Opustila mě milovaná kočička - co teď?

7
12.7.21 17:12

Opustila mě milovaná kočička - co teď?

Ahoj všichni,

je to pár dnů co nás opustila po 18 letech naše čičinka. Měla jsem ji od malinka, byla to moje největší kámojda a byla regulérně bossem rodiny. Vše se točilo kolem ní, měla nejlepší servis a pomalu jedla lépe než my :D Taky nikdy nebyla nemocná a zemřela maximálně důstojně doma a ve svém pelíšku a doufám, že bezbolestně.
Teď když nás ale opustila.. Dům je bez ní ale úplně prázdný, děsně tichý a úplně jak kdyby ztratil duši. Nedá se tu být.. Furt koukám na její místečka a hledám jí a střežím uši jestli nejde akdyž otvírám dveře, tak to dělám automaticky opatrně, protože koza vždycky vyběhla a člověk jí pak nechtěně kopnul..
No mám úplné záchvaty smutku, až mě to bolí a utápím se v slzách. Nevím, co mám dělat. Nejradši bych si pořídila novou kočičku, protože tenhle prázdný dům mě vážně ničí ale zbytek rodiny je proti a ještě k tomu se plánuje rekonstrukce a všichni tvrdí, že by to pro ní byl stres. Já bych se o ní samozřejmě postarala a během rekonstrukce by byla třeba v bytě a ne na baráku ale také nevím, jestli nejsem nějaká divná, že mě opustí nejmilovanější tvor a já bych jí hned nahradila jinou… Jen bych ale potřebovala to prázdné vyrvané místo něčím zase zaplnit.
Prosím aby mi nereagovali ti, co zvíře nikdy neměli a neumí toto pochopit. Možná někomu mohu znít jako blázen a pošahanec ale věřte, že pro mě je to opravdu důležité a moc těžké období…

Moc díky za vaše názory :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
589
12.7.21 17:22

Moc dobře Tě chápu, mně naše Kika :srdce: odešla po 15letech, a truchlila jsem pro ní téměř stejně jako kdyby odešel kterýkoliv jiný člen rodiny. Teď máme roční Triss :lol:…ale je pravda, že pár měsíců po smrti Kiky jsem na další kočičku připravená nebyla…potřebovala jsem čas. Být v tvé kůži, možná bych počkala po té rekonstrukci. Ale vím, je to moc těžké, když jsi prostě zvyklá na kočičí přítomnost. Drž se :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
531
12.7.21 17:27

Úplně tě chápu a je mi to opravdu upřímně, ale upřímně líto. Dokážu se do tebe v téhle situaci vžít. My měli pejska od mých 4, zažil se mnou školku, základku a měsíc před maturitou zemřel. Nejhorší bylo, že já i on věděl že je jen můj i když byl člen naší rodiny, my dva jsme na sobě byli závislí. Tak hrozně to bolelo. Větší bolest jsem zatím nezažila. Němá tvář, která ti je oddaná, nevinná, hodná, nezkažená. Měsíc jsem mu dávala žrádlo i když nebyl…vodu… prostě mi to nedocházelo, že už není. Nikdy jsem už jiného psa nechtěla, protože tenhle zážitek už jsem nikdy nechtěla zažít. Po třech letech jsem si stejně pořídila psa a jen svého, ten skončil na vozíku a ty muka, že by nebyl jsem prožívala znova. Ale já zvířata asi miluji až moc… Poradím ti jen čas. To je jak se vším. To chce čas. Je asi nutný si to vytrpět i když je to hrůza.

Příspěvek upraven 12.07.21 v 17:29

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16656
12.7.21 17:28

Tak my jsme měli v rodině maltézačku 17 let, dostal jsem jí, když jsem nastupoval do 1. třídy, tedy v šesti… :andel:
Tuhle neděli nám pošel zakrslík - po 11 letech… Pořád se ohlížím na prázdnou klec, co tam kutí. :andel: :,(
:kytka: Upřímnou soustrast. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
531
12.7.21 17:31

@M_Vladim To je mi lito :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7
12.7.21 17:33
@summersun píše:
Moc dobře Tě chápu, mně naše Kika :srdce: odešla po 15letech, a truchlila jsem pro ní téměř stejně jako kdyby odešel kterýkoliv jiný člen rodiny. Teď máme roční Triss :lol:…ale je pravda, že pár měsíců po smrti Kiky jsem na další kočičku připravená nebyla…potřebovala jsem čas. Být v tvé kůži, možná bych počkala po té rekonstrukci. Ale vím, je to moc těžké, když jsi prostě zvyklá na kočičí přítomnost. Drž se :hug:

Moc děkuji za empatii… :srdce: je to můj první příspěvek tady a musím říct, že se mi tedy děsně ulevilo a tvá zpráva mě hrozně potěšila. Nejspíš to bude rozumné počkat, když jsem si svůj příspěvek pak četla, taky se mi zdá logičtější a férovější k bobíkovi počkat.. je fakt hodně brzy ale mě se prostě strašně stýská no. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7
12.7.21 17:44
@Psisuchar píše: Úplně tě chápu a je mi to opravdu upřímně, ale upřímně líto. Dokážu se do tebe v téhle situaci vžít. My měli pejska od mých 4, zažil se mnou školku, základku a měsíc před maturitou zemřel. Nejhorší bylo, že já i on věděl že je jen můj i když byl člen naší rodiny, my dva jsme na sobě byli závislí. Tak hrozně to bolelo. Větší bolest jsem zatím nezažila. Němá tvář, která ti je oddaná, nevinná, hodná, nezkažená. Měsíc jsem mu dávala žrádlo i když nebyl…vodu… prostě mi to nedocházelo, že už není. Nikdy jsem už jiného psa nechtěla, protože tenhle zážitek už jsem nikdy nechtěla zažít. Po třech letech jsem si stejně pořídila psa a jen svého, ten skončil na vozíku a ty muka, že by nebyl jsem prožívala znova. Ale já zvířata asi miluji až moc… Poradím ti jen čas. To je jak se vším. To chce čas. Je asi nutný si to vytrpět i když je to hrůza.Příspěvek upraven 12.07.21 v 17:29

:( já také zvířata strašně miluji, jsou tak hodný a čistý a nikdy nezneužijou dobroty :) Ale je to fakt šílený tady teď být bez věčnýho vytí věčně hladového tvorečka.. já dneska vyhazovala její misky, který měla na zahradě na vodu a pelíšky ale misku na žrádlo v kuchyni jsme také ještě nechali… :nevim: neumím říct proč…
Je mi hrzně líto, že i vy všichni ostatní, jste museli prožít tuhle nesnesitelnou bolest… je to fakt maso totiž… ale těch 18 let za to absolutně stálo :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7
12.7.21 17:47
@M_Vladim píše:
Tak my jsme měli v rodině maltézačku 17 let, dostal jsem jí, když jsem nastupoval do 1. třídy, tedy v šesti… :andel:
Tuhle neděli nám pošel zakrslík - po 11 letech… Pořád se ohlížím na prázdnou klec, co tam kutí. :andel: :,( :kytka: Upřímnou soustrast. :kytka:
:( to je mi moc líto :( také přeji tedy upřímnou soustrast… a úplně chápu, taky furt koukám, kde na mě zas vybafne :( držte se
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
933
12.7.21 17:51

Ja ti rozumim. My jsme minuly tyden nechavali uspat pejska. Bylo mu 14 a obreceli jsme to vsichni, nejvic 6leta dcerka. Je nam porad smutno, je tady strasny prazdno. :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19345
12.7.21 17:54

Jediné, co mi pomohlo na smutek po odchodu našeho čivaváka, byl další psík…bylo tady prostě strašně smutno, prázdno a moc nám chyběla už jen ta přítomnost zvířete…není to žádná náhrada, protože toho původního nemůže nahradit nic…ale je to oživení místo se trápení…takže bych si rozmyslela, jestli až po rekonstrukci nebo dřív…to je na tobě…drž se, je to moc smutné období :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
186
12.7.21 17:56

Tohle je hrozný, když umřel náš pes, bylo to pro mě (zatím) nejhorší období. Dostal jsem ho za vysvědčení v první třídě. Stěhoval se mnou do samostatného života a zemřel dva dny po státnicích, bylo mu 18, krásný věk, ale přesto chybí stále. Dlouho jsme to bez zvířete nevydrželi, navíc jsme přišli v krátkém čase o psy dva, každý jsme si do vztahu přivedli jednoho a opustili nás v jednom měsíci, takže to bylo dost těžké období. Naštěstí jsme si brzy pořídili dvě kočičky, dnes jich máme mnohem víc a to nám hodně pomohlo. Kotěcí hra je super lék, jsem za, pokud to jen trochu jde, pořídit si novou kočičku. Opravdu to hodně pomůže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2295
12.7.21 17:56

Chápu tě.. Me odešel pejsek byl to bozan ❤️byt byl bez něj fakt prázdný.. Koukala sem asi po 2 mes.na inzeráty byly tam Štěňátka staffa, jen sem koukala a nakonec ten den jsem si vezla domu takovýho malyho piškota😁 😁teď jsou mu 4 roky a vůbec toho nelituji dává mi takový lásky že sem spokojena a on je taky princatko❤️🍀 🐕

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13290
12.7.21 18:02

Blázen a pošahanec nejsi.
Počkala bych po rekonstrukci a pak bude ten správný čas na novou kočičku. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.7.21 18:14

Naprosto tě chápu, během posledních dvou let jsem přišla o 3 milovaná zvířátka, o pejska a 2 kočičky. Pořád to moc bolí a myslím, že se z toho úplně nevzpamatuju nikdy. Nejbolestivější jsou pro mě ale vzpomínky na ty konce, dva z nich byli vážně nemocní a museli jsme je nechat uspát. Ty píšeš, že kočička umřela stářím, myslím si, že „díky“ tomu se z toho otřepeš rychleji. 🍀

Myšlenky na další zvířátko taky chápu, mívám to stejně. A vůbec to neznamená, že bys chtěla zapomenout na to první. Já mám ty „následníky“ ráda stejně moc, jako ty první. Zároveň mám ale pořád stejně moc ráda ty, kteří tu už nejsou. 💙

  • Citovat
  • Nahlásit
7
12.7.21 18:47
@TeSudička píše:
Ja ti rozumim. My jsme minuly tyden nechavali uspat pejska. Bylo mu 14 a obreceli jsme to vsichni, nejvic 6leta dcerka. Je nam porad smutno, je tady strasny prazdno. :(

To me hrozne mrzi :( a asi nejvic za malou, pro tu to musi byt uplne obtizny.. my dospely, ikdyz se to tak obcas nezda, porad uvazujeme trosku pragmaticteji :( :srdce: tak se drzte a premyslite o novem zviratku? :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat