Panická ataka, jak se vám projevila?

Anonymní
27.10.19 18:00

Panická ataka, jak se vám projevila?

Měli jste někdo ataku ze strachu vážné nemoci? A jak se vám projevila?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
9927
27.10.19 18:10

Je to jen slovíčkaření, ale strach z vážné nemoci je normální úzkost. pokud si uvědomuješ, že se něčeho bojíš, i když z toho třeba hodně vyšiluješ, tak to je běžná úzkost.

Panická ataka je nějaký tělesný projev - typu bušení srdce, pocit na omdlení, tetanie a podoběn, který si neumíš spojit s tím, že jsi úzkostná a pak zpětně se bojíš že to je něco vážného.

Rozlišování je vlastně jedno, protože obojí vyžaduje psychoterapii a případně napomoci zvládání antidepresivy s účinky i proti úzkosti.

Jen teda u těch panických stavů je to o fous komplikovanější, protože si nejdřív musíš přiznat, že to je z těch emocí, co si nepřipouštíš a že prostě nejsi takový železný gekon, jak si myslela a že je potřeba říct si o pomoc a dovolit okolí, aby ti pomohlo.

Ale fakt to jde zvládnout, jen se člověk musí vzdát lži, kterou udržuje právě úzkost - že o tom nesmí nikomu říct, že to musí zvládnout sám a jinak je k ničemu a nic si nezaslouží.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.10.19 18:39

@Ou Jojo tak to bylo myšleno, že na mě přijde stav a bojím se z toho stavu, že jde o něco vážného. Začalo to oteklym kotníkem bez příčiny, pak postupně bolest na hrudi, litani na záchod. Klepání se. Mám tetanii. Teď se mi hodně motá hlava a pocit na zvracení, v noci zase křeče do břicha a lítani na záchod. Samozřejmě zase mám strach a predsavy o nejhorších věcech. Nebyvam nemocná a teď takové stavy. Takže mě to rozhodilo

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.10.19 18:44

Ke všemu se dostat na nejake vyšetření je skoro nemožná. 4krat pohotovost nebo rychlá a řeší jen infarkt nebo plicní embolii. Nějaký ultrazvuk nebo něco nnic. Takže to mě taky pěkně rozhodí. Včera mi bylo drsné zle, kolapsove stavy. Sla jsem na pohotovost a kontrolovala mě jen jsi bych mela mít chřipku. Zadna krev nic. Jen prý když se přidá tlak na hrudi ať přijdu znovu. Děs!!

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.10.19 18:45

Tak já mám panicke ataky prakticky pouze v souvislosti se zdravotním stavem. Protože můj největší strach je z infarktu (bůhví proč), tak většina atak ho dokonale imituji. V tu chvíli je těžké přesvědčit sebe sama, že to je jen ataka. I po 13ti letech s tím mám někdy problém, ale ziju s tím celkem v pohode. AD určitě už ne..

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.10.19 18:48

Jo ale období pohotovosti, lítání po doktorech i léčby na psychiatrii už mám za sebou, abych nemachrovala. Prostě jsem si to za ta léta už zpracovala i jinak. Drž se!

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.10.19 19:04

Mě hlavně děsí i to že fakt člověku něco být tak dřív zdechne. Než se dostane na vyšetření. A to taky se to tu děje.

  • Nahlásit
  • Citovat
245
27.10.19 19:07

Řešit tohle na pohotovosti je blbost. Na to ani pohotovost není.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.10.19 19:17

@MrsNorris a kde jit když to přijde v době kdy Dr neordinuje? A na každé vyšetření se u nás čeká 3mes a než člověk vůbec dostane zadanou to je též sto let..

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.10.19 19:18

Zadanku..

  • Nahlásit
  • Citovat
27.10.19 20:16

Existuje okamžitá pomoc/pohotovost v rámci psychiatrických nemocnic/oddělení, ty ale nejsou vsude, v Brně například v Bohunicích, možno prijit bez objednání. Jinak klasika k praktikovi, který vystaví zadanku na psychiatrii. Běžná praxe

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
27.10.19 20:20

A ano, panickou ataku jak popisuješ jsem prožila nekolikrat, v nejhorším období i vícekrát denně, tez jsem si myslela ze umírám. Pomohla antidepresiva, ale taky ne hned. Psychiatr. Je to běh na delší trať. A chce to komplexnejsi přístup i celkove k životu. Kde by mohl byt zakopany pes. Každopádně bych to ja osobne bez A. D nedala. Nyní jsem cca 5 let bez atak i AD, ani porod to nerozjel znovu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.10.19 20:32

@KKKopretina Když ono jde těžko rozpoznat jestli jde fakt o zdraví nebo jen strach. Vyšetření za sebou žádné nemám. Akorát krevní rozbor. Takže třeba v sobotu dopoledne se k praktikovi není šance dostat a jsme malé město. I ta pohotovost je 25km od nas

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
27.10.19 22:29

Víš, něco takového prožívám teď i já, o to hůř, že jsem z oboru, záchranář aktivně pracující na ZS. K mé práci potřebuji být v kondici, takže hodně běhám, v pátek jsem si nějak hla se zády a nějak mě od ty doby začala prepadat panika co by to mohlo být, myelosarkom aj.. U toho cítím nával horka, podlamuji se mi nohy, busi mi srdce a mám pocit že omdlim. ( začalo se mi to stávat po porodu prvního dítěte) byla jsem u odborníka, trpí na to lidi co jsou ve stresu, já pořád - patřím i vzhledem k povolání k uzkostnejsim matkám plus stresova práce… Jsem teda bez AD. Snažím se to si to neprioustet a zaměstnávat hlavu jinak. Sport hodně pomáhá. Zhoršuje se to pred menstruaci. Když jsem v práci, nebo jedu na 100% tak mě to ani nenapadne, když mám čas se sledovat a přemýšlet je to horší. Mě psychiatr nepomohl, styl léky nechcete tak co chcete. Rovnou na noc mi chtěl dát neurol, přes den citalec, spím, jím dobře. Takže za mě je určitě lepší naučit se s tím žít a pracovat na sobě. Jóga, uvolňující cviky. Když to přijde říkám si, no jo už zas, tak se uklidnime a jdu rychle něco dělat… Ale stav je to hnusný to jo. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
28.10.19 09:16
@Anonymní píše:
Víš, něco takového prožívám teď i já, o to hůř, že jsem z oboru, záchranář aktivně pracující na ZS. K mé práci potřebuji být v kondici, takže hodně běhám, v pátek jsem si nějak hla se zády a nějak mě od ty doby začala prepadat panika co by to mohlo být, myelosarkom aj.. U toho cítím nával horka, podlamuji se mi nohy, busi mi srdce a mám pocit že omdlim. ( začalo se mi to stávat po porodu prvního dítěte) byla jsem u odborníka, trpí na to lidi co jsou ve stresu, já pořád - patřím i vzhledem k povolání k uzkostnejsim matkám plus stresova práce… Jsem teda bez AD. Snažím se to si to neprioustet a zaměstnávat hlavu jinak. Sport hodně pomáhá. Zhoršuje se to pred menstruaci. Když jsem v práci, nebo jedu na 100% tak mě to ani nenapadne, když mám čas se sledovat a přemýšlet je to horší. Mě psychiatr nepomohl, styl léky nechcete tak co chcete. Rovnou na noc mi chtěl dát neurol, přes den citalec, spím, jím dobře. Takže za mě je určitě lepší naučit se s tím žít a pracovat na sobě. Jóga, uvolňující cviky. Když to přijde říkám si, no jo už zas, tak se uklidnime a jdu rychle něco dělat… Ale stav je to hnusný to jo. :hug:

Přesně jak píšeš. Ke všemu jsem též sportovec. Jen už to preslo i tady v tomto směru. Co když mi něco je a sportem to zhoršim. Věřím že mě by pomohlo vědět že je vše ok. Ale je to boj na dlouhou trať. Na echo čekám 2mesice. Na ultrazvuk je zatím bez šance se dostat. Nevím v jakém stavu bych musela přijít. Nejlepší je jak člověk všude čte, hlavně přijít včas a prevence je základ. Bez šance. Ke všemu to tu kolem me celkem odpadá. Lidí za 3tydny nejsou. Nedivila bych se kdyby se nestihli dostat na řadu.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama