Partnerovo dítě ve střídavé péči

47
27.10.20 22:44

Partnerovo dítě ve střídavé péči

Zdravím všechny, už 2 roky jsem ve vztahu s partnerem, který má syna 13 let ve střídavé péči. Z kraje bylo vše vpořádku. do ničeho jsem se nepletla. Prostě jsem se nastěhovala k partnerovi a nechala vše plynout.
Do té doby to bylo vše podle toho co chtěl syn…pohodička pomalu 7-8 hodin denně pc a střílečky a pak byl agresivní, s tátou se pomalu ani nepotkali, prostě si každý žil po svém. Žádné povinnosti..nikdo nic neřešil :-(
Asi po půl roce jsme začali řešit (společně i s jeho mamkou) školu, protože syn v 6 třídě pomalu propadal ze 2 předmětů. V tu chvíli jsme se snažili zavézt nějaký režim…ale jak ho má táta nastavit, když není zastáncem. Tak po poradě s bývalou manželkou a po souhlasu od táty, jsme se to společně snažili nějak nastavit.
Počínaje zkrácení doby u pc a všech základních věcí. které do té doby vůbec nedělal…společné jídlo u stolu…ne každý sám…nenechávat nádobí všude možně hnít…což obnášelo neuvěřitelný vzdor…vztek…rozmlácený nábytek, díry ve dveřích co byl schopen ve vzteku předvézt…třeba kvůli tomu, že nemohl na pc. Samozřejmě to bylo vždy za něco…
K mé osobě jsem si vyslechla hrozné věci…že jsem pí…a vše možné…výhružky…
Chápu, že tak ohromné změny k tomu mohou vést nicméně na druhou stranu pokud vše bylo v pořádku snažila jsem se je spíš dát dohromady…jako rodinu.
Společné výlety, společné jídlo, hry atd,.
Jenže všechny ty scény mě dostávají na kolena. A táta neumí být důsledný a nastavený režim - dle mého názoru mírný…i když pro kluka zásadní ani on sám nedodržel.
Nicméně výsledek ve škole se zlepšil…se vším ostatním také…až na to, že mě nesnáší a vše mi dává za vinu. Cokoli řeknu jinak než on sám chce je strašně zle…
Já následně pláču a nezvládám to…někdy i odjedu pryč…protože na mě všechno padá.
Snažím se už 2 roky. pořád dokola..dokonce i mamka partnerova syna mi neustále říká, že přes všechno co prožívám je to neuvěřitelná změna k dobrému…jak u malého, tak u táty.
Ale mě to vzalo veškerou sílu :-(
Ted po 2 letech čekáme miminko, jsem v 8 měsíci…a i když je to lepší…stále spolu nedokázeme vyjít. Pokud v sobě vše dusím,,,je vše v pořádku, pokud něco řeknu a jemu je to úplně jedno a neřeší mě…po čase prostě bouchnu a třeba ho okřiknu nebo upozorním, že jsme byli na nečem domluveni. Okamžitě výbuch…
Vzdor…stylem…třískání dveří, řvaní, nadávky…ted naposledy se na mě směje a ukazuje na mě prostředníček. vysmívá se mi…upřímně mě to dost ponižuje a nevím co dělat. partner je u toho a nic neudělá :-( jen se ho pak třeba zeptá…neměl by ses omluvit a malej mu odpoví, NE NECHCI! za co jako?
Cítím se už na dně…nejsem štastná a vždy má strach co zase bude, když bude u nás.
Mě je mizerně a okolo mě jako by se nic nestalo, ale já to neumím přejít.
Dnes jsem partnerovi po opravdu dlouhém přemýšlení navrhla možnost.
Mám svůj byt, který pronajímám…napadla mě varianta, že tam odejdu, protože soužití nás 3 spolu už je neúnosné:-( A partner je v pozici, že se cítí, že si musí vybírat…
proto bych šla já…aniž by jsme se rozešli a on by mohl být s námi tam…v době, když bude mít syna u sebe…může přijet také nebo bude s ním tady doma a můžou si zase žít jak chtějí…
Nechci mu to udělat, ale už nevidím jinou možnost.
Nesčetněkrát jsem se snažila to tu dát dohromady…ale pokud je spokojený syn…já se tu dusím, protože to vše držím v sobě…pokud se hádáme…umí být hodně zlý v tom co dokáže říct a bez okolků to přejde, ale mě to hodně ublíží. A nesu si to v sobě…jsem schopná jít raději uplakaná spát na noc do auta, než abych poslouchala smích a věděla, že já jsem zraněná a neštastná…na základě toho co způsobila ona scéna. Žádná omluva jen samé útoky, které by mi možná mohly pomoct se s tím srovnat.
Mám uzkostné stavy což ted v tehotenství je ještě horší…ale jak je již známo, kdo nezazije nepochopí…a bohužel opory je tak málo, že si s tím nevím rady. nevyčítám…někdo to prostě neumí pochopit a neumí se k tomu postavit.
Pokud budete mít někdo názor i kdyby negativní, budu za cokoli ráda. L.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
14019
27.10.20 22:49

Je mu 13, je v pubertě, to ho štve všechno co není po něm.
Je super, že máš dobré vztahy s jeho mámou a aspoň s ní táhnete za jeden provaz. Ale je blbé, že chlap je slaboch. Bylo by potřeba, aby byl i on pevnější. A stali jste všichni tři proti němu.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3644
27.10.20 22:53

Proč, proboha proč sis s takovým člověkem dělala dítě??? 8o Ten kluk za nic nemůže, to jeho otec je ten problém! Nedá mu hranice a toleruje chování zralé na výchovné zařízení. Preješ si snad aby tohle vyrostlo i z tvého dítěte? Otec mu bude samozřejmě příkladem a jeho bratr rovněž. Já bych tam už dávno nebyla a odstehovala se na druhý konec republiky, aby otec na výchovu neměl vliv. Samozřejmě přehnané. Musíš nastavit jasné hranice otci. Vychovat otce, protože tohle si nemúže dítě absolutně dovolit. Kdyby mi řekl syn, že jsem píč&, neuvidí elektroniku půl roku. Nemá tresty, nemá hranice…Je mi tě opravdu líto a nechápu absolutně, proč sis s tak špatným otcem udělala dítě, když vidíš, co vidíš.

Příspěvek upraven 27.10.20 v 22:54

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18801
27.10.20 22:54

No, asi takhle, je sice hezký, že se tak snažíš, ale vychovávat by měli rodiče. Pokud ti nemají zájem, ty nic nespasíš. Přestala bych si otravovat život cizím spratkem a chlapem, co se chová jako bačkora a šla do svého.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3942
27.10.20 22:54
@Netopirek píše:
Je mu 13, je v pubertě, to ho štve všechno co není po něm.
Je super, že máš dobré vztahy s jeho mámou a aspoň s ní táhnete za jeden provaz. Ale je blbé, že chlap je slaboch. Bylo by potřeba, aby byl i on pevnější. A stali jste všichni tři proti němu.

Uf obdivuji Te, radeji bych byla sama nez resila takoveho hajzlika a je me u p.le ze za to nemuze nejsem masochistka ani Matka Tereza..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
47
27.10.20 23:06

Ja přece vím, že problém je hlavně v tátovi…na jeho zastání od 0 udělal za tu dobu obrovský kus…já cítím jeho podporu…Ale neumí to…cítím z něj obrovskou bezmoc že nevi co dělat. Jak chcete někoho dotlačit k tomu co nedokáže…snaží se mu vše vysvětlovat po dobrém…což samozřejmě vím…že nefunguje. ovsem po zlém zakročit nechce ani v panice pokud ji malej má. Dítě…je mi 38 let a budu mít prvni a můžu říct že jsrm měla 100× horší chlapi…co mě klidně uhodili…Tak proč ne miminko…miluju ho a snažíme se to nějak zvládnout…jen mě už došla síla. Ja jsem zjistila že jsem důsledná umím být přísnější ale taky se umím rozdat…není to že bych jen brala…ale očekávám nějaký respekt.coz se mi teď úplně nedostává…a ještě dodatek k synovi…jsou samozřejmě hodně zle chvíli ale také ty hezké…kdy umí být moc hodný…obětavý…jen ty špatně samozřejmě vždy převáží to hezké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6252
27.10.20 23:07

Jedno z mých dětí je skoro stejně staré.. nedovedu si to vůbec představit.
Já jsem celkem flegmatik, ale toto si absolutně nedokáži představit.. zvládnout bez úhony. Řešili jste to s nějakým odborníkem? On má nějaké výchovné problémy? Nebo u matky se chová tak nějak přiměřeně? Nechci strašit, ale ten přístup otce je naprosto otřesný. Podle mě sama to nedáš :oops: Popravdě - sama píšeš, že máš úzkostné stavy. Být Tebou řeším „jen“ sebe a dítě, Ty sama chodíš k nějakému odborníkovi, na terapii? Nech si poradit tam, dlouhodobě Tě to odrovná :oops: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5559
27.10.20 23:11

Problém není kluk, ale jeho otec. Rozflalany dveře, sprosty nadávky jako COŽE? To bych jako dítě zkusila jednou…Proč sis s někým takovým udělala dítě proboha, ještě po tak krátké době a když máte tolik problémů. Ano, odejdi do svýho bytu, prozij zbytek těhotenství v klidu a uvidíš co bude dál :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6252
27.10.20 23:13

V předchozím příspěvku píšeš celkem vyhrocené věci.

Teď druhým příspěvkem to - za mě - zlehčuješ.. Můžu se zeptat, jak často „řešíš“? Jak často řešíš za ty 2 roky? Myslím viz Tvůj prvý příspěvek „Rozflákaný dveře, vzdor…výbuch…třískání dveří, agresivita, řvaní, nadávky… Ty v autě, prsteníček, odjíždění pryč, partnerovo nezastání, Tvé úzkosti.. píšeš - nesčetněkrát jsem se snažila :oops: “

@Lussiia
@Lussiia píše:
Ja přece vím, že problém je hlavně v tátovi…na jeho zastání od 0 udělal za tu dobu obrovský kus…já cítím jeho podporu…Ale neumí to…cítím z něj obrovskou bezmoc že nevi co dělat. Jak chcete někoho dotlačit k tomu co nedokáže…snaží se mu vše vysvětlovat po dobrém…což samozřejmě vím…že nefunguje. ovsem po zlém zakročit nechce ani v panice pokud ji malej má. Dítě…je mi 38 let a budu mít prvni a můžu říct že jsrm měla 100× horší chlapi…co mě klidně uhodili…Tak proč ne miminko…miluju ho a snažíme se to nějak zvládnout…jen mě už došla síla. Ja jsem zjistila že jsem důsledná umím být přísnější ale taky se umím rozdat…není to že bych jen brala…ale očekávám nějaký respekt.coz se mi teď úplně nedostává…a ještě dodatek k synovi…jsou samozřejmě hodně zle chvíli ale také ty hezké…kdy umí být moc hodný…obětavý…jen ty špatně samozřejmě vždy převáží to hezké.

Příspěvek upraven 27.10.20 v 23:18

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
47
27.10.20 23:17

@Magdaleeena
Ano už jsem byla hodněkraz. dokonce i s partnerem ale to byla bohužel psycholožka která mu spíš nahrála…nechat to na tátovi a spíš to neřešit.
Pak už jsem chodila jen abych přišla na způsob co já dělám špatně a jak bych se měla chovat…asi k dalším 3 psych. Jenže ono najít někoho kdo vyhovuje je strašně těžké…
Mam pocit ze jsem jak v kruhu.
Syn má ADHD ale nemyslím si že nějak hodně…jen ma problém s emocemi.On je nervak…U mě je to naopak zase bezmoc a plac.
U mamky také měli zkraje kdy přitvrdili krušné chvíle…ale tak si tohle co u nás nedovolí…protože by samozřejmě schytal…tady tata tohle neudělá. A malej to ví. proto se takhle dovede chovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
868
27.10.20 23:18

Kluk je evidentně zoufalej a střídavá péče u něj akorát vede k tomu, že není ničí, jen balík, co se stěhuje týden co týden sem a tam. To, jak se chová je revolta, nechce takhle žít. Potřebuje jeden domov a hranice, což se za současné situace nestane.
Nechápu, že sis do téhle situace pořídila dítě.
Rada je zrušit střídavku, ať má kluk pevný řád a uleví se vám všem..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48
27.10.20 23:18

Vy nemáte co být na cizí děcko přísná. Vy máte být přátelská, přístupná, kamarádská. Všichni dospělí k tomu přistupujete dost špatně.
Ve Vaší situaci (těhotenství a potřeba klidu) by možná stálo za zvážení navrhnout otci kluka, aby se s ním vídával mimo vaše bydlení. Aby si spolu někam vyšli „jako chlapi“, aby se všechno mezi vámi uvolnilo. Třeba by souhlasila i jeho matka, aspoň po dobu Vašeho těhotenství. Kluk Vás stejně rád nemá, jeho matka tomu možná rozumí, tak by to třeba na nějakou dobu šlo.
Víte, hlavně nepodléhejte dojmu, že Vy jste nějaká spasitelka jejich rodinných průšvihů. Poslední, co by zmateného, nešťastného puberťáka nakoplo k lepšímu, je nějaká cizí ženská, která se vine k jeho tátovi a požaduje po něm povinnosti. K tomu jste se vůbec neměla připlést. :-(
Obávám se, že do životního průšvihu jste se díky nim dostala hlavně Vy.

Příspěvek upraven 27.10.20 v 23:23

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6252
27.10.20 23:21

Nezlob se, ale obávám se, že ona (psycholožka) to vidí reálně. Jen to na otci.
Ty se z toho.. opupínkuješ, zhroutíš, píšeš o úzkostech.
Za mě - odstěhuj se :oops: Může to být jen lepší - co Tvé dítě?

@Lussiia
@Lussiia píše:
@Magdaleeena
Ano už jsem byla hodněkraz. dokonce i s partnerem ale to byla bohužel psycholožka která mu spíš nahrála…nechat to na tátovi a spíš to neřešit.
Pak už jsem chodila jen abych přišla na způsob co já dělám špatně a jak bych se měla chovat…asi k dalším 3 psych. Jenže ono najít někoho kdo vyhovuje je strašně těžké…
Mam pocit ze jsem jak v kruhu.
Syn má ADHD ale nemyslím si že nějak hodně…jen ma problém s emocemi.On je nervak…U mě je to naopak zase bezmoc a plac.
U mamky také měli zkraje kdy přitvrdili krušné chvíle…ale tak si tohle co u nás nedovolí…protože by samozřejmě schytal…tady tata tohle neudělá. A malej to ví. proto se takhle dovede chovat.

Příspěvek upraven 27.10.20 v 23:21

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
47
27.10.20 23:21

@Magdaleeena řešíme to přes školní rok cca každých 14 dní…nekdy je lepsi tyden…nekdy horsi..prázdniny jsou lepší protože nemá žádné povinnosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
48
27.10.20 23:21
@Lil Kitkatt píše:
Kluk je evidentně zoufalej a střídavá péče u něj akorát vede k tomu, že není ničí, jen balík, co se stěhuje týden co týden sem a tam. To, jak se chová je revolta, nechce takhle žít. Potřebuje jeden domov a hranice, což se za současné situace nestane.
Nechápu, že sis do téhle situace pořídila dítě.
Rada je zrušit střídavku, ať má kluk pevný řád a uleví se vám všem..

Přesně tak. Dospělí posledního půl roku soutěží, kdo kluka víc přitáhne za uzdu, a přitom nepochopili, že ten kluk zažívá těžké roky a potřeboval by normální, přátelský, ustálený domov. Poznamenali mu jeho život. :-(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama