Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Patner s ničím nepomůže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.3.20 14:27
Patner s ničím nepomůže
Ahoj všem diskutujícím 
Zaregistrovaná jsem sice nově, ale nakukovat sem chodím už dlouho, a protože je tu spoustu diskutujících, kteří umí dobře poradit, i já jsem si přišla pro radu.
Mám dva roky partnera, se kterým sdílím domácnost. Byt mám v nájmu, on se kdysi přistěhoval ke mně. Partner v současnosti nepracuje, trpí selháním ledvin, tudíž pobírá podporu od státu (něco jako invalidní důchod, nežijeme v ČR), má mnoho zdravotních problémů, které se na jeho energii a životním přístupu samozřejmě dost podepsaly. Situace je to dočasná, neboť je v současnosti první na seznamu čekajících na transplantaci, tudíž transplantace je již za rohem a jeho zdravotní situace se snad již brzy - v řádů týdnů či měsíců - obrátí k lepšímu. Všechny tyhle skutečnosti beru v jeho přístupu k péči o domácnost (i našemu vztahu celkově) v úvahu. Nechci po něm ani zdaleka to, co bych chtěla po zdravém chlapovi. I po tom zdravém bych nechtěla bůhví co, co se týče domácích prací, protože chápu, že ne všichni muži jsou na domácí práce atd. nastaveni a laťka pořádku je u nich nastavena mnohem níž než u většiny žen. Jenže u nás to došlo tak daleko, že partner nepomůže vůbec s ničím. Když mu zadám úkol vynést odpadky nebo něco někam odvézt, tak to bez řečí udělá, občas něco málo nakoupí, uvaří, ale to je vše. Já pracuji na půl úvazku a k tomu mám přivýdělek z domova, takže čas na opečovávání domácnosti mám, byt máme malý a nemáme v něm ani děti, ani mazlíčka. Takže nejde o to, že já sama bych to nezvládala, ale jde mi o princip. Připadám si jako pečovatelka a služka v jednom. Když má zdravotně špatný den a vidím, že mu není dobře, nic po něm samozřejmě nechci, ale má i dny kdy je mu dobře a stejně na nic nehrábne. Neumyje nádobí, nevysaje, nevynese koš, který praská ve všech. Prostě NIC. Já pak jdu a všechno udělám, protože nedokážu celý den chodit kolem nepořádku.
S penězi je to dost podobné. Bere mnohem míň než kdyby chodil do práce, takže chápu že mi nemůže dávat na domácnost tolik, kolik by bylo vhodné. Ale zase - něco málo platí, nicméně by mohl i víc. Zase se k tomu nemá. Ví, že mi to vadí, ale vždy mi řekne že vše bude jinak, až bude zdravý a bude chodit do práce. Já mám ale dojem, že se prostě rád veze, protože i v téhle situaci by mohl dělat víc, jen kdyby chtěl. A tenhle laxní přístup mi vadí mnohem víc než fakt, že leccos nemůže.
Co byste dělaly na mém místě? S ohledem na jeho zdravotní stav chci nechat rozchod až na posledním místě. Chci toho po něm moc a vymýšlím blbosti? Neumím si prostě nastolit doma pořádek. Mám prostě špatnou taktiku? Je tu někdo, kdo lenocha změnil?
Předem díky za každou konstruktivní radu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Katastrofaobecna
4.3.20 14:31
Když nechce, je to o charakteru a pak bych na zdravotní handicap nebrala ohledy.
Ne, každý vždy byl jaký byl a nikdy se nic nezměnilo, šla jsem dál. Už jsme na vzájemnou výchovu velcí.
- Citovat
- Upravit
4.3.20 14:32
@Magika VonCary píše:
Ahoj všem diskutujícímZaregistrovaná jsem sice nově, ale nakukovat sem chodím už dlouho, a protože je tu spoustu diskutujících, kteří umí dobře poradit, i já jsem si přišla pro radu.
Mám dva roky partnera, se kterým sdílím domácnost. Byt mám v nájmu, on se kdysi přistěhoval ke mně. Partner v současnosti nepracuje, trpí selháním ledvin, tudíž pobírá podporu od státu (něco jako invalidní důchod, nežijeme v ČR), má mnoho zdravotních problémů, které se na jeho energii a životním přístupu samozřejmě dost podepsaly. Situace je to dočasná, neboť je v současnosti první na seznamu čekajících na transplantaci, tudíž transplantace je již za rohem a jeho zdravotní situace se snad již brzy - v řádů týdnů či měsíců - obrátí k lepšímu. Všechny tyhle skutečnosti beru v jeho přístupu k péči o domácnost (i našemu vztahu celkově) v úvahu. Nechci po něm ani zdaleka to, co bych chtěla po zdravém chlapovi. I po tom zdravém bych nechtěla bůhví co, co se týče domácích prací, protože chápu, že ne všichni muži jsou na domácí práce atd. nastaveni a laťka pořádku je u nich nastavena mnohem níž než u většiny žen. Jenže u nás to došlo tak daleko, že partner nepomůže vůbec s ničím. Když mu zadám úkol vynést odpadky nebo něco někam odvézt, tak to bez řečí udělá, občas něco málo nakoupí, uvaří, ale to je vše. Já pracuji na půl úvazku a k tomu mám přivýdělek z domova, takže čas na opečovávání domácnosti mám, byt máme malý a nemáme v něm ani děti, ani mazlíčka. Takže nejde o to, že já sama bych to nezvládala, ale jde mi o princip. Připadám si jako pečovatelka a služka v jednom. Když má zdravotně špatný den a vidím, že mu není dobře, nic po něm samozřejmě nechci, ale má i dny kdy je mu dobře a stejně na nic nehrábne. Neumyje nádobí, nevysaje, nevynese koš, který praská ve všech. Prostě NIC. Já pak jdu a všechno udělám, protože nedokážu celý den chodit kolem nepořádku.
S penězi je to dost podobné. Bere mnohem míň než kdyby chodil do práce, takže chápu že mi nemůže dávat na domácnost tolik, kolik by bylo vhodné. Ale zase - něco málo platí, nicméně by mohl i víc. Zase se k tomu nemá. Ví, že mi to vadí, ale vždy mi řekne že vše bude jinak, až bude zdravý a bude chodit do práce. Já mám ale dojem, že se prostě rád veze, protože i v téhle situaci by mohl dělat víc, jen kdyby chtěl. A tenhle laxní přístup mi vadí mnohem víc než fakt, že leccos nemůže.
Co byste dělaly na mém místě? S ohledem na jeho zdravotní stav chci nechat rozchod až na posledním místě. Chci toho po něm moc a vymýšlím blbosti? Neumím si prostě nastolit doma pořádek. Mám prostě špatnou taktiku? Je tu někdo, kdo lenocha změnil?
Předem díky za každou konstruktivní radu
Nevím, neporadím. Neznám jeho zdravotní stav, abych mohla vyhodnotit, zda je to dané nemocí nebo lenností nobo jiným důvodem.
Jen bych si nemalovala, že po transplantaci se něco obrátí. I tam je spousta omezení, rizik.. Je dost možné, že dse do práce an do provozu domácnosti nezapojí ani pak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 14:32
Ja bych si lempla do bytu nevzal.. asi tak. Ale ted aspon vidis jak to bude i za 20 let opravdu to ches nebo to zkusis s nekym jinym. Pokdu to neni cech ale anglan nemec nebo čmoud tak je to jasny ty delat nebudou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 14:52
To je strašně těžký, soudit něčí zdravotní stav takhle od stolu. Jaky byl, když jste se seznámili? Už tehdy byl jeho zdravotní stav tak špatný? Zvládal toho víc a teď polevil? Možná to bere tak, že když děláš jen na půl úvazku a čas máš, tak jsi tu v tomhle špatném období zkrátka pro něj a necháš ho odpočívat 
mluvili jste o tom vážně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 14:56
Jenže on není vysloveně lempl. Dokud pracoval, pracoval rád, taky se hodně věnoval autu, garáži… tenkrát jsme spolu ale nebydleli. Taky je ze šesti dětí jedinej chlap, v područí to měla vždycky maminka a ta když zavelela, všichni lítali (to vím od jeho sestry). Ten samý problém jsem měla i s jedním předchozích partnerů. Doma udělal jen to nejnutnější a ještě u toho měl spoustu řečí, ale přijelo se k “tchánovcům” na barák, jeho táta rozdal úkoly a makal jak šroub a ani nemukl… Mám pocit, že to je něco ve mě, co ty chlapi nutí se takhle chovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 14:56
Ja bych jako větší problém viděla ty peníze, tam to vypadá, že fakt jen veze. Ten úklid, to je otázka. Jednou mi takhle plakala kamarádka, že ji s ničím ten její nepomůže, a po diskuzi vyšlo najevo, že on udělá všechno, co ona poručí 
, ale musí mít ten příkaz. Samotného ho to prostě nenapadne. Někteří jsou takoví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 14:57
@Magika VonCary
Jestli není ležák, hrábnout by měl. Když ho to samotného nenapadne, podat pytel, ať ho vynese. Říct mu, prosím, oloupej a uvař brambory. Prostě ho zaměstnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 15:02
@Aduš8 píše:
To je strašně těžký, soudit něčí zdravotní stav takhle od stolu. Jaky byl, když jste se seznámili? Už tehdy byl jeho zdravotní stav tak špatný? Zvládal toho víc a teď polevil? Možná to bere tak, že když děláš jen na půl úvazku a čas máš, tak jsi tu v tomhle špatném období zkrátka pro něj a necháš ho odpočívat
Onemocněl asi 4 měsíce po tom, co jsme spolu začali chodit. To jsme spolu ještě nebydleli, ale normálně chodil do práce a bydlel se dvěma kamarády, takže to sice vypadalo jako typická chlapská domácnost, ale postarat se o sebe musel sám. Mám pocit, že to je moje chyba, protože jsem se ze začátku snažila být mu co nejvíc nápomocná, usnadnit mu to, dopřát komfort a asi jsem ho až moc rozmazlila. Taky jsem nevěděla, co všechno nás díky jeho nemoci čeká. Mluvili jsme o tom několikrát, vždycky slíbí, že se polepší, ale skutek utek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 15:02
Ja dám pohľad lenivca - keď je človeku zle nejaký čas a prestane kvôli tomu byť aktívny, tak je oveľa ťažšie sa vykopať niečo spraviť aj v deň, ktorý je lepší. Proste starostlivosť o domácnosť musí byť tak trochu zvyk a keď tento zvyk naruší choroba, tak to chce viac námahy sa do toho zase dostať.
Takže kým je na tom zdravotne zle, by som sa uspokojila so stavom že pomôže len na povel, a keď bude lepšie tak sa dá začať pracovať na pravidelnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 15:10
Vše je o domluvě. Řekl bych, že chlapovi musit jasné říci co po něm chceš. Handicap není, zde podstatný. Sama chápeš, že po něm nemůžeš chtit to samé jako po zdravém. Normálně si s ním promluv. Při rohovoru bych mu nic nevyčítal (toto je důležité) a snaž se, aby pochopil a porozuměl tvému pohledu. Pokud ani toto nepomůže, tak bych to chápal, že on nechce změnu a full servis mu vyhovuje. Pak je na tobě jak omezíš ten full servis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 15:24
@Magika VonCary ono je to fakt strašně těžké, posuzovat, jak se cítí asi na tom nebude dobře ani psychicky, oba i transplantace není zrovna jednoduchá. Možná se prostě zabývá víc sám sebou a zbytek mu nedochází. Ale tenhle problém máme my v rodině. Naše máma si taky vždycky raději vše udělala sama a my se ségrou jsme stejné. Vždycky si tak nějak chlapy rozmazlíme a pak nás to štve. Mně třeba manžel řekl, že když po něm něco chci, nemám čekat, že to udělá sám od sebe, ale mám mu to říct na plnou hubu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.20 15:31
Nikoho neměním, cítím se po tom špatně. Pokud s tím druhým chci být, těším se z toho, v čem je mi s ním dobře, ostatní ignoruji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mývalova žena
4.3.20 15:31
" I po tom zdravém bych nechtěla bůhví co, co se týče domácích prací, protože chápu, že ne všichni muži jsou na domácí práce atd."
První zádrhel. Nevím, proč tam, kde není hospodářství, ale byt, tudíž mužské práce jsou dost upozadeny a oba pracují, nevidím jediný důvod, proč by to nemělo být fifty fifty.
K věci: prostě ho dle možností zapoj. Jelikož pokud to necháš takhle a on se uzdraví, pojede to ve stejných kolejích.
- Citovat
- Upravit
mývalova žena
4.3.20 15:34
@nakreslenypanacek říci o pomoc blizkemu a vyhovět blizkemu je změna osobnosti? Aha.
Dobře, omlouvejme si špatně zažité vzorce chování.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
