Panické ataky, úzkosti a těhotenství - jak jste zvládly?

Anonymní
14.3.16 10:16

Panické ataky,úzkosti a těhotenství jak jste zvládly?

Ahoj,

léčím se na panické ataky a úzkosti. Beru asetru. Teď jsem cca v 7tt a dokonce přemýšlím nad potratem, vůbec nemám radost, jsem z toho celá špatná a nevím co dělat. Je možné že se to po prvním trimestru uklidní?
Prosím o zkušenosti

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
854
14.3.16 10:18

Chtěla jsi to dítě? Pokud ano, tak na potrat nechoď, časem bys mohla litovat a ani bys už nemusela otěhotnět.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 10:19
@misa.859 píše:
Chtěla jsi to dítě? Pokud ano, tak na potrat nechoď, časem bys mohla litovat a ani bys už nemusela otěhotnět.

Chtěla, ale co teď? :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
854
14.3.16 10:22

Když jsi chtěla, tak si ho nech. Poradila bych se s doktory ohledně braní těch prášků. Snažit se být, co nejvíce obklopená lidma, já měla úzkosti, když jsem byla sama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7885
14.3.16 10:51

Já také trpím úzkostmi a depresemi. V prvním těhotenství jsem na konci začala brát AD, ptž mi nebylo dobře. Teď jsem těhotná podruhé, už jsem tedy na konci a AD prakticky neberu, ač bych měla, ale cítím se tak dobře psychicky, jak už dlouho ne. Neporadím ti, spíš bych se raději poradila s psychiatrem a ideálně začala docházet k psychologovi, ale držím ti pěsti. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3
14.3.16 10:59

Ahoj, já jsem dnes 7+2 a jsem na tom podobně jako ty. Až na to, že jsem nikdy neměla žádné psychické problémy. Máme s manželem 5-ti letou dceru, o kterou jsme se pokoušeli 3 roky. Nakonec se nám povedla přirozeně, i když za podpory hormonů. Je to miláček. V lednu jsme si řekli, že se pokusíme o druhé mimčo a když to nepůjde, nebudeme už jezdit nikde po žádných centrech. Ale ono se to povedlo hned napoprvé. A já od té doby zažívám peklo. Dnes jsem se dokonce objednala na interupci. Když mě viděla gynekoložka, v jakém jsem stavu, poslala mě ihned za psycholožkou a ta mě řekla, že jsem prožila šok z toho, že jsem otěhotněla napoprvé, s čímž jsem vůbec nepočítala a přešlo to v reaktivní depresi. Vím to už měsíc a stále jsem se nikam neposunula a nedokážu se s tím srovnat. Nikdy by mě nenapadlo, že se může něco takového přihodit!!!Vím už teď, že jestli to udělám, strašně se tím změním a budu si to vyčítat. Když to neudělám, bojím se, kam až by tyto stavy mohly přejít…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 11:11

Je to necelé tři týdny, co jsem přesně kvůli tomuto na potratu byla. Panická porucha se mi projevila v těhotenství, dokonce jsem skončila na psychiatrii zavřená, protože hrozilo, že si něco udělám. Nezvládla jsem to a šla na interupci i přesto, že jsme dítě chtěli a plánovali. Nešlo to ale vydržet, měla jsem ataky několikrát denně a ani mezi nimi mi nebylo dobře. Léky samozřejmě nezabírali, protože jejich účinek nastupuje až za x týdnů. Mrzí mne to, ale na druhou stranu vím, že to jinak nešlo. Byla jsem na potratu v 8+5. Prosím adminy o zachování anonymity.

  • Citovat
  • Nahlásit
3
14.3.16 11:25

Anonymní v 11:11– můžu se tě prosím zeptat, zda po potratu přišly ještě větší výčitky, nebo se ti ulevilo a tvoje stavy se zlepšily???

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 11:25

Já otěhotněla v době, kdy jsem se s panickými atakami a depresemi léčila. Brala jsem AD a otěhotněla jsem neplánovaně. Po domluvě s psychiatrem jsem pomalu snižovala dávky AD a myslela jsem, že to zvládnu bez nich. Dítě jsme chtěli. Pak se ale ataky vrátily a ve třetím trimestru jsem opět brala AD. Kolikrát mi bylo opravdu špatně a myslela jsem, že rána nedožiju. Asi dvakrát nebo třikrát mě manžel vezl v noci do krizového centra, aby mi píchli něco na uklidnění. Syn se narodil o tři týdny dřív, AD jsem vysadila, abych mohla kojit. Pak jsem měla ještě párkrát v průběhu dalších let ataky, ale měla jsem s sebou vždy neurol, nebo něco podobného a v případě potřeby jsem si pozobala. Teď už je vše zaplať pánbůh v pořádku. Další těhotenství už byla v pohodě. První syn má poruchu autistického spektra (Aspergerův syndrom), ale jestli je na vině braní AD netuším. Lékaři tvrdí, že by to nemělo mít vliv. Prosím o zachování anonymity z důvodů citlivých osobních informací.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 11:30

@Amyi ulevilo se mi. Ano, mrzí mne to, je mi to líto, ale nemám výčitky. Jsem smutná, to ano. Ale už druhý den po interupci mi bylo psychicky o dost lépe, tak o osmdesát procent. Ty hormony mi tu poruchu co se projevila evidentně znásobovaly. Já v tom těhotenství byla v háji i fyzicky (hyperemesis gravidarum) a dospělo to do stavu, že jsem prostě to dítě nechtěla, i když před těhotenstvím jsem nemyslela rok na nic jiného než na to, jak moc ho chci. Nemám výčitky, byla jsem jen kousek od sebevraždy a navíc jsem si jistá, že dlouhodobé užívání oxazepamu by plodu neprospělo. A dobrá máma bych asi taky nebyla. Chci se stát mámou, která bude v pohodě a bude si jistá, že dítě chce. V těhotenství jsem prožila tak strašné ataky, že kdyby se to nepovedlo zvládnout, nevím jak bych při nich pečovala o miminko. Raději se dám do kupy za pomoci léků a budu se znova snažit třeba za rok, rok a půl až budu víc v pohodě. Léky už beru a k psychoterapeutovi jdu v půlce dubna. Vybrala jsem dost kapacitu, tak snad odhalí v čem je problém.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 11:31
@Anonymní píše:
Já otěhotněla v době, kdy jsem se s panickými atakami a depresemi léčila. Brala jsem AD a otěhotněla jsem neplánovaně. Po domluvě s psychiatrem jsem pomalu snižovala dávky AD a myslela jsem, že to zvládnu bez nich. Dítě jsme chtěli. Pak se ale ataky vrátily a ve třetím trimestru jsem opět brala AD. Kolikrát mi bylo opravdu špatně a myslela jsem, že rána nedožiju. Asi dvakrát nebo třikrát mě manžel vezl v noci do krizového centra, aby mi píchli něco na uklidnění. Syn se narodil o tři týdny dřív, AD jsem vysadila, abych mohla kojit. Pak jsem měla ještě párkrát v průběhu dalších let ataky, ale měla jsem s sebou vždy neurol, nebo něco podobného a v případě potřeby jsem si pozobala. Teď už je vše zaplať pánbůh v pořádku. Další těhotenství už byla v pohodě. První syn má poruchu autistického spektra (Aspergerův syndrom), ale jestli je na vině braní AD netuším. Lékaři tvrdí, že by to nemělo mít vliv. Prosím o zachování anonymity z důvodů citlivých osobních informací.

Tobě na krizáku pomohli? Já tam i ležela a nic tam se mnou nedělali. Při atace mi dali oxazepam, ale jinak veškerá péče žádná.

  • Citovat
  • Nahlásit
2780
14.3.16 12:00

Ahojky, take mam podobnou zkusenost. s manzelem jsme se 2roky snazili i miminko a nic, cele 2 roky, kazdy den, jsem myslela na to jestli uz jsem tehotna, proc to nejde atd…nakonec jsem zjistila, ze jsem tehotna par dni pred nastupen na gyn operaci pro neplodnost :)…a co se nestalo…?k memu udivu, nejdriv tak 2dny radost a nasledovaly 3silene mesice uzkosti, strachu, snad i nabeh na deprese, nic me nebavilo, proste hruza, hlavne strach ze ztraty svobody, pohodli…uz jsem hledala i psychologa a razem minul prvni trimestr a vse bylo pryc…chtelo to asi cas na smireni se s novou situaci a asi i trochu zkludneny hormony…preji ti, at to mas podobne a zkus vydrzet :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2780
14.3.16 12:02

Jo, jinak jsem se asi pred 10lety lecila s ocd, tak nevim, jestli to souviselo treba :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 15:51

zakladatelka

Ani nevíte, jak mi pomáhá že nejsem sama.Na dítě jsem se těšila a misto toho ho nechci. Dětský smich mě nechává chladnou. Nechápu to a taky jsem si říkala jestli to po 12tt zklidní :nevim:
Násilný potrat se mi nelibi :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
14.3.16 16:07

A taky jak to říct partnerovi, hele dítě chces ale ja jsem slabá a nedávám to :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat