Panicka strach z laktacni psychozy

Anonymní
6.7.20 07:32

Panicka strach z laktacni psychozy

Ahoj holky, pred tehotenstvim jsem se léčila z úzkostma. Ted jsem 21. Tt. Upne klidna, vse probiha dobře. Včera me napadlo, ze kdyz jsem mela psychické potize, tak muzu mit laktacni psychozu po porodu. Úplně jsem se z toho zhroutila, mam strašný strachy ze bych potom treba mohla miminku ublížit. Na druhou stranu si říkám, ze by to snad moje vnimave okoli poznalo vcas a dotahli me k doktorovi.
Ale stejně mam úplně sevřený žaludek a paniku.
Jak jste to mely v úzkostmi. Meli jste po porodu nejaky hrozný průběh?
Dekuji

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
523
6.7.20 07:43

Miminku neublížíš. To už je fakt hodně rozjetá psychóza a toho by si v okolí všimli, když ví, že máš problém s úzkostmi. Jinak jestli si v klidu, užívej si tehotenstvi, na tohle nemá cenu myslet. Stejně to absolutně neovlivnis tím, že se budeš bát teď. Po porodu, pokud bys měla vážné problémy, zastavují laktaci. Ale není vůbec pravidlo, že kvůli tomu, že si měla s úzkosti problémy se to po porodu vrátí ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.7.20 07:55

@Baruunečka Děkuji, ja se vzdycky vynervuju něčím dopředu. Asi to jsou ty moje uzkosti.

  • Citovat
  • Nahlásit
1244
6.7.20 08:03

Měla jsem strašný úzkosti v těhotenství, po porodu se to hodně zlepšilo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1115
6.7.20 08:20

Já naopak před porodem naprosto vyrovnaná a pak se dostavila poporodní depka jak vyšitá… Opakovala se i po dalších dvou porodech, teď naposledy mi laktaci zastavili do 24 hodin po porodu a musím říci, že průběh byl možná nejlepší. Já jsem nechtěla ublížit mimču, ale sama sobě… Připadala jsem si úplně zbytečně… Jinak u mě zabralo minimální množství antidepresiv.
Každopádně vůbec se tím nestresuj, bude to třeba v pohodě… Jen třeba řekni nejbližšímu okolí, aby tě po porodu více sledovalo. Hlavně se potom o svých pocitech neboj mluvit (manžel, maminka). Máš s úzkostmi zkušenosti, tak víš, jak to řešit, kdyby náhodou něco. Důležité je připustit si, že máš nějaký problém a požádat o pomoc, nedrž to v sobě… Minimálně se alespoň vyzpovídáš a značně se ti uleví.
Držím palce!!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3711
6.7.20 08:25

Hlavně se, prosím, nestresuj dopředu.
Kdyby se náhodou laktační psychóza objevila, neboj, okolí to pozná a k doktorovi tě dotáhnou.
Není to ale jev tak častý a trpět úzkostmi před porodem nestačí, jsou k tomu potřeba další spouštěče.
Užívej si těhotenství a neobávej se ničeho dopředu, řeš věci, až přijdou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
445
6.7.20 08:36

Ahoj, rodina ví, že mas úzkosti? Upozorni je na to, čeho se bojis, ať to hlídají. Ale úzkosti a psychóza je něco jiného a může se to objevit i u zdravých žen, nemyslim si, že to úzkosti v anamnéze ovlivňují. Promluv si o tom i se svým doktorem, ale hlavně se z toho nestresuj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.7.20 08:47

Dekuji holky, rodina o mych uzkostech vi, manžela uz jsem instruoovala ohledne laktacni psychózy dopředu :)
Děkuji za zkusenosti, koukam, ze kazdy to ma úplně jinak.
:srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
123
6.7.20 09:21
@Anonymní píše:
Ahoj holky, pred tehotenstvim jsem se léčila z úzkostma. Ted jsem 21. Tt. Upne klidna, vse probiha dobře. Včera me napadlo, ze kdyz jsem mela psychické potize, tak muzu mit laktacni psychozu po porodu. Úplně jsem se z toho zhroutila, mam strašný strachy ze bych potom treba mohla miminku ublížit. Na druhou stranu si říkám, ze by to snad moje vnimave okoli poznalo vcas a dotahli me k doktorovi.
Ale stejně mam úplně sevřený žaludek a paniku.
Jak jste to mely v úzkostmi. Meli jste po porodu nejaky hrozný průběh?
Dekuji

Ahoj ja se lecila s uzkostma dva roky, v tehu jsem dokonce postupne vysadila prasky, nejak se ta uzkost tim. tehotenstvim vytratila, k memu prekvapeni jsem zustala hodne v klidu i u porodu, proste jsem myslela jen na prcka, taky jsem se v sestinedeli trochu obavala jestli tou unavou a kojenim zas neprijde uzkost a prekvapive nic, maleho jsem si uzivala fakt moc, ted ma deset mesicu ja prestala kojit a ejhle az ted zacinam pozorovat, ze ve vypjatejsich situacich se zacina opet pomalu ozyvat uzkost :nevim: pamatuji si moji porodni asistentku kdyz jsme se bavili po porodu, rikala ze podle zaznamu videla ze jsem mela uzkosti a ze ji vzdy tydle zeny u porodu prekvapi a taky mi tenkrat rekla, ze ted na uzkost nebude cas, mrnous, kojeni a mela pravdu, az ted kdyz mam vic casu, ze starsi odjel na prazdniny a mladsi uz si lozi a umi se hezky vyhrat, tak opravdu se vraci, protoze mam cas nad tim premyslet, drzim ti palce a neboj :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.7.20 09:36

Ja před i v těhotenství uplne pohoda, ale po porodu mega peklo. Malé bych neublizila ale ublížit sobě mě napadlo. Pul roku mam jak v mlze, vubec nevím jak jsem to dala

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.7.20 12:12

Já jsem se toho hodně bála protože v rodině všechny ženy měly dost šílenou laktační psychózu. Hodně mě uklidnila porodní asistentka, když řekla, že to hodně závisí na rodinném prostředí a podpoře blízkých. Měla jsem a stále mám manžela doma, měl volno a teď pracuje z domu, a fakt to hodně pomohlo. Zapojil se od začátku do všeho kromě kojení. Měla jsem poporodní blues, ale vlastně celkem v pohodě zvládnutelné

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
19.8.20 19:05

Taky jsem se toho bála a to jsem nikdy žádné psychické problémy neměla ale jestli te to uklidni. Nedávno jsem slyšela rozhovor s psychiatrem na toto téma. Laktacni psychozou trpí 80 procent žen s bipolární poruchou, 15 procent žen s psychotickou poruchou jako je schizofrenie atd. A 5 procent žen bez psychiatrického onemocnění ale do těch 5 procent spadají ženy závisle na alkoholu a drogách. Ptala jsem se na to i v porodnici a bylo mi řečeno ze to se normálním ženám neděje 😊tak buď v klidu. Mě blbej příběh super kamarádky co si neumí dávat pozor na pusu zkazil poslední dva měsíce těhotenství 😊až teď těsně před porodem si říkám ze se mě to netýká 😂

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
19.8.20 21:47

Ja jsem dva mesice blbla slusne, mela jsem chut je tu nechat a zmizet, skocit z balkonu, zabit se. Detem bych neublizila. Chlap me nepodporil, neni empaticky a jecel po me, at uz skocim a dam mu hlavne pokoj. Cimz me ale vyhecoval k tomu, to zvladnout, protoze decka by beze me trpely. Po 9 tydnech to vse ze dne na den odeznelo a uzivam si to. Zpetne jsem si mela dojit pro leky, divim se, ze jsem to bez nich zvladla. Kojila jsem 3 tydny po hodine ve dne v noci, zvazovala jsem flasku, ale nechtela jsem mu ji dat. Dle me to bylo tim kojenim stopro. A starsi dite mi pripadlo velke hnusne odporne. No schiza jak vysita :oops: doted se za to stydim, ale zvladla jsem to nastesti

Anonym nebo smazat dekuji

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama