fakt, že neplánujeme druhé dítě a rozumím ti, že si zanedlouho nebudeš moct dovolit uspávat tak dlouho starší, když bude doma malé miminko. Že chodí spát tak pozdě… spí přes den? Dcera měla taky tyto tendence, tak už nespí po obědě a ulehne tak v 8, v půl 9. K tomu zbytku… dcerka si taky vyřvává a strašně si vymýšlí - třeba : chci jablečnou šťávu, dám jí jablečnou a ona na to: ne, já chci pomerančovou…a to je v různých obměnách celý den, nechám ji, ať se vyječí a vyvzteká, začala to teď dělat tak, že nás s manželem pošle z pokojíku pryč, sama tam ječí a zuří a pak přijde už klidná, chce to asi vydržet a věřit, že je to jenom období. Ti prďolové se od nás jako od mamin teď oddělují a začínají chápat, že jsou oni samostatné bytosti a toto je, myslím, ten projev. Myslím si, že ta hlavní rada je asi vydržet a být důsledná i přes ten řev - např. přes cestu se musí za ruku a přes to nejede vlak. Přijde mi, že popisuješ mou dcerku, dělá všecko cos napsala, tak to bude asi fakt věkem… Já si jedu ve své výchově jako předtím a záchvaty vzteku ignoruju, i když je to hodně těžké, to zas jo, vaří mi krev, když se mladá vzteká a mlátí třeba věcma, ale my s mužem jsme taky horké hlavy, tak to beru, že to možná má i po nás. :)

Děláš to, myslím, nejlíp jak umíš a měli byste s mužem postupovat oba stejně, aby si nedovolovala na jednoho víc, oba buďte stejně „přísní“ a oba po ní chtějte totéž. A hlavně to neřešte před ní, ale stranou, my jsme jednou tu chybu udělali a ona jí hned využila, protože tatínek byl v tu chvíli ten hodnější… :-)

Edit = překlepy.

Příspěvek upraven 11.07.13 v 10:26

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1484
11.7.13 10:20

Tak matka tyranka určitě nejsi, jenom se mi zdá pozdní to spaní. My máme s manželem rádi volné a klidné večery které máme pro sebe.Od mala nám usínají po večerníčku ve svém pokojíku. Každou noc jedno z dítek přijde za náma, máme velikánskou postel tak se v klidu vyspíme všichni. Ta doba kdy jsou děti malé je hrozně moc krátká, děcka vyrostou a proto i kdyby spaly se mnou v posteli do 15 budu ráda :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12194
11.7.13 10:20

S tím spaním v jiné místnosti to u takhle malých dětí nechápu. Vždyť jsou to mláďátka a potřebují trochu toho lidského tepla a bezpečí. Možná si ani někteří neuvědomují, že svým dětem způsobují trauma, které třeba nemusí být na první pohled zjevné, a nebo se projeví v pozdější době a už to nikdo nespojí s tím, že ho na roce rodiče od sebe vyhnali do jiné místnosti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
58616
11.7.13 10:21

Nó, řekla bych to takto. Můj mladý s námi spal v posteli do 3 let (měl špatné sny a pod, jinak to nebylo možné), taky se stávalo, že neposlouchal a pod. Ale třeba se dohodnout hlavně spolu. Já dala mladému taky hranice odmala, o to líp je teď respektuje. Zkuste s manželem sednout a promluvit - co by se mělo zlepšit, jak co řešit a pod. Když každý reagujete jinak, tak to dítě bude zkoušet o to víc :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13500
11.7.13 10:22

Postupovat důsledně a s láskou a s pevným nastavením hranic. Nereagovat hystericky a v afektu. Vyžadovat stále stejné věci, tzn. pokud nechceš, aby chodila sama přes silnici, voď ji za ruku pokaždé. Neustoupit ve věcech pro tebe zásadních, např. nikdy si nevyřve v obchodě hračku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13862
11.7.13 10:31

A čemu to jako pomůže, když se manžel odstěhuje? :mrgreen:
Taky má právo mluvit do výchovy, zvlášť jestli se aktivně podílí. Asi bych zkusila pojmenovat situace, ve kterých se neshodnete a dohodnout se, co s tím.
Ale celkově bych se já osobně spíš asi stáhla a snažila se to tolik neprožívat, protože (soudím podle sebe) ženská před porodem je nesnesitelná, uvažuje scestně a já si uvědomovala, že jsem se občas chovala jak idiot, takže já bych se do nějakých hlubších hovorů o výchově v tomhle období ani nepouštěla :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11689
11.7.13 10:40

Rozhodně nemáš přehnané nároky, já jsem třeba naprosto proti spaní dětí v posteli rodičů, myslím to celonoční, ne když si za vámi přijde lehnout třeba v 6 ráno, nebo vyjímka je nemoc… Usínání až tak pozdě, no to bych taky odbourala a neustupovala, nejspíš není unavená, takže jestli třeba nespí dlouho přes den… Já na takové to prošení dětí, tohle a tohle prosím nedělej moc nejsem, neříkám mlátit je, ale občas plácnutí přes ruku neuškodí. Možná se cítí trošku odstrčená kvůli tomu miminku? Jak reaguje na to, že budete brzy už čtyři?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1038
11.7.13 10:43

Tak je se chová dcerka je podle mě normální, chce to stát za svým a nepolevit, pokud nechceš aby s vámi mávala :) ale připrav se na to, že po narození bráchy se to ještě zhorší, třeba ne hned - u nás začalo to nejhorší asi v 9m mladšího (děti věkem jako ty vaše). Takže pokud chceš aby spala ve své posteli, tak pořád (my na letišti spali dlouhi všichni 4 a v pohodě :mrgreen:), přes silnici stále za ruku atd.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
820
11.7.13 10:50

Já si myslím, že mám tendenci být přísná matka, ale pokud mi moje roční dítě sedí na klíně a chce moji lžičku z kafe, protože zrovna nemá co na zkoumání, tak buď dostane lžičku nebo něco jiného co by ho zabavilo. Chápu to tak, že chce něco zkoumat a ne jen tak sedět, jeho cílem není dělat mi něco naschvál.

Jinak např. na zásuvku se nesahá a nesahá, a přesto vlak nejede, důsledně se zakazuje a odvádí pozornost jinam. Prostě ne.

Spaní v posteli - mh… těžko říct, mám roční dítě a občas ho uspávám tak, že ležíme spolu v posteli. Ale my se celý den nevidíme, tak se potřebujeme taky spolu být. Jinak myslím, že tvoje malá se cítí odstrčená kvůli miminku, takže bych jí to neupírala.

Byla bych důsledná v důležitostech, ale povolila bych v prkotinách.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5458
11.7.13 10:52

Asi jsem divná, ale podle mě se tvá dcera chová stejně, jako jiné děti v jejím věku. Uvědomuje si své vlastní já, zkouší co může a nemůže…
To, že si chtěla vzít lžičku z kafe? No a co, zjistila by, že lžička pálí. Nehledě na to, že já bych u dvouletého dítěte horké kafe co způsobí popáleniny nenechala, odstáté, které už nezpůsobí škody není takový problém. Moje malá v jejím věku neustále chtěla zkoumat krb na chatě :cert:, tak jsem jí jednou vzala ručičku a dala na teplé sklo z dvířek (nebylo rozpálené, ale hodně teplé ano), lekla se a od té doby se krbu nedotkla. Plácání přes ruku mi připadalo dost kontraproduktivní, okřikování též. Za ruku v té době chodit také nechtěla, naučila se sama až později a dneska za mnou chodí, že jí mám dát ruku, když někam jdeme… Spaní ve svém pokojíčku od roka mi připadá dost brzy. Starší syn šel do pokojíčku po druhých narozeninách, a to jsem s ním bývala dokud neusnul a neustále byl na chůvičce, takže kdykoliv se v pokojíčku šustlo (má pokojík v patře), tak jsem hned byla u něj. Dcera za ním šla do pokojíčku před druhými narozeninami. Obě děti jsou od malička zvyklé být v osm hodin v posteli (i kluk, kterému už bude deset let) - teď přes prázdniny to mají volnější a chodí později. Ale vždycky jsem si k nim večer sedla, a četla pohádku dokud neusnuly. Nejpozději do hodiny (a to už byl hodně extrém) vždycky obě děti spaly.
Možná chceš mít vážně super dítě, poslušné, dokonalé. Možná s tebou jen cloumají hormony, ale být tebou, tak trochu polevím na nárocích ke své dceři. Ona je ještě malinká, nemůže za to, že se jí za pár týdnů narodí bráška, a už teď je jasné, že s příchodem miminka na ní budou ty nároky ještě vyšší. Trochu polev, pokud ti na ulici utíká, dej jí takový ten dětský postroj s vodítkem. Ale neber jí to dětství, nechtěj po ní, aby byla dokonalá, bezchybná. Jednou by se ti to mohlo ošklivě vymstít. Ona je malá, hledá se, zkouší. Neříkám, že se máš vykašlat na výchovu, ale nepřeháněj to ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3876
11.7.13 10:55

@anairda Naprosto souhlasím, taky si myslím že se dítěti musí určit hranice a že poslouchat bude. Sice děti nemám, ale mám kolem sebe spoustu příkladů a je vidět, kde jsou ty rodiče důslední a kde si dítě může dělat co chce.
Hlavně se mi nelíbí chování manžela, musí vědět že je toho na tebe teď moc a místo aby tě podpořil, tak se chce odstěhovat? A to by chtěl abys Terku podporovala ve všem co si umane, nechala ji vzhůru celou noc, běhat po silnici a podobně? Můžeš mu ji nechat na víkend a někam odjet sama a uvidíš co bude říkat :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama