Osmý měsíc těhotenství a úzkosti i s antidepresivy

Anonymní
20.9.19 14:29

Osmý měsíc teh a úzkosti i s antidepresivem

Ahojky všem je to dva roky co se u mne rozjela panicka porucha.
Rok a půl byl peklo snažila jsem se si strach vyvolávat a nic. A také tok a půl chodil na psychoterapii a ta vůbec nepomohla.

Nyní jsem 5mwsic na citalecu 10mg. Nějak jsem to vytesnía na par měsíců a bylo fajn ale nyní jsem se do toho zase nějak ponořila a je to peklo opět i přes A. D. Mám strach zda to neublizi miminku.

U mne je problém takový ze se bojím toho strachu a paniky ničeho konkrétního, ale tohoto stavu.
Vypadá to tak ze to mám pořad na mysli. Něco dělám a najednou mi tam vlitne ten strach protože se bojím kdy to zase přijde. A jakmile se začnu bát kdy přijde. Tak přijde samozřejmě ihned. Trvá par vteřin a pak je to nanovo a dokola.

Snažím se si říkat ze se s tím musím naucit žít a přijmout ten strach, ale jde to hodně těžko. Takto se snažím už třetí den.

Mslite si ze to jde někdy překonat. Nechci brát léky a chci být zase ok. Jako malá jsem měla ustrasene dětství.

Děkuji všem

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
20.9.19 14:49

Můžu ti jen z vlastní zkušenosti říct, že psychofarmaka nejsou nejideálnější prášky.
Jasně je to chvilkové řešení, ale ne na pořád. Navíc je to špatné pro to dítě.
Jak tvůj stres, tak i léky jsou pro to dítě hrozné.
Já měla deprese nejvyššího stupně, paranoie, které nastupovaly večer a ráno bylo opět vše v pořádku a k tomu jsem brala AD 100mg. Jenže jediné co to způsobilo bylo to, že jsem v sociálním životě nemohla fungovat už vůbec.
Uvědomila jsem si, že se níčím a, že rodina má strach o mne. Takže jsem ty prášky nadobro vyhodila a začala sama se sebou bojovat. Zanechalo to ve mne agresivní stránku, ale i tu dokážu ovládat.

Chci tím říct, že když budeš opravdu chtít, dokážeš to odstranit sama. S tím ti moc psychologové ani psychiatři nepomůžou (ani jejich psychofarmaka). Je to jen v naší hlavě. Je jen na nás jestli si to připustíme a budeme bojovat. Ale nakonec ten boj stojí za to. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
291
20.9.19 14:57

Ahoj, znám přesně to co popisuješ. Panicke ataky mám od 13ti let a od 16ti beru AD. Mám dceru 9 let, léky jsem brala tedy i v těhotenství a i kojení dva roky, konkrétně Sertralin. Na dceru neměly léky vliv. Citalec je ok, nejsou to žádné silné prášky, v těhotenství neuškodí. A já se teda paniky zbavila co jsem začala brát AD, ale úzkosti mám stále, sice slabší, ale mám. Poslední měsíce se snažím na sobě pracovat. Úžasná je Luisa L. Hay, mám knížky a poslouchám i její meditace. Člověk si musí uvědomit, že všechny negativní myšlenky se dají přeměnit na pozitivní, že můžeme rozhodovat sami o tom, jak se budeme cítit, protože zažité vzorce chování se dají zpracovat. Všechno je to jen v nás a je to sice dlouhá cesta, ale stojí za to, mě se zatím AD nepodařilo vysadit, ale co člověk má zažité několik let, nejde změnit během chvilky, důležité je, že se člověk snaží a nevzdává se, držím palce :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.9.19 15:02
@luciie88 píše:
Ahoj, znám přesně to co popisuješ. Panicke ataky mám od 13ti let a od 16ti beru AD. Mám dceru 9 let, léky jsem brala tedy i v těhotenství a i kojení dva roky, konkrétně Sertralin. Na dceru neměly léky vliv. Citalec je ok, nejsou to žádné silné prášky, v těhotenství neuškodí. A já se teda paniky zbavila co jsem začala brát AD, ale úzkosti mám stále, sice slabší, ale mám. Poslední měsíce se snažím na sobě pracovat. Úžasná je Luisa L. Hay, mám knížky a poslouchám i její meditace. Člověk si musí uvědomit, že všechny negativní myšlenky se dají přeměnit na pozitivní, že můžeme rozhodovat sami o tom, jak se budeme cítit, protože zažité vzorce chování se dají zpracovat. Všechno je to jen v nás a je to sice dlouhá cesta, ale stojí za to, mě se zatím AD nepodařilo vysadit, ale co člověk má zažité několik let, nejde změnit během chvilky, důležité je, že se člověk snaží a nevzdává se, držím palce :srdce:

Děkuji vám děvčata, jde o to ze já se bojím toho stavu strachu a paniky a tím se to hned spustí. D´vzey si říkám neboj se zase to přejde. Ale představím si jak je to hnusne a hrozné a je to tu. A takhle je to cely den.

Takže myslíte ze když se budu i tak každý den snažit. Dá se to nějak jednou zvládnout? Strašně moc chci.
Nevím zda si ten strach vyvolávat a snažit se ho nebát nebo se mu vyhýbat.

Děkuji kočky moc.

  • Nahlásit
  • Citovat
291
20.9.19 15:07
@Anonymní píše:
Děkuji vám děvčata, jde o to ze já se bojím toho stavu strachu a paniky a tím se to hned spustí. D´vzey si říkám neboj se zase to přejde. Ale představím si jak je to hnusne a hrozné a je to tu. A takhle je to cely den.

Takže myslíte ze když se budu i tak každý den snažit. Dá se to nějak jednou zvládnout? Strašně moc chci.
Nevím zda si ten strach vyvolávat a snažit se ho nebát nebo se mu vyhýbat.

Děkuji kočky moc.

No zrovna včera jsme koukala na video, kde se popisuje že ataka se má vyvolat a nechat ji, prostě prožít si ji, ale já bych to asi nedělala, navíc v těhotenství, kdy má být maminka v klidu co nejvíc, já bych se spíš snažila když by začala přicházet tak se hned zaměřit na něco jiného, na svůj dech, nebo něco co zaměstná mysl. jo a taky je skvělá knížka Moc přítomného okamžiku.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama